Béowulf přehled

26.12.2023

Hodnotím vydání z roku 2020 v nakladatelství Jitro. Krásná graficky zpracovaná kniha s látkovou vazbou, s přebalem a ilustracemi Františka Štorma. Samotná báseň se těžko hodnotí. Jsou tam silné momenty, ale většina básně je takový historicky-mytický exkurz do dějin Jutska a Švédska s ozvuky dějin staré Anglie. Knihu jsem si koupil spíš ze zajímavosti a jako doplnění knihovny o tenhle opus, který v mnohém inspiroval Tolkiena při psaní svých příběhů ze Středozemě. Tolkien je v kritickém aparátu mnohokrát zmiňován jako jeden z nejdůležitějších Béowulfovských badatelů. Takže celkově hodnotím plným počtem, ale je to do velké míry za překlad, za tu překladatelskou práci Jana Čermáka a za to množství doplňujících textů. Jinak, jako příběh, mě to zas tolik nebavilo. Ale je to cenný historický příspěvek a svým způsobem meditace nad notně zidealizovanou rolí ranně středověkého panovníka a válečníka a obecně nad tehdejší morálkou, životem a smrtí. Doporučuji.

Čtení této knihy bylo mimořádně zvláštním zážitkem, tím spíše v prostředí česky vydávané literatury. Bylo to na jednu stranu čtení fantastické, na stranu druhou mimořádně smutné.

Proč smutné? V českém prostředí je mimořádně vzácným jevem kniha, která disponuje řádným kritickým vydáním, které tato kniha, jak naznačeno níže v komentářích a jak to popíši i já, má. Uznejte, Béowulf je kniha krásná a zajímavá a je úžasné, že ji v takovém vydání máme, ale není zas až tak důležitá. Čili, my máme Béowulfa, báseň o třech tisících verších, v kritickém vydání disponujícím asi 300 stranami dalších, kritických, textů, ale nemáme takové vydání Božské komedie, Ztraceného ráje, Fausta, Odyssey, Illiady, Aeneidy a to ani ve zdánlivě podobné kvalitě. U Ráje nemáme dokonce ani čitelný překlad, natož alespoň trochu funkční kritické vydání. Zatraceně, pan profesor Hilský je schopný přeložit komplet Shakespeara a napsat k němu knihu o osmi stech stranách kritických poznámek, ale nikdo není schopný přeložit famózního Miltona? To je skoro neuvěřitelné a upřímně mne to se... trápí. Hlavně že máme Béowulfa.

Ale dosti bylo pláče, k Béowulfovi samému. Aliterační epos má nějakých 3200 veršů s tím, že je v zásadě rozdělen do tří samostatných epických částí, první dvě jsou propojené více, třetí je samostatnější, až zcela samostatná. Tyto epické složky jsou proloženy „medativními“ díly, které propůjčují celému textu duchovní ráz. Dané „duchovno“ se pozastavuje nad tématy poměrně netypickými, chaosem a řádem, známým a neznámým, kolektivním a svébytným. My raději lásku a nenávist, dobro a zlo, život a smrt. Těmi se knihy zabývá, to jistě, ale pouze v kontextu předešlých zmíněných dvojic. To je další důvod, proč je čtení dost atypické. Jedná se o natolik jiný morální, duchovní systém oprosti tomu dnešnímu, že je zkrátka nemožné ho pochopit. Zkrátka a jednoduše, nelze se vžít do prožitků takového Béowulfa a jeho zcela jiné mentality, právě tak, jak to není možné u takového Achillea. Opravdu je to podivný zážitek a je skvělé ho mít v tak kvalitním překladu.

Cizí se člověku zdá i forma – aliterace je raritka, se kterou se v češtině takřka nedá setkat a její překlady bývají problematické, k tomu je Béowulf, jak několikrát Čermák varuje, statický. Svou variací se neustále opakuje a poměrně dlouhou dobu dobarvuje jednu scénu. Na straně druhé mi čtení spíše než cokoliv jiného připomínalo film – člověk sleduje jednotlivé snímky, jeden střídá druhý, samy o sobě nezajímavé, ovšem celkově tvořící fantastický narativ.

Další zajímavou realitou knihy je snoubení nebe a pekla… totiž pardon, kultury Béowulfa a křesťanství. Nemohu se zbavit představy křesťanství, tím spíše právě zde, jako plísně, či mechu, která prorůstá evropskou kulturou a pomalu ji dusí, dokud úplně nezemře. Na straně jedné dalo křesťanství jistě vznik mnoha zajímavým intelektuálním tradicím, na straně druhé se projevilo jako totální katastrofa kultury, která většinu Evropy uvrhla do intelektuální smrti. Ale co už, přeci je zajímavé střet těchto svou zdánlivě neslučitelných světů pozorovat. Navíc mohu ocenit, že zde je ten střet přeci jen podstatně méně brutální než u takového Snorriho prozaické Eddy, tam se to fakt takřka nedá číst.

Závěrem tu pochválím sice ne dokonalé, ale přesto kvalitativně famózní texty kritického vydání. Úvodních 70 stran vysvětlujících textů, 140 stran poznámek a mnoho dalších stran poznámek pod čarou, 80 stran dalších textů, doplňku, na konci přirozeně i prameny a literatura a rejstřík. Některé poznámky se, pravda, až příliš často opakují a nezacházejí do takové hloubky, jak by člověk možná čekal, ale nejedná se v prvé řadě o příliš složité vědecké vydání, ale o kritické čtenářské vydání, které se snaží hlavně o to, aby z toho čtenář vůbec něco měl.

A nezbývá než pochválit nakladatelství Jitro, za tento mimořádný a raritní úkon, který si zaslouží nejhlubší ocenění. Opravdu skvělá věc.