Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541970/bmid_vzpominky-na-afriku.jpg
4
303
303
V nitru Afriky, odkud se kdysi do světa rozšířila káva i samo lidstvo, nalézá sotva třicetiletá dánská intelektuálka nový domov a brzy i jámu lvovou, zvlášť když začne být na všechno sama. Nestěžuje si. Na šesti stech akrech půdy v nadmořské výšce dvou tisíc metrů pěstuje baronka Blixenová od jara 1914 až do krize v roce 1931 náročný kávovník a vnímá dění kolem sebe se zjihlostí Seveřanů, kteří tak rádi hledají lepší já v teplém klimatu. Najatí domorodí Kikujové své „Msabu“ důvěřují, neboť je neváhá léčit, vyučovat a občas i rozsuzovat, aniž dává najevo převahu bílého etnika, jež si ze země uloupené přírodním národům dlouho dělalo pouze safari. Krajina rovníkové Keni, čarovná, hrdá a drsná zároveň, uchystá však autorce barvitého poloautobiografického pásma i bolestné ztráty. A přece si uchovává nádech ztraceného ráje, k němuž se srdce ve vzpomínkách vroucně vrací jako do mateřské náruče.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Příroda, zvířata
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Den afrikanske farm, 1937
Interpreti: Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
„Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongského pohoří … "
Ráda jsem se opět po delší době začetla do tohoto pestrobarevného příběhu vytvořeného se střípků vzpomínek … autorka možná viděla Afriku hodně idylicky, ale já se na to těšila … v téhle knížce mi ukázala kouzlo koloniální Afriky a dávno zmizelých časů … odhalila duši Afriky – barevnou, divokou (tak jinou než je ta naše evropská) … často se považujeme za kulturnější a celkově vyspělejší … jenže je tu jeden háček, taky jsme se stali povrchnější, tak nějak jsme s tou naší „vyspělostí“ ztratili schopnost vidět – přirozenost, opravdovost…
„Kávová plantáž je něco, co vás chytí a nenechá vás odejít. Je tam vždy co dělat a vy jste vždy tak trochu pozadu s prací, …"
Nečekejte romantický příběh, tak jako ve stejnojmeném filmu. Je to ale krásný poetický popis lidí a přírody v Africe. Přirovnala bych spíše k poezii než próze. Kniha se nedá číst jedním dechem, ale pokaždé, když ji otevřete, srdíčko zaplesá nad krásnými slovními obraty. Stojí za to mít v knihovně.
Budu asi jeden z mála ale mě se kniha moc nelíbila,je nudná, zbytečně popisná,snad jen popisy života a zvyků domorodců jsou takovým plusem knihy.Autorka knihy ve mě nevzbudila velké sympatie a ke knize se určitě už nikdy nevrátím.
V úvodníku knihy je napsáno: "Ernest Hemingway svého času vyjádřil, že je to nejlepší kniha o Africe, jakou kdy četl." Dávám mu palec nahoru :-)
Film je jeden z mých nejmilejších, takže na knížku se nesmírně těším..
Po přečtení doplním ..
Črty z Afriky, která už neexistuje. Kniha je taková zvláštní, jakoby celá Afrika plula jen kolem, ale strhla člověka sebou a byl v ní přítomen. Nádherné čtení.
Do knihy jsem se natěšeně pustila po několikerém shlédnutí filmu. Byla jsem svým způsobem zklamaná, protože jsem čekala romantický příběh se smutným koncem. Ale přesto, pěkné a zajímavé čtení.
Zajímavá, příjemná knížka o Africe. Zejména mě bavily pasáže popisující úvahy a osudy domorodců. Popis jejich chápání světa, práva, života. Byly tam samozřejmě úseky, které mě příliš nebavily, ale celkově mám z této knihy příjemný dojem. Vypravěčka působí velmi sympaticky a její nostalgický a zároveň velmi realistický popis Afriky se čte sám.
Parádní čtení na prázdniny. Příběh Karen Blixenové mě opravdu chytil a musím ji obdivovat...Potěšilo mě taky líčení africké přírody a mnohých setkání tváří v tvář s africkými divokými zvířaty. Už se těším na film....
To, že Vzpomínky na Afriku nejsou ucelený příběh, bych viděl spíše jako plus než mínus. Díky tomu se tato kniha nejeví tuctově, ale jako syrové vyprávění člověka, co v tak nehostinné zemi žil a bojoval s tak těžkým osudem. Nejednou jsem byl dojat, zejména příběhy o jejích afrických přátelích či soubojem s kobylkami. Osobně mě velice mrzí, že nemohu v naší domovíně koupit více knih od této spisovatelky.
PS: Přirovnávat tuto knihu ke slohovému cvičení mi přijde naprosto scestné (uživatel Skip).
Český název knihy přesně vystihuje, o co v knize jde. Jsou to pouze vzpomínky, žádný ucelený příběh (jako ve stejnojmenném filmu) a i když Blixenová docela dobře zvládá sloh, přijde mi to celé spíš jako velké slohové cvičení (vyprávění). Jistě jsou tam zajímavé věci. Baronka byla dobrou pozorovatelkou, ale mnohokrát opakované popisy hvězdných nocí, západů a východů slunce, měsíčního světla, oparů nad a pod horami, brzy začnou jaksi nudit. A tak tím nejlepším v knize jsou náhledy do životů a duší domorodců, se kterými měla velmi dobré vztahy.
Fascinuje mě životní síla Karen Blixen, schopnost postavit se životu rovně a s hrdým čelem, riskovat a milovat, stát si za svým proti všem. Kniha plná afrických vůní a zpěvů neporušené nespoutané svobody - přírody. Jako příběh vede film, který je mistrovským kouskem po všech stránkách. Ale kde by byl film bez Karen?
Popravdě, líbila se mi víc kniha než film, kniha mi přišla taková plnější, plastičtější.
Stále pro mne zůstává lepší film než kniha.
Děj tu trochu postrádám, je to hodně o líčení věcí okolo.
Je to ale pěkná kniha, oddechová.
Pro mě stále asi krásnější film, vždy jsem plná dojmů. Knížka je spíše popisem přírody a zvyků narozdíl od filmu, kde je spíše hlavní příběh Karen a Dennise
Štítky knihy
Afrika cestopisné příběhy zfilmováno Keňa 20. století dánská literatura rozhlasové zpracování autobiografie farmy, hospodářství dobrodružné romány
Autorovy další knížky
| 1992 |  Vzpomínky na Afriku |
| 1986 |  Zimní pohádky / Anekdoty osudu |
| 1971 | Babetina hostina |
| 1982 | Sedem fantastických príbehov |
Nečekaně velmi poutavá knížka, téměř idylicky popisující ne vždy idylická léta v Africe.