Zachránila mě slza
Angele Lieby , Hervé De Chalendar
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219544/bmid_zachranila-me-slza-PDK-219544.jpg
4
224
224
Skutečný příběh ženy, která se probere z umělého spánku, ale nemůže se hýbat ani komunikovat. Ostatní se domnívají, že je v kómatu, přestože ona sama všechno slyší a vnímá. Bojí se, že ji lékaři nechají odpojit od přístrojů (tato možnost se před ní probírá s rodinou) nebo přistoupí k odběru orgánů, jelikož se kdysi zavázala k dárcovství. Tento stav trvá přibližně dva týdny a lékaři už jejím příbuzným nedávají naději. Potom si však dcera, která právě sedí u matčiny postele a mluví na ni, všimne, že Angele po tváři stéká slza...... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Příběhy
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Un larme m´a sauvée, 2012
více info...
Přidat komentář
Angele je normální, zdravá, pracující žena ve zralém věku. Fyzicky v dobré kondici a přece se jednoho dne zhroutí a ocitne se z minuty na minutu v péči lékařů.
Ovšem v péči takového rázu, že manželovi řeknou, aby na nic nečekal a zařizoval pohřeb!
Říkáte si jak je něco takového možné ? Co se stalo ? Angele ochrnula a její tělo se tvářilo, že je v kómatu i když nebylo.....nemohla se hýbat, ani otevřít oči, prostě nic :-/
Ten pocit bezmoci musel být šílený, boj s neznámou nemocí musel být nesmírně těžký :-(
A ano opravdu ji zachránila slza, když už to všichni chtěli vzdát.....zachránila ji život :-)
Sledujeme tedy i následný boj - postavit se znovu zpět na vlastní nohy....podařilo se to Angele ?
Příběh byl fascinující, podání už bohužel tak moc ne. Autorka / pacientka mluvila i nepěkně o nemocničním personálu a prostě se mi to její podání příběhu moc nelíbilo :-/
Každopádně kniha má pouze okolo 180 stran, tak si můžete obrázek udělat sami :-)
Musím bohužel říct, že nesdílím všeobecné nadsění z knihy. Příběh je to jistě silný a chraň bůh, nikomu bych nic takového nepřála.
Avšak hlavní hrdinka mi vůbec nesedla a i když jsem s ní měla vlastně soucítit, tak mě děsně štvala. Její pohled na věc musí samozřejmě být malinko zkreslený a rozhodně se na to nemůže dívat objektivně, ale v některých pasážích jsem lynčování lékařů a zdravotnických pracovníků považovala za přehnané a zbytečné.
Těžko říct, kde je úplná pravda a co se malinko nafouklo, aby z toho byl trhák, každopádně naštěstí se nejdná o nějakou bichli, a tak jsem v klidu dočetla.
Hodnotím jako průměr.
3/5
Budu moc ráda, když mě budete pro další recenze sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme
Tahle kniha musela být nějak divně napsaná nebo přeložená, protože mi byla vypravěčka příběhu děsně nesympatická. Člověk měl chutě přidržet jí v té nemocnici na hlavě polštář. Lepší byl Skafandr a motýl, tam jsem s dotyčným soucítila :( zde jsem byla při čtení katem.
Půjdu trochu proti proudu, ale za mne veliké zklamání. Do Angely se mi fakt nepodařilo vcítit. Styl mi nesedl. A upřímně řečeno tam bylo tolik podivuhodných věcí, že tomu příběhu ani nevěřím. Neříkám, že je celý vymyšlený, ale podle mě si spoustu věcí autorka přibarvila, aby to bylo zajímavější...
Omlouvám se, jestli někoho můj názor pohoršil.
"Připadám si jako strom - taky se nehýbe, je netečný k okolí, nic neříká, natož aby řval, když ho řežou, a přesto žije. Ta bolest je nesnesitelná. Naprosto neskutečná, nepopsatelná. A je znásobená mou bezmocností - nejenže se nemohu bránit, ale ani nemohu dát najevo své pocity. Trpím, umírám, ale přitom působím jako ztělesnění diskrétnosti".
Další z knih, co se ke mně dostala díky knižní štafetě a já jsem vděčná, protože jsem o ní nikdy neslyšela. Moje babička umřela na amyotrofickou laterální sklerózu a mně to přišlo jako nejhorší věc na světě - pomalu vám umírá celé tělo, vyjma mozku. Po přečtení této knihy mě mrazí, protože mi přijde naprosto šílené být uvedena do kómatu a pro ostatní "zemřít" a přitom vše vnímat. Vše slyšet, cítit neuvěřitelnou bolest zákroků, jež by měly být prováděny pod sedací, ale kdo by umrtvoval již mrtvého?
Příběh sepsala Angele poté, co se doslova vyrvala z drápů Smrti. Musí jít o něuvěřitelně silnou a houževnatou ženu, jen při čtení některých pasáží mi bylo zle, natož to pak vše zažívat na vlastní kůži.
Kniha kompletně mění můj pohled na lidi v kómatu, protože jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, že mohou být uvězněni ve vlastním těle a nemají šanci, jak dát okolí najevo, že ještě neumřeli, že tam ještě jsou....
Nejedná se o žádný literární skvost, přesto doporučuji ke čtení. Příběh ženy, odhodlané překonat nepřekonatelné, příběh o lásce rodiny, která může člověka uzdravit a vyprávění o neempatičnosti a krutosti části zdravotnického personálu.
Autorka na závěr říká: "Tímto svým příběhem manifestuji přání stát se mluvčím těch, kteří nemohou komunikovat. Byla bych nejšťastnější, kdyby od nynějška bylo na tyto 'živé sochy' pohlíženo jinak".
Velice zajímavý příběh, který se skutečně udál. Zcela to mění pohled na lidi v kómatu.
Měla by to být povinná četba pro lékaře a sestry v nemocnicích.
Príbeh je o žene, o ktorej si lekári mysleli, že je v kóme, dokonca ju chceli odpojiť z prístrojov, no ona všetko cítila a vnímala...
Ako sa jej príbeh nakoniec skončí????
Koho zaujímajú veci medzi NEBOM a ZEMOU mu tento príbeh určite ODPORÚČAM....
Jazyk: český
(SPOILER)
"Jsem pouhý předmĕt, a kam mě dají, tam mě také najdou."
Knížka popisuje bezmoc, ztrátu soukromí, důstojnosti, tichou bolest zažívanou při diagnostických a léčebných procedurách během pobytu na JIP i při následné rehabilitaci. Zároveň je plná naděje, kdy autorka malými krůčky směřuje od nehybnosti k plnému uzdravení. Je sympatické, že každý (zdánlivě) malý pokrok přirovnává k vrcholovému sportovnímu výkonu. Za mě 5*.
Velice zajímavá kniha, téma. Bohužel jsem se do příběhu neponorila. Ale ráda jsem si ji přečetla.
No, tak tohle je strašný. Nemyslím knihu jako takovou, ale ten děj. A šílené je, že to není smyšlené! Hrůza. Fakt není nic jiného, než to zdraví! Važme si ho...
Kniha, kterou stojí za to si přečíst. Hlavně asi doktoři, ale i my potenciální pacoši. Nechtěl bych něco podobného zažít na vlastní kůži, ale jeden neví, co ho v životě potká.
Silný příběh ,u kterého ukápla i slzička ! Neuvěřitelné !!! Doporučuji si přečíst.
Velmi "silná" kniha. Je až neuvěřitelné, co všechno člověk přežije, co vše zažije a stejně se zvedne a bojuje a vyhraje. Kniha k zamyšlení se nad životem...
Nádherný příběh o naději a lásce. Važme si svého zdraví a všeho, co máme.
Knihu doporučuji.
Tyhle knížky by se správně neměly ani hodnotit. Nebyly napsány proto, aby někdo zkritizoval dlouhá souvětí, čtivost, nebo úroven psaní autora, ale proto, aby podaly jednoduché a zároven to nejtěžší poselství - Myslete pozitivně, užívejte si života dokud to jde, radujte se i z maličkostí. Všechno je pro nás samozřejmost, ale nemusí to tak být navždycky. Jak říkala autorka dřív si vážila každého dne a potom si už vážila každé vteřiny.
Je to velmi inspirativní příběh, který jsem přelouskala za jeden den. Autorka píše velmi čtivě a dokáže psát i s humorem a odlehčit tak situaci. Nejvíc mě dostala ta část jak sestřičky zametly pod koberec takovou chybu jako chybějící díl ke stroji na dýchání. Nebo ten doktor co jim po čtyřech dnech narovinu řek....no ta natáhne bačkory. Jako by lidský život někoho jiného nic neznamenal. A ten kdo je vážně nemocný jen zaplnoval místo. Bylo mi z toho hodně smutno, ale vynahradily to scény s jejím manželem...láska jako z románu.
Autorka měla neuvěřitelné štěstí, že měla takovou silnou vůli a chut do života a hlavně milujícího manžela a rodinu
Velmi prospěšná kniha, nuti k zamyšlení o nasem životě a lékařské etice. Může se stát každému, a je až strašidelné co musela pacientka prožívat, když mysleli, ze nevnímá a dělali zakroky bez anestezie. Její vůle k životu je obdivuhodná. Knížka pro každého, rozhodně doporučuji. Doufam, že se mi to nikdy nestane. A jak můžeme vedet, ze víme, co prožívá a vnímá člověk v kómatu .
...neumím si představit, co cítí lidé v kómatu, a tento příběh mi to trochu nastínil. Nejsem si jistá, jestli mi byla hlavní hrdinka sympatická nebo ne. Možná tak i tak. Hlavně, že všechno dobře dopadlo.