Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Hlavním hrdinou tvorby Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro jeho zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak s mnoha atributy převzatými ze současnosti. Geralt z Rivie, známý a svým způsobem i slavný zaklínač, je považován za mistra meče, chladného profesionála, za mutanta bez emocí - a po pravdě řečeno sám tuhle svoji pověst podporuje. Jak ale stále více vychází najevo, jeho proměna neproběhla tak hladce. V boji i v životě se u něj až příliš projevují pocity a city, které by už dávno neměl mít, a jeho kamenná tvář je jen maska. Jenže jizvy z bojů nejsou ani zdaleka tak bolestivé jako rány na duši...... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno:Originální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář


Meč osudu? Nezklamal. Poutavý a hlavně zajímavý a nepředvídatelný příběh. Ciri mě okouzlila hned na začátku. A Yennefer? Stejně je to mrcha :D Ale stejně mě nejvíc pobavil konec knihy :)


Druhá kniha byla méně akční a více se táhla, přesto se stále dobře čte. Stále mi to ani po druhé knize nejpříjde jako nějaká série, ale soubor povídek rozdělený do dvou knih. Určitě nejlepší povídka byla Meč osudu. Sem zvědavý na další vývoj příběhu.

Mnohem vážnější, mnohem filozofičtější, mnohem temnější a taky dějově vleklejší než první sbírka povídek... tedy až na tu poslední, tzv. epilog, která působila svou kýčovitou hravostí a vtipností jako pěst na oko a úplně zkazila náladu knihy i předzvěst děje pentalogie. Za povídku "Něco víc" - asi nejlepší, co jsem dosud od Sapkowského četla - bych neváhala dát pět hvězd. Ale za tu podivnost v epilogu jsou jen čtyři.


Ok, asi nie som fanúšikom Zaklínača. Kniha pozoruhodná, nevšedná, napínavá i vtipná. Druhý raz však po nej nesiahnem.


Sapkowského Zaklínač je král moderní fantasy literatury, čili žánru, který má budoucnost jako málokterý jiný žánr


Další skvělá Zaklínačská kniha. Řekl bych,že i o kousek lepší než Poslední Přání. Nejvíce mne zaujaly povídky: Střípek Ledu, Meč Osudu, dosti zasněný nebo spíše halucinogenní Něco Více a hlavně podle mě mistrovské dílo Trochu Se Obětovat na jejíž konci jsem byl i dojat. Epilog byl taktéž skvělý, myslím, že se podobná událost nedá popsat lépe. Již se těším na dalsi knihu.


Výborné čtení.Po odehrání hry jsem myslela,že knihy budou jen slabý odvar,ale opak je pravdou.Zbužňuju Geralta a jeho hlášky.Je příjemné dozvědět se jak to bylo před hrou a jak se spolu hlavní hrdinové seznámili


Úžasná knížka, které nikdy nezapomenu na cibuli loupající ninžy na konci povídky "Trochu se obětovat".


Druhá povídková kniha je prostě pecka. Příběhy jsou delší, mnohem hlubší a je mi strašlivě líto, že je už konec. Chci další!
V těchto dvou úvodních knihách miluju Geralta. Je to ten drsný muž, navíc Zaklínač, který dokáže mít rád a zároveň zabít, který má strašidelný a neutěšený život a přesto nekňučí. Miluju i Ciri. Malušenkou, rozcapenou holčičku. Miluju Marigolda.
Parádní zážitek, který předám své dcerušce. Bezpochyby si Zaklínače oblíbí jako já. Cítím to. :-)


Druhá povídková kniha o Zaklínači u mě nezabodovala tak, jako ta prvá. První příběh "Hranice možností" je parádní dobrodružná záležitost, melancholický ''Střípek ledu'' mě neoslovil, zdlouhavý ''Věčný oheň'' mě dokonce donutil knihu na nějaký čas odložit. Čtvrtý příběh ''Trochu se obětovat'' byl slušný, i tak ale horší, než jakýkoliv příběh z první knihy. ''Meč osudu'' byl naopak velmi dobrý a ''Něco víc'' trochu zklamalo. Pochopil jsem, že tento příběh má být jakýmsi úvodem do následujících knih, ale roztříštěnost a uspěchanost mi nedovolila se do příběhu patřičně vcítit. Epilog ''Něco končí, něco začíná'' je svým humorným pojetím blízko prvnímu příběhu, příběhově je ovšem absolutně o ničem a s ohledem na celkovou melancholii v knize na mě působí poněkud nepatřičně. Doporučuji s výhradami, pro pochopení následujících románů je ovšem kniha nezbytná.


Snad ještě o kousek lepší než Poslední přání, emočně vypjatější...s...hm...osudovým epilogem ;) (ale o tom až po přečtení všech dílů)


Druhý díl úžasné série, stejně jako díl první je předzvěstí toho, co teprve přijde. Kniha se čte velmi dobře, některé příběhy jsem si zamiloval.


Druhé povídkové nahlédnutí do Geraltova světa se mi líbilo možná ještě více než první. Příběhy jsou navzájem propojené s i s první knihou kterou není radno vynechat a dohromady dávají dohromady úvod k úžasnému příběhu.Mezitím co v první knize se řešil Zaklínač obecně, jeho zvyky a zásady ve druhé se dočkáme víc rozboru Geraltových citů k Yennefer a v hlavní povídce s názvem Meč Osudu se poprvé objeví zaklínačka s popelavými vlasy, která je velice věhlasná a oblíbená po videohře Zaklínač III - Ciri, jejíž osudy budeme sledovat celou hlavní pentalogii. Na Zaklínačských povídkách se mi líbí jedna naprosto úžasná věc, která hodně povídkám chybí - pointa. Většina povídek jsou krátké příběhy, které vám ve výsledku nic nedají a brzy na ně zapomenete, na Zaklínačské nikdy. Ať už jde o úžasnou povídku "Trochu se obětovat", "Střípek ledu" nebo samotná titulní povídka "Meč Osudu" což jsou povídky které se mi líbily asi nejvíce, protože jsou velice příjemně čtivé a mají úžasné vyvrcholení a hlavně pointu. Ostatní povídky jsou taky naprosto fascinující, ovšem pokud bych měl říct, která se mi zdála nejslabší (což furt neznamená že je to špatné čtení) vypíchnul bych asi příběh, jak se Marigold a Geralt potýkají s dopplerem - "Věčný Oheň". Podtrženo, sečteno druhá povídková kniha o Geraltovi je úžasná pecka a doporučuju ji absolutně všem, ať už máte rádi fantasy nebo jen hledáte dobře napsanou knížku s trochou přemýšlení.


Co to.... jo vlastně jsem chtěl napsat, že to.... no.... že to bylo.... noooo.... přesně tak. Až na epilog se dá říct, že mně to... coo.... nooo... jak říkám že joooo.... a to je asi tak vše no.... vlastně ještě.... jo přesně tak.... je to mrtě mazec.... toooo. masakr nejwítz psýško mocné.


Vynikajúce pokračovanie, knihu som skoro ani nepustil z ruky. Čo dodať, hurá na ďalšiu knihu :)
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictvíČást díla
![]() |
Hranice možností 1991 |
![]() |
Meč osudu 1992 |
![]() |
Něco končí, něco začíná 1993 |
![]() |
Něco více 1992 |
![]() |
Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992 |
Autorovy další knížky
1999 | ![]() |
2019 | ![]() |
2005 | ![]() |
2015 | ![]() |
2000 | ![]() |
co dodat - počet hvězdiček mi nestačí..