Washingtonský dekret
Jussi Adler-Olsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229250/mid_washingtonsky-dekret-229250.jpg
4
319
319
Politický thriller od autora severských kriminálních bestsellerů. Demokratický guvernér Bruce Jansen právě vyhrál s velkým náskokem americké prezidentské volby. Oslava vítězství je však pokažena atentátem, při němž umírá jeho manželka. Kdo stojí v pozadí tragédie? Je vrahem opravdu místní podivín, nebo nitky sahají dál? Po Jansenově nástupu do úřadu prezidenta se Spojené státy rázem ocitají v situaci, kdy nový prezident udělá cokoliv, aby změnil americkou společnost — okamžitě a za jakoukoliv cenu. Doggie Rogersová, členka Jansenova štábu, se po schválení Jansenova kontroverzního dekretu, který ruší ústavní práva amerických občanů, ocitne uprostřed všeho dění. Rozpoutá se peklo na zemi, jaké Amerika ještě nezažila. Doggiin svět je brzy vzhůru nohama. Její otec je odsouzen k trestu smrti za vraždu prezidentovy ženy. Ve společnosti to vře a vojáci v ulicích násilím potlačují protesty bouřících se občanů. Doggie se cítí bezmocná. Zbyli jí ještě nějací přátelé, kteří jí mohou pomoci?... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno:
2014
,
Host
Originální název:
Washington dekretet, 2006
více info...
Přidat komentář
Tohle byla tortura. Obcas jsem mel pocit, zejsem to ja, kdo je na lavici obzalovanych a ne jeden z hrdinu... sevce, sevce, drz se sveho kopyta a "Qcka" a nevymyslej fantazie o jine zemi...
Podobně jako jiní čtenáři jsem měla problém se začíst, nejmíň do třetiny jsem se docela trápila, pak už začal být příběh temnější a napínavější. Osobně ale mám raději “obyčejné” detektivky a thrillery než ty politické, navíc fiktivní.
Perfektně propracované téma, kladně hodnotím i návaznost na realitu. Některé pasáže, zejména "druhá třetina" knihy, byly na můj vkus trochu rozvleklejší, ale celkově to byl hukot.
Jen jsem si možná vybrala nevhodnou dobu na tohle téma.
Ako väčšina hodnotiacich, aj ja som mal problém začítať sa do knihy. No potom sa to zlomilo a začal som si to stále viac užívať. Neriešil som uveriteľnosť, či reálnosť deja či skutočností. Proste som sa bavil. Niekto tu spomínal prirovnanie k B-čkovým filmom, s tým by som súhlasil. No s dovetkom, že takéto filmy občas dobre padnú, ak chce človek vypnúť a neriešiť. Washingtonský dekret tak poslúžil mne.
Autor dobře popsal, jak se může demokracie poměrně rychle zvrhnout. Četlo se to dobře, i když některé pasáže byly trochu zbytečně zdlouhavé. Celkově jde ale o povedené dílo, které nutí člověka k zamyšlení.
Dosud jsem četl pouze knihy ze série Oddělení Q. Nedávno jsem sáhl po této knize a jsem rád, že jí čtu až po lednových událostech v USA, vlastně po éře D. Trumpa v prezidentském křesle. Jinak bych to pokládal za obyčejnou politickou fikci, které zrovna moc nemusím. Ale po té, co jsem viděl události od Kapitolu v přímém přenosu, získala tato kniha pro mě úplně jiný šmrnc. Jenom doufám, že pro někoho nebude tato kniha v budoucnu inspirací.
V dnešní době coronavirové ne zcela sci-fi. Musim říct, že mě to nebavilo tolik jako případy oddělení Q, ale Adler Olsen psát umí a jeho styl se mi líbí.
Budu také souhlasit s již napsaným hodnocením - poměrně zdlouhavé.
Prvních 20% jsem se nedokázal pořádně začíst, potom se to zlepšilo.Před koncem mi přišlo zbytečné rekapitulovat to k čemu čtenáře autor dovedl.
Děj v celku zajímavý, závěr nemusel být tak "happy" , když už je v celé knize těch mrtvol tolik.
Zmíním doslov - pro mně velice zajímavý - ač mám rád špionážní knihy, tato organizace mi nějak unikala a nějak si nevzpomínám na jakoukoliv zmínku o ní a nic o ní nevím , takže si jdu doplnit mezery.
Z knihy mám opravdu ambivalentní pocit. Na začátku jsem vývoj děje brala jako slušný odstrašující případ, v půlce už jsem nevěděla čí jsem, protože spád všech možných rozhodnutí a nařízení byl příliš zbrklý, závěr knihy byl pro mne velkým zklamáním... Možná kdyby autor počkal desetiletí, než by napsal tuto knihu, mohl by psát o skutečných postavách a skutečných zákulisních hrách. Popravdě spíš uvěřím manipulaci jedné velmoci druhou, než že za vším je jen ješitný chlap.
Vsuvka se záchrannou misí Doggiina otce už byl tak slabý odvar, že kdyby v knize vůbec nebyla, vůbec by se tím nic nestalo. Stejně tak epilog byl vlastně další kapitolou, kdy člověk neví, co si vlastně má myslet a proč měl autor potřebu tak zamotaný příběh ještě víc zamotat.
Do knihy jsem se nemohla vůbec začíst, taky z toho důvodu jsem ji četla dost dlouho. Nemůžu říct, že by mne kniha oslnila spíše naopak. Problém byl v tématu, jelikož politické romány nepatří mezi mé oblíbené žánry, ale z důvodu výzvy jsem knihu dočetla. Nemohu porovnat ani s jinými díly autora.. Začalo se mi to líbit až v poslední třetině knihy, kdy to začalo mít konečně nějaký spád a nejvíc mne dostal ten konec.. Rovnováha na světě je tak křehká...
Bylo to něco jiného než oddělení Q, ale číst se to dalo, akorat konec byl takový zvláštní, přesto doporučuji
První polovina knihy mě fascinovala. Ukazuje, jak je demokracie křehká a jak málo stačí k její deinstalaci. Silné lobby, manipulace se strachem a emocemi vrcholných politiků i běžných občanů a za tím někdo, kdo systém rozvrátit chce. Většina lidí si ničeho nevšimne až do chvíle,kdy už je pozdě a nic se zvrátit nedá. Román velmi zajímavě koresponduje s Tyranií Tymothyho Snydera. I tady se řada hrdinů z administrativy prezidenta Jansona podřídila předem, lidé nebránili instituce, zanedbali profesní etiku, jen velmi málo z nich bylo ochotno osobní oběti. Druhá polovina románu už byla klasickým politickým thrillerem, tak trochu předvídatelným, ale velmi čtivým.
Jak mám autora rád, tak Washingtonský dekret byl pro mě drobným zklamáním. Oproti pozdějším detektivkám s Carlem Mørckem totiž působí stylisticky takřka odbytě. Zápletka přes veškerý svůj potenciál pak připomíná béčkový film, jehož velké ambice zazdila mizerná produkce. Nevěřil jsem vývoji událostí, nevěřil jsem postavám. Tentokrát se navíc nekonají žádné neobvyklé charaktery, jež by bavily svou potřeštěnou nevšedností. Tady se hraje na vážnější notu. Jenže průměrní hrdinové pouze naplňují smysl archetypálních rolí, takže nemají čím dalším čtenáře zaujmout. Jeden by přitom řekl, že s nápadem zabavit všem civilním občanům Spojených států zbraně, se dá uhrát daleko větší divadlo. A on děj sice hezky graduje, jenže místo celku se soustředí na detaily, což ještě pohřbí i na můj vkus dosti laciný závěr. Na druhou stranu, poukazuje se tu na mnoho šílených skutečností, které je dobré vědět a přestože je příběh pouhou fikcí, nemůžu mu upřít trefné postřehy ani zajímavé podněty k přemýšlení.
Ona to byla kniha v zásadě dobrá, ale zbytečně zdlouhavá. Miluju sérii s Carlem a naivně si myslela, že i toto bude NĚCO. Nebylo no, fakt zbytečně dlouhé.
Hodnotenie dávam tak trochu vyššie, ale len z dôvodu, že je to výborný spisovateľ a celkovo je kniha napísaná zaujímavo. Ale často som si pri čítaní hovorila, že ide skôr o scifi ako thriller (dvom ľuďom sa úspešne podarí rozvrátiť krajinu?:-)) - prehnané, tak trochu absurdné. Napísať sa dá hocičo, ale aspoň nech to má nejakú hlavu - pätu. Spisovateľ sa asi skôr našiel v detektívkach, ktoré napísal neskôr, a ktoré boli naozaj skvelé.
Ačkoli mám politická témata ráda, tak tohle ne. Knihu jsem nedočetla (chybělo posledních cca 50 stránek). Na můj vkus to bylo až příliš přehnané, absurdní zápletku střídala ještě absurdnější. SPOILER Nejvíce mně vadilo to spiknutí dvou osob, které bylo schopno jít doslova přes mrtvoly a rozvrátit celý politický systém v zemi. Bylo to příliš přitažené za vlasy.
Od okamžiku, kdy byly odhaleny "spiklenci" jsem neměla žádnou motivaci knihu dočíst.
Kdyby na konci nebyl odhalený padouch, tak by to byl hodně realistický a zároveň neuvěřitelný díl Black Mirror.
Jediné, co mě napadá, je otázka, jestli je to opravdu tak jednoduché...
Štítky knihy
dánská literatura napětí intriky USA (Spojené státy americké) konspirace politické thrillery prezidenti spiknutí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vzkaz v láhvi |
| 2012 | Žena v kleci |
| 2013 | Složka 64 |
| 2012 | Zabijáci |
| 2015 | Nesmírný |
Tak to se povedlo jsem mile překvapen