Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu
Peter Handke
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35008/bmid_za-temne-noci-jsem-vysel-ze-sveho-t-iAe-35008.jpg
4
16
16
Ve své poslední knize (německy vydané v roce 1997) se Peter Handke znovu vrací k hrdinovi, kterému teprve putování odkrývá hloubku vlastního života a podobu současného světa. Na osudech obyčejného lékárníka, jehož traumatem je odchod syna, vrací se Handke ke svému ústřednímu motivu cesty, která je mu vyjádřením jak archaických, tak revoltujících stránek života, a současně všudypřítomnou perspektivou pohledu na život člověka unikajícího ze sevření současného salzburského sídliště „domů“ do Evropy. Handkův moderní vývojový román, jak je jeho kniha označována, rozvíjí některé předobrazy naznačené v novele Číňan bolesti. Německou kritikou je označován za dosavadní vrchol díla tohoto vynikajícího současného německého spisovatele a dramatika.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , ProstorOriginální název:
In einer dunklen Nacht ging ich aus meinem stillen Haus, 1997
více info...
Přidat komentář
(slovenské vydanie v kvalitnom preklade )
Kniha na ktorú sa presne hodí popis - forma je obsahom. Vo chvíli keď som si uvedomil, že čítam alegoricky či metaforicky opísanú scénu prepadnutia v nočnom parku som prepadol dojmu, že budem musieť lúštiť kryptologický príbeh plný symbolov ( mesto s dvojitým opevnením - les v lese ), ale s pribúdajúcimi stranami ma pohltili snové obrazy tajomného putovania, kde prvotný banálny príbeh úplne stratil na význame, ostali len trefné opisy mikronáladových stavov a čistá moderná fantastika, trochu Kafka, trochu Borges a hrdina je pôvodom z Vysokých Tatier : ))
Evropa podstoupila mnoho dopravních revolucí. Jednou z posledních je jistě okamžik, kdy se v polovině 90. let podtunelovaly Alpy a údolí se protkla kilometrovými viadukty. Poprvé tak bylo možno projet za den třeba půl kontinentu, dostat se z Rakouska do Francie nově zabralo jen pár hodin. Pro nás věc přirozená, pro současníky jistě fascinující. Tento civilizační skok je v novele Za temné noci neustále přitomen, stále však spíše jen tak nějak v pozadí. Handkeho totiž zajímal jeho přesný antipod, tj. kontrární dobový trend týkající se rostoucí obliby pěších tůr. V době masových "poutí" do italských resortů Handke předložil něco ryze "staromilského", totiž snahu poznat Evropu mnohem subtilněji než jen z dálnic a benzinek. Pro současníky oslavující dálniční síť a dychtících po plážích v Rimini či hotelech Monte Carla musel Handkeho popis vesnických slavností či stepní flóry působit jistě nepatřičně. Na druhou stranu však Handke předložil i něco ryze moderního: dávno před oblibou všech cest do Compostely či pacifických a apalačských trailů ukázal - podle známého stereotypu - , že i "cesta může být cíl". Dnes vychází o transkontinentálních tůrách stovky knih, Handkeho novela je v tomto ohledu vskutku manifestační (jistě by stálo za to, srovnat ji s deníky, které si psal František Skála, když šel v roce 1993 pěšky do Benátek).
O autorovi jsem neměl ani páru, nevěděl jsem, kdo to je. Při "procházkách po síti" na mne vyskočila upoutávka o čerstvých nositelech Nobelovy cenu za literaturu. Kromě nějaké Polky i jakýsi Rakušan. Knihovnice právě dodělávaly výstavku jejich tvorby z knižního fondu knihovny. Na otázku mohu-li si vypůjčit, dostal jsem svolení. A tak k této knize: autor umí psát a má bezbřehou fantazii. Ale asi se způsob jeho psaní nemusí líbit každéhu.
Max Biller označil v jednom rozhovoru Handkeho knihy za "unavenou zvnitřněnou prózu", čímž mě tak trochu nadzvedl. Literaturu nelze jednoduše oddělit od okolností a doby, kdy vzniká. Handke patří k poválečné generaci, která tvořila ve vzduchoprázdnu, ztratila, podobně jako nyní česká literatura, kontinuitu, pomíjím v této úvaze kdysi adorovaného, nyní zatracovaného Grasse (opravdu jeho nacistická minulost něco zásadního mění na jeho díle?). Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu je ukázkou literatury, která při nemožnosti vyjadřovat se k velkým tématům zkoumá možnosti literatury jako takové, doslova osahává a zkouší, co všechno lze slovem vyjádřit. Takováto literatura pochopitelně bude vždy zajímat jen úzký okruh příznivců literatury. Počínaje už názvem výše zmíněné knihy Handke dokazuje, že vládne psaným slovem jako opravdový mistr. Pro někoho kniha o ničem, pro mě strhující vír slov, obrazů a významů. Paradoxně za Handkeho vrcholné dílo považuji jeho spolupráci na scénáři filmu Nebe nad Berlínem, kde se Handkeho básnický talent potkal s oním velkým tématem a navzdory režii přeceňovaného filmového nýmanda Wenderse vzniklo mistrovské dílo. Bohužel málokdo dnes ví, že za ty nejsilnější momenty vděčí tento film právě Handkemu.
Další velmi zvláštní kniha, která se mi v poslední době dostala do rukou. Na první pohled příběh osamělého muže ve středním věku, jehož rodinný život není právě uspokojivý a který se v náhlém impulzu vydává na cestu, od které si slibuje kdoví co - možná hledá řešení svých problémů, možná od nich utíká. Nakonec se vrací domů a lze soudit, že mu strastiplná cesta dala nový impulz do života. Motiv cesty není v literatuře nijak neobvyklý, jenže tahle je popsána tak snově a plná těžko uvěřitelných situací a postav, že se nabízí otázka, zda to všechno neproběhlo jen v hlavě hlavní postavy. Ať už je to jak chce, je to knížka, která ve čtenáři zanechá hluboký dojem a poskytne mu řadu námětů k přemýšlení.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Úzkost brankáře při penaltě |
| 1997 | Zvláštní žena |
| 1999 | Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu |
| 1980 | Nežádané neštěstí |
| 2005 | Krátky list na dlhú rozlúčku |
Možno som nebola naladená na takýto druh literatúry. Dosť som sa nútila do čítania.