Barb Hendee

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1963

Populární knihy

/ všech 9 knih
Dhampir
Dhampir
O pravdě a netvorech
O pravdě a netvorech
Zloděj životů
Zloděj životů
Dítě mrtvého boha
Dítě mrtvého boha

Nové komentáře u knih Barb Hendee

O pravdě a netvorech O pravdě a netvorech

„To je nekonečný! I po všech těch knihách je příběh tak v polovině. To, co mě bavilo na prvních knihách, tak mi tady chybí. Všichni se tak nějak zamotali do vlastní špíny, že jsem to dočetla jenom z principu. Popisy sice poskytují detailní představu o prostředí, jenže to už tak zdlouhavé čtení ještě víc natahuje a pozornosti to neprospívá. K tomu vysvětlování jazykových záležitostí... Místo nějakého uzavření autoři rozkopnou vrata pro další díl. Už se jenom chytám za hlavu, že tohle neskončí ani po dvaceti knihách...“... celý text
— GošaGoša

Skrz kámen a moře Skrz kámen a moře

„Mé smíšené pocity s z předchozího dílu se jen umocňují. Prvních 200 stran nuda. Rekapitulace předchozích dílů, aby čtenář věděl, o co jde. Tohle a příliš popisů téhle části neprospělo. Zbývající část je zrcadlově opačná. Nadupaná dějem a akcí. Jednání postav, včetně Winn, je takové, že mi nezůstal nikdo sympatický. Všichni lžou, manipulují a něco tají ve jménu vlastních zájmů. Z nostalgie dočítám sérii, kterou jsem měla ráda v pubertě. Přenést těžiště na učence, Winn, za mě nebyl šťastný krok. Jsem ráda, že jsem poslední tři knihy serie sehnala ve výprodeji za pár korun...“... celý text
— GošaGoša

V šeru a stínu V šeru a stínu

„K sérii jsem se vrátila po letech z nostalgie. Těšila jsem na setkání se svými oblíbenci a zrovna Magiera a Leesil tam nebyli. Příběh začínal pozvolna a tempo chytil až v první třetině. Učenci a jejich intriky na mě neudělali sympatický dojem. Spousta složitých jmen a jazykových záležitostí to moc neulehčila. V takových případech mi chybí mapa. Fajn pro mě byla až druhá polovina. Tam se konečně něco dělo. Jak už je zvykem u této série, na konci knihy zůstává otevřeno více otázek než na začátku. Mám se zlobit, že jsem nedostala odpovědi, nebo se mám těšit na pokračování? A tam zase na konci zůstanou otázky?“... celý text
— GošaGoša

O pravdě a netvorech O pravdě a netvorech

„Obě na sebe navazující serie se mi moc líbily. Zajímavě vytvořený svět a dobrý příběh.“
— ctenarMarLnYI

Dítě mrtvého boha Dítě mrtvého boha

„Dostala jsem se k pátému a poslednímu dílu první části série. Původně jsou to dvě na sebe navazující, takže předpokládám, že ten zbytek už bude o Wynn, která doprovázela hlavní dvojici. Ale podle konce těžko soudit. Z počátku mě celá série nadchla, bylo to něco nového, jiného a vykreslený svět vypadal dost zajímavě. Představa krvežíznivých upírů, kteří se vymykají dnešní romantické představě mě potěšila. Ještě u druhého dílu jsem byla docela nadšená. Ale s pokračováními to nějak upadlo. Ano, stále tu bylo tolik tajemství a překvapení, bylo na co se těšit, ale tak nějak to ztrácelo na energii. Výprava neustále pokračovala, zdržovala se zbytečnými problémy a úkoly, komplikacemi. A ty ne vždycky byly tak důležité a zásadní. Najednou jsem viděla, jak se všechny postavy vlastně jen hádají, téměř žádná vlídná slova. Negativní a nepříjemní. Všichni hrozně povznesení a arogantní, štěkali po sobě. Vlastně ani nechápu, co je tak často drželo pohromadě a proč třeba Leesil a Magiera byli spolu. Autoři se úplně vykašlali na nějaký vývoj vztahů. Například u těchto dvou to ze začátku jiskřilo a pořád to vypadalo, jak je to k sobě navzájem táhne, pak šup, zadařilo se a tím to haslo. Detaily šly do pozadí a už se řešila jen výprava. Často mi přišlo, že mi uniká nějaká logická návaznost mezi scénami, v ději i v chování postav. Někdy jsem zůstávala dost zmatená, nechápala jsem, jakými myšlenkovými pochody jsem se dostala do určité situace. Nemůžu ale říct, že by tento svět nebyl promyšlen dobře, od dhampira, přes zlé upíry, přes Chapa po elfy, další zvláštní bytosti, magické dovednosti, a podobně. Elfové mě poměrně bavili, ale autorská dvojice občas uklouzávala a začala je vykreslovat ne zrovna moc mile. Spíše arogantně a příliš chováním lidsky. Obvyklé elfské kouzlo zmizelo. Asi to trošku mělo důvod, když chtěli poukázat, že nejsou dokonalí a neomylní, ale stejně mi to moc nesedělo. Část s Welstielem a Chanem byla z počátku důležitá, když se seznámili a podobně, ale postupně mi přišla naprosto zbytečná a vycpávková. Sice docházelo k odhalením toho velkého soukolí na pozadí, ale myslím, že se to dalo zjistit i jinak a tak mi v podstatě půlka knihy přišla jako hrozná vata. Kdyby se jejich pohled vynechal, byl by děj rychlejší a plynulejší. A taky bych ocenila, kdyby Wynn ve svém věku nebyla taková naivní blbka, která dělá samé problémy. Učenka, plná vědomostí, ale i pitomostí s otravným chováním. Za mě tedy celkově průměrná série. Ne kvůli ději, který se mi kromě zbytečných průtahů líbil, ale kvůli těm nelogičnostem, podivným postupům, nepochopitelným častým hádkám a totální absenci ve vývoji charakterů postav a jejich vztahů.“... celý text
— luculi

Přejít na knížky autora