XXX / Jezero
Daniel Hradecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441608/bmid_xxx-jezero-3ym-441608.jpg
4
13
13
Nová básnická kniha autora nominovaného na cenu Magnesia Litera, obsahuje dva samostatné soubory „XXX“ a „Jezero“. … A zatímco mistři vyhlásili fatvu nad poezií, protože jedině se „s“ je básnictví správné (se „z“ je jen jazyk a blázen, bláznův jazyk), a zatímco veršíkovci staví černé stavby (co jiného je literární dílo), ale bez základů, aby je mohli přesunovat zase jinam dle potřeby, a všichni dohromady zalévají vodou z veřejného vodovodu svoje polysémantická políčka, Daniel H. hledá šutry, viklá jimi a kutá je, přenáší a pak zasazuje. Krev a pot a slzy mu tečou všemi póry. Ale přirozeně. On není skrčenec, nenese břemeno poslání a boží volenky. Možná si v letokruzích lidského kmene přečetl to šalamovské, že úkolem poezie je přibrzdit čas. A taky že doba alegorií je pryč, nastala totiž doba přímé řeči… Proto takhle píše o Johance, o lásce, o tom, co nás ničí. Proto takhle píše o chlastu, o kamarádech, o tom, co nás ničí.... celý text
Přidat komentář
Druhé setkání a tentokrát si spolu už rozumíme o něco víc. XXX je oproti Jezeru takovým čajíkem o páte. Jezero to strouhá až na kost, někdy fakt ostře. Ale pořád tam byla místa, která šla mimo mně. Každopádně chuť na další počin se dostavila. Příští zastávka Přibližování dřeva.
Při třetím setkáním s panem Hradeckým se nemohu zbavit dojmu, že jen prdí slova na papír bez jakékoli autocenzury, pokud je to cílem, míjíme se. Jezero chabé. XXX lepší, ale vyčerpá se.
Přírodní úkaz charmsovkého střihu, s příznaky jasnozřivosti a špirituálního poradenství. V requiem za milostnou korespondenci něžně inventarizuje pro potěchu neznámé, v Reichenberku spatřené. Vzhůru nohama pak zádušní mše za ty, kteří se propili na věčnost. Text plyne jako Acherón, z jehož břehů na vás lačně hledí básníkovy chiméry. A uprostřed toho všeho Bílkova Tančící dvojice v mezibořském parku Přátelství postavená na hlavu. Nejvyšší čas sednout v Litvínově na vlak a vydat se domů.
Jezero, které možná zaujme víc čtenářů jako první díky zřetelnějšímu názvu, je bohužel o něco banálnější, než je člověk u Hradeckého zvyklý. Za pozornost stojí tak dvě tři čísla. Proti tomu XXX, psané jako milostná korespondence s jednou letmo potkanou ženou, je mnohem hutnější a dokazuje, že máme tu čest s jedním z nejlepších žijících básníků, které Česko nosí
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tři kapitoly |
| 2013 |  64 |
| 2021 | Silážní jámy |
| 2016 | Trosky jednoho deníku |
| 2019 | Přibližování dřeva |
Zrcadlové vydání s pár fotkami na závěr, kde to DH, jak je u něj už zvykem, sype jako když sypete popel, nechává vás občas viset mezi řádky a přemýšlet, občas mluví o nicotnosti života, o chlastání, o svých mrtvých známých, o léčebnách, o místech, o městech, co bylo, co je... v Jezeru přeskakuje více hop sem, hop tam, XXX je zase dlouhá báseň-monolog, Johance, ženě, kterou jednou viděl v dešti a teď jí píše takovou zpověď. Jak je u mě již tradičně zvykem, cosi mě k Hradeckému táhne, zároveň ale po přečtení každé jeho práce nedostávám pocit nějaké výhry, nebo nějaké síly, jako spíš, Daniel udělal "tak akorát" aby se z toho dala zpracovat graficky tak pěkně udělaná kniha (podobně je tomu vlastně u všech jeho textů, graficky jsou vždycky zajímavé). Což je taky dobrej joke, protože ten obsah jakoby se ani nesnažil, jakoby ze sebe v psaní dostával jen minimum s tím, že tam občas o něco fakt dobrého škrtnete a řeknete si "aháá".