Vzdělaná
Tara Westover
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489486/bmid_vzdelana-eXH-489486.jpg
4
1130
1130
Strhující pravdivý příběh o síle rodinných pout a odhodlání vydat se vlastní cestou. Tara Westoverová poprvé vkročila do školy, když jí bylo sedmnáct. Vyrůstala na samotě v rodině survivalistů a náboženských fanatiků a až v dospívání našla odvahu hledat si vlastní cestu. Studovala na Harvardu a v Cambridgi a zjistila, že vzdělání má osvobozující moc, ale že za něj bude muset zaplatit vysokou cenu.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , Mladá frontaOriginální název:
Educated, 2018
více info...
Přidat komentář
Milovníci silných životních příběhů si příjdou na své. Jde o nádherně psychologicky zpracovanou knihu, ve které se dozvíte mnoho o náboženském směru, který u nás většina zná jen z doslechu.
Mě připadá toto svědectví nesmírně hodnotné i přesto, že jde o zkušenost jedné ženy, jedné rodiny.
Ráda bych si na toto téma přečetla i další knihy, neboť autorčina traumata pramení z rodiny jako takové nehledě na vyznání.
Tuto knihu bych moc ráda všem doporučila. Je dokonalá.
Opět jsem dlouho nevěděla co napsat. Musela jsem si pořádně srovnat myšlenky a pocity, které ve mně knížka po přečtení zanechala. Při pomyšlení, že bych měla žít v rodině a prostředí, jako Tara, asi bych si začala hledat nejbližší větev...mám úžasný vztah jak s rodiči, tak svou sestrou, tudíž si absolutně nedokážu představit, jaké to je, žít v jedné domácnosti s psychopatem, který očekává konec světa každým dnem, matkou jež věří, že bůh vše nějak zařídí a bratrem tyranem, který si na mě léčí nějaké svoje mindráky. O to víc Taru obdivuju, že dokázala říct dost a zvolit si svou cestu, i za cenu toho, že zůstane sama.
Půjdu proti proudu: mě knížka vůbec nenadchla. Popravdě jsem ji ani nedočetla a v půlce jsem to vzdala. Autorka se, na můj vkus, příliš zdlouhavě snaží čtenáři detailně popsat své (naprosto šílené) dětství. Táhne se to, děj se posouvá šnečím tempem. Možná se kniha v druhé polovině rozjede a dostane to spád, ale nemám už chuť se o tom přesvědčit na vlastní oči.
Zaujímavá téma, o to viac, že je podľa skutočnej udalosti. Mám však rozporuplné pocity. Detstvo v takejto rodine je hrozné, ale kde je v takýchto prípadoch v 20. storočí v Amerike "sociálka", alebo nejaké združenia na ochranu detí? Všetci určite vedia o týchto rodinách a nikto to nerieši, nechajú tie deti trpieť. Druhá vec čo sa mi zdá čudná, dostať sa na univerzitu a predtým nechodiť do školy. (medzi skúšky na univerzitu patrí skúška z čítania? :o ) Zvláštne školstvo.
Příběh k zamyšlení, jak moc nás ovlivňuje naše okolí, rodina, zázemí. Několikrát jsem se musela podívat, jaký ročník autorka je... vyprávění o jejich rodičích bych zasadila možná i o 100 let zpátky v čase. Je až neuvěřitelné, že někde na tomto světě v tomto čase stalé žijí takoví lidé.
Úžasná kniha, kterou z hlavy ještě chvíli nedostanu. Donutila mě zamyslet se nad sílou víry, rodiny i hrdinky samotné. Obdivuji Taru Westover, že vyhrála boj sama nad sebou.
Náročné čtení,tolikrát jsem chtěla hlavní hrdinku chytnout za ramena a pořádně s ní zatřást,aby se vzpamatovala a utekla od všech patologií,kterých je v knize víc než dost
.
Drsný. Obdivuhodný. Hnus. Úžasný. Síla. Krása v ošklivosti. Ještě se to všechno ve mně pere... Pravdivý příběh - nemohla jsem číst na jeden zátah, musela jsem si dávat pauzu a vstřebávat...
"Minulost by se měla zakopat dvacet metrů pod zem a nechat shnít, ať už byla, jaká byla."
Úplně sedí tohle moudro od H. Forda: "Ať už věříte, že něco dokážete, nebo naopak věříte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu."
Tařin táta je bipolární mormon a survivalista. Máma se léčí pomocí čaker, brácha je manipulativní sadista a ostatní sourozenci mají dost práce sami se sebou. Chudoba a fanatismus. To je celý Tařin život. Pak se pomocí vzdělání pokouší najít sama sebe a zbavit se vlivu rodiny. To se jí podle mě úplně nedaří. Přišlo mi divné, že se holka bez základky dostala na vysokou. Prišlo mi zvláštní, že nikdo z rodiny neumřel na sérii děsivých zranění. Celé to bylo tak neuvěřitelné, že to musí být pravda.
Četlo se to hezky, oceňuji zajímavé nevšední téma. Ale trošku typický "american dream", který je na můj vkus moc přeslazený. Slečna, která nikdy nechodila na ZŠ ani SŠ, nemá dostatek finančních prostředků, zázrakem vystuduje Cambridge, Harvard a dokonce i doktorát. Protože se do toho prostě po americku obula :-). Věřím v uskutečňování svých snů, "everything is possible" ale buď má americký školní systém nějaké skulinky nebo v tom sehrálo roli ještě něco jiného, ale tohle mi prostě nesedělo.
Úplně mě zaskočilo, jak je ten příběh aktuální. Dnes, když se konspirační teorie čím dál více propojují se spiritualitou, čtu knihu o rodině, ve které paranoidní otec nevěří státu a v té nejlepší víře likviduje svou rodinu. V jiných komentářích čtu výtky, že není uvěřitelné, že se vypravěčka vymaňovala z vlivu své rodiny tak dlouho. A já říkám: je to zázrak, že to vůbec dokázala, bylo to mučivé a bolestivé, protože své nejbližší často milujeme a nenávidíme zároveň a opustit důvěrně známe pro něco, co je cizí a neznámé, musí být neskutečně těžké. Mám teď pocit, že můžu porozumět tomu, co se může dít v hlavách lidí, kteří šli dobývat Kapitol... Tařin táta nebo bratr by mezi nimi klidně mohl být také.
O to víc si uvědomuju sílu vzdělání a že je úkolem společnosti pomoci dětem, pro které vzdělání není samozřejmostí.
Autorka sa narodila do rodiny Westoverovcov, ktorá sa hlásila k Cirkvi Ježiša Krista Svätých neskorších dní (jej členovia sú známi skôr pod označením ,,Mormoni,,). Rodičia (najmä otec) verili, že príde koniec sveta, a tak na tento deň pripravovali celú svoju rodinu. Chystali zásoby jedla, zbraní či paliva.
Tarina matka bola bylinkárka, postupom času sa stala aj pôrodnou babicou a otec pracoval na svojom šrotovisku. Odmietali štátne inštitúcie a to vrátane nemocníc. Napriek častým nehodám a život ohrozujúcim zraneniam fanaticky trvali na svojej viere a odmietali lieky a lekársku liečbu a to aj keď išlo o životy ich vlastných detí.
Možno, keby sa Tara narodila o niekoľko rokov skôr, chodila by aspoň nejaký čas do štátnej školy ako jej starší súrodenci. Otec však časom dospel k názoru, že tam deťom ,,vymývajú mozgy,,. Svoje deti zo školy zobral a rozhodol, že sa budú učiť doma. Popri všetkej práci, ktorú deti vykonávali bolo priestoru na výučbu málo, a ak aj nejaká prebehla, bola v súlade s bibliou a Knihou Mormónovou. Mladšie deti dokonca nemali rodné listy a nevedeli ani presný dátum narodenia, pre federálnu vládu v podstate neexistovali.
Tara chcela žiť inak, chcela sa vzdelávať. Zároveň až slepo milovala svoju rodinu, a to aj napriek bratovi tyranovi a pomätenému otcovi. Nepoznala nič iné ako patriarchát. V určitú chvíľu sa stala jej túžba po vzdelaní silnejšia ako lojalita k rodine. Zabojovala o niečo, čo mnohí berieme ako samozrejmosť.
Prečítajte si o tom, ako sa jej podarilo vymaniť spod nadvlády rodiny a úspešne študovať na Univerzite v Cambridge.
Možno sa to niektorým nebude čítať tak jednoducho ako detektívka či román, ale pustite sa do toho. Myslite na to, že to nie je vymyslený príbeh, ale Tarina skutočná životná cesta.
Tahle kniha mě hodně překvapila. Měla jsem od ní velká očekávání a musím říct, že prvních 100 stránek mě vůbec nebavilo a málem jsem ji již odložila. Teď jsem ráda, že jsem to neudělala, neb čím více hlavní postava rostla, tím více mě příběh nejen bavil, avšak stále i překvapoval. Kniha je opravdu motivující a člověk má chuť se po přečtení učit, číst a dál vzdělávat.
Inspirativní příběh o Taře a o hledání její vlastní identity. Je skvělé, jak se z poměrně determinovaného osudu dokázala vypracovat. Kniha je zajímavá i z psychologické stránky. Příběh dokazuje, že nic není černobílé, což se vztahuje i na povahy hlavních postav.
Dva rozdílné světy - to je Tařin život. Dětství silně ovlivněné ortodoxní mormonskou rodinou. Tara je téměř bez možnosti poznat jiný svět. V období puberty v sobě Tara objevila touhu po vzdělání. Platonovská jeskyně. Úspěch ve vzdělání však zaplatila ztrátou některých členů rodiny. Přeji jí, aby se tyto dva světy pochopily a sjednotily. Vždyť všichni jsme jedno...
Já memoáry nečtu, toto byl nejspíše můj první (jestli si to správně uvědomuji). Musím ale říct, že mě kniha zaujala. Skvěle se četla, byla dobře napsaná. Příběh, který nám Tara Westoverová překládá, je neuvěřitelný. Až má člověk pocit, jestli je přece jen skutečný. Na některých místech totiž její vyprávění působí až moc přehnaně - co se týče neustálých zranění, rodinných financí, jejího studia, které po počátečních problémech bez obtíží zvládá... Každopádně kniha je to inspirativní, otevírá mnoho otázek a myslím si, že by si ji mělo přečíst co nejvíce lidí. Proto DOPORUČUJI. Po dočtení jsem si na internetu musela vyhledat několik rozhovorů s autorkou, natolik mne její život zaujal.
Tolik povyku okolo knizky, ktera za to ani moc nestala. Dej nema spad, postavy uz jsem nekdy nekde potkala, zkratka nic, co by me nadchlo. Zaroven ale nechci hanit neco, co se jinym libi, vylozene odpad to rozhodne neni.
Zajímavá knížka, na dnešní dobu až neuvěřitelné skutečnosti. Dávám 4 a půl*.