Vznešený Korán
neznámý - neuveden
Korán je už třináct století rozhodující a neodvolatelnou autoritou pro celý islámský věřící svět. Srovnáme-li ho s křesťanskou Biblí, v níž nejstarší a nejmladší části Starého a Nového zákona pocházejí z dob od sebe vzdálených víc než tisíc let, Korán se zrodil během asi dvaceti let Muhammadovy kazatelské činnosti, a jestliže o rozsahu Bible rozhodovaly synody a církve – takže například katolická se liší počtem přijatých knih od protestantské i pravoslavné –‚ rozsah a text Koránu určovala jen spolehlivost paměti a záznamů Prorokových druhů. Korán zůstával po celou dobu posledním slovem a duchovním těžištěm islámu také proto, že o autoritu v otázkách dogmatu se s ním nepodílela tak pevně centralizovaná a rozvinutá církevní hierarchie – v podstatě i damašský a baghdádský chalífát kladly důraz na věrouku nejspíš jen tehdy, kdy se obávaly hrozby sektářství, a tedy i případné vzpoury. Podle různých vydání přeložil Ivan Hrbek.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2016 , Islámská Nadace v PrazeOriginální název:
Al Qur’án
více info...
Přidat komentář
Je mi zle z většiny komentářů tady. Korán je svatá kniha pro jedny, stejně jako Bible pro druhé. Hodnotit ji nemá žádný smysl a hanit ji už vůbec ne. Má své (nejen) historické nedostatky, přesně jako Bible, která má ale o 40% lepší hodnocení.
Tohle mi přijde jako vrchol pokrytectví.
Nemyslím si, že by se dal Korán hodnotit. (jako beletrie, odborná literatura ...)
To je stejné jako s Biblí...
Začal jsem, nedal jsem a odložil jsem. To se fakt nedá. Pořád dokola to samé - takže po formální stránce čistý odpad. A po obsahové? Aby se kniha pro muslimy v naprosté většině súr věnovala tomu, jak se (ne)chovat k nemuslimům mi přijde základním problémem nejen této "knihy", ale i islámu obecně.
Korán mne překvapil.
Především svou monotematičností. Obsahuje vlastně jen jedinou věc: "hej vy pohani, Bůh je sakra jen jeden, to si laskavě uvědomte a koukejte v něj uvěřit a chovat se podle toho, jinak se budete smažit v pekle." Ostatní působí jako příležitostné ozdoby, které se na tuto základní "dobrou zvěst" navěšují.
Zajímavé je sledovat vývoj koranické zvěsti - podle toho, jak to Mohammed potřeboval a situace vyžadovala. Díky Hrbkovi za toto chronologické (patrně velmi dobré) uspořádání a za jeho poučený komentář i úvodní studii.
V prvním období jsou súry svěží, rytmické, pádné a poetické, plné obrazů a obratů. Zároveň však velmi tvrdé - Hodina přijde a každý bude zvážen a už nebude odkladu. Později ztrácejí svou svěžest, jsou až nudně monotematické, rozvleklé. V Medinském období stoupá apetit, objevují se příkazy a zákazy, výzvy k poslušnosti a loajalitě prorokovi.
Na svou dobu a prostředí jistě zvěst převratná, oceňuji řadu etických příkazů s důrazem na milosrdenství, pohostinnost, poctivost etc. Nicméně mám velký problém s obrazem Boha, který Mohammed přináší - ač jest titulován Milosrdný, působí spíše jako nerudný dohližitel, který každého vidí a kontroluje, a těm, kdo v něj neuvěří, to se zadostiučiněním pěkně nasolí, aby poznali čemu se tak vysmívali. S tím se nevysvětlitelně mísí jakýsi fatalismus, determinismus - Kdyby Bůh chtěl, jistě by všichni uvěřili. Bohužel asi nechce.
Podivně na mě také působilo vykrádání biblických látek v evidentně posunutém pochopení. Mohammed Písma nečetl, znal je z druhé či spíš z třetí ruky, to jest z rabínské literatury, z apokryfních evangelií atd. Vše si upravuje k obrazu svému, postupně rozvíjí a doplňuje, čímž se zaplétá i do rozporů. Naivně předpokládá, že předchozí "Písma" byla seslána podobným varovatelům a že obsahují přibližně to, co Korán. Kupříkladu pokládá Marii, matku Ježíšovu, za Mojžíšovu sestru (žil cca 1200 let před Kristem) a křesťanskou Trojici právem kritizuje, vždyť se podle něj skládá z Boha, Ježíše a Marie.
Kromě toho přebírá látky arabské, populární romány, víru v džiny.
Oceňuji prý nejdůležitější verš Koránu: "Nebudiž žádného donucování v náboženství." (2:256). Kéž by tak byl opravdu brán! Bohužel se najdou i verše jiné, pozdější, když Mohammed začínal mít ve vyhrocujících se sporech navrch.
Ať už Mohammed věřil, že k němu mluví Bůh, nebo že k sobě mluví sám a sledoval vlastní cíle, nemohu přijmout Korán jako "věčné a nadčasové zjevení Pravdy, nestvořenou knihu Boží". Z Koránu si lze vzít leccos. Jistě může posloužit jako inspirace k lepšímu životu, ale bohužel má také silný aktivizační náboj, který v kombinaci s černobílým dělením světa na My X Oni, nemusí být úplně "halal".
Po přečtení Koránu si myslím, že líp chápu to co muslimové dělají a proč. Zajímavé je, že tolik postav z Bible se objevuje i tady, jen jaksi v jiné modifikaci.
Na začátku Mohamed mluví o židech a křesťanech jako o bratrech, kteří trochu sešli z cesty, ale kteří se taky dostanou k Aláhovi, později mluví o židech(asi je potkal a nechtěli dělat to, co by se mu líbilo) jako o neznabozích a prohnaných bytostech a o křesťanech jako o těch, kteří mají pevnou víru, jsou otevření všem bez ohledu na vyznání a jsou věrohodní(myslím, že tady se s nimi ještě nesetkal). No a později mluví o obou jako o psech, kteří si zaslouží akorát tak smrt(tak tady se podle mě setkal i s křesťany)(možná sem to tady trochu přehnala ale takovej jsem z toho měla pocit).
Všimla jsem si tam spousty protichůdných názorů na jednu věc, no později jsem se dověděla, že se to má tak, že novější verše ruší/mění ty staré, což mi přijde vysloveně střelené, neboť prý mají muslimové docela hokej v tom, které jsou mladší a které starší.
Každopádně nemůžu říct, že Korán je vysloveně špatná kniha, to ne. Objevují se tam hodnoty a předpisy a přikázání velmi podobné těm, které najdeme v Bibli, ale zároveň nemůžu říct, že je to kniha dobrá neboť jasně vybízí k tomu např. aby muž bil svou ženu pokud bude mít jiný názor než on, k vraždění „povolených lidí“, k nenávisti vůči lidem a podobně. Každopádně asi stejně jako Bibli by si korán měl přečíst každý.
Nevím co přesně jsem čekal, ale bylo to překvapující. Pro hlubší pochopení mi hodně pomohl přiložený komentář. Konvertitou jsem se nestal, chvála bohu. Dost mi to připomnělo Starý zákon a hodně jsem si uvědomil výjimečnost Nového zákona.
Korán hodnotím jako průměrnou knihu ( 3 hvězdy ), dost věcí se tam opakuje a protiřečí a než to člověk prostuduje a dočte, tak bude z těchto opakujících příběhů a pekelných plamenů znaven.
Korán mi také dal další poznatek na náboženství, nechci říkat přímo na islámské náboženství, protože je v knize napsáno, že Bůh seslal Písmo v podobě Tóry, Koránu a Evangelií a všichni mají stejného Pána....
Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož vyznávají židovství, a sabejci a křesťané - vůbec ti, kdož uvěřili v Boha a v den poslední a dobré skutky konali, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
Korán je tady 16. nejhůře hodnocená kniha a má horší hodnocení než veledíla jako Základy mužského šovinismu, Padesát odstínů šedi, Satanská bible nebo Viewegh. Pozoruhodné. Ale když si člověk prokliká profily, které daly »odpad«, zjevně se jedná o účelově založené profily. Asi další způsob, jak hrdinně bránit Evropu před hordami muslimů. Korán a islám jsou důležité a hodnotné součásti lidské kultury, i když s řadou prvků je možné (a dobré) nesouhlasit a podrobovat je kritice (a tím nemyslím vyřvávání po náměstích a polévání modliteben prasečí krví).
Hloupostí a nesnášenlivostí tahle stránka komentářů vyloženě kypí. Korán je poezie. O tom, co ty verše znamenají, se zástupy muslimských učenců přou celá staletí a zjevně je to baví, protože na téma výkladu Koránu byly sepsány asi stejně velké stohy knih jako o tématech biblických - i když možná, že muslimové toho napsali víc, protože oni nemají papežskou kurii ani koncily, které by určovaly jak a čemu se má věřit.
Někteří o Mohamedovi říkají že si to náboženství vymyslel. Jako obchodník cestoval daleko za hranice Arabského poloostrova a přicházel do styku s židy i křesťany, kterým muslimové říkají "lidé knihy". Vypůjčil si tedy jejich boha a aplikoval jeho zákony na poměry mezi kočovníky z Arabského poloostrova. Neblahé zkušenosti z dětství a mládí ho vedly ke zjištění, že arabský svět se zpronevěřil dávným tradicím a zásadám slušného soužití, jež po staletí platily mezi kočovníky a zakládaly se především na pevných zákonitostech daných rodinnými vztahy. Mekka bylo bohaté město a jako všude na světě, jakmile se venkovští usadili ve městě, zapomněli na tradice i na slušné vychování. Kromě toho po celém poloostrově zuřily nekonečné krevní msty skoro všech rodů proti všem.
A tak dal Mohamed Arabům náboženství, které je nabádalo dodržovat tradice rodinného života, chránit vdovy a sirotky, obdarovávat chudé a vůbec se chovat k sobě navzájem slušně. Zakazovalo i zabíjet jiné věřící, ale aby jim nebylo líto, že přijdou o povyražení z nájezdů na sousedy, ujistil je, že všichni, kdo půjdou do světa šířit islám ohněm a mečem, dočkají se jako vítězové veliké kořisti a jako padlí v bitvě hurisek v ráji.
Ze všech tří monoteistických náboženství vzešlých z Blízkého východu je islám nejmladší. Židovské náboženství je moudrost sama, jeho učení, obsažené v Talmudu se vlastně nijak "cíleně" nevyvíjí, jen je postupně obohacováno o další a další poznatky, úvahy a soudy rabínů, tak jak je život přináší. Křesťané na svých koncilech čas od času rokují o různých aspektech své víry a postupně, i když jen velmi pomalu, se snaží přizpůsobit měnícímu se světu. Rozštěpení křesťanské církve omezilo platnost některých pozdějších rozhodnutí jen na katolickou obec, ovšem ta je také nejpočetnější a nejrozšířenější. Muslimové, jak již bylo řečeno, vedou mnoho disputací, ale oproti židům jim prostě chybí onen moudrý nadhled - koneckonců, křesťané na tom nejsou o moc líp - a na rozdíl od křesťanů nemají žádnou významnou nebo dokonce ústřední instituci, která by pečovala o vývoj, či modernizaci přístupu k víře a pohledu věřících na měnící se svět. Dalo by se diskutovat o tom, zda dávná roztržka mezi šíity a sunnity, přetrvávající do dnešních časů, je důsledkem nebo příčinou této absence nějaké významné, případně nejvyšší autority v muslimském světě.
V každém případě však je nesmysl označovat islám za náboženství nenávisti a vinit jej z toho, že frustrace některých obyvatel muslimských zemí, vyvolaná nespokojeností s tím, jak žijí, kde žijí, kdo jim vládne, bývá zneužívána fanatiky. Protože fanatici, vždy připravení využít k dosažení svých cílů nespokojenců všeho druhu, oněch mnohokrát citovaných "užitečných idiotů", tedy fanatici existují všude. Rozpoutali bolševickou revoluci i druhou světovou válku. V Německu, v Irsku, v Baskicku, v Itálii vybuchovaly bomby teroristů dlouho předtím, než se v myslích některých lidí slovo terorista stalo synonymem slova muslim.
Jako součást historie ano. Jako prostředek k bližšímu pochopení muslimského myšlení také.
Říkal jsem si, že je velmi nutné přečíst si něco z jiného soudku, než je jen satanismus nebo bible. Levné knihy vydaly Korán, ale nejsem si zase tak jistí nakolik je překlad věrohodný. Možná už příběh prošel mnoha změnami a tak pravda je jen tam někde v minulosti. Pár lidí mi potvrdilo, že Korán je tak trochu o něčem jiném, než tento Korán. Ale i tak za to jedno počteníčko to stálo.
Sbírka nařízení a zákazů z nichž některé jsou hezké a mírumilovné. Bohužel velká část z nich je nenávistná a nebezpečná. 85% celého obsahu je o tom, jak budou věřící odměněni a nevěřící poznají oheň pekelný. Ke škodě je, že ty nejvíce nenávistné a návodné verše jsou napsány většinou až v medínském období, takže pokud je nějaký rozpor a dříve bylo napsáno něco hezkého (například súra 109), to pozdější, týkající se stejného, by měly ty předchozí zrušit (napří. súry 2 a 47). Naneštěstí je to nejdůležitější kniha pro skoro dvě miliardy lidí a to ji činí v současnosti nejnebezpečnějším svazkem, který existuje.
škoda, že překlad není modernější (jako např. nejnovější překlady Bible), tato verze je ve starší češtině a hodně špatně se čte...
Knihu jsem si z blbosti koupila v Levných knihách.Celý obsah této svaté knihy islámu se mi líbil.Zajímavě čtení pro někoho,kdo vyznává jinou víru.
Z pohľadu kresťana sa jedná rozhodne o zaujímavú knihu, a snáď by som ju aj odporučil ostatným. Nahlodáva otázky viery, tvrdiac, že napriek jasným znameniam to aj židia, aj kresťania spackali a že Korán je to, čo tu malo vždy byť.
Sebavedomé tvrdenie, ale čo ak?
Tento motív sa ale začne strašne opakovať a znovu ma zaujali až záverečné krátke kapitolky.
Nevěřím, neoslovila. Otazka je jestli tyhle knihy se daj vubec nejak oznamkovat. Beru knihu jako soubor legend, bájí,mýtů. Známkovat raději nebudu. Nedočetl sem. Nesdilim nazor , že co je dlouho v oběhu a věří tomu hodně lidí musi být pravda, cekam jeste na Bibli mimozemskou.
Musím se připojit k NightlyBird, přidání Muhammada jako autora tak to je doopravdy ostuda. To by měl někdo opravit. Muhammadovi se připisují Hadithy, ne Koran. Já Korán vnímám zase z pohledu Muslima, takže nemůžu být moc objektivní. Toto vydání jsem nečetla, četla jsem novejsi "Korán Arabsko-Český s komentářem". Četla jsem i Bibli a to celou, doporučuji přečíst obě knihy, alespoň pro rozšíření obzorů :)
Abych se přiznal, jsem udiven a překvapen. Udiven skutečností, že jsem tady nenašel žádný komentář ke knize, která bezesporu patří k světovému kulturnímu dědictví, obdobně jako Bible. Překvapen skutečností, že je zde uváděn autor. Vydání zde zařazená neznám, jejich kvalitu tedy neposoudím. Dovolím si ale citovat ze svého vydání (odeon 1972, překlad Ivana Hrbka): Abu Hanífa(+767),zakladatel jedné ze čtyř právních škol islámu, takto shrnul muslimské učení: „Korán je řeč boží,sepsaná v exemplářích,zachovaná v paměti,zjevená Prorokovi. Naše vyslovování,psaní a přednášení Koránu je stvořené,zatím co Korán sám o sobě je nestvořen.“ Tedy autorem je sám Bůh!!!
Jen na okraj, svůj názor na hodnocení náboženských knih jsem uvedl v komentáři k Bibli a dosud jsem jej nezměnil - pokládám to za totální zhovadilost.
A můj názor na Korán - jako "nevěřícího d´aura" vnímajícího jej pouze jako knihu - na mne působí jen svou poetičností, jako kniha poezie (na rozdíl od Bible, kterou vnímám jako knihu příběhů) a proto je hůře čtivá a navíc mi v Hrbkově překladu chybí melodičnost, kterou předpokládám u originálu. Asi by to chtělo umět arabsky. I když súra "Pádící" na mne působí i v češtině, je z ní cítit rytmus, zvířený písek...
A na závěr, aby nevznikl mylný dojem - Korán jsem nečetl od první do poslední strany, zacházím s ním jako s knihou poezie, listuji v něm a čekám na verše, které mne v danou chvíli osloví.
Autorovy další knížky
2001 | Bible |
1997 | Epos o Gilgamešovi |
2013 | Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
1986 | Píseň o Rolandovi |
2003 | Béowulf |
Tak to jsou básničky, kterým se říká súry. Děj to nemá. Líbil se mi teoretický úvod o životě Mohameda. Pět hvězd dávám, protože nejsem xenofob.