Vzdělaná
Tara Westover
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433563/bmid_vzdelana-WxV-433563.jpg
4
1145
1145
Tara Westoverová poprvé vkročila do školní třídy, když jí bylo sedmnáct. K lékaři poprvé zašla ještě o několik let později. Vyrůstala na samotě v idažských horách, v mormonské rodině survivalistů a náboženských fanatiků – psychicky nemocný otec se připravoval na konec světa, hromadil zásoby a nedůvěřoval státním institucím a vládě, matka se živila jako bylinkářka, léčitelka a asistentka při domácích porodech. Tara pracovala s otcem na šrotišti, kde jí dnes a denně hrozil úraz, pomáhala matce vyrábět tinktury, jeden starší bratr ji týral. Postupně dospěla k rozhodnutí, že jedinou možností je vzbouřit se a odejít z domova. Sama se připravila na přijímací zkoušky a byla přijata na Univerzitu Brighama Younga. Poté studovala na Harvardu a v Cambridgi, kde získala doktorát. Cesta ke vzdělání ovšem znamenala rozkol s rodiči a těmi sourozenci, kteří zůstali žít v Idahu. Tara zjistila, že vzdělání má osvobozující moc, ale zároveň poznala, jak vysokou cenu je za ně nucena zaplatit. Strhující memoár o procesu uvědomování si sebe sama, odhodlání, osobním rozvoji a rodinné loajalitě se okamžitě stal bestsellerem, patřil k nejoblíbenějším knihám Baracka Obamy za rok 2018 a časopis TIME Taru Westoverovou zařadil mezi 100 nejvlivnějších osobností pro rok 2019.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , Mladá frontaOriginální název:
Educated, 2018
více info...
Přidat komentář
Velice opěvovaná kniha. Věděl jsem do čehu jdu, že je to autobiografie a že to nebude zrovna veselé vzpomínání na krásně dětství.
To co jsem četl, ale bylo mnohem "víc" než na co jsem byl připravený.
Příběh Tary, která vyrůstala v mormonské rodině, kde táta je prepper a ještě k tomu má pár duševních poruch které nikdy neléčil - protože doktoři jsou socanský ďáblové. Její dětství se odehrává na "farmě", kterou otec pomalu přeměňuje na šrotiště a zároveň na útočiště až na stane konec světa. Většina dětí chodí do školy, jezdí s rodiči na výlety a uživají si život. Takhle to, ale v rodině Westoverových nechodí. Do školy se nechodí, protože ve škole sídlí ďábel a snaží se tak všem vymýt mozky. A jinak se připravují zásoby na konec světa a do hromadění zásob jdou i všechny utržené peníze. Na zdravotnictví se nevěří, protože i tam je ďábel. To stejné platí o jakékoliv státní instituci, bezpečnostních pásech, bezpečnosti práce a prakticky všem co my považujeme za "normální" součást života. Otec i když psychicky nemocný tak řídí rodinu pevnou rukou a pokud se mu někdo vzepře tak si to odskáče. Takže jak to může dopadnout, když se Tara rozhodne, že chce studovat? Následuje obrovský střed s realitou a Tara postupně přichází na to, že vymývání mozků neprobýhá ve školách, ale u nich doma a to soustavně a prakticky od narození. Při čtení jsem měl velké návaly vzteku a pořád jsem se ptal, jak je tohle možné?
Jak je možné, že úřady tohle dovolí. Ale pokud se někdo ani neobtěžuje nahlásit narození dětí (natož aby si pamatoval datum narození), a nikdy je do školy nepošle (a doma je vůbec nevyučuje). Tak bohužel nemají jak zjistit, že se něco takového děje. Ale i tak se divím, že v určitých momentech úřady nezasáhly.
Hodně krutá rodina, přístup otce naprosto nepochopitelný, krutý, matka se postaví proti dětem a nakonec se postaví i děti proti sobě. Obdivuhodná síla Tary jít si svou cestou mě docela nakopla, nikdy není pozdě v životě něco změnit a vydat se za svými sny
Je hrozné, jak jsme celý život ovlivněný tím, co nám vtloukají do hlavy rodiče. V tomto případě, kdy matka i otec byli opravdu fanatici a magoři a přesto v nich láska byla. Děti chtějí tolik rodiče milovat. No.. Chudák Tara a její sourozenci. Jasný Shawn byl hrozný, ale říkám si, co taky z něho s takovou výchovou mohlo vyrůst. Vlastně docela klika, že ze sedmi sourozenců byl jen jeden násilník.
Trochu mi to i přiblížilo Mormony, vlastně jsem se o ně nikdy nezajímala, tak jsem vděčná, že jsem si mohla rozšířit obzory.
Pokud někdy zažívám chvíle, kdy o sobě coby rodiči pochybuji, pak ve světle tohoto příběhu se zdají všechny mé obavy liché. Je neuvěřitelné, jak šílenství jednoho člověka okořeněné fanatismem formuje dramaticky osudy početné rodiny. Stejně je neuvěřitelné, jak dokázali přežívat navzdory všem děsivým nehodám, které se řetězily, aniž by nevyhnutelně končily smrtí. Nebylo snadné tuto knihu číst, po celou dobu jsem se o mojí hrdinku bála, navzdory tomu, že jsem věděla, že přežije. Ostatně důkazem je tento příběh, který sama sepsala, i její portrét na přebalu knihy. Kdyby to byla obyčejná fikce, říkala bych si, že autor nezná míru a taky bych se pozastavovala nad opakovaně nesmyslným chováním hlavní postavy. Jenže to fikce není, ta by si přinejmenším udržovala přirozený rytmus, kdy vypjaté pasáže střídají klidnější, jež dají čtenáři čas se nadechnout. Tady takovou šanci nedostane. Chtěla jsem knihu dočíst, ale taky jsem to chtěla udělat rychle, jako když se strhne náplast. Každou další stránku jsem otáčela s napětím, ale také s nadějí, že na osudy jednoho děvčete to už bylo dost.
Občas nudný či šokující - a plno dalších pocitů jsem při čtení zažívala. Znovu bych si knihu určitě nepřečetla. Ovšem velmi znepokojující pohled do velmi nevšední americké rodiny.
Šokující pohled na americký systém zdravotnický, školní a sociální.
Zajímavý odkaz na pohled Tařiny matky, která stejně jako další členové rodiny s obsahem románu nesouhlasí. https://mrsladywordsmith.com/educating-memoir-laree-tara-westover/
Příběh jako takový je zajímavý, bohužel styl psaní je celkem nudný a nezáživný. I přesto, že autorka kolikrát popisuje dramatické události, musela jsem se do čtení trochu nutit.
Sice zajímavý příběh, ale podruhé bych nečetla. Vše moc rozpitvané, zbytečně obsáhlé.
Nehodnotím literární úroveň, jen příběh. A ten je tedy silnou kávou i pro nás socky ze severočeského ghetta.
Tařin tatínek je evidentní psychotik (dnes se tomu módně říká "bipolární"), minimálně jeden ze sourozenců pravděpodobně psychopat, ale takový už je život. Co mě zarazilo víc, je všeobecná hloubka lidské (americké?) idiocie, která se celou knihou prolíná. Závěrem jen: nevěděla jsem, že stačí 17 let nechodit do školy a věřit na mnohoženství, abych dostala plné stipendium na Cambridgi. A my blbci se tady pachtíme s maturitama.
Zajímavý příběh, občas se až nechce věřit, že se to všechno mohlo stát. Co mi však přijde už méně zajímavé, je způsob, jak je kniha napsaná. Občas jsem se musela vyloženě nutit ve čtení pokračovat. Většinou to bylo vše podané tak nějak nezáživně, přestože skutečnosti, které byly popisovány, byly nadmíru dramatické. Těmi pouhými třemi hvězdičkami tudíž nehodnotím všechno to, co si autorka musela prožít a čeho navzdory tomu dosáhla, ale pouze styl, jakým je kniha napsána.
Je neuvěřitelné, že se takové příběhy ve skutečnosti opravdu dějí.... nemám slov, všechna ta manipulace, "rodinná loajalita" a sklon k násilí, ta oddanosti, všecek ten fanatismus a další lahůdky, které se na mě z knihy vysypaly, mě prostě připravily o řeč. Brrrr
Příběh který bezezbytku naplňuje přísloví, o zakázaném ovoci. Ale taky pohádku o takovém trochu jiném Americkém snu. Vím, že autorka sama by to asi nerada slyšela a chápu proč, ale na stranu druhou, kolik spisovatelů může říct, že se o jeho román zajímá Bill Gates?
O téhle knize budu asi ještě dlouho přemýšlet. Při čtení jsem se nedokázala zúčastnit. Vlastně ve mně ten příběh nevyvolal žádnou emoci, ale teď s odstupem času to už chápu. To prozření, že existuje vlastně úplně jiný svět, než autorka znala z dětství, muselo hodně bolet. Jenom tři hvězdy dávám proto, že celkem nedávno jsem četla Unorthodox a ta kniha mi přišla lépe propracovaná.
Je tezke hodnotit obsah, tim, ze je to skutecne velmi az absurdni pribeh. Je ale vyborne napsany, poutavy, skutecny pribeh. Divka zijici na "okraji spolecnosti", avsak "dobrovolne". Vhled do, pro me, uplne ciziho prostredi po vsech strankach. At uz z pohledu lidi, kteri ziji v komunite, nebo jsou vychovavani v extremne nabozenskem prostredi.
Co si z knizky "odnasim"? Rekla bych, ze ponauceni, jak bychom jako rodice vzdy meli byt respektujici ke svym detem a neurcovat jejich zivoty na zaklade toho, co je nejlepsi pro rodice. I kdyz je pravda, ze Tarin otec je/byl/bude zaryte presvedcen, ze asi vse udelal spravne.
Uvedomeni, jak dulezita je psychiatricka pece. Kdyby byl otec Tary mozna lecen, "nemanipuloval" by zivoty svych deti mozna timto smerem?
Vyborna kniha, cetla jsem v originale a dlouho ve me zustal rezonovat zajimavy pribeh Tary a vztahu v jeji prapodivne rodine a cesty za vzdelanim. Skvele se cetla, doporucila bych k precteni kazdemu.
Skutečný příběh, ale děsivé na tom je, že se to děje v současnosti, ve vyspělé zemi. Tara má můj velký obdiv, že se dokázala vymanit z vlivu psychicky narušeného otce. Doporučuji přečíst.
[audiokniha]
Stejně jako Alma-Nacida nebo broskev28, chápu knihu jako terapeutický počin a zároveň určité reality-show z odvrácené strany amerického snu.
Trochu žasnete nad tím, co je vše možné v americkém školství, ale vychází z toho za mě paradoxně celkem slušně, když dívenka z tolik toxické rodiny dosáhne na nejeden titul...
Taky vám jako Evropanovi hlava nebere zanedbanost péče o nezletilé, protože v celém příběhu i za mě jde víc o zachování lidskosti než o vzdělávání, jak píše martineden...
Je to hluboce znepokojivá kniha o sektářské mentalitě přesto, že mormoni jsou v zemi původu paradoxně uznáni za církev. Příběh o všemožných rodinných patologiích s požehnáním, v mnohém evidentně bezbřehé, americké svobody.
Po celou dobu poslechu malebné slovenčiny a dobře zvoleného hlasu Táni Pauhofové jsem se cítila jako na horské dráze nadšení a odporu. Stejně jako Tara evidentně prožívala své bolestivé odpoutávání z extrémně toxického rodinného prostředí.
5/3
Čekala jsem trochu jinou knihu, která bude víc o vzdělávání hlavní hrdinky, dostalo se ke mně ale rodinné drama. Je to ale silný příběh, určitě doporučuji k přečtení.
Vzdělaná
Knihu mi doporučila paní knihovnice a já po ní sáhla po přečtení několika detektivek. Ne vždy čtu dopředu o čem kniha je. Marně vzpomínám, kdy jsem četla nějakou autobiografii. Pustila jsem se do čtení s tím, že to po detektivkách bude změna. Ale jak jsem se spletla. Sice se tam nevraždilo, ale psycho (aspoň pro mě) to teda bylo.Těžko jsem od ní odcházela k plnění denních povinností a těšila se na večerní četbu. Očekávála jsem líčení poklidného života, radostného nebo aspoň poklidného dětství, ale tohle byla "jízda". Těžko uvěřit, že se lze setkat s takovým životem v dnešní době . Holt víra je mocná. A vazba na rodinu je většinou velmi silná.
Jsem ráda, že všichni sourozenci přežili a že násilník byl jen jeden, protože místy jsem se o některé dost bála.
Obdivuji sílu Tary odstřihout se od rodiny, i když po některých událostech jsem čekala, že už odejde dřív. A také její sílu vše sepsat a zveřejnit.