Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30397/bmid_mec-osudu-s73-30397.jpg
5
5119
5119
Sedm příběhů zaklínače Geralta. Meč osudu je několikátou povídkovou sbírkou o Geraltovi, trubadúrovi Marigoldovi čarodějce a Yennefer, kde se jejich osudy všemožně kříží a rozpojují, aby se nakonec všichni opět setkali. Hlavním hrdinou tvorby Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro své zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem, a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak mnoho jejich atributů je převzatých ze současnosti. (Dotisk tohoto vydání proběhl v roce 2008.)... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2011 , LeonardoOriginální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář
Kniha mě na rozdíl od prvního dílu, který byl jen jiné pohádky, doslova pohltila. Chtěla jsem dát 5*, ale závěr se svatbou to zkazil, takže 4*.
4*/5*
Další pokračování príběhu o Zaklínači Geraltovi, který je zmítán osudem, a snaží se ve světě plném příšer najít své místo.
Oproti prvnímu dílu jsem neznala všechny povídky, takže jsem si čtení užila více. Geralta mám stále moc ráda, stejně tak barda Marigolda. Objevuje se spousta nových postav, většina mi byla sympatická. Naproti tomu mě štvala Yennefer, jejíž jednání hraničilo s dětinskou posedlostí mít potomka, a kolikrát byla náladová a urážlivá.
Zdá se mi, že povídky měly více filozofický a méně vtipný ráz, ale vcelku se kniha podobá prvnímu dílu.
Nejlepší za mě byla velmi vtipná povídka epilog :)
Doporučuji fanouškům dobrodružné příšerácké fantasy.
Skvělá Cirilla, která už jako malá byla správné kvítko, mistrovská povídka Trochu se obětovat (kde mě mimochodem zatím Geralt úplně nejvíc ze všech dosavadních okamžiků knih a her vytočil a Marigold mě neskutečně dojal a vůbec se naplno ukázal jeho smysl pro přátelství a to, že emocím rozumí víc, než Geralt) a z druhé strany ranku ten závěrečný šťouch, který nemůžu brát vážně, ani kdybych chtěla, i když nejsem škarohlíd, ale po epizodě s Cintrou to bylo jak pěst na oko...ale to je věc názoru, kolem a kolem pořád skvělá úroveň, jen nechápu, kdo dělal českému překladu korektury, chyb jak máku a zaplevelení přechodníky taky nic moc. To ale v hodnocení nezohledňuji, autor za to nemůže.
Další vyprávění o Geraltovi jsem si užil. Povídky byly zajímavé a místy vtipné, zároveň plné elánu a akce. Také pár dojemných chvilek zde zahlédnete. Dokonce jsem si oblíbil všemi známého trubadúru Marigolda, kterého jsem v prvním díle moc nemusel.
Ale i přes to si stále nemůžu zvyknout na rozházenost povídek. Vím, že to autorovi dává veliký prostor pro další vyprávění, ale mě to zabíjí prostor pro užitek rajského ovoce. A celkem mě mate, co bylo a co ještě ne.
Jinak doporučuji.
Škoda, že jsem nezačala číst tuto ságu dříve. Líbí se mi.
Ale musela jsem si zvyknout na povídkový styl, ktery mi zpočátku nevyhovoval.
Na tomhle čtení mě nejvíc baví, jak si čtete různé příběhy, které jsou ale propojené a nakonci dávají velký smysl. O to je čtení opravdu zajímavější.
A já už se jen těším na další díl.
I já jsem propadla kouzlu Zaklínače, vyposlechnuto jako audiokniha. Svět, ve kterém se tak samozřejmě objevují stvůry a bytosti z jiného světa, se prolíná se středověkým, tedy mnou obdivovaným, obdobím. Určitě budu pokračovat sledováním dalších osudů hrdiny, jež řeší nezištně statečností, spravedlností, neohrožeností a pochopením svět kolem sebe.
Jsem opět nadšená! Teprve druhý díl, znovu povídkový a já se díky mistrovskému psaní pana Sapkowského těším na díl třetí, již románové putování Geralda, Ciri, Yenneffer a dalších. Miluji jeho popisy situací, nejen bojových. Občas mám pocit, jako by při soubojích krev stříkala až na mě, někdy cítím bolest, jako bych byla zasažena mečem. Jindy se zase směju jak blázen, protože autor je mistr slova. Toto je série, kterou zhltnu a vím, že má již nyní své čestné místo v mé knihovně.
(SPOILER)
Chápu, že s novým seriálovým zpracování kniha nemusí každému dávat smysl. První a druhý díl napsán povídkovou formou a ne jako ucelený příběh, který myslím začíná třetím dílem. Fanoušci, kteří začali nejdříve s knihami nebo hrou (jako já) jsou poněkud více v obraze (i když hra s příběhem knih nijak nesouvisí).
Porovnávat seriál s knihami lze i nelze. Některé povídky byly v seriálu zpracovány, jen trochu jinak. Seriál se knižní předlohy nedrží úplně stoprocentně, což nijak nevytýkám. Ale neměli by zabíjet postavy, které v knize normálně žijí :/
A pokud je někdo zmatený v ději povídek, co teprve první řada seriálu, že? :D
Druhý díl mě bavil o trochu více než první, mnoho zajímavých příběhů, opět inspirovaných známými pohádkami. Potkáváme zde spoustu nových postav, které se nám pak na konci hezky sejdou. Marigold stále zůstává mojí oblíbenou postavou, Geralta mám ráda také, o tom žádná, ale Marigold se nám stará o vtipné momenty :D Yennefer jsem nikdy moc nemusela a asi se to jen tak nezmění, na mě prostě moc velká mrcha xD Ale konečně zde potkáváme naše dítě Starší krve - Ciri. Ze, které je na konci dokonce zaklínačka :o
Upřímně doufám, že v dalších dílech budou příběhy našich postav více rozvedeny, hlavně Ciri. Tohle všechno byla taková příjemná ochutnávka a teď bych ráda věděla, jak to celé bylo.
Poslední kapitola, neboli epilog, byla bezesporu nejlepším příběhem. Takové nečekaně vtipné a optimistické a melancholické. Spoustu vtipných momentů a všechny postavy spolu na jednom místě. Samozřejmě, jak známe Geralta a Yen, tak ani jejich svatba se neobejde bez nějakého toho zabíjení :DD
Nicméně mě mrzí, že už mám tyto pohodovější a na čtení pravděpodobně příjemnější díly za sebou. Ale to neznamená, že se netěším na ty nadcházející :)
Příběhy ze světa Zaklínače. Každý příběh ukáže střípek světa a nové postavy. Mě osobně se to četlo lépe jak první kniha. Zábavnější a akčnější. Prostě ve všech ohledech lepší!
Opět bravurně psané povídky se zaklínačem a jeho kamarády. Z cele knihy ale stejně byl nejlepší epilog geraldova svatba to byla prostě akcička se vším všudy
Jak to mám zhodnotit?
Nu, příběh je rozkouskován v povídkách, které na sebe nenavazují ani časově a ani atmosférou a tudiž jsem se v ději ztrácel.
Vlastně mě to nebavilo tolik jako první díl, avšak od Brokilonu to bylo lepší. Epilog byl velice vtipný, nicméně až teatrálně trapný, postavený na mnoha klišé.
V sérii budu pokračovat, ale až si dám přestávku, protože mě kniha držela v krizi a utíkal jsem k jiným čtenářským požitkům.
Způsob vyprávění pana Sapkowského se mi líbí, nicméně mám výhrady, avšak já nejsem spisovatel. Více se mi líbí styl pana Tolkiena.
Po skvělé "Bouřkové sezóně" moje druhé setkání s panem Zaklínačem a opět velice milé a příjemné. Povídkový styl, kdy jednotlivé příběhy časově skáčou je zvláštní, ale každá povídka má svůj příběh, tempo, grády a většinou i lehce překvapivé vyvrcholení. Konečně se objeví "seriálová" Ciri, probíhá neustále scházení a rozcházení s jeho milovanou a nemilující Čarodějkou, do toho příšery, draci a trpaslíci z Brna :-) ... je to fajn svět kam se určitě zase brzy rád vrátím.
(SPOILER) Jako je to super, rozhodne mám v plánu celou sérii, ale porad mi nejde číst, aniž bych neustále porovnávala se seriálem. Přijde mi, ze se hrozne skáče, nevim, zda se k tomu třeba v dalších dílech budeme vracet, aby se vyplnily mezery, doufám, ze ano, protože konecne se se Ciri najdou a střih, Ciri je zaklinacka a věcně rozhadaní se Geralt s Yennefer se berou. A mezi tím nic
Čtěno jako audiokniha.
Mistrovské dílo, nemám slov. A jako bonus je výborně namluvená se super hereckými výkony a efekty. Nejlepší audiokniha ever.
Tato kniha je pro vás, pokud - vašemu vkusu vyhovuje vysoká fantazie s prostorem pro humor a modernizovaný jazyk. Buďte připraveni na spoustu úzkostných romantických a drsných bojových scén.
K Zaklínači jsem se dostal až po druhé sérii seriálu (ten mě úplně přestal bavit, tak jsem si řekl, že si musím nejdřív přečíst knihu). Celou ságu jsem doslova zhltl. Na knihách je rozhodně nejlepší Sapkowského neotřelý a velmi napínavý styl vyprávění, díky kterému se perfektně ponoříte do příběhu. Z toho důvodu jsou podle mě nejlepší dvě první knihy, které jsou právě plné povídek, neboť co se týče samotného příběhu pozdějších dílů románu, ten je občas až mírně dětinský a rozuzlení neposkytuje nejvyšší formu katarze. Pokud máte rádi fantasy, magii, dobře propracovaný svět a napínavý příběh, tohle patří mezi "must read".
Druhý díl o bělovlasém Zaklínači je stejně skvělý, jako ten první. Struktura v podobě povídek mě opět nezklamala – právě naopak, začínám jim stále více přicházet na chuť!
Každý příběh měl něco do sebe, ale zároveň na sebe hezky navazovaly, doplňovaly se a snažily se vytvořit z toho všeho nějakou ucelenou myšlenku, motající se především okolo tajemného osudu. Je sice pravda, že občas se mohl člověk ztratit v prolínajících se dějových liniích, ale o to více mě to jako čtenáře nutilo plně se na příběh soustředit.
V knize se opět objevuje suchý humor, který je pro Sapkowskiho typický a který tolik zbožňuju. Hold musím vzdát i našemu krásnému překladu, bez kterého by některé vtípky zaručeně tak vtipné nebyly. Avšak i když jsem se u knihy v mnoha momentech nasmála, žádná komedie to určitě není (i když u pasáží s Marigoldem by se možná jeden mohl hádat). Svět Zaklínače je především surový a krutý. I přesto, že se jedná o fantasy plné netvorů, monster a potvor všeho druhu, i v tomhle díle se autor zaměřuje především na lidskou rasu a její úpad. A to já prostě můžu.
Meč osudu je však přeci jen trochu jiný. Přesněji řečeno je víc romantický, což mě zpočátku zaskočilo, ale nakonec svým půvabem a lehkostí učarovalo stejně tak, jako dokáže vůně šeříku a angreštu učarovat samotného Geralta. Krásně to poukazuje na fakt, že ani Zaklínači nejsou pouhými stroji na zabíjení. Protože svět není jen černý a bílý. Každá mince má dvě strany. Stejně jako meč osudu má dvě ostří... :)
Hodnocení: 4/5
Druhý díl této série a Geralt s Marigoldem opět nezklamali.
Myslím, že je tato série opravdu hodně známá a spousta z Vás určitě viděla i seriál.
Knížky jsou naprosto skvělé, dokážou vtáhnout do děje a ani na okamžik nemůžu věřit tvrzení, že by Geralt neměl city. Jeho vztah s Yennefer je naprostá bomba a neskutečně se mi líbí, že v tomto dílů byl opravdu velký prostor abychom je mohli sledovat. Bylo mi smutno jak od sebe pořád odchází, ale konec to zachránil.
Taky se tu pořádně setkáváme s Geraltovým dítětem osudu. Ciri je skvělá a hubatá.
Trošku mě mrzí, že se tyto povídky už dost odlišují od seriálového zpracování, ale to se asi nedá nic dělat.
Bohužel nevím proč, ale tahle knížka pro mě byla občas zmatečná a nevěděla jsem, jestli se děj odehrává teď a tady, nebo to jsou vzpomínky a nebo snad i budoucnost. Taky se mi četla hůře než první díl, ale i tak se moc těším na další pokračování.
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictví
Část díla
- Hranice možností 1991
- Meč osudu 1992
- Něco končí, něco začíná 1993
- Něco více 1992
- Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Začátek se nesl ještě v podobném duchu jako první díl (takový pohádkový mišmaš), ale postupně už v příběhu začínají zapadat jednotlivé informace do sebe. A třešničkou na dortu je zmizelý gnóm.