Z Čech do Pompejí
Karel Sklenář
Příběhy a objevy českých archeologů ve světě. Kniha líčí cestovatelské osudy českých archeologů a vědců od 18.století až do současnosti.
Přidat komentář
12.04.2017
Dalo to hodně práce, ale knihu jsem přelouskala. Zajímavé téma, ale na to aby jej člověk četl s nadšením je příliš obsáhlé.
30.03.2013
V roce jejího vydání jsem ji hltala skoro jedním dechem a chtěla se stát archeoložkou :-) Pěkně napsaná kniha.
1
Autorovy další knížky
2002 | Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku |
1974 | Učenci a pohané |
1977 | Slepé uličky archeologie |
1979 | Objevitelé zlatého věku |
1997 | Tanec obrů: Není jen Stonehenge |
Knížka je nabitá informacemi, které jsou podány velmi poutavou formou. Vesměs se věnuje českým archeologům od 18. století (ale jsou tam i příběhy lidí, kteří ovlivnili zeměpis, geologii, etnografii, antropologii...). Velkou výhodu knihy je, že občas cituje deník dané osoby, což krásně navodí atmosféru. Například od Antonína Fryče:
„Opodál zámku knížecího spatřil jsem státi na malém pahorku nízkou kulatou věž, na jejímž temenu bývají vystavovány hlavy porubaných Turků, jelikož ale již po delší čas mír s Turky panoval, nebylo tam žádných lebek spatřiti. Vyslovil jsem přání, že bych byl rád hlavu Turčína na památku do Prahy přivezl, a když se setmělo, vyplnilo se se přičiněním mého průvodčího, co jsem si byl žádal, a přinešena mně lebka Turka, kterého byl jeden z Černohorců náhodou již v čas míru o tento kousek kratšího udělal.
Některé příběhy působí až absurdně. Například Jan Kolár se zabýval původem Slovanů, bohužel se nedá jeho snaha označit za vědeckou. Jeho oblíbenou metodou byl jazykový rozbor místních jmen (slov) čili podobnost slov v jednotlivých jazycích a na základě porovnání dojde k závěru, že dané slovo má původ v jiném jazyce. Dle něj byli Řekové původem Slované (to samé platí o Etruscích). Pro představu Venus (Venuše) není nic jiného než Ženuš, Ženucha. Zapletl se i do kauzy s Retránskými bůžky (jednalo se o jasné padělky, což potvrdila celá řada archeologů), Kolár samozřejmě tvrdil, že o padělky nejde. Prozkoumal je a tvrdil:
Na některých bůžkách jsou dvojí nápisy, na jedné straně slovanský a na druhé německý, což jest nepodvratný důkaz, že oba tito národové, Slované a Němci, ve snášenlivé lásce a svornosti mezi sebou žili, ba že společné chrámy a bohy měli, a že nešťastné sočení národní teprve později nastalo násilným uváděním křesťanstva.
Na to reagoval Karel Havlíček:
Věru nikdo by z nás neřekl, že již za těch časů, „za starých bohů, za boha Peruna“, panovala taková rovnoprávnost, jakou nyní pozorujeme kupř. nad vraty pražské policie.
Každopádně se knížka věnuje primárně skutečným archeologům a čtenář se dozví velké množství zajímavých informací.