Vyznání
Jean-Jacques Rousseau
K 200. výročí úmrtí vycházejí paměti, v nichž autor vypráví román svého života a snaží se odhalit především své nitro. Evokuje v nich vzpomínky na dětství a mládí, líčí životní zápasy, polemiky, zpodobuje záchvaty stihomamu a rozvíjí sebeobhajobu. 32 s. obr. příl.
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1978 , OdeonOriginální název:
Les Confessions, 1767
více info...
Přidat komentář
"... kdežto já, který jsem se vždy pokládal a který se ještě dnes pokládám za člověka celkem vzato nejlepšího z lidí..."
Autor je nejenom sám sebou fascinovaný, což v případě autobiografie asi nemusí vadit, ale má úplně nerealistické mínění o své jedinečnosti a kvalitě, což mě při čtení rušilo opravdu hodně. A život si odehrává ve své hlavě. Rozlítostňuje nebo rozněžňuje se nad sebou, nad svým fantazijním prožíváním, zveličenými ctnostmi a idealizovanými představami o lidech, místech, vztazích. Zprohýbaná vemlouvavost Vyznání se odhalí, když o téhle knize vyprávíte a přijde na ty nejpřízemnější otázky: kde bydlel, čím se živil, jak vypadaly jeho vztahy, jeho rodinný život, co se stalo s jeho přáteli.
Ale je možné ji číst i tak, že tyhle věci člověk vnímá jako nepodstatné oproti odvážně nekonvenčnímu životnímu stylu a zajímavým, novým myšlenkám. Výsledný dojem pak bude určitě jiný než můj.
Docela náročné čtení.Rousseau byl velký milovník přírody,značnou část živoa pronásledovaný,svých pĕt dĕtí odevzdal po narození do sirotčince i když s jejich matkou žil dál až do konce svého života, pokud zrovna neprchal odnĕkud někam,pamĕti své duše nedokončil.Další jeho dílo které bych si ráda přečetla je Nová Heloísa které je ve Vyznání hodnĕ zmiňováno.
Uf, tohle nebylo odpočinkové čtivo. Na jednu stranu a částečně ne moc záživné osobní paměti jedné osobnosti, na druhou stranu zajímavě subjektivní vhled do určité doby, vztahů a osudů. Čím jsem byl v knize dál, tím se to četlo lépe. Rousseau byl podle všeho zajímavý člověk, dělo se kolem něj hodně věcí. Na téhle knize je nejzajímavější asi to, že si podle ní na něj asi neuděláte nějaký jasný a komplexní názor. Míra zvážení čteného je opravdu široká. Ale jak jsem již napsal, částečně zajímavý vhled do jedné doby.
Zatím jsem přečetla první svazek (ze dvou).
Rousseau disponuje podivuhodnou schopností popsat odložení svých údajných dětí do sirotčince tak, že je vám líto JEHO.
Další povinná četba tohoto roku: pokud přijmete autorův osobitý styl, kterým Vyznání napsal, pravděpodobně se dočtete spoustu zajímavých věcí a snadněji pochopíte další autorova díla.
Štítky knihy
autobiografieAutorovy další knížky
| 1889 |  Emil, čili, O vychovávání |
| 1949 | O původu nerovnosti mezi lidmi |
| 2002 | O společenské smlouvě neboli O zásadách státního práva |
| 1978 |  Rozpravy |
| 1978 | Vyznání |
Velmi zajímavý a věřím, že upřímný vhled do duše autora, který se zde nebojí přiznat i nepříliš lichotivé stránky své povahy. Kniha se mi četla dobře a umožnila mi utvořit si o Rousseauovi plastičtější obrázek.