Vzpomínky na úhoře
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489587/bmid_vzpominky-na-uhore-PeO-489587.jpeg
4
247
247
Sára Fukuharová, po matce Češka a po otci Japonka, žije v Jokohamě a zabývá se výzkumem vymírajícího úhoře japonského. Mezi její jediné přátele patří pan Nakadžima – postarší majitel domu s akvaristikou, ve kterém bydlí, a sousedka Miju, která neudělá krok bez dřevěného meče a celé hodiny tráví rozmluvami s úhořem Unagim. Poklidný život v akvaristice převrátí naruby návštěva Juky Suzukiové, Sářiny bývalé spolužačky, která pátrá po zmizelém kolegovi z redakce novin. Z minulosti se postupně vynořují dávno zapomenuté události a všechny tři ženy se vydávají na cestu, která před ně klade jednu životní výzvu za druhou. Vzpomínky na úhoře jsou mnohovrstevnatý román zasazený do japonského prostředí, který kombinuje fantaskní prvky s motivem pátrání a přináší příběh o přátelství, odvaze a síle vzpomínek.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý příběh s několika zdánlivě nesouvislými dějovými liniemi, které nejednoduchou cestou doplňují obrázek složitého úkazu. Přesto zůstávají mnohé otázky nezodpovězené; život zkrátka uzavřít ani ohraničit nelze. Autorka si však navzdory spletitému ději dokáže na pozadí japonských reálií přesvědčivě pohrát s osudy mnoha lidí, které s obdivuhodným talentem uvádí do rozličných situací podtržených osobitým trápením každého z nich. Jednoznačně se tak nabízí závěr, že vůbec nikdo a nic nemůže být vnímám černobíle, protože i černá má mnoho odstínů (zde to platí dvojnásob). A vedle bílé silně září. Cítíte ty pochyby? Nevidíte souvislosti? Pak čtěte Vzpomínky na úhoře, protože Anna Cima zde černé na bílém od všeho nabízí skutečně velkoryse. Navíc poutavě, sofistikovaně a originálním způsobem.
Mně kniha vyloženě sedla. Už Probudím se na Šibuji se mi moc líbila, Vzpomínky na úhoře byly ještě lepší. Vsuvky z fantastického světa mi napřed přišly trochu divné, ale pak to do sebe začalo zapadat, až k poslední větě. Těším se, až Anna Cima vydá další knihu, i když si na ni asi déle počkáme.
Moje dojmy z téhle knihy jsou rozporuplné.
Na jednu stranu opravdu zajímavý příběh, pěkně konstruované (zvlášť druhá polovina knihy), příjemné čtení (vlastně asi až moc), ale na stranu druhou - cítila jsem se, jako kdybych četla young adult knihu. Jsou věty typu "nejistě se pousmála a strčila nepoddajný pramen vlasů za ucho" nutné? Abych pravdu řekla, celkový dojem to hodně pokazilo.
Hodnotila bych rozhodně kladněji, kdyby byla kniha zpracována v jiném stylu mluvy.
Těžko uvěřit, ale kniha mi přišla krátká. Styl psaní byl velice příjemný, příběh obsahoval mnoho rovin a všechny byly zajímavé. Četlo se to tak příjemně, že se mi tyto tři slečny nechtělo opouštět a dalších 200 stránek bych si dala. Sára, Miju a Juka. Spojuje je kamarádství nebo alespoň vzpomínka na něj. Každá žije odlišný život, prožívá jiný příběh. Nechci ale zastínit i další důležitou postavu a to Masata. Zde se zrcadlí tragédie osudu, kdy čtenář ví. Ví to, co by měla především vědět Juka. Jak jiné by jejich soužití mohlo být, kdyby lépe komunikovali a společně sdíleli, se můžeme jen domnívat. Čtenáři jsou mnohé náměty v knize blízké, protože v nich může poznat jak sebe tak své blízké.
Z textu je cítit vztah, který autorka k Japonsku má a dodává to příběhu autentičnost. Hlavně používanými výrazy a také přiblížením běžného života, mýtů a náboženství. Na příští literární počin této autorky se budu těšit a velice doufám, že další kniha bude minimálně se stejným počtem stran.
Výborná kniha, po jejím přečtení jsem měla psychedelické sny a nebyla jsem si stejně jako v knize jistá, co je sen a co skutečnost. Zarezonovalo to ve mně hodně.
Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, protože místy byla kniha zdlouhavá a bylo v ní příliš odboček. Za to ohromující finále si ale Anna těch pět hvězd zaslouží.
Kniha se mi líbila. Můžu doporučit. Přečetl jsem ji poměrně lehce, i když nebyla nejkratší. Pokud bych musel něco vytknout, tak to přílišnou popisnost a časté chyby v korektuře. Na tom by si vydavatelství mělo příště dát víc záležet. Jinak to byl slušný trip a těším se na další knihu.
(SPOILER) Konec školního roku a tato kniha jako večerní společník. Velmi mnoho pocitů a dojmů, zamyšlení se nad konečným verdiktem, který si tu neodpustím. V prvé řadě pro mě velmi poutavé přiblížení japonských reálií a doplnění mozaiky toho, co o Japonsku vím z popkultury. Magický realismus, který se začne v druhé polovině knihy rozšiřovat až v propojení do konečného vyznění knihy, mi ze začátku neseděl, ale postupně se stal nezbytným pro uchopení postav, děje, zápletky. Některé pasáže jsem četl jedním dechem a nemusely to být zrovna ty akční. Hodně mi to celé připomíná svým vyzněním, kataklyzmatickým vyvrcholením s propracovanou retro linkou a odhalováním co bylo a jak se to propsalo do dnešní doby feeling, který ve mě zanechala hra Life is Strange. Díky za to!
Stejně jako u autorčiny prvotiny je přítomna otřesná korektura. Možná ani vlastně přítomná není, protože to je neuvěřitelné. Vyloženě mi to tu knihu zkazilo. To je nějaká sázka u téhle autorky? Třetí knihu nekoupím ani za nic. Ani za korunu. Ne.
Ubírám hvězdičku za odfláknutou korekturu - ony jsou ty chybky docela rušivé, což je u tak pěkné knihy škoda.
Anna Cima dokázala napsat velmi komplexní knihu, klobouk dilů před jejím záběrem, zkombinovala v ní detektivní, psychologické a fantaskní prvky, ale na rozdíl od Šibuje, už bych knihu neřadila mezi young adult. Nastíníla v ní řadu témat, dotkla se mnoha bolavých mist souvisejících s rodinnými vzthy- sobeckost rodičů, přehazování dětí jako pimpongovych míčků, ambiciózní matky, další dítě jako náhrada za zemřelé dítě, matka s psychickou poruchou, atd. Ale to je jen malý nástřel, dále se tu dostáváme k ekologickým tématům - vymirani uhořů, černý trh, znečištěné životní prostředí, dále se autorka dotkne obtížného vztahu Japonců k cizincům, vyhořelým manželským vztahům, také hledání svého já a cesty k sobě. To vše zahaleno do lehkého hávu lyrismu, velmi povedeného, který kolem příběhu vytváří zvláštní jemný opar, umocněný letmo zakomponovanými verši. Realita se tu lehce proplétá s fantasknem, občas se dostaneme do snu, či do dávné legendy, která ožije a proplete se s přítomnosti. Kniha se Vám bude líbit, milujete-li magický realismus, dobře propracované postavy, pokud Vám nebude vadit, že se autorka občas rozmáchne víc než je obvyklé a zanoří hloub než je obvyklé a nezůstává v prvním plánu. Za mě velmi povedený román, který předčil její prvotinu. Vřele dopručuji.
Knihu jsem si užila a hlavně její konec. Vždy jsem měla ráda právě dělší kousky, ale bylo tu pár věcí, které mi při čtění vadily. To jsou ale spíš detaily a krom těch je kniha super.
Ještě, než začnu s nimi, ráda bych se vyjádřila k pár dalším kometům, které se tu objevily. Bylo řečeno, že některé věci nedávají smysl, nebo že kniha je dělaná tak, aby si lidé domýšleli. Pokud ale čtenář čte pozorně, ve finále je naprosto vše vysvětlené a není potřeba si nic domýšlet.
Příběh samotný byl super a nemám k němu žádné výčitky, ale občas mi přišlo, že se tam objevoval text, který byl naprosto zbytečný, čtenáři nic nedal a ani nijak neposunul děj. Ať už některé nedůležité rutinní věci, které postavy dělaly, nebo zbytečné popisování každého detailu snad v každé místnosti, kde se postavy ocitly.
Dále bylo v knize mnoho chyb. Ať už chybějící slova, hlavně zájmena, nebo chybějící diakritika a čárky. Také mi občas přišlo, že byly nejspíš zaměněny některé slova. Jednoduše některé věty vůbec nedávaly smysl (mimo ty záměrné v přímé řeči) a já se nad tím vždy pozastavila a několikrát si větu musela přečíst, jestli jsem si to jen nepřečetla špatně. To mě vždy dokázalo vykopnout z děje.
První polovina mě dost nudila, přišlo mi to jako typický ženský román z exotickými kulisami, což není můj šálek kávy, ale pak se to zlepšilo a začalo to být zajímavé. Radost mi udělal špatný konec, což je trochu cynické, ale u románů to docela vítám.
Když jsem před pár lety četla prvotinu Anny Cimy Probudím se na Šibuji, říkala jsem si, že té knížce něco chybí, ale autorka má potenciál.
Tak ta teda má SAKRA potenciál! Takhle vyzrálý a komplexní příběh jsem už dlouho nečetla. A to nejenom v českých vodách. ( I když je pravda, že české autory/autorky téměř nečtu.)
Máte-li rádi dobré knížky, Japonsko, nebo magický realismus, případně jakoukoliv kombinaci výše uvedeného, jděte do toho. Neprohloupíte. :)
Nebyl to můj šálek kávy. Příběhy hlavních postav napsány čtivě,ale na ty fantasmagorie v podobě opico-tygra-hada jsem nebyla zvědavá,taktéž na pasáže o uhoři. V půlce jsem to vzdala...
Jestli jste přesvědčený, že nic kromě našeho západního, racionálně uvažujícího světa neexistuje a jestli si musíte osahat všechno ještě předtím, než tomu uvěříte, pro svoje vlastní dobro projděte kolem tohohle románu bez povšimnutí. Nebo radši velkým obloukem. Přijdete sice o hodně, ale hrozně by vás rozčiloval.
Ale jestli občas sáhnete do knihovny pro fantasy kousek a dokážete do obvyklýho světa přijmout i nějaký ty už jednou pohřbený kočky nebo třeba draky, budete si u druhýho románu Cimy čvachtat. Zamilujete si podivnou dívku Miju, která při cídění akvárek v akvaristice kdesi v Jokohamě nosí za pasem dřevěný meč, aby se ubránila v případě potřeby opico-tygro-hadovi, což je příšera, kterou podle japonský legendy zdolal statečný Takamicua z rodu Fudžiwara. Pomáhal mu při tom tehdy úhoř.
Tahle úžasná ryba s neuvěřitelným životním cyklem je v Japonsku opředená mnoha povídačkama. Kromě tý o Takamicuovi se o něm říká, že je to boží posel a jestli budou Japonci i nadále požírat tolik jeho masa, za chvíli nebude mít kdo jejich modlitby doručovat až k samotným všemohoucím.
Ale zase si nemyslete, že budete celou knížku vegetovat na nějakým fantaskním tripu. Děj má normálně rámovaný vyprávění, dokonale vykreslený postavy, o kterých se dozvíte první poslední a taky tři holky, co maj za sebou fakt dost debilní dětství. Každá trochu jinak. Jednu nechce ani jeden rodič, druhá se vyrovnává s tím, že jí ještě před narozením zemřela sestra a její rodiče z toho z nějakýho důvodu viněj ji, a pak taky je tady zmiňovaná Miju, jejíž máma se pokusí o sebevraždu.
A tahle máma je pro vývoj celý knížky dost důležitá. Během svýho mládí totiž odešla do hor, kde jí podle všeho začalo cinkat na maják. Ale ono to mělo svoje důvodu. A tyhle důvody jsou hnacím motorem celýho detektivního příběhu.
Celej příběh, kterej zabírá přes 700 stran, je dost košatej a člověk se občas asi nevyhne svraštěnýmu čelu při přemejšlení, jak že to vlastně bylo, protože dějovejch linek je tam jak na orloji. Ale vždycky se nějak najde a výsledek stojí za to!
Teda pokud si nezakládáte na těch empirickejch zkušenostech.
Jedna z nejlepších knih, co jsem posledni dobou cetla. Rozsah mi vubec nevadil, spis mi bylo lito, ze končí (ať žije ctecka, tahat to v batohu..:-) Tolik zajímavého, o uhorich, o japonskych mytech, realie, do toho detektivni zapletka, osud Sary a jeji vztah s rodici, neobycejna Miju... Mam rada Murakamiho, a byl to pro me srovnatelný ctenarsky zažitek. Jdu si pořídit prvni autorcinu knihu.
Naprosto strhující magicky-realistický příběh o třech hrdinkách. Zejména se mi líbilo propojení trochu jiné Miji s japonskými legendami a historií náboženství. Motiv úhoře, jeho symboliky, "chovu" a vymírání pro mne byl příjemným bonusem. Skláním autorce velkou poklonu, od velice vydařené Probudím se na Šibuji autorsky velice vyrostla.
Jediné, co bych knize vytkla, je krkolomné roubování japonských příjmení na české -ová. Prosím, přestaňme to s cizími jmény dělat. Textu a jeho porozumění to nepomáhá, spíše škodí.
Za mě skvělé, trochu mi v druhém příběhu od autorky chyběla konfrontace s jinou kulturou tedy to naší. Nicméně náznaky tam byli. Jako milovnice japonské mytologie a kultury jsem byla nadšená s jakou lehkostí popisuje a nechává děj postupně gradovat. Jsme ráda, že zrovna ona byla moje první kniha. :)
Já autorce tleskám ve stoje a nestačím se divit,kam se posunula od Šibuje.Dle mého mínění autorka přerostla malý český rybníček a jako úhoř se dere k moři.Stvořila nádherný tajuplný deštivý příběh plný osudových setkání a temných i dojemných vzpomínek.Detektivní pátrání po zmizelých,mezisvět i hluboké lesy s pradávnými legendami tvoří kulisu pro tři ženské hrdinky stojící na prahu životních milníků.Závěr románu je naprosto strhující a voda něco odplaví,něco přinese..........ale úhoř,ten žije dál.
Líbila se mi první kniha od autorky, druhá ještě víc..příběhy všech postav byly vydařené a uvěřitelné a hodně povedený závěr.