Zakázané směry
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495006/bmid_zakazane-smery-AUQ-495006.jpeg
4
114
114
Hvězdovláda se blíží. Psychotronika je na vzestupu. Zakázané směry jsou přístupné. Moc staré Církve Akkütlixovy slábne. Končí všechno, co bylo. Lodě míří k Zakázaným směrům. Staroslavná Tlix, planeta argenitu a Akkütlixe, nadále zůstává skrytá za obzorem, ale Lucas vidí obrovskou příležitost; a psychotronika mu dává možnost bleskově jí využít. Právě on je první. Nachází si cesty. V jeho rukou sbíhají nitky staletých plánů. A mezitím psychotronika přetváří Zemi. Noví Vítači z Eilu následují svého proroka a čekají na příchod mesiáše; ale kdo přesně má být tou božskou figurou? Kdo využije Hvězdovládu a přizpůsobí si svět podle svého? Naplňují se intriky velekněží, vynořují se staré psychoaktivní předměty, objevuje se nečekaná hrozba z vesmíru – a Lucas, který stojí v centru toho všeho, hledá způsob, jak tyto síly využít pro sebe. A zároveň je tu ovšem Aš~šád: jeho učitel, přítel, konkurent a protivník. Aš~šád má svá tajemství. Nehodlá přiznat, čím přesně pro něj byl fomalhiwský Sgen. Aš~šád může být jeho obětí. Může být Sgenův agent. Ale možná je naopak právě on tím, kdo před Sgenem brání Zemi. Jedno je ale jisté. Lucasovi překáží v cestě.... celý text
Přidat komentář
Sedmý díl se opět soustředí především na Aše a Lucase a dalo by se snad říct, že se toto téma musí vyčerpat a uzavřít, ale ono ne a to ani na konci. Bohužel na to jak je kniha dlouhá, se v ději až tak moc neposuneme. Na druhou stranu stále zůstává hodně neznámého do finále, protože není vůbec jasné, kam kniha směřuje. Co se týče dalších postav nebo dějových linek, některým je dáno moc málo prostoru, což je škoda, zvlášť (opět), když je kniha tak dlouhá. Na další díl se těším, završení bude asi hodně zajímavé.
(SPOILER)
Tři kroky vpřed, dva kroky vzad. A takhle už je to několikátý díl po sobě.
Škoda, kniha má přitom napínavé pasáže, svět je promyšlený. Ale ten balast... Vždyť ani ta Pinkertýna nestihla za poslední tři díly knihy donosit a porodit dítě.
Svet knihy porad super, jen mi prijdou ty tri knihy navic uplne zbytecny, vlastne se tam zase nic nestalo, jen resime, ze se hlavni hrdinove mezi sebou bavej jak zensky a porad si nerozumej. Jako kdyby se to zkratilo na puvodne planovanou pentalogii a nekdo to Vilme vyskrtal spoustu toho balastu nikam neposouvajici dej, tak by to bylo paradni cteni. Ale takhle to docitam jen abych se dozvedel jak to dopadne a vlece se to strasne.
Nedávno jsem četla všechno znovu, abych navázala.
Takže dobrý.
Tenhle díl mi přijde takový... jak to říct trochu poeticky... jako když ryjete záhon a potřebujete vyházet travní bordel. Tak hlínu čechráte a přehazujete, přitom vybíráte plevel, chlupy z před x lety zakopaného psa, nějaké rezaté věci, sem tam ulitu...
Tak přesně takové čechrání jsem vnímala při čtení. Jakože je tam snaha o vysvětlení a dotažení... dění na bývalé Lastuře se mi líbí, Fiona a Julie mají konkrétní hezké linky. O té hlavní ani nemluvím. Dobré je, že jsem měla od začátku ráda Pinky :), takže její části si užívám.
Jsem trochu na rozpacích, pokud jde o dění konkrétně kolem Hvězdovládců. Je v ní jako by moc úvah. A ve výsledku vzývám Temnotu, protože klidně... nečhť přijde tma. Ať dorazí klidně i oni. Udělám jim čaj a pokecáme.
No ale... pořád je to jako celek parádní.
A napadla mě ještě jedna věc: zaznamenala jsem asi zárodek existence protonace...
Tím, jak autorka využívá známá témata, náměty, popisuje v žánru x krát omleté věci tak nějak po svém, nutí mě asociovat. A to mi pak v makovici vzniká film, i když čtu knihu, tudíž mám místy pochybnost, jestli třeba už nějaké ty obrazové záznamy z argenitového vesmíru fyzicky někde neexistují.
Nebo jsem magor.
Nebo to má původ ve faktu, že mě to napadlo ve čtyři ráno, když jsem se probudila, neusnula a v čase tomto četla.
Po těch letech to bylo spíš už z musu a tedy jako splnění nějakého restu, než že by to byla radost. Slibná série, ale ta rozsáhlost to zcela zazdila. Kladu si otázku, zda tohle už nehraničí s grafomanií. A jak píšou tady i jiní, ztrácela jsem se v tom. Zajímalo by mě, zda vše i logicky navazuje, ale to už nezjistím, trvalo to tak dlouho, že si už prostě ani mnoho věcí, co jsem četla nepamatuji a pokaždé to číst znovu fakt nebudu.
S velkým odstupem od předchozího dílu jsem se v tom docela ztrácel, zoufale se snažíce upamatovat kdo je kdo. Velmi bych ocenil, kdyby na začátku bylo na pěti stránkách shrnutí "v minulých dílech jste četli". Jinak působí trochu jako odkladiště různých nápadů, které by spadly pod stůl, kdyby nebylo rozhodnuto natáhnout to ještě o jednu knihu.
Paní Kadlečková umí a ve své kolosální sérii tentokrát osvětlila osobní tragédii Aš~šáda, občas přidala akci nebo psychotronický souboj, pozvolna rozplétala část skrytých záhad a dopřála nám i trochu historie Sluneční při objevování vesmíru. Třešničkou na dortu byla Obluda, jejíž projev byl zcela mimo styl celé knihy a kdykoliv se dostala ke slovu, bylo to nesmírně vtipné a osvěžující.
Čekala jsem jasné směřování k závěrečnému vyvrcholení, ale ouha, vůbec to tak není. Pořád zůstalo tolik nejasností, nic není takové, jak se zdá na první pohled, ničím a nikým si nejste jisti, za jedno rozpletené tajemství přibyde minimálně jedno další.
Je to extrémně popisné, ale i tak je to prostě vynikající.
Doufám, že i v posledním dílu autorka udrží kvalitu.
(SPOILER) Tak už ( snáď ) ideme do finále a možno príde aj kúzelník. Ale také jednoduché to nebude, lebo táto séria nikdy neoplývala priamočiarosťou a aj teraz okolo čohokoľvek skôr tancuje, zmenšujúc okruhy po milimetroch. Vítači očakávajú apokalypsu a príchod hmyzáckeho mesiáša a rôzne strany sa stým snažia niečo robiť, akurát že všetky idú zároveň proti sebe a výsledok je prd. Taktiež duo Aš-šád/Lucas pokračuje vo svojom podivnom výcvikovom programe ktorý speje akurát k tomu že jeden druhého zabijú, ale vždy keď nejaký pohár pretečie, nestane sa to čo čakáte a karavána proste ide ďalej. Potešilo že Fiona dostala priestor a začala prenikať do prípadu aj obecnej psychotroniky. Naproti tomu Pinky, ktorá mala v prvých dieloch dosť priestoru je definitívne odsunutá do úlohy tehotnej partnerky. Každopádne ale odhaľujeme posledné záhady ohľadne Sgenov aj Aš-ádovej minulosti, ale zato pribúda kauza hmyzej civilizácie slúžiacej ako boží predobraz. A zbehlá loď zvaná obluda mieri zakázaným smerom... ale o tom až nabudúce, lebo tento diel končí priamo uprostred vety a uprostred slova. Proste Mycelium, keď ho fetuješ, nie je čo riešiť.
Poslech audio knihy. Musím říci, že tohle je zatím nejhorší díl. Strašně se to táhlo a pro mě zbytečné povídaní a omáčka.
Asi nejhorší díl ze všech, nikoliv tím, co se tam stane, ale spíš tím, co se nestane... Abych to upřesnil - hrozně mě to začalo nudit, bylo to natažené. Tahle i poslední kniha občas strašně okecávají různé věci, pocity apod. i tam, kde to není podle mě vůbec potřeba.
A pak samozřejmě výmysl Arga, že kniha skončí uprostřed věty a další tam přesně začne, takže potřebujete mít na chvíli obě knihy u sebe, abyste se orientovali, je fakt na houby.
Jak byste se cítili kdybyste vás vyzvali na podium, ať popíšete a oceníte obraz geniálního autisty, právě prodaný za desítky milionů, když vy sami zvládnete nakreslit tak koně o dvou kruzích a pěti čarách? Asi jako já, když bych měl hodnotit Mycelium. Naštěstí nemusím - tuto práci si už dal a tento geniální počin zhodnotil Richard Klíčník na konci Programu apokalypsy. A já s ním nemohu než souhlasit.
Tak, a co teď, když Onehotbook osmičku TEPRVE připravuje... nějak to zkusím přežít. Sedmička byla nádherná jízda. Dozvíme se víc o začátcích objevování vesmíru, o Öseanech na Zemi, zdokonalení Lucase, historie Aš~šáda, i moje oblíbená loď Obluda se dostane ke slovu :-)
A na zemi se to začíná pěkně mlít. Paní autorka je skvělá.
PS: a už chápu, Avengers jsou vlastně Sgenové :-)
Tak tu máme Zakázané směry. Předposlední díl rozsáhlé vesmírné ságy. Člověk by čekal pozvolné rozplétání složitých vztahů, vysvětlení skrytých i zjevných záhad, odhalení alespoň některých tajemství, urovnání (si) myšlenek, pozvolné směřování k poslednímu dílu, pohoda, pianko.... Cha, cha, cha, cha, cha, tak určitě!!
Paní Kadlečková to do čtenáře pere od začátku do konce. Nevydechnete si ani na okamžik , protože ve chvílích, kdy zrovna nebudete tajit dech při nějaké akci či psychotronickém souboji, budete mít plnou hlavu myšlenek, které se honí kebulemi hlavních postav. Nic není, jak se zdá a ničím ani nikým si nebudete jisti. V tištěné podobě 608 stran naprostého čtenářského blaha, opravdu marně se snažím přijít na to, jestli existuje sága o osmi dílech, jejíž dějové linie postupně nevyšumí, nebo se naopak nekontrolovaně zvrhnou v nesmysl. Nečetla jsem něco tak propracovaného a vymakaného, že čtenář ani před koncem absolutně nemá páru o tom, co ho čeká v závěru. Možná jste se setkali s názorem, že paní Kadlečková měla Mycelium dávno ukončit, a že sedmý a osmý díl jsou jen zbytečné natahování děje. Tak to, prosím, ani náhodou. Pro mě jsou Zakázané směry jedním z nejlepších dílů, ne-li vůbec tím nejlepším. Ani na vteřinu jsem se nenudila a doufám, že brzy hodím do sluchátek knihu poslední. Ta má, tištěná, stran 616. Rë Akkütlix! ano, ANO!
Já četla audioknihu, vydalo OneHotBook.
K interpretaci není moc co dodat, laťka vysoká, zážitek jedinečný.
Mycelium 7. díl... Tato série je zdlouhavá. Místo osmi dílů by stačily asi jen tři a to by pak jinak odsípalo. Tak ještě poslední díl a pak si řeknu, že to mám konečně za sebou. Jo a ukončení knihy uprostřed slova je fakt dementní.
Chápu, že Vilma Kadlečková to prostě tím pátým dílem ukončit nemohla, když toho měla ještě tolik na srdci. Ano, je to spousta stránek, někomu to může připadat ukecané, pomalé, ale tahle série fakt není žádná space opera, ale kvalitní psychologický román. Protože je o podstatě lidství, našich omezeních, strachu, ale i odhodlání.
A ten konec, to je prostě něco tak originálního, že jsem opravdu hodně zvědav, jak bude vypadat program apokalypsy (i když určitou představu mám, moc bych na to, že mě autorka nepřekvapí, nesázel).
Tady je prostě těch hvězd k hodnocení málo.
Lze hodnotit pouze všech osm dílů najednou, neboť se jedná o jeden příběh rozdělený do 8 knih jen kvůli tlouštce.
Rozhodně zajímavý svět, jeho fungování, principy, prokreslené postavy atp. Ale tato všechna pozitiva jsou na úkor děje, kterého je relativně málo. A přitom když už se nějaký objeví, tak bývá napínaví a čtivý. Ale v těch osmi svazcích je děje poměrně málo. Spíše se řeší stále dokola pohledy různých postav na tutéž věc a o knížku dále znovu dokola a dokola. Kdyby se redundance vyhodili a celé se to smrsklo třeba na trilogii, mohlo se jednat o vynikající fantasy. Takto je to spíše trénování vůle čtenáře, jestli vydrží až do konce.
Strhávám hvězdičku za to, jak je to strašně dloooooouhý. Pardon, ale fakt by to chtělo zkrátit. Ale jinak je to super, konečně se dozvěděli něco o Ashádovi a těším se, jak se celý příběh zakončí. Na druhou stranu vůbec mě neláká znovu absolvovat tu délku...
(SPOILER)
Před půl rokem jsem četla znovu celou sérii, takže mi nyní nedělalo problém navázat a už vůbec jsem se nemusela do čtení nutit. Právě naopak. Nyní se hrozím sáhnout po osmém dílu, protože: co pak budu dělat se svým životem? S Myceliem prožívám každý nový díl od roku 2013. Nejraději bych si zalezla do klaëwentu jako přeopatrný Gäercürdahöarth a dělala, že osmý díl zatím nevyšel. Zabavila bych se na chvíli možná tím, že bych shipovala Fionu s tím psychiatrem a Pinky s lyžařem-archeologem. Jenže nemám devítiboký klíč a wëtrëïgaes se tak stejně přese mě převalí, ať dělám, co dělám...
Budu citovat kolegu hoopoo: jak okomentovat sedmý díl z osmidílné série a nespoilovat? Za mě velká spokojenost. Zaplnily se některé díry v ději, které mi přišly nedomyšlené, teď se ukazuje, že to byl záměr (historie lidských planet), ale i tak pořád nevíme vše. Fionka v podzemí v ezo-městě a její reakce na to, že je vyvolená, tak to mě dostalo. Opět jsme se dozvěděli něco málo víc o Gilesovi (tentokrát opravdu jen málo). Jedna moje oblíbená postava dostala od autorky pěknou ránu mezi oči (nebo mezi nohy?)...
A Lukas, který musí "aspoň rozvázat tkaničku"? Za mě krásně vystižený rozdíl mezi postavami Luse a Ashe (taky mi u toho konečně došlo, proč jsem chtě-nechtě od začátku v týmu Aš~šáda, i když Lucas je tak nějak víc sexy).
Ať už to někdo přeloží do angličtiny!
Ako píše gonga: "Do čtení se musím nutit." Prečo? Lebo necitlivým zásahom zo Zakázaných směrov urobili najnudnejší diel celej série. Rë Akkütlix! Vesmírný kruh dokonalého bití rozbili kacíri z Arga tak dokonale, že posledná kapitola 7. dielu končí polovicou vety, ba polovicou slova. Dozvieme sa, čo sa dozvieme, ale za 600 strán je toho zúfalo málo. Takéto hókus-pókusy s delením posledného dielu na polovicu sa rozhodne nevyplatili. A doplácajú na to čitatelia finančne aj emocionálne.
Štítky knihy
psychotronika, parapsychologie chiliasmus kosmické lodě argenitový vesmír (fiktivní vesmír)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Mycelium jsem miloval a teď se musím dívat na to, jak mi ho jeho vlastní autorka polejvá benzínem a jde pro sirky.
Je to moc dlouhý, nezáživný a nic se tam nestane. Zbytečně vyhozený hodiny života. Dejte mi grand finále, ať můžu jít domů!