Vzdělaná
Tara Westover
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489486/bmid_vzdelana-eXH-489486.jpg
4
1124
1124
Strhující pravdivý příběh o síle rodinných pout a odhodlání vydat se vlastní cestou. Tara Westoverová poprvé vkročila do školy, když jí bylo sedmnáct. Vyrůstala na samotě v rodině survivalistů a náboženských fanatiků a až v dospívání našla odvahu hledat si vlastní cestu. Studovala na Harvardu a v Cambridgi a zjistila, že vzdělání má osvobozující moc, ale že za něj bude muset zaplatit vysokou cenu.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , Mladá frontaOriginální název:
Educated, 2018
více info...
Přidat komentář
Krev skutečně není voda, a pokud v tom někdo vyrůstá a nic jiného nezná, těžko se ptát, proč tam zůstávala a proč si to nechala líbit.
Skutečně svou rodinu milovala, i přes to všechno.
A musíme si uvědomit, že to psala až z odstupem a paměť ji častokrát zrazovala.
Ve spoustě rodin se dějí věci, které se omlouvají, dělá se, že nejsou, nebyly, a nikdo nechce přímo obviňovat své nejbližší, hledá pro jejich počínání omluvy a pochopení.
Trochu mě překvapilo americké školství a celý ten sociální systém, jak někdo může jít na vysokou a nikdo po něm nechce žádná předchozí potvrzení a vysvědčení. Zní to jako pohádka, pokud uděláš test, může jít kdokoliv kamkoliv, žádné průměry z předchozích ročníků a body za mimoškolní aktivity... A ty rodné listy a občanky, na život žádný papír nepotřebujete, ale k řízení auta ano...
A ani se mi moc nepodařilo nakouknout pod pokličku tradiční mormonské kultury, bylo tam spousta protikladů a výkyvů. Na něco byli ortodoxní až moc, a v něčem zase překvapivě tolerantní. Fascinovaly mě ty úrazy a je s podivem, že se ty děti dožily dospělosti. Tatínek totální magor, ale zase tam všude byla cítit ta rodinná pouta, láska a pospolitost.
Přiznám se, že ke konci už mě kniha přestávala "bavit", i když je to v tomto případě hloupé slovo. Nešlo o zábavu. Ztrácela jsme pozornost a jen listovala.
Během čtení jsem si několikrát říkala, že tohle už je moc, že už je to přehnaně přehnaný... A pak jsem si musela opět uvědomit, že tohle se ale stalo, protože je to autobiografie...
Obdivuji sílu jakou musela Tara mít, aby se z tohoto prostředí dostala tam, kde je dnes.
Víc už asi říkat nemusím, prostě si ji přečtěte.
No take tazke citanie o tazkom zivote v tazko psychicky poznacenej rodine v Idaho. Nic poeticke, ako pise recenzia v uvode tejto stranky, som tam nenasla. Taka americka mormonska zivotna drama s domacim nasilim a psychickym terorom - ale to dnes leti...
Nebyla jsem z knihy nadšená. Můžu obdivovat autorku, ale narozdíl od jiných knih, psaných v ich-formě, jsem se nedokázala do její situace vžít. Nebylo to ale tak špatné, jak se mi zdálo snad tak do poloviny knížky. První půlku jsem četla strašně dlouho. Zpočátku mi to něčím trochu připomnělo Vejce a já, které jsem nikdy nedočetla.
O skutečné Americe se nedozvíme v akčních filmech, ale - jak mi říkal jeden učitel angličtiny - ze Simpsonů. A tohle mi to potvrzuje. Není všechno takové, jak to na dálku vypadá.
Kniha o přerodu jedné mladé a velmi schopné americké dívky,která si šla za svým a nezůstala v omezenosti,jako někteří(spíše vetšina) jejich nejbližších příbuzných.Smékám před její odvahou,podniknout takovou těžkou cestu.Dobře čtivé,poučné.
Autobiografie, která Vás šokuje. Takhle jednoduše se totiž dá celá kniha popsat. Ale jednoduché to určitě není. Vzdělaná je totiž strhujícím příběhem o hledání a sebepoznání.
Tara, která od malička žila s rodinou v horách amerického Idaha, na necelých 350 stranách popisuje své dětství a dospívání v mormonské rodině řízené otcem náboženským fanatikem. Otcem skálopevně přesvědčeným, že se blíží konec světa a státní instituce je chtějí ovládat a vymýt jim mozek. A od téhle jeho představy se odvíjí život celé rodiny. Tara a její sourozenci jsou nuceni pracovat na šrotišti, žít bez lékařské pomoci – jakýkoliv úraz či nemoc léčí pomocí bylinek a olejíčků – bez pojištění a školy, většina dětí také bez rodného listu. Základní hygienické návyky jako je třeba mytí rukou, když opouštíte toaletu, byste jen těžko hledali. Nic takového v téhle rodině neexistuje.
Příběh mě hodně zasáhl. Prvních pár desítek stran jsem nevěřícně kroutila hlavou a říkala si, že otec je docela blázen. S přibývajícími kapitolami však bylo jasné, že je to šílený paranoik, nebezpečný nejen sám sobě, ale také svému okolí. Celou dobu ve mě bublaly pocity bezmocnosti a nespravedlnosti. Na jedné straně šílený otec, na druhé krutý bratr, kterého všichni nechali dělat, co se mu zlíbí. I přes všechno utrpení, které soužití s touto rodinou Taře přináší, se po vzoru jednoho ze svých bratrů snaží následovat svou touhu po vzdělání, jež jí bylo rodinou odepřeno.
Poprvé tak vkročí do školy ve svých 17 letech, kde se střetává se „skutečným světem.“ Ve škole zjišťuje, že její vzdělání – do té doby pouze formou samostudia – má obrovské mezery. V jedné z vyučovacích hodin narazí například na slovo holokaust, o němž do té doby neslyšela. A to je pouze jedna z mnoha a mnoha situací, na které v knize narazíte.
Celý příběh sledujeme, jak se Tara snaží vymanit z vlivu své rodiny, ale protože až do svých 17 let nic jiného nepoznala, je rozpolcená mezi tím, zda je správné, aby svůj život žila jinak a po svém nebo zda tím svou rodinu zrazuje. Přeci jenom, krev není voda, i když máte šíleného otce, matku bez schopnosti říct a obhájit si svůj vlastní názor, a bratra tyrana.
Kdybych měla jmenovat nejlepší knihu, kterou jsem letos četla, byla by to právě Vzdělaná. Pocity, které ve mě při čtení vyvolala, ve mě budou doznívat ještě dlouhou dobu. Vše umocňuje fakt, že takhle někdo skutečně mohl žít a bohužel i v dnešní době se najdou lidé, kteří takto žijí.
Příběh jako takový se vzhledem k autobiografičnosti moc hodnotit nedá. Tara měla opravdu těžký život. Pro mě byla neskutečně dlouhá první část příběhu než Tara odešla studovat. Chápu, že veškeré popsané situace měly svůj důvod k pochopení Tařiných pohnutek, ale bylo to pořád dokola. Je nadmíru jasné, že autorka ještě není úplně srovnaná sama se sebou, že stále přebírá některé vzorce svých rodičů a kdo ví, jestli se jich někdy vzdá. A je to pochopitelné. Ale díky tomu u mě kniha ztrácela na atraktivnosti. V tomto případě by mi bylo milejší, kdyby jí napsal někdo jiný, na základě Tařiných vzpomínek. Aby příběh měl větší nadhled a byly víc do hloubky popsány její pocity, s jejichž vyjádřením má autorka stále velký problém.
IG: @hanybooks
No tak to bol silný príbeh. Asi to nikdy nepochopím, prečo tam s nimi tak dlho zostala. A ako je možné, že si neuvedomila oveľa skorej čo sa tam diaľo. Ale myslím si, že to ani nedokážem pochopiť, keďže ona v tých podminkach žila cez 17 rokov a nič iné nepoznala.
Celú dobu som si vravela, že keď sa bude niekto sťažovať na svoje detstvo, dám mu prečítať túto knihu. Nemôžem pochopiť, že sa toto stále deje. V 21 storočí. Ale bolo zaujímavé pozrieť sa bližšie do komunity mormónov - aj tých zlých ale aj tých dobrých (jej profesorov som si od začiatku obľúbila a dokonca aj toho pastora.) Rozhodne to nie je oddychová kniha, a číta sa ťažko nie kvoli štýlu písania ten je pútavý ale kvoli tomu deju.
Odporúčam.
Mám z knihy rozporuplné pocity. Ani ne tak kvůli stylu ale kvůli obsahu. Jak je možné, že americký vzdělávací systém funguje tak prachbídně, že i člověk bez základního školního vzdělání zvládne přijímačky a studium na vysoké škole? Jak je možné, že země kterou považujeme za jednu z nejmocnějších, je plná rodin věřících v sílu homeopatik, léčitelů a lidí bezmezně přesvědčených o tom že je chce ovládnout jejích vlastní vláda? Jak je možné že Taře trvalo tak dlouho, než si uvědomila, že má kolem sebe bandu velice nebezpečných lidí? Popravdě, nevím jestli bych teď neměla navázat Zánikem Západu od Huxleye, ale to by byla asi moc velká depka .......
Po zhruba padesáti stranách jsem chtěla knihu odložit, rozčiloval mě překlad, věci, které nedávaly smysl. Prostě to drhlo. Pak se to nějak zlomilo. Ubylo jazykových škobrtnutí, která mě odváděla od děje.
Příběh je to velice silný. Obzvláště mě dostala despotická víra v rukou psychicky nemocného člověka, který může terorizovat své okolí a zaobalovat to do bohulibé činnosti. Místy jsem měla pocit, že nějak škodolibě chce ty svoje vlastní děti zabít.
Víc už psát nebudu, v okamžiku, kdy mě příběh vtáhl, jsem knihu neodložila, dokud jsem ji nedočetla.
Ale s kokakolou se smiřuji těžce, přestože tento tvar posvětili akademici.
Strhující, silné a velmi poutavě napsané. Z příběhu nutně mrazí. Doufám, že se Taře podaří brzy své kostlivce pohřbít.
Silný životní příběh, který mě upřímně hodně zaujal. Obdivující síla člověka. Silné dílo a kniha.
Popravdě jsem čekala, že budu z knihy, kterou opěvoval celý instagram a na databázích má dost vysoká hodnocení, víc nadšená. Ne že by se mi nelíbila, byla prostě.. zvláštní. Velmi osobní zpověď mladé ženy se mi místy zdála až neuvěřitelná, opravdu bych nečekala, že se něco takového může dít. Byl to docela silný příběh a musím uznat, že autorka velmi hezky citlivě píše. Ale. Místy se mi kniha fakt hrozně špatně četla, místy mě opravdu štvala, místy mě zas chytla a pak to pozvolna přešlo v nudu. Já nevím, možná kdyby měla o sto stran méně?
Podtrženo sečteno, jsem z ní malinko v rozpacích. Byly tam krásné pasáže, ale byly tam i fakt divné věci. Možná jsem po ní sáhla ve špatném období..?
Nejprve jsem se do knihy nemohla moc začíst, ale potom jsem hltala jednu stránku za druhou. Šílený příběh, tvrdý život, silná Tara. Musím říct, že chvílemi jsem si musela připomínat, že tohle není thriller, ale skutečnost, tohle se stalo!!
Knihu jsem četla v češtině (zajímavé je, že nemá tady svoji "kolonku). Ze začátku mi trvalo delší dobu se začíst, protože to byl trochu jiný příběh, než čtu normálně. Nicméně je to zajímavý pohled do rodiny, se kterou si troufám tvrdit většina z nás nepotkala. Obdivuji Taru, že dokázala tuto knihu sepsat a dokázala všechny ty útrapy, týrání a pomluvy vlastní rodiny zvládnout. Já sama si to nedovedu představit a její příběh ve mně bude ještě dlouho. Dávám čtyři hvězdičky, jednu dolů, protože občas jsem knihu musela odkládat, některé věci mi přišly zbytečně moc popisné a chaotické. Jinak úžasná kniha.
Čekala jsem od knihy asi víc, kvůli vysokému hodnocení. Nemohla jsem se pořádně začíst a knihu jsem dočetla s velkou námahou. Nebylo to vyloženě špatné,ale znovu bych knihu už nečetla.
Tak tohle byl velmi silný příběh. Neřekla bych, že kvůli tomu, že by události byly až tak brutální, ale kvůli tomu, že víte, že se tohle reálně stalo, a že je to sakra vůbec možné.
Tahle kniha moc hezky ukazuje, co s vámi dokáže udělat náboženský fanatismus a bipolární porucha. A je to dobře, že to existuje. Je dobře, že nám někdo ukáže, že přehršel náboženství opravdu není zdravý. Že paranoia může být nebezpečná. A že se s tím také dá bojovat.
Tary mi občas bylo líto, někdy se naopak i ona chovala zvláštně (ale kdo by se jí divil?), a jindy fakt ukazovala, jak je silná.
Nechápu, jak někdo může mít žaludek na to, odmítat zdravotnictví v takových situacích, jako je, když vám třeba hoří syn. To člověk čte s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. Nebýt zdravotník, tak by mi z některých situací bylo opravdu špatně od žaludku. Tady můžu maximálně říct, ještě že jsem zvyklá. Také tu můžeme zblízka vidět domácí týrání v podobě staršího bratra a všimnout si, co to na člověku může zanechat. A to nejen to fyzické, ale hlavně to psychické.
tohle je opravdu komplexní kniha, u které si kolikrát řeknete, že vlastně máte štěstí, že jste tohle všechno nikdy nemuseli zažít.