Zajícův rok
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16187/zajicuv-rok-16187.jpg
4
217
217
Humoristický román finského spisovatele. Hrdina, novinář středního věku, při návratu z rutinní služební cesty málem přejede zajíce. Veden náhlým hnutím mysli, rozhodne se opustit svůj dosavadní nudný a neužitečný život. Ujme se zraněného zajíce, odchází s ním do severního Finska a tam prožívá více i méně uvěřitelná dobrodružství, jako „vystřižená“ z filmu Svéráz národního lovu. Arto Paasilinna (nar. 1942) je nejpopulárnější současný finský spisovatel, jeho díla si oblíbili čtenáři nejen ve Finsku, ale mj. i ve Francii a Itálii. Přeložil Jan Petr Velkoborský.... celý text
Přidat komentář
Typicky Paasilinna, pribeh, ktery ma jedinou linii, jednoduche charaktery a primocare jednani. Takova severska jednoducha "poezie", na kterou navazuje i rada soucasnych autoru, nejen z Finska. I v takovem stoletem starikovi byste podobnou inspiraci nasli :-)
Zajimave a usmevne.
Ano, je to klasický severský humor a při čtení jsem si nemohl nevzpomenout na mnohem pozdějšího Dopplera. Ale přišlo mi, že na Zajícově roku je vidět, že jde o jeden z raných románů, takže spíš než román mi to, pro určitou mozaikovitost, přišlo jako sled povídek.
Není to špatné, ale sám Paasilinna napsal povedenější knihy.
S Paasilinniho knihami je to tak, že je buď milujete, a pak je přijmete se všemi těmi absurdními situacemi, poťouchlým humorem, poselstvím mezi řádky, vodkou i nostalgií a melancholií specifického finského žití. Anebo vás tohle všechno mine, smysl vám uniká, netrpělivě obracíte stránky v očekávání, kdy už to jako začne a kde že je ten avizovaný humor. Já patřím rozhodně k té první skupině, protože se pokaždé na tom drsném divném severu výborně bavím. A neznamená to nutně, že se směju nahlas. I když… :-)
Místy mi to připomínalo Saturnina, snad i proto, že jsem ho četla pár dnů před tímto dílem. Bylo to takové laskavé a milé, od p. Paasilinny si určitě přečtu i něco dalšího - na konci knihy byla ukázka ze "Stará dáma vaří jed", což mě také zaujalo, takže se těším na další seznamování s tímto finským spisovatelem :)
Typický pan Paasilinna. Ironie, lehký humor, šílená nadsázka. Knížka se opět velmi dobře četla. Jen mi trochu vadila taková nějaká roztříštěnost příběhu a konec jsem si představoval také trochu jiný. Za mne lepší průměr v autorově tvorbě.
Uspokojivé.
K narozeninám jsem dostala od manžela knihu Tři chlupatá zvířata od A. Paasilinna. Prvním chlupatým zvířetem je zaječí klučina, který osudově zasáhl do života novináři Vatanenovi. Nebo to možná bylo naopak:-) Tak či onak, Vatanen se po setkání se zajíčkem rozhodl opustit svůj dosavadní život, který kromě práce zahrnoval i dlouholetou manželku. Protože jsem také manželka, tak jsem měla trochu problém přijmout Vatanenovo impulsivní rozhodnutí:-) Příběh samotný se skládá ze série bláznivých někdy až „neuvěřitelných“ zážitků. Nejvíc mě bavila konspirační teorie o finském prezidentovi Kekkonenovi. Kniha vyšla v originále v době, kdy byl Kekkonen stále prezidentem:-) a jak jsem tak o Kekkonovi zjišťovala informace, tak mne nejvíc zaujala paradoxně jeho manželka Sylvi Kekkonen:-) Tato finská první dáma byla totiž spisovatelkou a dokonce byla jedna její kniha přeložená do češtiny. No uznejte, musela jsem si ji hned objednat a to je vlastně důvod, proč jsem hned nepokračovala dalším chlupatým zvířetem:-)
Moje první setkání s autorem a i když Zajícův rok ke konci trochu ztrácel dech, tak jsem se celkem pobavila. A někdy časem si dám i další chlupatá zvířata.
Vánoční dárek, vůbec jsem autora neznal, teda to jsem si myslel, když jsem knihu držel poprvé v ruce. Pak jsem si ale vygooglil, že napsal Autobus sebevrahů, který jsem viděl jako divadelní představení a hodně se mi, až na pár nelogičností výměnou za humor, líbilo. S touto knihou to bylo podobné. Líbil se mi ten živočišný styl příběhu, jak si volně běží, jako ten zajíc - ikdyž tenhle toho teda moc nenaběhal ;)
Dal bych 4,5, protože 4 mi přijde málo. Ale na plnej počet to není, takže 4*
(SPOILER)
Velice slabý odvar, co se humoru týče. Některé scénky byly přinejlepším úsměvné, ale nic víc. Povětšinou jsem se velmi nudila a nutila se knihu dočíst.
Myslím, že potenciál se ztratil někde v překotném a fragmentovaném stylu vyprávění, kvůli kterému jsem ani neměla šanci vyvinout nějaké sympatie k zaběhlému novináři. Název Zajícův rok je pak výstižným názvem. Události se stávaly postupně čím dál víc bizarnějšími a konec mě zanechal lehce zklamanou. Předpokládala jsem, že se pan Vatanen vrátí zpátky do normálního života, ale to by pak v člověku zanechalo pesimistický dojem, což asi většina lidí neocení, zvlášť když má jít o humoristickou knihu.
Je to těžce oddechová kniha, zábavná pro mě nebyla, ale pro jiné možná bude. Přínosná byla popisem finské přírody a zdejších běžných jevů - je to neustálý boj s přírodou.
Parádní oddechová, zábavná, pomalu ubíhající kniha protkaná zážitky v krásné finské krajině.
Má druhá knížka od autora po Staré dámě...a bavila mě ještě o něco víc. Příhody redaktora a zajíce byly velmi vtipné a kromě některých pasáží (viz komentáře níže) jsem se většinou smál. Příjemné odpočinkové čtení.
Celkem čtivá knížka s typickým humorem, i když se mi některé jiné knížky od tohoto autora líbily víc. Ale série "ujetých" dobrodružství hlavního hrdiny a jeho zajíce mi nedovolily se od knížky odtrhnout. Jen se mi nelíbila kapitola "Krkavec" - myslím, že takový krutý osud si ten havran nezasloužil, i když si nestydatě dopřával potravu z cizího batohu.
Četla jsem jen tak ze zvědavosti, jaké asi knížky tento autor píše. Tak teď už to vím a těším se na další : o)
Opravdu svérázná kniha. Nezdá se mi, že by autor měl nějaký plán - jako by prostě dostal úvodní dobrý nápad se zajícem a pak pokračoval v psaní, jak ho to zrovna napadlo. Ale invenci, originalitu a cit pro situační humor mu opravdu nutno přiznat. Jeho hlavní hrdina je tak trochu jako medvídek Pú - nic neplánuje dopředu, užívá dne, řeší, co mu osud připraví. To je určitě inspirativní postoj, ale leda pro ty, kdo nemají zodpovědnost i za někoho jiného.
Pohodová a milá knížka, bláznivé příběhy, které se opravdu nikdy nemohou stát, zabrousila jsem tak trochu mimo svůj obvyklý žánr a udělala jsem dobře. Mě se to líbilo.
Četla jsem v lednu 2011. Podle mých poznámek:
Satira, legrace, dobře se čte. Vedeno do extrémů.
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale protože mám obecně tohoto autora moc ráda, tak dávám čtyři. I když třeba Stará dáma vaří jed bylo o trochu lepší. Líbí se mi, jak Paasilinna dokáže čtenáře přinutit přijmout nějaký až neuvěřitelný fakt jako obyčejnou věc. Ale víc už prozrazovat nebudu. Doporučuji všem.
Přečetla jsem vlastně jen kvůli výzvě. Musím říci, že tento typ humoru mi vůbec nesedí, musela jsem se nutit, abych knihu vůbec dočetla.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Opět vtipná kniha autora Paasilinna mě hodně pobavila. Vataanenovi a jeho ušákovi jsem fandila a úplně jsem si je představovala, jak spolu jsou. To musíte přečíst a zažít. Doporučuji a těším se na další knihy.