Z korespondence
Milan Ždímal , Ota Pavel
Korespondence Oty Pavla s bratry - Hugem a Jiřím. Na konci výčet knih i ocenění Oty Pavla.
Přidat komentář
Kdybych mohla na pátou příčku postavit další knihu, byla by to tahle. Snad proto, že je o urputném hledání, a já jí našla docela náhodou. Snad, že mi ještě v hlavě doznívají některé věty, některé rady, a ještě před sebou vidím ony usměvavé tváře z černobílých fotografií. // Je to krásná kniha, drobná a dobře uspořádaná - poznámkový aparát je hned za každým dopisem. // Na předchozí dvě otázky odpovím prostě. Psal upřímné dopisy. Jejich obsah se měnil tak, jak se měnil on sám. On a jeho myšlenky. // Stojí za přečtení.
---------------------------------------------------------
CITÁTY:
,,(..) To jsou světlejší stránky, myslet na ryby, ty horší jsou myslet na nemoc a na to, že už jsem tu strávil desítku měsíců. Je to strašná nuda – a už mě nebaví ani mluvit s lidmi a stává se ze mě samotář, což je špatné, který nejraději spí. Ale bohužel nenacházím z toho žádné východisko."
,,(…) Vždyť nejlepší je člověku, když spí. A pak jsem nějak začal věřit v posmrtný život. Představuji si to, že po cestě tady se člověk odebere na nějakou planetu, kterých je milióny, vybere si tu, kterou bude chtít – já si vezmu rybářskou – a tam budu rybařit a teprve žít."
,,(…) Víš, mám radost z knihy, z úspěchu, ze slávy, a z těchhle krámů. Ale znám důležitější věc na světě, a to je štěstí. Štěstí z jakékoliv věci, štěstí a pocit radosti, uspokojenosti nad tím, že dýcháš, že si dobře zašoupeš, že chytíš kapra, že píšeš, že jdeš po ulici a zhluboka dýcháš. Umět se radovat. Ze všeho!"
Jaké psal Ota Pavel dopisy?
Jak se jejich obsah měnil v průběhu let? K odpovědi na tihle i jiné otázky odpovídá tato knížečka.
Dopis z roku 1970: Lidé to budou číst za 50 let, až mi dva tu dávno nebudeme.
Potvrzuji čteme to a budeme to číst.