Rebel

07.09.2011

[085/11] (ebook) Prvních několik stran se mi líbilo. Sníh, zima, smrt,… Mělo to takový ten slabý nádech starých časů, kdy ze svého příběhu autoři ještě neudělali sáhodlouhé putování odnikud nikam. Ale ten šmrnc a šťavnatost dobře propečené umrlčí flákoty se vytratil už před tisíci stranami a jediné co zůstalo jsou bezcharakterní charaktery, cyklicky se zmítající zápletky a opravdu odpudivé vedlejší postavy. Co se to jenom stalo?

Nikdy mi nevadilo, když pár vyvolených postav bylo určených autorem k odpornostem. Ať to byly charaktery pouze záporné a nebo se celkové jednání projevilo jen jako jakýsi módní doplněk frizúry toho kdo děj táhl, celkově negativní dojem ze čtení pasáží jim věnovaných mělo nějaký smysl. Problém této série nevidím jen v amatérsky se dopuštěných chybách, ale převážně v podání a vylíčení chování a projevů jednotlivých hrdinů a antihrdinů. Není tu komu držet palce a ke komu obdivně vzhlížet, protože všichni jsou protivní, zapšklí, nedozrálí a naprosto bez sebekontroly a sebeovládání. Celý text je agresivní, podrážděný a bezohledný. Jakoby autoři nenáviděla nejen své postavy, ale samotné čtenáře a vůbec celý svět.

Před nějakou dobou jsem definitivně ztratila naivní představu o tom, že časem se musí každý autor poučit z chyb a automaticky vyvíjet. Někdo se nepoučí nikdy. Už pomlčím o tom, že všechny hlavní postavy jsou do jednoho idioti – o psu nemluvě, ale do hlavy se nepřestanu bušiti stále. Když se nad všemi předcházejícími díly člověk pozastaví, nelze si nevšimnout faktu, že spisovatelé (ha, ha) nejsou schopni napsat příběh bez tajemných zákoutí. (SPOILER) V první knize je to tajemný tunel do ložnice vinoucí se pod skladištěm. Ve druhém svazku se potýkáme s ukrytým točitým schodištěm v upířím domě a šplouchání se v kanálech. Třetí díl pak nabízí tajemnou komnatu za zrcadlem… pardon, za novou, luxusní zdí pod hradem. Čtverka nám přináší záhadný tunel pod jezerem, které zaplavilo údolí až po dostavění hradu a okolí a zde… zde je jeskynní průchod zavátý sněhem a sklepení v obřím stromečku, i když to zrovna tajemnem neoplývá. Ve výsledku to je už tak trošku nuda ku zívání a žádné šokující novátorství se tím pádem nekoná. (KONEC SPOILERU)

Elfové jsou divní a v chování horší než kdejaký lidský primitiv. Takoví ucaprtaní, zastydlí a hygienicky nezávadní, ale mají tendence a choutky neustále někoho vraždit pro pomstu znečištěné zelené krve. Doteď mi vrtá hlavou na co asi autoři a nebo překladatelka mysleli, když se dostali ke scéně s jelenem, protože podle nich zanechával stopy podkov. Podkovaný divoký jelen. Podkované magické zvíře, které je elfy málem nábožně uctíváno jako krávy v Indii. Dělá si někdo ze mě srandu? Asi. … Někdy mě mátl i posun v čase. Postavy z bodu A vybíhají někdy okolo západu slunce a do bodu B dorazí v hloubi noci, protože na nebi září měsíc jako rybí oko a jedna z poznámek hrdinných ušatých válečníků oznamuje, že běželi skrze celou noc – stíháte(?) – ale když konečně usedají/uléhají k definitivnímu odpočinku, zapadá slunce. (Tahle kniha je místy vůbec celá podezřele vtipná.)

Ještě se zmíním o tom, že trpaslíci měli podle všeho vyhynout v jakési bitvě před tisícem let, ale chvíli před narozením naší Magiery byl pro její stvoření minimálně jeden zabit kvůli krvi. To je jen taková třešnička, aby se neřeklo, že mám argumentů málo. Já totiž opravdu miluji, když si autoři nevidí do huby a jen tak automaticky plácají, aby zaplnili nadbytečným kecáním místo. Příště si vzít bryndák, mládeži, protože tyhle kydy z bílého literárního plátýnka jen tak nepustí.