Vyznání
Jean-Jacques Rousseau
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360052/bmid_vyznani-koR-360052.jpg
4
22
22
„Přistupuji k dílu, jaké nikdy nemělo příkladu a vůbec nenajde napodobitele. Chci ukázat lidem mně podobným jednoho člověka v jeho pravé povaze; a tím člověkem budu já. Jen já.“ Těmito slovy uvozuje francouzský filozof a spisovatel Jean-Jacques Rousseau (1712 až 1778) svá slavná Vyznání, která představují mezník v dějinách literatury, a třebaže vznikla před více než dvěma sty padesáti lety, dodnes nepřestávají fascinovat čtenáře na celém světě. V této knize, považované za počátek autobiografického žánru ve vlastním slova smyslu, autor vypráví román svého života. Evokuje vzpomínky na dětství a mládí, líčí životní zápasy, polemiky, zpytuje svůj citový život, přičemž se nevyhýbá ani intimním, ba choulostivým tématům a nelichotivým okolnostem svého života. Jeho záměrem nebylo popisovat vnější události, nýbrž napsat „dějiny své duše“ – autor si předsevzal „seznámit přesně čtenáře s tím, jak ve všech situacích mého života vypadalo moje nitro“. Rousseau byl prvním moderním evropským autorem nové doby, jenž prolomil hranici mezi literaturou a osobním životem a sám se učinil předmětem knihy. Ve své autobiografii vyjadřuje přesvědčení o významu individuální existence, která je natolik cenná, že se může stát předmětem literatury. Název knihy viditelně odkazuje k Vyznání Augustinovu – zatímco však Augustinus svůj život popisuje jen jako exemplární cestu k Bohu, pro Rousseaua je hlavním tématem knihy otevřené líčení vlastního života a nelítostné zúčtování s ním: ve středu pozornosti je tedy subjekt autora, jenž si stále klade dvě základní otázky: Kdo jsem? Co znamená říkat pravdu? Rousseauova vzpomínková rekonstrukce (nikoli nepodobná tomu, co později rozvinul Marcel Proust ve svém Hledání ztraceného času), ačkoli je rozvíjena v převážně chronologickém sledu, je tak vybudována nikoli na logice vnějších dějů, ale na vnitřní logice citů. Vyznání nejsou paměťmi ve smyslu pouhého vyprávění o tom, co autor prožil, toto líčení nemá jen dokumentární funkci, nýbrž – řečeno slovy autora doslovu k českému vydání Josefa Fulky – se nese ve znamení snahy ani ne tak o znovunalezení, ale spíše o vynalezení vlastního já. Po dlouhé, téměř čtyřicetileté odmlce se českým čtenářům dostává do rukou jedno z nejdůležitějších a zároveň nejpozoruhodnějších děl světové literatury. Nové vydání je doplněno fundovaným doslovem Josefa Fulky.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , Rybka PublishersOriginální název:
Les Confessions, 1767
více info...
Přidat komentář
"... kdežto já, který jsem se vždy pokládal a který se ještě dnes pokládám za člověka celkem vzato nejlepšího z lidí..."
Autor je nejenom sám sebou fascinovaný, což v případě autobiografie asi nemusí vadit, ale má úplně nerealistické mínění o své jedinečnosti a kvalitě, což mě při čtení rušilo opravdu hodně. A život si odehrává ve své hlavě. Rozlítostňuje nebo rozněžňuje se nad sebou, nad svým fantazijním prožíváním, zveličenými ctnostmi a idealizovanými představami o lidech, místech, vztazích. Zprohýbaná vemlouvavost Vyznání se odhalí, když o téhle knize vyprávíte a přijde na ty nejpřízemnější otázky: kde bydlel, čím se živil, jak vypadaly jeho vztahy, jeho rodinný život, co se stalo s jeho přáteli.
Ale je možné ji číst i tak, že tyhle věci člověk vnímá jako nepodstatné oproti odvážně nekonvenčnímu životnímu stylu a zajímavým, novým myšlenkám. Výsledný dojem pak bude určitě jiný než můj.
Docela náročné čtení.Rousseau byl velký milovník přírody,značnou část živoa pronásledovaný,svých pĕt dĕtí odevzdal po narození do sirotčince i když s jejich matkou žil dál až do konce svého života, pokud zrovna neprchal odnĕkud někam,pamĕti své duše nedokončil.Další jeho dílo které bych si ráda přečetla je Nová Heloísa které je ve Vyznání hodnĕ zmiňováno.
Uf, tohle nebylo odpočinkové čtivo. Na jednu stranu a částečně ne moc záživné osobní paměti jedné osobnosti, na druhou stranu zajímavě subjektivní vhled do určité doby, vztahů a osudů. Čím jsem byl v knize dál, tím se to četlo lépe. Rousseau byl podle všeho zajímavý člověk, dělo se kolem něj hodně věcí. Na téhle knize je nejzajímavější asi to, že si podle ní na něj asi neuděláte nějaký jasný a komplexní názor. Míra zvážení čteného je opravdu široká. Ale jak jsem již napsal, částečně zajímavý vhled do jedné doby.
Zatím jsem přečetla první svazek (ze dvou).
Rousseau disponuje podivuhodnou schopností popsat odložení svých údajných dětí do sirotčince tak, že je vám líto JEHO.
Další povinná četba tohoto roku: pokud přijmete autorův osobitý styl, kterým Vyznání napsal, pravděpodobně se dočtete spoustu zajímavých věcí a snadněji pochopíte další autorova díla.
Štítky knihy
autobiografieAutorovy další knížky
| 1889 |  Emil, čili, O vychovávání |
| 1949 | O původu nerovnosti mezi lidmi |
| 2002 | O společenské smlouvě neboli O zásadách státního práva |
| 1978 |  Rozpravy |
| 1978 | Vyznání |
Velmi zajímavý a věřím, že upřímný vhled do duše autora, který se zde nebojí přiznat i nepříliš lichotivé stránky své povahy. Kniha se mi četla dobře a umožnila mi utvořit si o Rousseauovi plastičtější obrázek.