GošaGoša komentáře u knih

Oddychové čtení. Bavilo mě, jak se přelévá, kdo by mohl být vrah a pokaždé to bylo věrohodné.

1 20.11.2024

To je nekonečný! I po všech těch knihách je příběh tak v polovině. To, co mě bavilo na prvních knihách, tak mi tady chybí. Všichni se tak nějak zamotali do vlastní špíny, že jsem to dočetla jenom z principu. Popisy sice poskytují detailní představu o prostředí, jenže to už tak zdlouhavé čtení ještě víc natahuje a pozornosti to neprospívá. K tomu vysvětlování jazykových záležitostí... Místo nějakého uzavření autoři rozkopnou vrata pro další díl. Už se jenom chytám za hlavu, že tohle neskončí ani po dvaceti knihách...

05.11.2024

Nuda. Obyčejné příběhy každodennosti bez pointy nebo hlubšího smyslu.
Nestačí být herečka, aby to bylo kvalitní čtení.
Nedotčeno...

23.09.2024

Mé smíšené pocity s z předchozího dílu se jen umocňují.
Prvních 200 stran nuda. Rekapitulace předchozích dílů, aby čtenář věděl, o co jde. Tohle a příliš popisů téhle části neprospělo. Zbývající část je zrcadlově opačná. Nadupaná dějem a akcí.
Jednání postav, včetně Winn, je takové, že mi nezůstal nikdo sympatický. Všichni lžou, manipulují a něco tají ve jménu vlastních zájmů.
Z nostalgie dočítám sérii, kterou jsem měla ráda v pubertě. Přenést těžiště na učence, Winn, za mě nebyl šťastný krok. Jsem ráda, že jsem poslední tři knihy serie sehnala ve výprodeji za pár korun...

21.09.2024

(SPOILER) Knížku jsem dlouho odkládala a nakonec se mi četla dobře. Nemám s čím srovnávat, protože thrillery nečtu a v bankovnictví se nevyznám. Můj dojem? Svět těch, pro které je všechno možné. Luxus a spousta špíny za ním.
Doufala jsem, že příběh bude vyvíjet tak, že se hlavní představitelky fyzicky potkají a dotáhnou ten případ společně. To se nekonalo a ještě to skončí idylickou slaďarnou. Takže paničky vůbec na ničem netratily a ještě si polepšily. Tím se konec dostává zpátky na začátek do bodu, kde začal.

03.09.2024

První sci-fi, které mě bavilo číst, protože to bylo o lidech, mimozemšťanech a vztazích.
Kchratovy příběhy jsem začínala povídkou a novelou v Mlokovi. Vypadalo to jako zdařilá fanfikce Aliena s úpravami, aby to fanfikce nebyla. Výslovnost jmen peklo. Novelu odstartovala ztracená propiska. I přesto vsechno jsem si chtěla udělat širší názor a přečetla si Nejasné hranice.
Začátek knihy byl skvělý. Chytlo mě to. Akce, přehledné konflikty a na konci se to někam posunulo.
Kdyby to mělo být jenom o Erin a Danielovi, tak by mě to jenom štvalo. S Erin jsem byla v pohodě. Prošla si peklem a snažila se jít za vyššími cíly. Sebevražedné myšlenky, odloučení od vlastní civilizace, posttrauma. To člověka rozebere na kaši. Za to Daniel... tomu kreténovi jsem měla chuť skočit mezi světla. Rozhodl se, že Erin je minimálně labilní a podle toho s ní jedná a tím k jejímu stavu přispívá. Úkolem psychologa je přece pomáhat, aby lidem bylo vnitřně lépe...
Kchrata jsem si oblíbila. Jediné, co mi to kazí, je příliš velká podobnost s Alienem co se týče vzhledu. Tady bych ocenila víc odlišností, ale to by zase některé příběhové prvky nefungovaly...
Těším se na pokračování. Na to, jak bude pokračovat sbližování lidí a šatchranů.

2 31.08.2024

"Můžu se vás dotknout přes plot"
Výborný název. Ten mě dostal na první dobrou.
Milé, všední příběhy, ve kterých se najdou všichni. Z každého příběhu vyzařuje autenticita autorky.
Tahle knížka se povedla.

1 29.08.2024

K sérii jsem se vrátila po letech z nostalgie. Těšila jsem na setkání se svými oblíbenci a zrovna Magiera a Leesil tam nebyli.
Příběh začínal pozvolna a tempo chytil až v první třetině. Učenci a jejich intriky na mě neudělali sympatický dojem. Spousta složitých jmen a jazykových záležitostí to moc neulehčila. V takových případech mi chybí mapa. Fajn pro mě byla až druhá polovina. Tam se konečně něco dělo. Jak už je zvykem u této série, na konci knihy zůstává otevřeno více otázek než na začátku. Mám se zlobit, že jsem nedostala odpovědi, nebo se mám těšit na pokračování? A tam zase na konci zůstanou otázky?

07.08.2024

Bavilo mě číst příběhy. Mnoho z nich mě dojalo svou obyčejností a lidskostí. Žasla jsem, kolik příběhů je opravdu takových, co se může přihodit opravdu každému a kdykoliv. Kdybych zůstala zamčená v parku, nebo na hřbitově, přišlo by mi hloupé volat policii, aby mě zachránili. Ale vážně je to hloupé? A korunou toho top jsou plyšoví mamuti!

12.07.2024

Moc povedená sbírka povídek. Kolik se toho dá vymyslet s Karkulkou, Romeem a Julií! Tak ohrané náměty a přesto povedené nové příběhy. Zvlášť dojem na mě udělaly z volné inspirace povídky Jiný, Novákovo rozhodnutí a Pouto.

12.07.2024

Moje první kniha o autismu. Spousta silných myšlenek a podnětů k přemýšlení. Třeba to, že normálno a míra empatie je dána tím, který typ lidí převažuje. Být převažující většinou autisté, tak jsou to neurotypici, kdo chodí na terapie?
U nejednoho popisu prožitku mě až zarazilo, že to mám podobně. Kolik lidí (žen i mužů) to má v hlavě jinak, aniž by si toho byli vědomi, proto že se svou jinakostí naučili žít? A přitom se jim opakovaně dějí věci, pro které nemají vysvětlení...

3 12.06.2024

Knihu jsem dostala jako dárek a proto jsem ji přečetla. Klobouk dolů, že o tolika osobních věcech píšou dva lidi, co se rozešli. Asi tento počin pro ně byl důležitý a prospěšný. Jako čtenářka jsem byla svědek, pozorovatel a až mi to bylo místy nepříjemné vidět tak moc do niterných pochodů lidí, které vůbec neznám.

12.06.2024

"Šrot jsi a v šrot se obrátíš" se četlo moc dobře. Dostala mě věta: "Paul tak záhy pochopil, že pro bezproblémové fungování s Pinem stačí být obyčejně zdvořilý." Zvořilost! Tak "obyčejná" věc jako sůl.
"Roklina kostí" se mi četla sama. Hezky jsem si u toho odpočinula a nechala se unášet vyprávěním.

1 27.05.2024

Četla jsem novější vydání od Laser. Trpěla jsem obrovským množstvím překlepů.
Jako první jsem viděla seriál a ten se mi líbil. Na základě toho jsem chtěla znát předlohu. Seriálová Morna se mi líbí víc než ta knižní.
Tempo příběhu a množství popisu mi vyhovovalo. Jsem unavená rychlokvaškama, které jsou tak svižné a stručně, že netuším, jak vypadá hlavní hrdina.
Tady jsem dostala spoustu prostoru a času, abych se do prostředí ponořila a seznámila se s hrdiny. A to se mi na tom líbí. Akce tam je, jenom to není bum a prásk, jak je současný trend. Tu a tam jsou strašidelné prvky v míře, která je pro mě tak akorát. Jestli mizelci jsou strašidelní, tak skutečně děsiví jsou děti světla.
Asi jsem cílovka...
Příběh je o souboji dobra a zla a záchraně světa. Opakování tohoto cyklu chápu jako to, co známe z naší historie. Vznikne kultura, dospěje do svého maxima a pak se zhroutí, vznikne nová kultura atd.
Rand je typický klaďas, každá skupina má svého hňupa a tady to je Mat, holky mě nijak zvlášť nezaujaly. Třetí mladík a obr proplouvají průměrem, ale třeba jejich čas ještě přijde. Morain a Lan jsou ti záhadní, na které jsem zvědavá.

2 07.04.2024

Ilustrace mě bavily. Autorce to muselo dát spoustu práce. Příběhem jsem zpočátku byla naprosto unešená, protože to bylo tak své, jiné a barevné. To udržovalo pozornost. Ačkoli jsem byla naladěná, že půjde o detektivní pátrání, úplně se to tam ztratilo. Občas to vyplulo na povrch jako mastné oko, aby čtenář nezapomněl. Více převážilo seznamování se světem nadpřirozena skrz dialogy. Co je na začátku supr boží, ke konci už ztrácelo šmrnc a já si říkala: "Hej! A kde je ta detektivní práce?" Ke konci knížky jsem se až nudila a očekávanou katastrofu jsem prostě nikomu nevěřila. Zvraty, drama, emoce, napětí se nekonalo. Postrádala jsem pocit, že bych rozlišila Londýn, Austrálii a Paříž, kdybych zavřela oči. Sam vším tak nějak proplul. Příběhu to sice nechybělo, ale přišlo mi zvláštní, že nejde poznat, kde Sam bydlí.

1 06.03.2024

Snové vyprávění se citlivě, emotivně dotýká nitra. Jde to na dřeň. Každému Podivno zadrnká na jinou strunu. Neumím si představit, že by tato knížka vyšla jinak a jinde. Takhle je to skvělé a osobité.
Nejvíc je pro mě myšlenka randit sama se sebou. Jít si na kafe a zákusek sama se sebou a užívat si to a být na sebe hodná!

01.02.2024

Klasické povídky, jak jsou na ně fanoušci zvyklí, napsané čtivě. Svižné a akční. Vzorec povídek se s obměnami opakuje, takže lze odhadovat, co se stane.
Hned ve dvou povídkách si autor otvírá pokračování pro další knihu.
Kam až to ještě může pokračovat?
Celý Rogan je klišé - černé vlasy, černý oděv, černý meč, černý kůň, vlk, oheň, takřka nesmrtelný... V případě těchto povídek to klišé šustilo asi víc než jindy, že mi z toho cukaly koutky. To se týkalo místy i jmen.
První stránky první povídky. Tak to bylo ubohé. Když nevím, jak upoutat pozornost, tak sex! S odstupem mi to připadá jenom hloupé a trapné.

Půl hvězdy dolů za recyklaci námětů starších povídek. Tím pádem kniha nenabízí tolik novinek, co by mohla.
Půl hvězdy dolů za první scénu první povídky.

5 28.01.2024

Po úvodním slově jsem se těšila na vtipné povídky a ono se nekonalo. Tak mi v paměti nejvíc utkvělo "Neříkej mi Puklinko!"

16.01.2024

Příjemná, oddechová knížka psaná jako plynulé vyprávění. Je lepší se soustředit na myšlenky a filosofii, než na kočku jako takovou. Té totiž bylo propůjčeno lidské uvažování a intelligence, aby mohla čtenářům předat moudrosti buddhismu.
Kdybych měla posuzovat kočku, tak řeknu, že je svatá jenom proto, že je Dalajlamova. Ovšem právě díky kočce jsou příběhy a hluboké úvahy tak čtivé.

4 15.12.2023

Kniha ke mně doputovala jako dárek k nákupu. Dlouho jsem ji odkládala, ale k mému překvapení se mi četla skvěle. Autorka ví, jak přimět čtenáře otáčet stránky.
Příběh je temný, depresivní, strašidelný stejně jako charaktery protagonistů. Mystično balancuje na hraně toho, co má reálné vysvětlení a nakonec většina tohoto potenciálu má sestupnou křivku. Závěr je plný vysvětlování a ujišťování, aby čtenář vůbec pochopil všechno předchozí kličkování.
Tuhle knihu nebudu číst znova, protože jsem tam nenacházela žádné světlo. Ani na konci. Hvězdy dávám za čtivost a vykreslení atmosféry.

4 08.12.2023