Z plamene a jasu

14.07.2024

V této sbírce se nachází kolem 100 básní.

Básně jsou často bez názvu, nebo jej zastupuje významné historické datum nebo iniciála příjemce – ve většině případů ženy – které bylo milostné či ironické poslání určeno.

Básně pojednávají o lásce, samotě, smrti, válce, politice aj. V některých básních se zmiňuje o Byronovi.

Básně se četly dobře. Byly pro mě srozumitelné.

V závěru knihy se nachází kapitola LERMONTOVA LYRIKA, ve které se dočteme o tvorbě tohoto spisovatele.

NEBE A HVĚZDY:

Čisté je večerní nebe
jasné jsou vzdálené hvězdy
jako štěstí nemluvněte.
Proč jen nesmím, proč nemohu zvolat:
Hvězdy, vy jste jasné jak mé štěstí!

Snad se mě ptát budou lidé,
co mě trápí, co mě týrá.
To mě trápí, to mě týrá,
dobří lidé, že nebe a hvězdy
jsou nebe a hvězdy – a já jenom člověk.

Lidé k sobě cítí závist,
člověk na člověka žárlí,
člověk na člověka žárlí,
a já umím závidět jen hvězdám
a já bych se chtěl stát jednou z nich.

02.02.2023

Ta nálož talentu a citu pro jazyk u už patnáctiletého Lermontova je neuvěřitelná. Když to srovnám se svými pokusy o poezii v tomto věku, je mi do smíchu a pláče zároveň. A Lermontov svůj talent zúročil - stejně jako u Puškina musím jen s povzdechem kroutit hlavou nad tím, o co mohla být světová (ruská) literatura bohatší, kdyby se oba dožili vyššího věku. Moc hezky poskládaný výbor básní, některé mě bavily velmi, některé méně, ostatně jako asi u každého výboru. Lermontov a jeho poezie po mě ale zůstávají pojmem, i když mám raději lyrickoepická díla, jako je Démon.

"Starosti, dřina, to, že zbývá
na přemýšlení zřídka čas,
člověka mění v primitiva.
Srdce spí, mysl bolavá
fantazii mít přestává
a sotva ubráníš se splínu."

"Hluboký stesk mi sevřel srdce
a já jsem uvažoval trpce,
jaký je člověk ubohý.
Co chce? Obloha je tak čistá
a každý pod ní dost má místa,
on však jak záštiplný štváč
hledá jen spory. Proč a nač?"

Opravdu, Rusové, proč? Nač??

16.07.2022

Ne nadarmo řekl E. A. Poe, že nejdůležitější vlastností krásna je smutek. Lermontov neměl veselý život, což nádherně feflektoval do básní, které psal.

01.06.2022

Nádherný výběr. Spousta pesimistických a tragických básní z Lermontova pera. O lásce, válce, vlasti a životu...

"Spíš se mi dívej do očí
něžně a s láskou horoucí,
tak abych v přítomnosti bílé
skoncoval s dávným černým zlem
a vešel do jediné chvíle
se vším, co žiji a jsem."

"Mám v očích slzy, v srdci žár,
a utichá ten žár a zchladá
a na kámen má slza padá."

"Za každý jasný den, za každou sladkou chvíli
smutkem a slzami zaplatíš pro to zlo.
Smutno je mi... to tím, že je ti veselo."

04.06.2020

Výjimečná, řemeslnická práce.Cit střídá cit, myšlenka váže myšlenku.. Je v ní spoustu vášně i dynamiky a je napěchovaná lyrikou až po strop! Čte se jedním dechem a jakmile skončíte s nějakou její básní, hned se těšíte na novou... Lermontov byl úžasný basnik s talentem od boha!

19.01.2019

Úžasné básník jsem fascinovaná jeho tvorbou

28.09.2018

Výběr básní ukazuje, jaký to byl talent. Dobré počtení je zaručeno i po témeř dvou stoletích od jejich vzniku. Kdyby se nenechal mlád zabít v souboji, asi by byl nejvíce uznávaným ruským básníkem.

06.04.2018

Ne, nejsem Byron. Bloudím sám,
věrozvěst ještě nepoznaný
jako on sem tam světem štvaný.

Jen duši, duši ruskou mám.

Já velké dílo stvořím stěží
dřív začal jsem, dřív skončím pouť.
Na dně mé duše tužby leží
ztroskotané jak v moři loď.

Kdo oceáne zná tvé taje?
Kdo a kdy může davům říct
co v hlubinách mé mysli zraje...
Já - nebo bůh - a nikdo víc.

29.08.2017

Ve verších mi chyběla "ruská duše", kterou bývají díla ruských autorů prodchnuta. Ale možná se jen ztratila v překladu. Z kavkazských inspirací zaujme především
Valerik. Nejsilnější je ve výboru závěrečná "Tichou nocí sám jdu v pustém kraji, kamenitá cesta blýská z mlh. V dáli spolu hvězdy rozmlouvají, nad poli se vznáší boží duch."

27.12.2014

Výběr kratších básnických prací od Lermontova. Přestože mám radši ty delší, i toto je zážitek.

03.11.2014

Možná je to unáhlené tvrzení, jsem mladý a stále ještě omezeně sečtělý, ale kdybych si měl vybrat jednu básnickou sbírku, která pro mne znamená víc než kterákoliv jiná, byla by to právě tahle.

01.04.2014

(Uwaga spoilery!) Zúčastnila jsem se několika debatních bojů na téma, jestli je lepší Lermontov nebo Puškin. Můj názor je jako obvykle někde uprostřed. Jsou jako dvě strany mince, jedna bez druhé nemůže být. Lermontov je ryzí, radikálnější a buřičtější romantik než Puškin, vychovaný jako klasicista. V jakýchkoliv depresích je lékem Z plamene a jasu. Jen po ní šahám ve chvíli jako je tahle, protože v ní je všechno, co cítím. To v ní jsou slzy, který by se měly prolít, ale nejde to. Smutek, zlost, vztek, žal a utrpení, co by stálo za to vyventilovat, aby se líp dýchalo, ale ony se stále drží a nehodlají odejít. Všechny negativní emoce schovaný na dně duše.

Kdybyste spočítali, jaké slovo se v Lermontovových básních objevuje nejčastěji, byla by to samota. V některých případech chtěná a dávající svobodu, ve většině ale stravující a přinášející jen utrpení. Lermontov dokonale, jedině a zkrátka dokonale, zachytil situaci, kdy člověk jde zpříma a srdce má otevřené všemu, ale štěstí jej nechává každý den s prázdnýma rukama a hraným úsměvem.

"Už od dětství jsem míval rád
stesk samoty a měl jsem pocit,
že city musím ukrývat,
bál jsem se cokoli dát znát,
abych tím nevyvolal soucit."

"Je bolestné, jak strašně sami,
vláčíme pouta života:
v radovánkách jsou všichni s námi,
zármutku zbývá samota."

"Dávno už nové vášně mám,
jej však jsem nikdy nezavrh:
tak pustý chrám - je stále chrám,
svržené božstvo - stále bůh."

Z plamene a jasu není jen můj současný výběr deprese popsané nádhernými slovy, je to sbírka plná lásky k vlasti, která není zcela pochopitelná, ostatně která láska je; vzpomínek na válku a Kavkaz, jistých okamžiků radosti, vášně a strachu. Ruská zádumčivost jako vyšitá:

"Nezištný, skromný šumař nedočká
se pochopení bezduchého davu,
a přece struny hladí zlehoučka
a volně sklání k balalajce hlavu."

Děkuji, MJL, vaše básně léčí. Jen jeden poslední přípitek vodky na čistou esenci ruského romantismu, radikála, panslavistu, jehož největším snem bylo rozplynout se a srůst v jedno tělo s přírodou. Jak nedat 5/5? Jak se ovládnout a nepřepsat na ukázku ještě Epitaf, který dokáže v jedné chvíli zmrazit a spálit? Nezbývá, že odhodit plášť smutku do černa někam za sebe a jít po tý prašný ruský cestě do nikam zase někam dál. Možná do nikam, ale dál.. Выхожу один я на дорогу..

03.02.2012

"Pošetile opájím se znova
jedem z minula,
vím že ve mně víra v lidská slova
nezahynula."

Z plamene a jasu - to je mnoho nádherných veršů o "boji" s vlastními city a také špetka básní o skutečných válkách (které ovšem chtě nechtě blednou v porovnání s onou milostnou lyrikou).
Okno do duše nešťastného a zklamaného mladého pana Lermontova. Zpověď člověka toužícího po lásce, která mu stále utíká. Je zvláštně ironické, že o ní píše s takovou lehkostí. V jeho básních je smutek, melancholie, odevzdanost a smíření s vlastním osudem, ale nikdy zatrpklost. Jak krásně vystihuje pocity nešťastně zamilované bytosti.

"A msta za tvou zradu ti nastaví vstříc
jen úsměv - a pochopíš brzy,
že sám tento úsměv stál bolesti víc
než všechny tvé vzdechy a slzy."