Béowulf
neznámý - neuveden
Jeden z vůbec nejdůležitějších edičních počinů nakladatelství Torst: vychází jako jubilejní 300. publikace nakladatelství. Beowulf – první výpravná (heroicko-elegická) báseň v anglické literatuře, nejvýznamnější památka anglické literatury a v obecném povědomí i symbol literatury anglosaské Anglie vychází po více než tisíci letech od doby svého vzniku poprvé v překladu do češtiny. Jan Čermák, který Béowulfa přeložil, knihu doprovodil zevrubnými poznámkami, komentáři, výkladovými studiemi a mapkami, zasazujícími Béowulfa do historického, kulturního a literárního kontextu evropské vzdělanosti. Knihu s bohatým obrazovým doprovodem graficky upravil Zdeněk Ziegler.... celý text
Přidat komentář
Čtení této knihy bylo mimořádně zvláštním zážitkem, tím spíše v prostředí česky vydávané literatury. Bylo to na jednu stranu čtení fantastické, na stranu druhou mimořádně smutné.
Proč smutné? V českém prostředí je mimořádně vzácným jevem kniha, která disponuje řádným kritickým vydáním, které tato kniha, jak naznačeno níže v komentářích a jak to popíši i já, má. Uznejte, Béowulf je kniha krásná a zajímavá a je úžasné, že ji v takovém vydání máme, ale není zas až tak důležitá. Čili, my máme Béowulfa, báseň o třech tisících verších, v kritickém vydání disponujícím asi 300 stranami dalších, kritických, textů, ale nemáme takové vydání Božské komedie, Ztraceného ráje, Fausta, Odyssey, Illiady, Aeneidy a to ani ve zdánlivě podobné kvalitě. U Ráje nemáme dokonce ani čitelný překlad, natož alespoň trochu funkční kritické vydání. Zatraceně, pan profesor Hilský je schopný přeložit komplet Shakespeara a napsat k němu knihu o osmi stech stranách kritických poznámek, ale nikdo není schopný přeložit famózního Miltona? To je skoro neuvěřitelné a upřímně mne to se... trápí. Hlavně že máme Béowulfa.
Ale dosti bylo pláče, k Béowulfovi samému. Aliterační epos má nějakých 3200 veršů s tím, že je v zásadě rozdělen do tří samostatných epických částí, první dvě jsou propojené více, třetí je samostatnější, až zcela samostatná. Tyto epické složky jsou proloženy „medativními“ díly, které propůjčují celému textu duchovní ráz. Dané „duchovno“ se pozastavuje nad tématy poměrně netypickými, chaosem a řádem, známým a neznámým, kolektivním a svébytným. My raději lásku a nenávist, dobro a zlo, život a smrt. Těmi se knihy zabývá, to jistě, ale pouze v kontextu předešlých zmíněných dvojic. To je další důvod, proč je čtení dost atypické. Jedná se o natolik jiný morální, duchovní systém oprosti tomu dnešnímu, že je zkrátka nemožné ho pochopit. Zkrátka a jednoduše, nelze se vžít do prožitků takového Béowulfa a jeho zcela jiné mentality, právě tak, jak to není možné u takového Achillea. Opravdu je to podivný zážitek a je skvělé ho mít v tak kvalitním překladu.
Cizí se člověku zdá i forma – aliterace je raritka, se kterou se v češtině takřka nedá setkat a její překlady bývají problematické, k tomu je Béowulf, jak několikrát Čermák varuje, statický. Svou variací se neustále opakuje a poměrně dlouhou dobu dobarvuje jednu scénu. Na straně druhé mi čtení spíše než cokoliv jiného připomínalo film – člověk sleduje jednotlivé snímky, jeden střídá druhý, samy o sobě nezajímavé, ovšem celkově tvořící fantastický narativ.
Další zajímavou realitou knihy je snoubení nebe a pekla… totiž pardon, kultury Béowulfa a křesťanství. Nemohu se zbavit představy křesťanství, tím spíše právě zde, jako plísně, či mechu, která prorůstá evropskou kulturou a pomalu ji dusí, dokud úplně nezemře. Na straně jedné dalo křesťanství jistě vznik mnoha zajímavým intelektuálním tradicím, na straně druhé se projevilo jako totální katastrofa kultury, která většinu Evropy uvrhla do intelektuální smrti. Ale co už, přeci je zajímavé střet těchto svou zdánlivě neslučitelných světů pozorovat. Navíc mohu ocenit, že zde je ten střet přeci jen podstatně méně brutální než u takového Snorriho prozaické Eddy, tam se to fakt takřka nedá číst.
Závěrem tu pochválím sice ne dokonalé, ale přesto kvalitativně famózní texty kritického vydání. Úvodních 70 stran vysvětlujících textů, 140 stran poznámek a mnoho dalších stran poznámek pod čarou, 80 stran dalších textů, doplňku, na konci přirozeně i prameny a literatura a rejstřík. Některé poznámky se, pravda, až příliš často opakují a nezacházejí do takové hloubky, jak by člověk možná čekal, ale nejedná se v prvé řadě o příliš složité vědecké vydání, ale o kritické čtenářské vydání, které se snaží hlavně o to, aby z toho čtenář vůbec něco měl.
A nezbývá než pochválit nakladatelství Jitro, za tento mimořádný a raritní úkon, který si zaslouží nejhlubší ocenění. Opravdu skvělá věc.
Jeden ze základních textů, který přináší severskou mytologii do Anglie, je výpravným dobrodružstvím, ve kterém hrdina čelí hned třem netvorům: Grendelovi, jeho matce a drakovi. Vzhledem k tomu, že křesťané postupně začali severské "okupanty" ovlivňovat, je text protkán i touto motivikou. U nás jsme se dočkali skvělého vydání, které epos rozebírá do nejmenších detailů a zasazuje jej také do kontextu další tvorby, takže sekundární literaturu člověk shánět opravdu nemusí. Vydání od nakladatelství Jitro navíc obsahuje nádherné ilustrace i obálku, kterou poškodit vážně nechcete.
Skutečně úctyhodná a olbřímí studijní práce o nejstarší památce anglosaské poezie. Korunováno překladem samotného eposu, který přesto v rámci knihy upadá lehce do pozadí. Tím musím komentář knihy začít. Jan Čermák pojal Béowulfa skutečně z gruntu. Tento počin je možno užít z několika úhlů, což je na jedné straně jednoznačné plus. Studie, které knihu otevírají, nabízejí snahu o zasazení kontextu básně, vysvětlují některé okolnosti obsahové a představují společensko-historicko-literární pozadí rukopisu. Poslední třetina pak předkládá nejrůznější výkladové techniky i příklady výkladů Béowulfa (který čekal dobrých tisíc let, než byl opět představen světu) spolu s ukázkami jiných, snad podobných legend. Fenomenální je taktéž poznámkový aparát báseň doplňující. Má to však svá "ale" a úskalí.
Autor českého překladu není v rámci vědecké části zrovna nejtalentovanějším vypravěčem. Pravda, že si na něj ani nehraje. Je spíš suchopárným sdělitelem hromady faktů a skutečností, což pro čtenáře nedopadá vždy dobře. Občas to hraničí s ubíjející přednáškou, v níž je těžké se orientovat a udržovat pozornost. Tenhle přístup se uplatňuje i v samotném Béowulfu, kdy mi poznámky pod čarou (často docela zbytečné) hojně strhávaly oči od příběhu. Hůř jsem si zvykal i na použitou formu za pomoci půlveršů. Výše zmíněné jsou však obtíže mě samotného. Nechci znít, že bych si stěžoval. Tahle kniha je velmi přínosným, ač složitým nástrojem, s nímž není práce úplně nejsnadnější.
Pak je tu samozřejmě hrdina celého počinu - Béowulf. Slavný epický příběh o hrdinném bojovníku a králi, který svádí boj s obludami fantastickými i sem tam lidskými, ale i sám se sebou. A příběh, který se dočkal mnoha zpodobnění a ztvárnění. Tentokrát předstupuje před čtenáře čistý překlad originálu, který je cenný nejenom tím, že je dosud v češtině jediným. 3182 aliteračních řádků čtenáře vezme na cestu časem i prostorem. Do míst, které jsou zahaleny nekonkrétními rysy, aby daly vyniknout válečnické cti, královské štědrosti, odvaze, statečnosti, bojovnosti, ale také hrůze Grendelově, démoničnosti jeho matky a vrcholnému zápasu s drakem i samotnou smrtí. A také, aby vynikly...odkazy. Přiznávám se, že třeba Miltonova výpravnost Ztraceného ráje mi svou epičností a pojetím byla bližší než variační schopnost autora Béowulfa, ježto se může jevit příběhem statičtější a čtenáře trochu mást (na tom jsem pocítil přínos Čermákových komentářů a úvodních 60 stran).
Tenhle literární skvost (vlastně je jedno, zda ve smyslu originálu nebo tohoto překladu) ovane čtenářem závanem anglosaské Anglie, pohanského severu, setkání starého světa se světem nastupujícím, kdy křesťanská kultura s (tehdy) úctou přebírá štafetu nad všemi poli. Béowulf je unikátní a ojedinělá záležitost. V mnoha směrech. Jak obsahem, tak sám sebou. Tenhle rukopis vyvolává mnoho otázek. Namátkou: Jakto, že anglosaská báseň z (pravděpodobně) 8. století vypráví příběh ze severní Evropy? Jakto, že v průběhu dějin není Béowulf literárně dohledatelný vyjma jediného dochovaného zápisu a na své znovuobjevení čekal dlouhých třináct století? A tak ještě jednou k univerzálnosti knihy Jana Čermáka - jeho Béowulfa lze číst coby vědeckou práci, překlad hrdinského eposu, ale jednoznačně jako...odkaz
„Běh věcí je dán!“
Knihu jsem četl při snad posledním záchvěvu letošní zimy. Bílý sníh naposledy pokryl krajinu, ta panenská čistota, bělost, studené slunce, ledové paprsky světla deroucí se zpoza šedivých mraků, zima – přesto však již náznak jara a znovuzrození. To vše mě snadno přenáší na Sever, hluboko do minulosti, do rozlehlých severních lesů, jezer, a fjordů. Mezi starodávné Germány. Do časů legendárních ság. Mezi legendy samotné, mezi odvážné hrdiny, mezi kruté pohanské bohy.
Ano, nechal jsem se unést a napsal trochu romantizovaný úvodní odstavec, ač jsem si plně vědom, že Beowulf je staroanglická literární památka. Přesto, pojednává, o čem pojednává a k navození severské atmosféry ta zima fungovala dokonale.
Ohledně hodnocení, či nehodnocení starých textů, mám totožný názor jako autor předchozího komentáře, a je mi trochu trapné to tu opakovat tak brzo. Přesto, knihu jsem dočetl nedávno, dospěl jsem ke stejnému názoru, a tedy hvězdami hodnotím primárně provedení a vydání knihy, to z roku 2003. Kniha v knihovně čekala až trestuhodně dlouhou dobu, 17 let, dodnes si pamatuji, jak si ji, tehdy jako čerstvý student VŠ, odnáším z Neoluxoru na Václaváku. K některým kouskům člověk zkrátka musí dospět.
Kniha je rozdělena na čtyři hlavní části, rozsáhlý úvodní teoretický historicko-literární komentář, samotnou epickou báseň, obdobně rozsáhlý závěrečný komentář a výklad a neméně rozsáhlý poznámkový aparát. Úvodní komentář je skutečně obsáhlý, přibližně 60 stran, vysvětlující kontext, komentující stav písemných památek dané doby, lehce črtající vlastní historii. Komentující skladbu básně, motivy autora. Lehce se dotýká i pokřesťanštění staré Anglie, komentuje jeho rychlost ve srovnání například se Skandinávií, vysvětluje tak zřetelnou absenci jakýchkoliv původních, nezměněných staroanglických literárních památek (pomíjím teď fakt zřejmě výhradně ústní tradice předávání legend), znalostech tehdejšího panteonu, vše prošlo cenzurou křesťanských autorů.
Text je proložen množstvím fotografií a obrazů se starogermánskou tématikou, válečníci, Vikingové, bohové, draci, nestvůry, dobové šperky a mnoho dalšího. Dokonale to dokresluje atmosféru doby, povznáší čtenářský zážitek na úplně jinou úroveň.
Samotný text básně netřeba komentovat. Verše dokonale tříbí představivost, jednotlivé obrazy jsou jasné a zřetelné, ta jednoduchá věta, řádek, verš, slovo, to vše podněcuje čtenářovu imaginaci, příběh se odvíjí jako film, doslova před očima, jednoduše, krystalicky jasně, představivost pracuje na plné obrátky, každý si vytvoří svůj vlastní obraz dané situace, události. Vše je naprosto dokonale poskládáno ze střípků, které jsme nabrali za celý svůj život. Nečekal jsem, že mě tento typ poezie tak uchvátí.
Závěrečná analýza básně pro mě byla trochu nezáživná, nicméně oceňuji rozsáhlý poznámkový aparát, dodatky, vysvětlení, komentáře. Nenechte se odradit, ani zdaleka nejde o nudné vsuvky, jde o trefné komentáře, dokreslující překlad, dobu, motivace, mytologii, často velmi pomůžou k pochopení textu.
Je to nejen historický pramen a důležitá literární památka, je to archetypální příběh hrdinského boje a pohled do časů legend. To vše v naprosto skvělém knižním zpracování. Doporučuji všem.
Je pravda, že milostivě udělovat hvězdičky takto starým a nesmrtelným dílům je trochu legrační, ne-li trapné. Ale hodnotit lze i vydání, nejen text. Jak bych to tedy shrnul? Pokud by šlo jen o dějovou linku, která je sama o sobě archetypálně věčná a podvědomě povědomá (nebo povědomě podvědomá?), tu lze jistě v mnohem čtivější a napínavější formě získat z jakéhokoli populárního převyprávění. Je jich spousta. Ale toto vydání je taková lahůdka pro ty, kdo se chtějí dostat pod povrch příběhu s různými variantami významů a skrytých aspektů v co možná nejpůvodnější formě. Aliterační rytmus básně je až uhrančivě sugestivní, překlad do českého (vy)znění od Jana Čermáka naprosto kongeniální, vysvětlující úvod, poznámky i závěrečná stať o možnostech intepretace výborně napsané. O grafické podobě knihy v pojetí Zdeňka Zieglera lze říct, že to prostě skvost. Dlouho jsem váhal, jestli si koupit vydání novější s ilustracemi od Františka Štorma, nebo si horko těžko (a za velkou cenu) opatřit toto starší vydání s krásnými fotografiemi germánských starožitností. Nakonec jsem dal přednost staršímu Zieglerovu vydání, a to i přesto, že novější vydání je překladatelem upravené a doplněné. Zdá se mi, že František Štorm příběh posouvá do svého vlastního, až příliš hororového výtvarného pojetí, které mi moc nesedí, zatímco starogermánské artefakty vhodně vložené do textu dávají větší prostor fantazii a interpretační otevřenosti. A možná lépe odkrývají původní smysl příběhu. Překladatel v jednom rozhovoru říká, že zatímco starší vydání bylo pojaté historicky, novější je spíše mytologické, ale s tím bych polemizoval, protože v těch starogermánských artefaktech je možná víc mytologie než ve Štormově poněkud záhrobní fantazii. Ale obě vydání jsou jinak skvostná, jde o individuální výtvarné cítění a také o to, jak sám ten příběh o statečnosti, osudu, naději, smrtelnosti a nesmrtelnosti chápete.
Slovy nevyjádřitelný zážitek. Kdybych mohla dát hvězdiček deset, tisíc, milion... Dám je všechny. Ta touha po hrdinských činech a žádný strach ze smrti, odevzdanost do rukou Stvořitelových... Zajímavá konfrontace pohanského a křesťanského světa. Jsem unesená a nadšená unikátem raně středověké poezie. Jan Čermák odvedl vynikající práci, předmluva i další komentáře se četly dobře i mně (jsem naprostý laik) a grafiky Františka Štorma příběh výborně doplňují. Už vizuální stránka knihy je bomba, spolu s obsahovou se blíží dokonalosti.
Béowulfa jsem kdysi na základní škole četl v převyprávěné verzi. Teď jsem se dostal i k původnímu eposu. Vyprávění o historických reálií, které zabírají větší část knihy než samotná báseň, nejsou zas až tak nudná, obsahují mnoho informací o životě starých Germánů.
Příběh Beowulfa byl zajímavý a docela napínavý. Hezký odkaz staré anglosaské literatury.
Množství poznámek a komentářů k samotné básni je ale až ubíjející. Nevadí mi se dozvědět nějaké historické pozadí daného díla, nebo nějaké myšlenkové zamyšlení na jeho smyslem, skrytým významem, apod., ale mělo by to být napsané čtivě, případně v rozumné míře. Tato kniha vás na začátku potrápí rozsáhlým 60-stránkovým úvodem, pak vám na pouhých 150 stránkách předloží samotného Beowulfa, a ke konci vám naservíruje ještě dalších 150 stran rozboru díla, napsaných naprosto nestravitelným způsobem. Proboha, vždyť to povídání o Beowulfovi má více stran, než samotný Beowulf!
Ve výsledku tak kniha působí dojmem, že jejím cílem nebylo prezentovat báseň o Beowulfovi, ale že jejím jádrem je vlastně jen polemika o něm. Je to kniha komentářů, ke kterým máte navíc i původní báseň, místo aby to byla báseň, ke která máte navíc komentáře.
Ve výsledku se mi jedna polovina knihy líbila (báseň), zatímco u druhé poloviny jsem se nudil a usínal (rozbor).
Nádherný epos o hrdosti, statečnosti, síle a slávě - hodnotách, které jsou nám dnes už dávno cizí. Štestí, že je o nich něco napsáno a my si můžeme udělat alespoň matnou představu, jak asi v praxi vypadaly.
Za úžasný Čermákův překlad ze staroangličtiny dávám knize obrovské plus, jinak by byl českému čtenáři dosud tento příběh nedostupný. Vysvětlivky a teorie kolem je pro pochopení té doby důležitá. Doporučuji též antologii Jako když dvoranou proletí pták, na které se taktéž podílel Čermák.
Výtečná a zřejmě notoricky známá severská legenda. Pro dnešního čtenáře dosti složité a těžké čtivo, nicméně poznámky a vysvětlivky v této knize nám výrazně pomohou proniknout do tehdejších reálií.
Příběh o pyšném bojovníkovi který nejdříve připlouvá na pomoc králi který je sužován zlým skřetem. Skřeta zabije, a získá slávu ale rozhněvá neméně děsivou matku skřeta. Tu zabije také a sám se stane králem. Po letech napadne jeho království drak a souboj s ním se stane pro Beowulfa osudným.
Tento příběh skvěle zapracoval Michael Crichton do svého románu pojídači mrtvých kde se na celou legendu podíval v rámci možností realisticky a spojil jí se skutečnými záznamy cestovatele Ibn Fadlána.
Tak tady musím dát největší důraz a vyjádřit dík za skvělé vysvětlivky a úvod. Bez těchto reálií bych příběh možná ani nepochopil, rozhodně by mi nepřišel zajímavý.
Dobrá kniha. Jen jsem nepochopila účel grafické úpravy. Díky ní se četba stává téměř nesnesitelnou. Plus dávám poznámkám a vysvětlivkám.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Hodnotím vydání z roku 2020 v nakladatelství Jitro. Krásná graficky zpracovaná kniha s látkovou vazbou, s přebalem a ilustracemi Františka Štorma. Samotná báseň se těžko hodnotí. Jsou tam silné momenty, ale většina básně je takový historicky-mytický exkurz do dějin Jutska a Švédska s ozvuky dějin staré Anglie. Knihu jsem si koupil spíš ze zajímavosti a jako doplnění knihovny o tenhle opus, který v mnohém inspiroval Tolkiena při psaní svých příběhů ze Středozemě. Tolkien je v kritickém aparátu mnohokrát zmiňován jako jeden z nejdůležitějších Béowulfovských badatelů. Takže celkově hodnotím plným počtem, ale je to do velké míry za překlad, za tu překladatelskou práci Jana Čermáka a za to množství doplňujících textů. Jinak, jako příběh, mě to zas tolik nebavilo. Ale je to cenný historický příspěvek a svým způsobem meditace nad notně zidealizovanou rolí ranně středověkého panovníka a válečníka a obecně nad tehdejší morálkou, životem a smrtí. Doporučuji.