Vzdělaná
Tara Westover
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433563/bmid_vzdelana-WxV-433563.jpg
4
1117
1117
Tara Westoverová poprvé vkročila do školní třídy, když jí bylo sedmnáct. K lékaři poprvé zašla ještě o několik let později. Vyrůstala na samotě v idažských horách, v mormonské rodině survivalistů a náboženských fanatiků – psychicky nemocný otec se připravoval na konec světa, hromadil zásoby a nedůvěřoval státním institucím a vládě, matka se živila jako bylinkářka, léčitelka a asistentka při domácích porodech. Tara pracovala s otcem na šrotišti, kde jí dnes a denně hrozil úraz, pomáhala matce vyrábět tinktury, jeden starší bratr ji týral. Postupně dospěla k rozhodnutí, že jedinou možností je vzbouřit se a odejít z domova. Sama se připravila na přijímací zkoušky a byla přijata na Univerzitu Brighama Younga. Poté studovala na Harvardu a v Cambridgi, kde získala doktorát. Cesta ke vzdělání ovšem znamenala rozkol s rodiči a těmi sourozenci, kteří zůstali žít v Idahu. Tara zjistila, že vzdělání má osvobozující moc, ale zároveň poznala, jak vysokou cenu je za ně nucena zaplatit. Strhující memoár o procesu uvědomování si sebe sama, odhodlání, osobním rozvoji a rodinné loajalitě se okamžitě stal bestsellerem, patřil k nejoblíbenějším knihám Baracka Obamy za rok 2018 a časopis TIME Taru Westoverovou zařadil mezi 100 nejvlivnějších osobností pro rok 2019.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , Mladá frontaOriginální název:
Educated, 2018
více info...
Přidat komentář
Autobiografii od Tary Westover jsem četla jedním dechem. Kniha je svědectvím nejenom o mormonismu. Autorku obdivuji za to, co dokázala a co vše musela obětovat, aby byla vzdělaná.
Kniha je svědectvím o tom, kam až může vést vymývání mozků (ve jménu jakéhokoli "boha"), a když se spojí s autoritativní osobností "vůdce" (v tomto případě otce, navíc evidentně psychicky nemocného), jak ničivě působí na člověka.
Můžeme šmahem odsoudit fundamentální mormonismus jako "jsou to fakt idioti" (a ne že bych k tomu neměla v průběhu čtení daleko), nebo spíš se zamyslet nad tím, co lidi vede ke slepé víře ve věci, které drtivá část světa považuje za naprosté nesmysly (ano, léčit popáleniny 3. stupně narovnáváním čaker included). Jak se stane, že má někdo potřebu hledat jistotu v jakémsi divném učení, místo aby ji našel v sobě? Jsou ti lidé tak slabí, nejistí? Co v tom je? Co je vede k zaslepenosti tak brutální, že klidně nechají ubližovat vlastnímu dítěti - a sami mu ubližují?
Tara se dokázala vymanit z prostředí, které si nevybrala, do kterého se bohužel narodila. Můžeme si myslet, že často jednala nesmyslně, ale soudit ji nebo třeba její sourozence nelze - nechodili jsme v jejich botách, ani zdaleka.
Podotýkám, že jsem ateistka, a čím víc se toho dozvídám o fungování církví, tím přesvědčenější. Nemám absolutně nic proti samotné víře v boha - dokud neubližuje někomu jinému. Násilí, zneužívání, manipulace, ovládání, bohabojnost (proč bych se měla bát boha?!?), to bohužel zdaleka není jen příběh Tary a její rodiny.
Literárně jsem určitě četla zajímavější díla, tady je ale hodnota knihy v něčem jiném - že ten příběh je skutečný. (A zase - ta holka do 17 nepáchla do školy, takže kdo jsem já, abych to hodnotila.) A před Tarou je třeba smeknout. Mám chuť udělat jedno velké "brrrr" a poděkovat za to, kde jsem se narodila.
Autorčin příběh je bez pochyby zajímavý, ovšem druhá půlka knihy je už dost nezáživná - točí se v kruhu a nemůže z něho ven. Myslím, že kdyby kniha byla kratší, příběh by působil silněji, takto už jsem se k dočtení opravdu nutila.
Kniha se četla jedním dechem, hodně tomu dopomáhal fakt, že hlavní hrdinkou je sama autorka a děj se skutečně stal. Taře jsem po celou dobu fandila a fandím dál!
Příběh je neskutečně silný hlavně když si člověk uvědomí, jak moc nás ovlivňuje a utváří výchova, rodiče a prostředí ve kterém vyrůstáme
Obdivuji ty, kteří přes veškeré nástrahy života, se dokáží vzepřít i své rodině a jdou si svou cestou za svým snem. To jsou strašně silní lidé. Kupodivu v Tařině rodině jich bylo několik. Tento příběh je skutečně fascinující, udivující a o úroveň výš ho posouvá to, že se jedná o autobiografii.
Stále nedokážu pochopit, že se Tara dokázala vyprostit z její rodiny, když vlastně byla v nejutvářejících letech života krmena bludy psychopatického otce. Tara je v mém věku a o to ještě víc zirám, jak to všechno zvládla. Tato kniha si určitě zaslouží být čtená.
1/2 knihy byla skvělá a klobouk dolů, 2/2 jsem četla z donucením a lehkým vypětím sil (holt jsem četbou této knihy zjistila, že “americký sen” není nic pro mě). Tara to měla těžké a vztahy v rodině muselo být šílené ustát.
Opravdu se až u PhDr. studia píše závěrečná práce? To, že se jí říká “diplomka”, beru jako překlep překladatele.
SPOILER: Moc jsem nepochopila, proč na str. 296-297 hlavní protagonistka tak věří a pak se tak diví. Do té doby proto mám pochopení, ale vždyť už ho zná. Vím, že je to rodina, ale nejhorší výpady jsou, když jsou sami dva.KONEC SPOILERU.
Hlavní protagonistka je neuvěřitelně odvážná a statečná!
Smekám před všemi lidmi jako je Tara. Že měla tu sílu se vymanit z prostředí, které pro ní mělo být útočištěm, ale místo toho to byla její noční můra. Díky jejím myšlenkám a názorům, které se jí honily v hlavě, člověk chápe týrané lidi svými nejbližšími, kteří jejich chování stále omlouvají, až to skončí fatálně. Ale je prostě strašné, co někteří lidé považují za normální chování a ještě strašnější jsou ti, kteří nezasáhnou. Viz. Tary matka, která nechá trpět šílenou bolestí vlastní děti, ať už z jakýchkoliv pohnutek.
" Nejste kočičí zlato, které září jen v určitém světle. Bez ohledu na to, kým budete, cokoliv ze sebe uděláte, vždycky jste tím byla. Máte to v sobě. "
" Dva dny nato mi přišel balíček, expresně z Idaha. Bylo v něm šest tinktur, dvě lahvičky s esenciálními oleji a pytlík s bílým jílem. Poznávala jsem receptury - oleje a tinktury mi měly posílit játra a ledviny a z jílu jsem si měla udělat vodní lázeň na nohy, abych dostala toxiny z těla. Byl tam i vzkaz od mámy: Prosím tě, užívej je tak dlouho, jak dlouho hodláš brát léky. Mám tě moc ráda.
Opřela jsem se o polštář a téměř okamžitě jsem usnula, ale ještě předtím jsem se stihla zasmát. Máma mi neposlala žádný lék na streptokoka ani mononukleózu. Jen na penicilin. "
Autorka velmi otevřeně popisuje své dětství a dospívání v bigotní mormonské rodině s psychopatickým otcem. Toto velmi patologické prostředí plodí následně další patologické osobnosti. A hlavní hrdinka se snaží z těchto nezdravých vztahů plných vydírání, násilí a manipulace, vymanit. Tara Westover je pro mě žena, která si zaslouží po právu obdiv za svou odvahu a upřímnost, se kterou o těchto bolavých a osobních tématech hovoří. Nevyhnutelná nutnost volby - na jedné straně možnost svobodně dýchat, realizovat se a žít beze strachu a na straně druhé rodina, její kořeny, pouta a "zázemí" - byla popsaná tak přesně, bolestně a tíživě... Fascinoval mě i fakt, že "výchova" v této rodině se odehrávala v současnosti...Tato kniha se určitě dostane do mých top 10 tohoto roku.
(SPOILER)
Představte si, že přesně nevíte, kdy jste se narodili. Je vám 17 a v životě jste nebyli ve škole. Nikdy jste nebyli u doktora. Všechno, co uděláte, řídí Bůh, a to v zastoupení maniodepresivního fanatického otce, který přesně ví, co je vůle boží. Každý den místo učení a hraní musíte pracovat na šrotišti. Když si popálíte nohu nebo rozbijete lebku, nevezmou vás rodiče do nemocnice, ale matka vás léčí bylinkami a přesouváním energie. Že podle otce je všechno mimo rodinu součástí spiknutí iluminátů a brzy nastane konec světa, proto máte kolem domu zakopané zásoby jídla, paliva a zbraní. Že máte o dost staršího manipulativního, psychotického a sadistického bratra, který vás týrá, a otec i matka dělají, že to nevidí. Přes to všechno rodinu milujete, protože neznáte nic jiného. Ale chcete studovat.
Jakou obrovskou sílu a odhodlání v sobě musela Tara najít, aby se vydala vlastní cestou, si ani nedovedu představit. Nakonec vystudovala Harvard, i když do 17 let nečetla nic jiného než Bibli a Knihu Mormonovu a třeba ani netušila, co je holokaust. Svůj příběh vypráví mimořádně intenzivně, syrově. Člověk si může říkat, že by se od něčeho takového hned odstřihl, ale ten pocit, že vás vlastní rodina zavrhla, že nejste dost dobří, že vás podle nich posedl Satan, to muselo a musí sakra moc bolet.
Skvělá kniha, obrovský literární a emocionální zážitek.
Musím říct, že jsem při čtení měla doopravdy husí kůži. Je těžké si představit jaké to musí být, vyrůstat v takovéhle rodině. Je dokonce těžké si představit, že venku takové rodiny vůbec existují! Výtečná kniha, která se občas těžce četla. Ale jsem neskutečně šťastná za Taru, která se zvládla dá se říct osvobodit a žít svůj vlastní život podle sebe.
Skvělý a odvážný příběh vypravěný podle skutečné události roky rozpolcenou Tarou. Příběh jako takový mě velmi zaujal a je až neuvěřitelné,jak jedna psychicky narušená osobnost může ovlivnit tolik lidských životů kolem sebe. Mnohokrát mě fascinovalo proč se Tara stále vrací a chce znovu vstupovat na tenký led,ale nakonec jsem pochopila,že jen potřebovala lásku a sounáležitost,kterou automaticky všichni hledáme ve svojí rodině. A nakonec jenom díky vzdělání dokázala otevřít oči a mysl novému životu.
Nejspíš nejlepší kniha loňského roku.
Jedná se o: a) úžasně napsanou knihu
b) neuvěřitelný příběh
c) skutečnost
Tara na začátku upozorňuje, že kniha nemá být o náboženství, ale přesto tam ten náboženský fanatismus cítíte. Vypráví o své rodině, o tom jak ovlivňují naší mentalitu, jak nás formují. Tara píše o psychických poruchách, násilí, fanatismu, boji proti světu, vzdělání a mentálním zdraví. Je to její skutečný životní příběh.
Jedna z knih z kategorie MUST READ
Jedná se o skutečný příběh a nevěřila jsem, že je vůbec něco takového v současné době možné. Souvisí to s náboženským fanatismem, který jsem z knihy cítila, jak může narušit smýšlení člověka o životě a sobě samém, když mu je něco vštěpováno blízkým člověkem hned od počátku jako jediné a správné. Pro mě to byl silný příběh o životě Mormonů, místy šokující, který jsem nezvládala číst souvisle, ale s přestávkami. Obdivuji autorku - hlavní hrdinku, která z mého pohledu byla křehká a silná zároveň, dokázala se postavit mnohým nelehkým výzvám a musela udělat velmi těžká rozhodnutí.
Tarin príbeh je veľmi zaujímavý, ale čakala som trošku niečo iné. Podľa popisu som čakala skôr rodinu, ktorá žije úplne odľahlým spôsobom života, úplne mimo civilizácie, takže v tomto ma to trošku sklamalo, rodina žila v blízkosti obce a aj sa stýkala s inými ľuďmi. Tým nehovorím, že rodina žila normálne, to vôbec nie. Celý čas som nechápala, ako niekto môže žiť takýmto spôsobom života a ako im to môže prechádzať, veď predsa aj deti na domácom vzdelávaní musia nejakým spôsobom preukazovať svoje vedomosti (tam asi teda nie). Tare som veľmi držala palce, aby sa jej podarilo od rodiny odísť, čo nakoniec zvládla, ale prekvapovalo ma, akú túžbu po rodine stále pociťovala. Predpokladala som, že keď „vo svete“ uvidí „normálnych“ ľudí s klasickým spôsobom života, že pochopí, aká dysfunkčná jej rodina bola a že vyrastať v takom prostredí, v akom vyrastala ona, ešte aj s násilným starším bratom, nie je normálne, no napriek tomu sa k nim stále vracala. Som ale rada, že nakoniec sa jej podarilo dostať sa tam, kam sa dostala. Kniha určite stojí za prečítanie, ale ja som čakala asi o trošičku viac a tiež ma pri čítaní zarážalo až priveľa vecí.
Nechápu, jak někdo může celou svou rodinu přivést do tak extrémního způsobu života. A vymanit se z toho muselo být neuvěřitelně těžké. Obdivuju Taru, co dokázala. Cena za osvobození je ale obrovská.
Milovníci silných životních příběhů si příjdou na své. Jde o nádherně psychologicky zpracovanou knihu, ve které se dozvíte mnoho o náboženském směru, který u nás většina zná jen z doslechu.
Mě připadá toto svědectví nesmírně hodnotné i přesto, že jde o zkušenost jedné ženy, jedné rodiny.
Ráda bych si na toto téma přečetla i další knihy, neboť autorčina traumata pramení z rodiny jako takové nehledě na vyznání.
Tuto knihu bych moc ráda všem doporučila. Je dokonalá.
Opět jsem dlouho nevěděla co napsat. Musela jsem si pořádně srovnat myšlenky a pocity, které ve mně knížka po přečtení zanechala. Při pomyšlení, že bych měla žít v rodině a prostředí, jako Tara, asi bych si začala hledat nejbližší větev...mám úžasný vztah jak s rodiči, tak svou sestrou, tudíž si absolutně nedokážu představit, jaké to je, žít v jedné domácnosti s psychopatem, který očekává konec světa každým dnem, matkou jež věří, že bůh vše nějak zařídí a bratrem tyranem, který si na mě léčí nějaké svoje mindráky. O to víc Taru obdivuju, že dokázala říct dost a zvolit si svou cestu, i za cenu toho, že zůstane sama.
Vzdělaná
Nemám sílu hvězdičkovat. Jedna z knih, u nichž asi nemá smysl posuzovat literární hodnotu, čtivost, jazykovou úroveň. Tohle nebylo napsáno s cílem pobavit a zaujmout čtenáře, vyplnit jeho volný čas, tohle je výpověď člověka, který se asi nikdy nevzpamatuje ze svého života. Jak tady někdo zmínil - možná to byla součást terapie, vypsat se, zaznamenat a zdokumentovat věci neuvěřitelné.
Kdybych se zaměřila jen na oblast mé nynější profese, tak se omlouvám našemu byrokratickému školství. Doteď jsem nechápala, proč rodiče a děti při domácím vzdělávání musí absolvovat tolik přezkušování, tolik papírování a dokladování. A přestože znám pár případů, kdy domácí vzdělávání asi není úplně vhodné a rodiče se mi jako učitelé nejeví, není to vůbec srovnatelné s Tařiným dětstvím, resp. se situací v jejich rodině.
Poslední poznámka: chování otce můžu pochopit a podobně jako dospělá Tara označit diagnózou. Nic podobného však nenacházím v případě Tařiny matky, a to je pro dítě (děti) naprosto katastrofální záležitost.
"O tom, kdo jste, nejvíc rozhoduje to, co je ve vás," řekl mi. "Profesor Steinberg tvrdí, že tohle je Pygmalion. Taro, přemýšlejte o tom příběhu," vyzval mě pronikavým hlasem, pak se odmlčel a úpěnlivě se na mě podíval. "Byla to jen holka z londýnského West Endu v hezkých šatech. Dokud si nezačala věřit. Pak už bylo jedno, jaké šaty má na sobě."