Thanquolova zkáza
C. L. Werner
Warhammer - Thanquol a Kostilam série
< 3. díl
Když se ambiciózní Šedý věštec Thanquol vrátí do Starého světa, je přinucen ujmout se velení armády, která má dobýt trpasličí město Karak Angkul. Město proslavené trpasličími klany mechaniků a techniků se urputně brání, ale co Thanquola zajímá doopravdy, je tajný artefakt neuvěřitelné moci, o němž věří, že mu dopomůže k postupu do Rady třinácti. Jeho snahy jsou ale zmařeny, když si velení armády přivlastní neblaze proslulý skaven Ikit Spár pro své vlastní hanebné cíle. Thanquol musí jednat rychle, protože čaroděj se chystá použít absolutní zbraň – Kouli zkázy...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , PolarisOriginální název:
Thanquol's Doom, 2011
více info...
Přidat komentář
Tak, a zase je konec. Ty tři knihy utekly, až hanba. I třetí díl trilogie je prostě skvělý. Samozřejmě se sourozencům velice podobá. Odkazy k nim jsou vlastě celkem silné, Tlaco řekne Scriverovi, aby ten řekl Klarakovi… Návaznost je tedy dost úzká. Samozřejmě se nám tu opakuje i fakt, že soukmenovci jsou většími nepřáteli než skuteční nepřátelé, že jeden klan intrikuje proti druhému a samozřejmě i to, že Thanquol by to všechno udělal prvotřídně, kdyby mu to každý nekazil. Drobný spoiler následuje.
V souladu s předešlou knihou (méně pak tou první, ale také) je děj relativně komplikovaný. Není tomu tak, že by Thanquol šel s Kaskittem vykrást pokladnici klanu Smrt, děj se hned několikrát změní a postavy se přeorientují na jiné cíle. Zde snad více než v knize předešlé, je to skoro k neuvěření, že Thanquol nepošel prostě na vyčerpání.
V předešlém díle klan Eshin, v prvním Morová rána, zde jsou hlavní ne/přátelé mechanici-čarodějové z klanu Skryre. To samozřejmě poněkud mění estetiku knihy, z morů jsme přešli k plačícím ostřím a od plačících ostří k vrhačům chaotitového ohně a ke Kouli zkázy.
Když už jsme u toho, jestli Chrám hada očividně odkazoval na kolonizaci (gonocidu) Ameriky, Zkáza řeší taková témata jako je geopolitický význam atomových zbraní (očividně jen povrchně, ale motiv genocidy, či lépe destrukce se táhne celou knihou, právě tak je přímo zmíněný princip hrozby „vzájemně zaručeného zničení“, i to slavné „já bych to nepoužil, ale ten šílenec!...“), ale i poněkud zajímavější téma, řekl bych avantgardní, střet tradice a inovace, to se ostatně odráží i na Kostilamovi, až Eliotovské syntéze nového a starého. S tím je spojený i motiv golema, který v knize určitě též stojí za povšimnutí.
Myslím, že tohle všechno dohromady dělá z knihy zajímavé počtení, připojíme-li k tomu i postavu Ikita Spára, která je velice poutavá, a hlášky Thanquola, který osočuje jiného Skavena z toho, že „má v hlavě něco v nepořádku“, nebo, jak ostatně níže cituje Miroslav, když zrádného šílence Spára nazývá "Dobrým-dobrým přítelem“ hned potom, co se ho pokusil upálit.
Knížka rozhodně stojí za přečtení ale mě se líbí víc druhý díl Chrám Hada. I tak se ale jedná o pěkný kousek.
Dobrodružstvá šedého veštca Thanquola a Kostilama (už niekoľkého v rade) vyzerajú, že sa zatiaľ nadobro uzavreli. Môžem povedať, že toto ukončenie trilógie bolo solídne (hoci výhrady by sa našli). Oproti "Chrámu hada"pôsobil tento príbeh ucelenejšie, no v istých momentoch bolo tých bojov, intríg, zrady a lstivosti až-až. Každopádne, myslím, že už od "Zabíječa skavenů", kde sa Thanquol a Kostilam objavili prvýkrát, sa ich osudy (hlavne osud Thanquola) vyvíjali dosť sľubne a predsa nie tak výnimočne, ako si vyvolený hlas Rohatej krysy vždy prial. Čo na tejto knihe vyzdvihnem je fakt, že sa tu stretávame s konfliktom medzi nepriateľmi na život a na smrť: trpaslíkmi a skavenmi. Trpaslíci sú mi strašne blízki a priblíženie Karak Angkulu považujem za dobrú voľbu. Ale, ... stále tu ostáva otvorený koniec! A nevyriešila sa ani Thanquolova nočná mora, jeho nemesis, v ktorej sa objavuje šialený, oranžovo-hlavý, trolobijca s jeho ľudským nohsledom (možno niekedy sa dočkáme ešte aj tohto stretu). Knihu však môžem odporučiť všetkým, ktorí majú radi realistický skavení pohľad na vec, ako i všetkým fanúšikom dawi.
A na záver už iba čerešnička o tom, ako sa Thanquol vyjadruje k svojmu rivalovi, nepriateľovi, šialencovi, heretikovi a zradcovi celého skavenstva, Ikitovi Spárovi (v danom momente ho však Thanquol potrebuje na dokončenie Koule skázy):
"Ikite Spáre! ... Neumírej-neumírej! Moje magie vyléčí-napraví všechny popáleniny-zranění! ... Ikite Spáre! ... Dobrý-dobrý příteli! Neumírej-neumírej!"
Klasická krysácká vychcanost v celé své kráse a jak to jen Thanqoul umí. Velmi vyvedené zakončení této série.
Autorovy další knížky
2012 | Šedý věštec |
2021 | Lovec čarodějnic |
2017 | Thanquolova zkáza |
2016 | Chrám hada |
2022 | Hledač čarodějnic |
Poslední díl trilogie je zároveň tím nejnadupanějším, Thanquol tu ze sebe (kromě jiného) vypouští pravého Skavena, trpasličí protagonisti jsou zajímavý, ikdyž v té změti jmén těžce zapamatovatelní, kdo je kdo. Jednají rozumně a logicky, líbila se mi vsůvka do logiky jejich zpátečnického myšlení, hezky ukázaný paradox. Také se zde objevují mé oblíbené postavy z Warhammeru a to především Ikit Spár a jeho šílené vynálezy.
Thanquol je skutečně tím nejlepším a zároveň nejhorším z jeho rasy, pokud bych měl ignorovat oficiální lore a End Times, pak by on měl být ztělesněním rohaté.