Záblesk života
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413960/bmid_zablesk-zivota-SWo-413960.jpg
4
522
522
Personál reproduktivní kliniky poskytuje péči každému, kdo projde dveřmi. Toho rána však dovnitř vtrhne zoufalý rozrušený střelec a zahájí palbu. Všichni přítomní se rázem stanou jeho rukojmí. Na místo přispěchá policejní vyjednavač Hugh McElroy. Nechá budovu obklíčit a spřádá plány, jak komunikovat s útočníkem. Když mu zavibruje telefon, oznamující příchozí zprávu, s hrůzou zjistí, že uvnitř je jeho patnáctiletá dcera.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
A Spark of Light, 2018
více info...
Přidat komentář
Knížka mě překvapila hned v několika ohledech. Jak pozitivně, tak negativně.
Nejprve bych ráda zmínila, že se knížka odehrává časově obráceně. Ocitáme se na reproduktivní klinice, kde se objeví zhrzený střelec Georg Goddard. Ten přijde bojovat za práva své dcery. Chvíli trvá, než se dozvídáme proč.
Na klinice je několik žen i mužů. Každý v jiném postavení a jinak ,,výhodné” pozici. Postupně se stránku za stránkou o každém z nich něco dozvídáme. Jména i příběhy mi trochu dělaly problém. Bylo toho na mě zkrátka moc. Navíc se skákalo dost v čase, ale hlavní děj ubíhal časově obráceně.No, nejedná se o oddechové čtení, u kterého si člověk odpočine.
Ke klinice se dostává vyjednávací tým v čele s Hughem McElroyem. Ten se vzápětí dozvídá, že je na klinice uvězněná i jeho mladičká dcera Wren. Co tam proboha dělá? Navíc s jeho sestrou? Hugh by měl správně z práce odejít a povolat nepříbuznou osobu, on se ale rozhodne vše popřít a zůstat.
Klinika se převážně specializuje na plánované potravy. Je tak zvyklá denně zažívat nápor protestujících. Zajímavé je, že v době přepadení se na ní nachází jak ženy po potratu, tak před ním, ale i jedna aktivistka. Navíc různě věkově staré.
Knížka mě na konci velice překvapila a docvaklo mi, co a jak. Autorka určitě umí skvěle psát a stupňovat napětí, ovšem na mě byla knížka chaoticky uspořádaná a já se tak ztrácela a nedokázala si tolik užívat příběh.
Navíc téma potratů bylo opravdu rozebírané dopodrobna, včetně těch domácích. Takže je to čtení spíš pro silnější povahy.
Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. V mnoha věcech mě donutila se zamyslet. Každopádně teď si dám odlehčené čtení. :)
Nejvíc oblíbená věta:
Možná při upřímných rozhovorech bychom místo toho, abychom se navzájem démonizovali, mohli vnímat jeden druhého jako nedokonalé lidské bytosti, které jen dělají, co je v jejich silách.
Dobrá knížka a vlastně první, kde jsem si některé stránky založila, protože obsahovaly super myšlenky. To jsem předtím nikdy neudělala. :D Námět je skvělej, ale bohužel mi vůbec neseděla ta časová linka, které nešla postupně, to mě hodně mátlo a rušilo. Jít to postupně, tak je to pro mě lepší, ale na druhou stranu, aby to potom nebyl tuctový "thriller". Možná to takto bylo lepší, těžko říct.
Při čtení knihy, která je vyprávěna retrospektivně, se musí číst pozorněji. Není to úplně styl, který by mi seděl, ale v této knize mi to vůbec nevadilo, bylo to jako odkrývat další a další vrstvy příběhu. Téma potratů je stejně tak silné jako kontroverzní, názory různých lidí se liší. Jodi mě dokonce donutila pohlížet na problém z různých úhlů, pochopit postoje všech postav.
Nic není černobílé.
Autorka se toho v této knížce vskutku nebála a vrhla se přímo po hlavě do velmi kontroverzního tématu, o kterém bohužel musíme v jednadvacátém století opět diskutovat.
Z počátku jsem z knížky nebyla moc nadšená a trvalo mi si zvyknout na velmi specifický styl vyprávění příběhu. I když byla knížka náročná na čtení jak svým zpracováním, tak i tématem, jsem ráda, že jsem po ní sáhla.
Musím ocenit, jak autorka vylíčila oba úhly pohledu na potraty. Právo na potrat by podle mě nemělo být odepíráno žádné ženě, bylo ale zajímavé se skrz tento příběh seznámit s názory někoho, kdo to vidí jinak a dokáže o tom vést debatu a nejen plácat v komentářích.
Zároveň jsou v knížce rozebrány i rasové problémy v Americe a například oproti Takovému prima věku, který jsem četla nedávno, my tento příběh dal mnohem víc a dokázala jsem se lépe do tohoto problému vžít.
Knížku vám za sebe určitě doporučuju, akorát z hodnocení odebírám jednu hvězdičku za poněkud pomalejší rozjezd, který by podle mě mohl někoho i od čtení odradit, ale nedejte se, stojí za to!
Knihy od autorky mám ráda, ale do téhle jsem se nemohla začíst. Trvalo mi strašně dlouho, než jsem knihu dočetla. Celkem mi i trvalo, než mi došlo, že je kniha psaná zpětně a pak už jsem se ve jménech a příbězích postav ztrácela.
Autorka odhalila, jak v Americe vidí potraty, což bylo zajímavé, ale protože se to u nás tolik nerozebírá (neprotestují se jak tam), tak tento problém ve mě nezanechal ty podobně silné emoce jako u jiných autorčiných knih.
Obvykle se mi retrospektivní vyprávění, kdy na začátku je dramatická situace a my se postupně a pomalu dostáváme k tomu, co k ní vedlo (třeba Bůh maličkostí nebo Smolný rok), hodně líbí. Tady mě systém, kdy každá kapitola vypráví jednu hodinu, ale hodiny jsou seřazené pozpátku, takže na konci jedné kapitoly dorazíme na začátek té předchozí, spíš štval. Chápu snahu: postupně odhalujeme, kdo byla Olive, co stálo za motivací Janine. Ale první polovina byla zbytečně zmatená.
Jinak jako obvykle u Picoult – perfektně nastudovaný sociální problém, pojatý z obou stran a na čtenáři je, aby si z argumentů pro a proti vybral.
Ne tohle fakt nešlo. Přečetla jsem zhruba polovinu knihy, ale dál už jsem nemohla. Jediné, co bylo na této knize zajímavé bylo téma potratu. Ani jsem netušila, že v Americe je takový problém jít na potrat. Tohle téma mě velice zajímá, ale tahle kniha se prostě nepovedla. Nudné povídání o životech hlavních postav. A co bylo úplně nejhorší a v čem jsem se totálně ztratila byl popis údalostí od konce na začátek.
,,Zákony jsou černé a bílé. Životy žen mají tisíc odstínů šedi.“
Jedna z těch knih, které ,,nenadchnou, ani neurazí“… Autorka je skvělá spisovatelka a mnohokrát dokázala, že její příběhy dokážou mít pořádnou sílu. V tomto případě se to ovšem, ani přes silné téma, nepodařilo.
Ke knize jsem podle komentářů přistupovala tak, že je tam hodně postav, a proto jsem kladla větší důraz na zapamatování si jich. Hodně postav tam opravdu je, ale rychle se v nich dá zorientovat a spektrum těch lidí přidává na autentičnosti příběhu. Ani příběh vyprávěný pozpátku není problém. Kniha mě nadchla. Naservíruje vám všechny možné názory na potraty (zrovna dnes velmi řešené téma) a vše okolo nich a přitom vám žádný z nich nevnucuju, naopak vás nabádá k tomu, ať si na to každý názor udělá sám. Bavila mě do posledního zrníčka rozebíraná psychologie a myšlenky postav. Moc povedené dílo 5⭐️
Kniha je psaná na přeskáčku, ale nijak mě to nevadilo jsem zvykla od Sapkowskeho.
Je pravda že tato kniha není jedna z nejlepších od Jodie, ale téma je super, probírá se tam potrat ze všech různých úhlu a myslím si že tato kniha Vas dovede k hlubšímu zamyšlení nad touto problematikou. I tak určitě stojí za přečtení :)
Nevadil mi opačný sled vyprávění, přišlo mi to zajímavé. Příběh samotný nebyl úplně špatný, nicméně ani nebyl sám o sobě tolik silný, jako jiné příběhy od autorky. Co mi ale přišlo jako nejslabší strana knihy je to, že jindy se Jodi snaží o vyváženost, předkládá argumenty obou stran, nabídne příběh a čtenář ať si sám udělá názor na danou problematiku. I pozitivní postavy mají stinné stránky, naopak negativní postavy mají i své dobré motivy. Nicméně tady se této své linky pustila a kniha je psána velmi jednostranně - dobří vs. špatní, argumenty jen pro jednu ze stran, postavy málo plastické (doktor málem se svatozáří, odpůrci jsou vykresleni jako že neumí do pěti napočítat). Tohle se bohužel Jodi nepovedlo...
Těšila jsem se, autorku čtu ráda.
Tuto knihu jsem ale četla dlouho, nemohla jsme se do děje začíst, občas jsem se ztrácela.
Skvělé téma, budící vášnivé diskuze, jako obvykle. Ale ta retrospektivní forma mi nesedla. Na začátku jsem se vážně hodně ztrácela, pletly se mi postavy a po přečtení knihy jsem si musela první kapitolu přečíst znovu, abych si to konečně správně pospojovala.
Zajímavě zpracovaná kniha, která se čte od konce. Chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Téma potratů je asi hodně diskutabilní a rozebírat zda je člověk zastáncem, nebo odpůrcem nemá cenu. Pro mě bylo velice zajímavé, až nepředstavitelné, jak to ve Státech funguje. Nedokážu si představit něco takového u nás. Asi je to mentalitou, vírou, výchovou, hodnotami, těžko říct...
K samotné knize, bohužel pro mě zatím nejslabší kniha autorky. Začátek mě trochu nudil a kniha se pořádně rozjela až ke konci. Kdyby byla takto psaná od začátku ( nebo od konce), byla bych z ní nadšená.
Přesto mám tuto autorku ráda a vždy mě překvapí velice silným tématem, nad kterým se musí člověk zamyslet. Mám vždycky pocit, že nic není tak, jak to na první pohled vypadá. Co je vlastně správné? Vždy se musíme podívat na problém očima toho, koho se to týká a potom teprve jednat.
Pise se mi to nelehko, ale za mne zatim nejslabsi kniha.
Od poloviny jsem se tesila, az doctu. Porad je to ale hodne dobre :), jen jsem u autorky zvykla na vic.
Jinak dobry napad formy psani, zajimave tema. Opet kontroverzni a emoce virici.
Jodi je mistr dramatu ze života.... Opět velmi diskutabilní téma, opět pro mě velmi dobře zpracované. Přečetla jsme za jeden večer (noc), nedokázala jsem knihu odložit.
Tak tohle mě tedy vůbec nebavilo....Je to třetí kniha, co jsem od Jodi četla...(Vlk samotář a Čas odejít byly úžasný !!!) ...a přišlo mi to jako ztráta času....posledních padesát stránek jsem přeskočila a přečetla si až poslední kapitolu....Taky mi vadilo, že byl dej, až na vyvrcholení, popsány pozpátku.....Zkrátka noc moc !!! :-(
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Ze začátku jsem si musela zvyknout na retrospektivní vyprávění, ale obsah a téma knihy tohle nepohodlí hravě překonaly. Na této autorce se mi líbí, že v žádné ze svých knih nesoudí ani se nepřiklání na jednu nebo druhou stranu konfliktu. Vysvětluje vždy oba názory.