Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541970/bmid_vzpominky-na-afriku.jpg
4
303
303
V nitru Afriky, odkud se kdysi do světa rozšířila káva i samo lidstvo, nalézá sotva třicetiletá dánská intelektuálka nový domov a brzy i jámu lvovou, zvlášť když začne být na všechno sama. Nestěžuje si. Na šesti stech akrech půdy v nadmořské výšce dvou tisíc metrů pěstuje baronka Blixenová od jara 1914 až do krize v roce 1931 náročný kávovník a vnímá dění kolem sebe se zjihlostí Seveřanů, kteří tak rádi hledají lepší já v teplém klimatu. Najatí domorodí Kikujové své „Msabu“ důvěřují, neboť je neváhá léčit, vyučovat a občas i rozsuzovat, aniž dává najevo převahu bílého etnika, jež si ze země uloupené přírodním národům dlouho dělalo pouze safari. Krajina rovníkové Keni, čarovná, hrdá a drsná zároveň, uchystá však autorce barvitého poloautobiografického pásma i bolestné ztráty. A přece si uchovává nádech ztraceného ráje, k němuž se srdce ve vzpomínkách vroucně vrací jako do mateřské náruče.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Den afrikanske farm, 1937
Interpreti: Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Nejprve jsem viděla film s tímto názvem, líbivou love story v nádherných kulisách.
Děj filmu se ale v knize objevuje až v doslovu. Kniha sama má mnohem větší hloubku. Jsou to skutečně jen vzpomínky bez nějaké dějové linky, vzpomínky na lidi, místa, těžkou práci, setkávání, na lovecké výpravy... Vzpomínky zaznamenané nadmíru poutavě a s velkou dávkou vypravěčského talentu. Obdivuju autorčinu nezměrnou energii, s kterou se do všeho pouštěla.
Už je to spoustu let, kdy jsem viděla filmové zpracování. Takže jsem měla jistou představu, jak by měla kniha vypadat. Těšila jsem se na popis různých zážitků, který v knize byl. Ale to, co mi chybělo, bylo dokreslení situace, jak se baronka Blixenová dostala do Afriky. Tyto informace byly zmíněny až v doslovu.
Příběh Dánky žijící v naprosté symbióze a v souladu s Afrikou: s domorodci, s přírodou, s nečekaně těžkým životem na farmě mírně narušuje všudypřítomný pocit, že ta ženská něco tají. O obrovských dluzích se dozvídáme mimoděk (sobotní hradby před poštou/od věřitelů/), stejně jako rodinných sponzorech, jakož i manželovi (jemu jsou věnovány dvě věty ve druhé třetině knihy). Pouze někdy mezi řádky se dá vyčíst něco o velké lásce k Denysovi. A pak stačí jenom chvíli googlit: ano, spisovatelka zasažená ani ne tak vzpomínkovým optimismem, ale snahou o vytvoření pohádky, sakra něco tají.
Ale čte se to moc krásně.
Krásné a pomalé plynutí vzpomínek autorky na její pobyt v Africe. Docela přesný dohad na její vývoj v budoucnu. A to nemohla tušit, že přijde samostatnost afrických států.
Bohužel v druhé polovině končí vyprávění a objevuje se jen mozaika, která místy do sebe nezapadá.
To je vpravěčský um nejvyššího kalibru. Jakože ráda bych napsala sofistikovanější hodnocení, ale to se jinak vystihnout nedá.
Karen Blixen umí krásně a barvitě čtenáři popsat krásy Afriky a její obyvatele.
Jediné, co mě na knize rušilo, byl fakt, že poskládala střípky vzpomínek, které nejdou chronologicky a přeskakuje tak v čase.
Ke knize jsem nepřišla jako slepý k houslím. Nejen, že už jsem měla zhlédnutý film, ale taky jsem četla knihu "Létala jsem za sluncem". Sice to není kniha o Karen Blixenové, ale o ženě, která žila v její době a blízkosti, dozvěděla jsem se tu ale o barončině osobním životě víc, než ve Vzpomínkách na Afriku. Neudělala jsem si o ní moc dobrý obrázek. Ale ať byla, jaká byla, a žila život, který by mě nelákal, její Vzpomínky jsou něco úchvatného.
Kdo čeká román a milostný příběh, jako viděl ve filmu se Streepovou a Redfordem, ten nebude moc nadšený. Vlastně o Denysovi, kterého Redford ztvárnil, je tu jen jediná kapitola. Zbytek knihy popisuje v dlouhých i kratičkých kapitolách život na farmě a v Africe, zvířata, zvyky, domorodce i další bílé přistěhovalce. O samotné autorce jsem se příliš nedozvěděla a tak jsem si musela vystačit s informacemi, které byla ochotná sdělit, nebo které jsem si zjistila já. Ale určitě mám v plánu zjistit si o jejím životě víc.
Do Afriky se v budoucnu určitě nechystám a tak bude žít v mých představách přesně taková, jakou ji Karen Blixenová vylíčila. Nádherná, horká a tajemná.
Po Baronce Blixenové jsem přečetl i její knihu a musím uznat, že tato mozaika zážitků a střípků ze života autorky v Africe je okouzlující a plná emocí ať pozitivních tak i negativních. Asi nejsilnější je potom poslední část kdy se Karen Blixenová loučí se svou milovanou Afrikou a farmou a lidmi a vším co jí obklopovalo a vrací se domů, to musí pohnout s každým čtenářem a přiznám se, nejsem výjimka.
Celou tuto Africkou anabázi krásně shrnul v názvu doslovu pan Frolich a to: Literární vítězství sběratelky životních neúspěchů .
Pestré, barevné a poetické vyprávění o Africe, o nádherné krajině, a co bylo opravdu zajímavé i o životě domorodých kmenů. Opravdu je to vyprávění - vzpomínky. Přímé řeči je tam málo, ale veliká slovní zásoba a krásné slovní obraty dělají z knihy příjemné čtení.
Kniha je velice poučná a můžeme se z ní dozvědět mnoho informací o tom, jak kolem roku 1914 vypadala Afrika a jak to tam chodilo.
Kniha je psána formou kapitol, které nemají chronologický děj. V knize se nevyskytuje mnoho přímé řeči.
Je to velice povedené dílo.
Četla jsem v srpnu 2007. Podle mých poznámek:
Hezké, zajímavé. Film dost jiný.
Pohled na Afriku a Afričany. Autorka 2x o Afričanech hovoří velmi neuctivě, jako by to ani nebyli lidé, ale něco podřadného - na úrovni zvířat. Je to divné, protože jinak je má ráda a respektuje je.
Jinak hezké.
Byla jsem na farmě v Africe na úpatí Ngogského pohoří. Byla jsem na farmě v Africe... s Karen..
Překrásně vykreslené dojmy a nálady, cítíte žár planin a chlad afrických nocí, slyšíte zpěv domorodců, vidíte stín mraků přecházející po trávou rozvířených pastvinách, radujete se z přicházejícího deště, cítíte samotu i lásku. A ve všem je divoká svoboda, hluboký respekt a nakonec odevzdání.
Krásná kniha o Africe a její přírodě. Film úžasný a vztah autorky k lidu příkladný. Moc se mi líbilo.
Filmové zpracování nezapomenutelné - patří do mých top filmů.
Trochu mi vadilo, že kromě poslední části knihy, to nebyl souvislý příběh. Jinak krásné vyprávění o Africe, jaká už není.
Filmu se povedlo to, co se knížce úplně nepovedlo - zarýt se do srdce. Jinak ale krásná kniha, pěkné popisy, myšlenky...
Tak jsem si myslela, že knížku (poprvé) nedočtu, samý popis, dlouhé líčení, nezáživné a nudné...s přibývajícími stránkami jsem se začetla a zamilovala do Denise a smutnila při odchodu Msabu z Afriky. Krásně vylíčený střet civilizace s domorodci. "Viděli jste Boha? Ne?! Tak nechápu, proč létáte..."
Je to takové pohlazení po duši. Nelze ji přečíst rychle. Po pár stránkách denně postupně poznáváte tento kontinent, mentalitu a myšlení lidí, spojení člověka s nedotčenou přírodou...
Štítky knihy
Afrika cestopisné příběhy zfilmováno Keňa 20. století dánská literatura rozhlasové zpracování autobiografie farmy, hospodářství dobrodružné romány
Autorovy další knížky
| 1992 |  Vzpomínky na Afriku |
| 1986 |  Zimní pohádky / Anekdoty osudu |
| 1971 | Babetina hostina |
| 1982 | Sedem fantastických príbehov |
Film mě zaujal a tak jsem se scháněl po knize,která mě také nezklamala.Jsem moc spokojený