Koruna Élladu
Veronika Válková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165772/bmid_wetemaa-koruna-elladu-UK3-165772.jpg
5
25
25
Sedm rytířů, kteří mají změnit osud země Éllad. Sedm vyvolených, kteří budou psát její dějiny. Sedm válečníků, kteří mají pokořit Ottwaru, zemi čar a kouzel. Ale stačí, aby jediný zemřel, a věštba se nenaplní! Jedno po druhém padají knížectví pod nadvládu Sutriwaxů, jejichž moc již sahá od mořských břehů k úpatí pohoří Dankradu. Jen Ottwarané ještě vzdorují, národ, v němž se rodí nejvíce čarodějek a mágů… Přední Ottwaru získáš láskou, pravila věštba knížeti Anovi, a Zadní Ottwaru ovládneš, až se zmocníš jejího srdce. Jak mylně si Ane věštbu vyložil, jakou cenu bude muset zaplatit za to, aby si na hlavu vložil korunu Élladu, a jakou cenu bude celá země Éllad platit za jeho jedno jediné chybné rozhodnutí..! Příběh z dob, kdy po zemi kráčeli synové bohů; kdy i bohové přišli pohlédnout na bitvy smrtelníků a dokázali být stejně štědří, jako nesmiřitelní ve svém hněvu.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Tak tenhle příběh mě pohltil. Neskutečný svět fantazie. Svět drsný a surový, ale i krásný a kouzelný. Veronika Válková umí vytvořit skutečné a barvité postavy, nezabývá zbytečně dlouhým popisem, a přitom nečtete jen monology.
Příběhy rytířů krále Ana byli velice originální a živé. Nejvíce mi přišel sympatický Skyrnet, Svest a Egil. Příběh Burjana byl dojemný:
"Musíme se podívat, co má ta děvka v břiše, a zabít to, než se to narodí a všechny nás to sežere," slyšel povykovat Ragnu. To mu zbystřilo smysly.
I život Egila Vážky byl smutný. Jeho strach z bolest, zklamání, pozdější nedůvěra v sebe samotného, láska k Chiomáře a smrt pro ni.
Jsem rád, že autorka věnovala rytířům první polovinu knihy, protože ve druhé přichází na scénu Wanne z Mortaluny, známý z předchozího dílu. Toho mi bylo celou knihu líto. Byl to syn nejvyššího boha, silný a urostlý, krom Sanduka nemá sobě rovného. A pod touto slupkou je malý, zrazený kluk, který musel v deseti letech opustit rodinu, sourozence. Několik let byl nemilován, neznal lásku a pak se objeví Fedb. Wanne si nedokáže přiznat, že ho taktéž miluje, že Fedb žije pro něj... A pak když si to uvědomí, tak zemře.
"Musíš odejít, protože jinak bys porušil přísahu a ztratil čest."
Wanne se jí hluboce zahleděl do očí. Byly jako bezčasá propast.
"Co je ví - čest, nebo láska?" zeptal se a bylo cítit, jaká muka mu ta otázka působí.
"Nelze milovat bezectného muže," řekla Fedb a nepřestávala ho hladit.
Knihy z cyklu Wetemaa jsou jedinečným požitkem. Je škoda, že tahle sága upadá v zapomnění, přitom by se měla řadit k fantasy světové. A proto ji chce nakladatelství Straky na vrbě pomoct. Chce převést všechny knihy do pevné vazby, s kvalitními ilustracemi a spousty dalšího. Vzhled Koruny Élladu je toho příkladem. Informujte nakladatelství o tom, že má smysl, dát celou ságu do pořádku.
Slyšel jsem, že Wetemaa je výborná kniha a tak jsem přečetl první svazek, který se mi dostal do rukou. Až pak jsem zjistil, že se jedná o volné pokračování. Přesto se jedná o samostatný příběh.
Nápad s vlastním příběhem jednotlivých postav družiny je dobrý a perfektně zpracovaný. Čím vším museli hrdinové projít... (mimo mnoho jiných situací mám na mysli zvlášť jednoho družiníka, který byl od mala zvyklý snášet bolest a jen proto byl schopen se dostat ze zajetí, kde měl ruce svázané trnitými šlahouny)
Druhá část knihy již pojednává o společném dobrodružství. Ocenil jsem zvláštní kouzlo a zároveň syrovou krutost popisovaného světa, který patří mezi ty jedinečné, ty, které si zapamatujete. Navíc líčení dobrodružství skupinky schopných, kteří se vydávají za téměř nesplnitelným úkolem - úplně si dokážu představit partu lidí u mapy a kostek...
Jen konec a poslední přání vladaře mi dojem z knihy trochu zkazil. Od té chvíle to pro mne byl jen takový hořký "dojezd". Celkově se mi však kniha líbila a chystám se na předchozí díly.
Epizody z dětství družiníků krále Ana mě celkem bavily. Nejvíc mi byl sympatický Střelhbitý Svest a Skyrnet. Celkem slibně se vyvíjel i popis dobývání Ottwary. Konec, kdy bratři povstanou proti sobě, mně ale přišel takový moc telegraficky podaný (utkali se v bitvě tam a tam a ten zde padl). Wanne se najednou objevil na hradě a ostatní pak hráli druhé housle. Předchozí díly cyklu jsem nečetla, a tak Wannovu story neznám, jen že je synem boha. Přivítala bych i víc ženských postav, které by jen na někoho nečekaly nebo ošetřovaly raněné (Chastre, Fedb).
Přiznám se, že si nejsem úplně jistý, jak hodnotit. Kniha má v podstatě stejnou formu jako původní Wetemaa (v první polovině vypráví prostřednictvím povídek, jak se jednotliví rytíři dostali do družiny krále Ana, v druhé polovině pak máme samotný příběh), takže se přímo nabízí srovnání a v něm Koruna Elládu prohrává na celé čáře. Prvním problémem jsou postavy: rytíře jsem si ani zdaleka neoblíbil tak, jako družiníky z Wetemaai. Někteří jsou vysloveně nesympatičtí (Egil), o dalších moc nevím, co si myslet (Saro) a především většina z nich nedostává dostatek prostoru - všichni v podstatě jen přicmrdávají Wannovi (dobře známému ze ságy o Wannovi), který je tady tou hlavní postavou a společně s panošem Skyrnetem taky jedinou postavou, kterou jsem si dokázal oblíbit. A přiznám se, že jsem úplně nepochopil, proč autorka věnovala rytířům celou první polovinu knihy, když jejich role v následujícím příběhu je skutečně jen podřadná. Další věcí je samotný příběh, který mi přišel takový rozháraný, nejednotný, v podstatě se jedná o sled různých příhod Wanna a rytířů. V jeho průběhu se dokonce úplně změní hlavní zápletka. Nicméně i přes tyto nedostatky se kniha čte neuvěřitelně lehce a přečetl jsem ji za dva dny. Čtyři hvězdy jsou tak akorát, do dokonalosti původní Wetemaai má Koruna Elládu daleko, ale stejně se jedná o výbornou knihu.
Abych vyjádřila všechny své myšlenky ohledně této knihy, potřebovala bych sama napsat knihu. Geniální fantasy, které nenudí, má spád, je vyprávěno lehce kronikovitě (protože to je kronika) bez zbytečných řečí a připomíná staré legendy. Svět je krásně zpracován, postavy jsou sice lehce stylizované, ale zajímavé a není nouze ani o napětí, ani o vtip nebo emoce. S čistým svědomím můžu prohlásit, že mě se toto dílo líbí víc než Pán prstenů a je mnohem živější a komlexnější než Tolkienův svět. Smekám před autorkou pomyslný virtuální klobouk a zařazuji tuto knihu na žebříček mých top knížek. Už se těším na další díly.
S knihou Wetemaa ze světa Élladu jsem se setkal už před mnoha lety. V době, kdy vycházely jako příloha v časopise Pevnost. Ty čtyři knížečky. Od té doby ale nic. Jediné, co jsem si všiml, že v těch vydáních a jednotlivých knihách je dost zmatek. Jenže pak jsem narazil na vydání ze Strak a byl nadšen tím, jak krásně ta kniha vypadá. Musel jsem se do ní co nejdříve pustit.
No, začetl jsem se okamžitě. Kniha je totiž rozdělena na dvě části. První vypráví příběh jedenácti družiníků krále Ana a druhá pak bratrovražedný boj jeho synů. Napsáno je to ale tak velkoepicky, že nic podobného jsem dlouho nečetl. Dokonce si myslím, že se jedná o nejlepší české fantasy, se kterým jsem se kdy setkal. Myslel jsem si to tenkrát a stvrdila mi to opět tato kniha.
Jediné, na co je třeba se připravit, je fakt, že v knize je obrovské množství postav a s nimi navazujících příběhů. Každý má ale smysl a když budete poctiví a důslední, každý z těch příběhů ve Vás něco zanechá. Jejich příběhy, ty totiž nejsou prázdné mlácení slámy, naopak. Provází se tu mezi sebou, mění se vztahy družiníků mezi sebou, ale i mezi lidmi a Vás to osobně velice trápí. Protože to nejde přesně tak, jak byste si představovali. Ale i to je na knize tak krásné a já jsem moc rád, že Straky na vrbě se do tohoto krásného vydání vydali. Stojí za to jej mít v knihovně.