Vzdálené tóny naděje

13.05.2012

Je-li národ, který má poezii v krvi, jsou to jistě Keltové. Jsou to právě keltské země, kde najdete na trzích stánky s lidmi, kteří vám za peníz zarecitují vaši oblíbenou báseň. Je tedy celkem logické, že antologie irské poezie bude výborná. Je. Připočteme-li fakt, že Irové prošli (jako další keltsky mluvící lidé) děsivým útlakem, irská poezie je zázrak. Přítomná kniha má výbornou studii, stejně výborný výběr autorů (do češtiny z nich v té době bylo přeloženo velmi málo), medailónky básníků a básnířek – a vrchol všeho, je bilingvně! To znamená, že vedle autorů píšících anglicky má čtenář unikátní možnost počíst si irsky (ačkoliv přiznávám, že moje irština se omezuje na pár slov a frází). Tahle kniha je krásná jako lavička, na níž sedí socha Patricka Kavanagha, tak, jak si to básník přál: „Oslavujte mě, kde plyne voda / voda kanálů, tak nehybně / zelenavá v srdci léta. / Oslavujte mě radostně." Oslavuji ho radostně: recituji si jeho verše v polích a jsem mu za to nesmírně vděčný.

Věděli jste, že „rozeznatelný rozdíl / mezi létem a zimou je princezna, / kterou je třeba zachránit" ? (Medbh McGuckian) Ne? Tak teď už to víte.