Zrádce krve
Barb Hendee , J. C. Hendee
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12014/bmid_zradce-krve-wj4-12014.jpg
4
99
99
Vznešení mrtví série
< 4. díl >
Leesil se narodil jako míšenec, jeho matka byla elfka, otec člověk. Na Bojištích z něj vychovali vraha, špeha a otroka lorda Darmoutha, vládce provincie. Když však Leesil využil svého umění k útěku z Bojišť, stali se z jeho rodičů zrádci. A se zrádci nezná tyran Darmouth slitování... Ve společnosti Magiery se teď Leesil vrací zpět, aby se postavil stínům minulosti a zjistil, co svým útěkem způsobil...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2007 , Fantom PrintOriginální název:
Traitor to the Blood, 2007
více info...
Přidat komentář
V minulém dílu jsme se prohrabovali v minulosti Magiery, takže nyní je čas poznat něco z historie Leesila. Poznáme místa, která v mládí opustil a kde ho i s rodinou držel vládnoucí tyran. Jde už o čtvrtou část série a já jsem si potvrdil, že hlavní hrdinové jsou mi vyloženě nesympatičtí a řadím je někde k Richardovi s Kahlan z Meče pravdy. Celý čas jsou dhampir s míšencem naštvaní na sebe, na ostatní, pak jsou uražení, pak jen křičí a vlastně po celou dobu se chovají naprosto nelogicky. Proč by jim vlastně čtenář měl fandit? Ostatní postavy a příběh obecně fajn, jen musím vždy přežít tyto dva rušivé elementy.
Dobrodružství dost a dost, ale slečna M. mi někdy svým chováním leze na nervy. Nevím proč, ale občas mi chování hrdinů příjde ne úplně logické. Ale to se někdy stává, třeba je to záměr spisovatelů, že nikdo není dokonalý. Příběh se mi jako celek moc líbil, tak že jdu na další díl.
Děj se pomalu rozjíždí,ale udržuje čtenáře v napětí jak dopadne Magieryno pátrání a Leesilův návrat.
Nevím, co ještě napsat o knize jako takové, aby to už nebylo v předchozích komentářích. Omezím se tedy jen na osobní dojmy. Zrádce krve pro mě byl zatím nejslabší díl série. Už je to pořád dokolečka a nečekám, že ještě přijde díl, který by mě něčím překvapil nebo pobavil tak, jako Dhampir. Podobně jako Lenka.Vílka bych ale chtěla vědět, jak to tedy dopadne.
V předchozí knize jsme se prohrabali minulostí lovkyně upírů Magiery, nyní je tedy řada na Leesilovi. Na rozdíl od Magiery se Leesil se svými stíny a hříchy vyrovnává daleko hůře. Jeho retrospektiva je zničujícím výletem do mysli frustrovaného vraha, pronásledovaného nikdy nekončícím pocitem hanby a viny. Sledovat rozpad jeho osobnosti je úlohou, vyžadující si zvýšenou míru čtenářovy trpělivosti a tolerantnosti. Po dramatickém otevření hry, tak ke slovu přichází statická střední část, kdy se brodíme psychologickou studií šílenství a doufáme, že koncovka tuto poziční přetahovanou znovu obrátí k lepším zítřkům. Zápletka Zrádce krve skutečně stagnuje a nepomůže jí ani finální ohňostroj zbraní a krve v katakombách Venjètzského hradu. Jak jsem se zmínil už u předchozí knihy, tyto retrospektivní oslí můstky jsou zrádné a Hendeeovy jsme tentokráte zastihli ve slabší chvilce. Doslovné opakování některých rituálů (například Welstielova krmení a dalších) čtivosti také nepřidá, a tak nezbývá než doufat, že další kniha nás z této slepé ztracené uličky vyvede zase pod zářivá světla velkoměsta.
Na urovni predchoziho dilu...ale mam problem...stejne chci vedet, co bude dal...
[056/11] (ebook)
Magiera se rychle rozhlédla…
Magiera zaváhala…
Magiera oběhla stůl…
Magiera zahlédla…
Magiera uviděla…
Magiera kopla…
… to a mnoho dalšího se dočtete v rozsahu dvou stran v každé akčnější scéně. Jedna věta za druhou začíná Magierou. Magiera sem… Magiera tam… Až jsem kolikrát začala text parodovat vsuvkami: ,A velká Magiera řekla… Ó, už zase Magiera kopla…‘ Divím se, že jsem nezačala zpívat posměšnou píseň (byla bych toho schopna). Prostě text na zmagoření.
Ale opět mi svitla naděje, že poslední dva svazky se udrží alespoň na průměrné úrovni, protože tentokrát mě nic moc fatálně chybného nezaujalo. Duševní stránka charakterů zeje prázdnotou, v textu se objevují zbytečné rekapitulace a autoři se zbaběle drží pouze vestavěných prostor, protože nejspíše zjistili, že s lesy, loukami, horami a křovím to prostě neumí.
Postavy se dostávají do velmi často směšných a zbytečných polemik o hloupostech, vše jim dochází pomalu a Chapa stále neposlouchají, i když na ně čtyři díly štěká jako smyslů zbavený. Audience se pořádají po nocích, což je sice logické kvůli upírům, ale už nelogické kvůli spánkovému režimu vladaře. Nechápu ani to, proč by česnek nemohl být na trhu i v zimě, když se skladuje stejně jako cibule ve svazcích a místo toho, aby Magiera dveře normálně otevřela, raději je vykopne. Autoři se nejspíše rádi koukají na béčkové akční snímky. Hysterické chování davů převzali očividně z filmů, kde korbely létají po výčepu jak divé (mimochodem, v každém městě existují jen hospody, protože jinam postavy nechodí) a všichni při tom piští a ječí a opět se tu ukáže prvek s “tajným“ úkrytem ve stájích, do kterého v první knize nasoukali mateřskou školku.
Jednotlivé části děje jsou předvídatelné. Najít tajnou cestu do hradu je až primitivně jednoduché. Zbytečně se plýtvá jmény na nedůležitých postavách a každá postava neustále buzeruje členy grupy stylem přines, odnes, lehni, zavrť ocasem a zhebni. No jo, ale pořád to je lepší, než předešlý svazek.
Na řadu přichází velké odhalení Leesilovi minulosti, na což člověk čeká v podstatě od první knihy. Nicméně velká část knihy je zbytečná a vycpávková vata. Nepřináší mnoho nového, zajímavého ani lákavého. Doufám, že další knihy budou lepší, protože mě konec vážně zajímá.