Zloděj životů
Barb Hendee , J. C. Hendee
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12012/bmid_zlodej-zivotu-VAL-12012.jpg
4
134
134
Vznešení mrtví série
< 2. díl >
Magiera - dhampir a lovkyně nemrtvých - se vydává se svým přítelem Leesilem - elfím míšencem a cvičeným zabijákem - do města Bely, aby zničila upíra, který zavraždil dceru místního radního. Jenže upír není jen jeden... Magiera navíc musí čelit zaklínači vládnoucímu magií i arogancí místního honorace... A do hry ještě vstupuje stín Leesilovy minulosti v podobě zabijáka, který má jediný cíl - Leesilovu smrt... V cizím městě a mezi lidmi, kteří na upíry nevěří, se Magiera musí postavit nejen nepřátelům, ale i vlastní minulosti. Netuší však, že má být pouhým pěšákem v daleko záhadnější partii...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2005 , Fantom PrintOriginální název:
Thief of Lives, 2003
více info...
Přidat komentář
Přiznám se, že jednička byla o maličko dobrodružnější a pro mě přímočařejší. Druhý díl je víc -jak to nazvat-ukecanější? Začátek se mi zdál pomalejší, pak už se děj rozběhl a zas to bylo fajn čtení. Začíná se to trochu víc zamotávat, objevují se nové postavy, které budou do budoucna asi také zajímavé. Konec byl napjatý a jsem moc zvědavá co bude dál, tak jdu sehnat třetí díl. Těším se na kamarády, které tam mám.
(SPOILER)
Na téhle knížce je zcela evidentní, že byla psána v daleko kratším časovém úseku než díl první, a to s velkou pravděpodobností na popud nakladatele. Taktéž se zde zjevně počítalo s tím, že většina čtenářů, kteří se k sérii dostanou, ji začne číst až od druhého dílu. Protože úvodní kapitola silně připomíná seriálové "v minulých dílech jste viděli". Snaha přiblížit sérii novým čtenářům je samozřejmě pochopitelná, avšak šlo to pojmout daleko zajímavěji, než jen suchým shrnutím a flashbackem, který je akorát zkopírovaným textem z prvního dílu.
Opakující se motiv upírské rodiny, kterou musí hlavní duo porazit, na mě nepůsobil nijak negativně, ačkoli rozhodně nepopírám, že se jedná o klišé. Z psychologického hlediska vampýrských postav a fungování jejich rasy, je nicméně tato část v knize zcela v pořádku. Osobně bych však ocenil, kdyby tak byl detailně popsán Krysaříkův příchod do města a postupné vytvoření nové rodiny.
Doplnění tohoto úseku textu by totiž příjemně uhladilo schod mezi dlouhým vyprávěním o hlavní dvojici lovců a krátkým představením jejich zubatých nepřátel. Nová postava učenky Wyn se mi moc líbila a její zakomponování do příběhu na mě působilo opravdu příjemně. Co se mi naopak nelíbilo, byl elfí zabiják Sgäle, který mi v knize přišel nějak navíc a úseky s ním na mě působily hrozně šroubovitě. Poměrně velkým zklamáním byl pro mě tentokrát i Westiel, který se od poloviny knihy začal najednou chovat naprosto zmateně a jeho "temné plány" díky tomu přestaly dávat jakýkoli smysl.
Chvílemi mi to až připomínalo hodně špatnou herní seanci Dračáku, v níž polovina hráčů vůbec netuší, co má dělat, ale současně mají pocit, že jsou nepřemožitelní a super uber-cool jako upoutávka na nový update online videohry. Jinými slovy závěr knihy mě vůbec nepotěšil a hlavní záporák, jenž mi byl v prvním díle sympatický, zde klesl na úroveň Rakeťáků z anime sériálu Pokémon.
Korunu všemu pak nasadil příšerný překlad, u něhož se mi nechtělo věřit, že ho spáchala tatáž osoba, která měla na starosti první díl série. V textu se totiž vyskytuje nespočet blbostí jako např. "zalidněná místnost" nebo "uliční směs psa". V případě zbraní je např. původní výraz "crossguard" (záštita) přeložen jako "chránič meče". "Stiletto" bez ohledu na synonyma použitá v originálním vydání je vždycky jen "dýka". A půlelfova nová zbraň, která není ničím jiným než indickým katarem s prodlouženou rukojetí, se v překladu Kateřiny Niklové proměnila v jakýsi zmutovaný rýč, jenž se "rozšiřuje do oblouků" (v originále je to ovšem "tapering" = zužovat se) a mezi těmi pak cituji: "běží napříč jílec".
Posledním hřebíčkem do rakve je překlad barvy šatů upířích obětí. Všechny zavražděné měly v originálním znění úbor v barvě "lavender" (levandulová, odstín fialové). Překladatelka to ale jednou překládá jako fialovou, podruhé jako růžovou a nakonec jako žlutou! Hlavní hrdinové si nicméně i v českém překladu svorně notují, že útržky ze všech šatů jsou v totožné barvě. :D
Druhý díl mě trochu zklamal. Četl se mi sice stejně dobře jako díl první, ale základ příběhu je stejný (za to ubírám hvězdičku) a já četla oba díly hned po sobě a podobnosti trochu kazily zábavu. Postavy se dále vyvíjejí a poodhaluje se více z hlavního příběhu a po této stránce je to fajn, ale dohromady je to prostě "jen další díl". Pořád mě to bavilo, ale do třetího dílu jsem se neměla potřebu pustit hned. (Hlavně asi proto, že jsem si všimla, že poslední tři díly série pak mají být o nových postavách, které se zde objevily a zatím mě vůbec nezaujaly. To mě na nějakou dobu od pokračování v sérii odradilo.)
Dobrodružství lovkyně upírů Magiery a jejího elfího společníka Leesila pokračují v městečku Bele, které podobně jako Miisku z předchozí knihy sužují nemrtví noční tvorové. Příběh Zloděje životů už není tak krystalicky přímočarý a přehledný, jako tomu bylo u Dhampira, stále si ale uchovává jeho dravost a živelnost. V uličkách Bele se už holt potkává o něco více potencionálních hrdinů, z nichž každý si hájí své osobité zájmy a sleduje vlastní cíle. Výsledný střet, k němuž musí zákonitě dojít a nelze se mu vyhnout, je pak ovlivněn závažím budoucího pokračování. Znamená to jediné, přes řadu odpovědí, kterých se nám dostane, musejí být nalezeny nové výzvy, nové otázky a nová tajemství. Hendeeovi se s tím vypořádali vcelku bez problémů, neškobrtají ani nebloudí. Stále mají v kapsách dostatek nápadů, takže stagnace a nuda nehrozí, přestože v pozadí je ten tlak na kontinuitu celou dobu cítit a závěr knihy je díky tomu daleko otevřenější než u předchůdce. Čtivost je stále výborná, i když mám pocit, že přece jen ubylo dech beroucích momentů na úkor romantických vsuvek a určitého zklidnění.
To samé co u prvního dílu. Stále nemastné, neslané. Moc rozvláčné popisy a osoby se stávají dosti předvídatelné a hlavně nelogické. Dám šanci ještě třetímu dílu.
No, jedním z důvodů, proč nehodnotit knihu hned po přečtení, je to, že časem dozní ta chuť. Zatímco těsně po přečtení bych dala hvězdičky 4, teď po víc jak týdenním odpočinku to kleslo na pouhé 3. Trochu jako by mi to zanechávalo pachuť v puse. Jsou tam dobré scény a jsou tam momenty, kdy si říkáte WTF v tučném písmu a s pěti vykřičníky. Největší problém jsem měla s Magieřinou myšlenkou - Leesil ať mi říká všechno, co ho trápí, ale já mu své problémy sdělovat nebudu a ještě se diví, že je mezi nimi napětí. Možná štěstí, že jsem ji musela dočíst ve značně zrychleném tempu, možná by se její hodnocení ještě snížilo. Teď nezbývá nic jiného, než naděje, že zbylé díly budou lepší.
Naprostý souhlas s prvním komentářem. Ale musím se přiznat: kdysi se mi tohle fantasy líbilo. Jen je čím dál těžší tomu uvěřit.
Prekvapilo me, ze dvojka byla tak nemastna a neslana a to zamrzelo... celou dobu jsem nechapala...co to sakra?...proc nejsem nadsena jako po prvnim dile?!...sakra!
[029/11] (ebook) Co se kvality textu týče: šok. Tak mizerný poklesek, od někoho, od koho jsem čekala naopak vzrůst a konečně dosažení jiskřičky, která zažehne ten plamen zájmu, to se mi už dlouho nestalo. Nakonec jsem ráda, že jsem do této série neinvestovala, protože představa, že bych vyhodila peníze za obálku, ale textem samotným si nemohla být jista s každou další stránkou… ne, to fakt, ne. Na druhou stranu, ale můžu být ráda za ebooky, protože díky nim mám odvahu číst už úplně vše. Vezměme to po pořádku:
První, co mě zápachem rozkladu udeřilo do tváře, bylo schéma dějové linie, které se, až na malé odchylky, nijak moc neliší od první knihy. “Vykillení“ rodinky nemrtvých je možná cool hned napoprvé, ale v druhé fázi je to jako… no nic. Dále, autorka miluje požáry. Možná v ní sídlí duch zakrslé žhářky a nebo se jen ráda kouká pod krbovou římsu, každopádně to trochu přehání. Dialogy jsou nudné, zmatené, mnohdy úplně zbytečné a postavy si s oblibou protiřečí. Neustále je vysvětlováno, co by napadlo i blbého po ráně holí a postavy se chovají nelogicky a nepřirozeně. Aby toho nebylo málo, autorka si povymýšlela zdlouhavá jména v rádoby exotické elfské hatmatilce a s oblibou do nich plete symboly ¨ a ‘ . Uf…
Když budu pokračovat… Leesil byl vychováván technicky vzato u dvora, ale Magiera mu MUSÍ vysvětlovat, jak se chovat k služebnictvu a že se na ně nemá mluvit, nebo jim koukat do uslzených kukadel, kvůli jejich případné rozpačitosti. Při tom Magiera vyrůstala v odpadu společnosti. Otec hlavní oběti se nechová jako otec, ale jako blbec a všichni mají tendence otáčet a protáčet oči, až mě z toho samotnou začaly bolet.
Ve výsledku je celkový pisatelský um ospalý a bez energie, člověk nad tím usíná a občas si musí odpočinout, aby mohl vůbec pokračovat. Nejvíc mě ale rozesmálo zjištění, že když jméno Magiera napíšete ve Wordu, může se vám stát, že to opraví na Megeru a to už opravdu mluví za vše.
Druhý díl navazuje časově hned za předchozím. Po minulém lovu nezůstalo město bez následků, jeden z upírů dokonce přežil. Jedinou možností, jak pomoci místním lidem je vydělat na nové sklady u loděnic. Magiera s Leesilem se tedy vydávají do cizího města, kde jsou najati jako lovci upírů. Bojují však nejenom s nemrtvými, ale s městskou radou. Druhý díl je taková věrná kopie prvního, nic nového v něm nenajdete. Na vyprávění příběhu mi trochu vadí, že autoři neustále střídají vypravěče, takže jednu scénu tím protahují na hranici únosnosti a celkově tím vždy celý příběh ztrácí spád.