Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431/bmid_mec-osudu-6SN-431.jpg
5
5127
5127
Zaklínač – ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain – pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný – naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši. (Dotisk 1. vydání.)... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2016 , LeonardoOriginální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář
Po druhém dílu má Geralt definitivně nového fanouška. Skvělé, skvělé. O píď lepší než první díl. Vtipné, napínavé, místy dojemné. Sapkowski je génius.
Dlouho sem odkládala tuhle knížku a jsem moc ráda, že sem se k ní nakonec dostala. Čtivé, skvěle napsané. Jeden z malá autorů, který mě dokáže přenášet časem a prostorem.
Tak jo, musím jít s pravdou ven. Do knihách o zaklínači jsem se prostě zamilovala. A do Geralta tak trochu taky :-) Už dlouho se mi nestalo, že bych chtěla přečíst snad celou sérii najednou. Je to nesmírně poutavé, čtivé a velmi dobře napsané - někdy s humorem, někdy s napětím. Celý ten svět je zajímavý a plný zajímavých tvorů. Postavy jsou tak lidské... i v případě, že o lidi nejde :-) Některé mě baví, jiné nemám ráda. Prostě to opravdu prožívám a tak to má být.
Jedna z nejlepších knížek co jsem kdy četl. V podobě povídek mi Zaklínač naprosto padne jak ulitý.
AAA téhle díl byl ještě lepší byla jsem fakt blbá že jsem se jí vyhýbala teď ji miluju a musím číst pořád strašně mě potěšil Gerald a Yennafer
Sapkowski a jeho povídky jsou skvělí...jeho hry s pohádkami, zajímavý svět (krutý, kouzelný a bez příkras), osudovost, super práce s postavami...až do okamžiku, kdy začne představovat ženské hrdinky. I Ciri mu jde dokud je ještě malá...jinak ji postihuje to, co všechny ženské postavy...a fakt je mi líto, že to tak je. Jennefer prostě není femme fatale, trochu přirozeně se snad chová Essi Daven.... prostě nevím, jak to, že dokáže udělat třeba postavu Marigolda tak přesvědčivě, ale u těch ženských hrdinek se mi prostě to chování nezdá přirozené a uvěřitelné. Jinak tahle povídková kniha je sevřenější, temnější a také osudovější než ta první.
Hoci som to nečakal, dvojka predstihla prvý diel. Vďaka výborne odvedenej práci prekladateľa (zmoľavené panenstvo) sa kniha číta sama, nemožno sa od nej odtrhnúť. Oproti prvému dielu je v tomto druhom väčší dôraz kladený na ohrozené človeku podobné druhy, a túto tému mám rád (napr. Orania v JAR), takže čítanie bolo o to príjemnejším. V knihe nieto slabších poviedok či zaklínačových príhod. Vrelo odporúčam.
Když si procházím své recenze a hodnocení na přečtené knihy, až je mi skoro hloupé, že všechny ode mě mají 4-5 hvězdiček. Před každou knížkou, kterou začnu číst si však dělám důkladné ověření, abych neztrácela čas nekvalitními knihami. Nejinak to bylo se sérií Zaklínač. Jsem opravdu ráda, že jsem se do ní pustila. Velmi oceňuji hlavně to, jak krásně a jakým květnatým jazykem je kniha napsána. Ať už jde o popisy situací, dialogy, humor, nakouknutí do historického okénka nebo o tu úžasnou fantazii, kterou by očividně pan Sapkowski mohl rozdávat.
Pro lidi, kteří mají rádi fantasy je tato série snad povinností. Těším se na III. díl, který už by měl rozvíjet dlouhý příběh než krátké povídky, jak tomu bylo doposud.
Tentokrát mi systém povídek nesedl. A přiznám se, že ani audiopodoba. I když vlastně nemám Martinu Fingerovi co vytknout, po skvělém a bohatém audio zpracování Posledního přání to bylo málo. Samotné povídky tentokrát byly hodně nevyvážené, zatímco z některých jsem byla nadšená, u jiných jsem se nemohla dočkat konce.
Oproti první sbírce je zde patrná snaha autora celý příběh více konsolidovat a nasměřovat ho k jakémusi závěru. Následující románová série ovšem celý prolog vytlačila mimo kánon.
Celá sbírka zároveň předznamenává všechny klady i zápory Sapkowského díla. Jeho talent se osvědčil především v povídkách, které dokázal obohatit dobrými dialogy a jednotlivé příběhy se podobně jako v první sbírce skládají ze tří prvků, a sice z pohádek, lidové pověrčivosti a motivů žánru fantasy. Ovšem Sapkowski často závěr pohádek paroduje nebo je převrací. Proto se v první sbírce povídek setkáváme s vraždící "Sněhurkou" Renfri nebo opačně odčarovaným netvorem Nivellenem. V druhé sbírce je mořská panna zamilovaná do omezeného knížete a Geralt odmítne dítě, které mu bylo zaslíbené. I v této sbírce ukazuje schopnost autora zmást čtenáře názvem povídky, který se neustále objevuje v dialozích jednotlivých postav, které ho převracejí a nahlíží na něj z různých pohledů (Meč osudu, Střípek ledu). Na druhou stranu lze v této sbírce postřehnout dva dle mého názoru významné zápory Sapkowského díla. Kvalita jeho psaní klesne vždy, kdykoliv se snaží navázat svět Zaklínače na legendu o králi Artušovi. Zároveň s prodlužujícím se příběhem se prodlužují i popisné pasáže, které mohou čtenáře poněkud nudit více než v povídkách.
Každopádně, pokud se vám povídky líbily, pak určitě se vrhněte na románovou sérii. Nutno ovšem poznamenat, že Sapkowski v této sbírce opustil žánr pohádek či jejich parodie a celý svět Zaklínače poněkud potemněl. Oproti první sbírce se zde objevuje více rasismu a nenávisti mezi lidmi a ostatními rasami. Pokud vás tento příběh neoslovil, pak s touto knihou můžete svět Zaklínače bez výčitek opustit.
Další série povídek o Geraltovi z Rivie. Nejlepší Hranice možností, Trochu se obětovat a Něco více, nejslabší, ale přesto hodně dobré, Střípek ledu a Věčný oheň.
První díl nebyl v knihovně k mání, tak jsem na úvod skočila hned k Meči osudu, ale nejspíš to v zásadě nevadí. Byť povídková forma mě většinou baví míň než ucelený příběh, tady mi to tolik nevadilo. Výjimkou byl epilog, který jsem asi neměla číst, pokud chci zůstat napnutá všech dalších pět dílů.
Přílišná romance mi u fantasy taky nevadí, ale Geralt jako zaklínač bez emocí, by možná mohl dělat trochu větší drahoty. Obzvlášť, když Jennefer je v mnoha ohledech spíš noční můra než příkladná femme fatale. Ciri mě dojímala víc.
Těším se na další pokračování příběhu, i na vývoj postav. A doufám, že ta lehká zmatenost z epilogu se brzy rozplyne a celé to do sebe zapadne.
Kniha se mi velmi líbila, je napsaná velmi vtipně, ale není to nucené. Na Zaklínače jsem přešel z Hraničáře a je to přechod z dětské literatury do dospělé. Jsem velký fanoušek fantasy, takže pro mě nebylo vůbec těžké zvyknout si na různé krkolomné názvy příšer nebo měst, ale někdy se mi zdálo, že toho je trochu moc. Také uspořádání na kapitoly, které v hodně případech nesouvisely, se mi úplně nelíbilo, ale jsem zvyklý na postupné odkrývání příběhu a nevadí mi to natolik, abych knihu přestal mít rád. Je potřeba říct, že kniha ale není pro menší čtenáře, není úplně lehké ji pochopit, v některých částech je kniha docela filozofická a to mi také trochu dělalo problémy. Myslím si ale, že to k Zaklínačovi patří a že to není jen kniha k relaxu, ale i k zamyšlení nad názory postav.
Nemůžu si pomoct, ale i u druhého dílu mám pocit, že do 5 hvězd knize stále něco chybí. Možná je to tím povídkovým stylem, kdy už bych si přeci jen ráda přečetla ucelený příběh, ne tak roztříštěný. Jednotlivé povídky se zábavností liší, což může být další škůdce celkového dojmu. Přestože je romantická linka v knize důležitá, občas to na mě bylo trochu moc, místy to smrdělo yound adult literaturou. Možná mám jen přespříliš vysoká očekávání po počítačových hrách. To se asi ukáže časem. :)
Geralt z Rivie tentokrát jako hrdina celkem 7 povídek. A nutno říci, že velmi povedených. Kvalitní charakteristika jednotlivých postav a čtivost jsou hlavní devizou Sapkowského. Kdybych měl některé z povídek vyzdvihnout, tak to jsou titulní Meč osudu a pak ještě Trochu se obětovat. Ale i ty ostatní jsou velmi dobré.
První díl, jsem přečetla, tak rychle, jen se zaprášilo, tak jsem hned musela jet do knihovny pro další - zhltla jsem to za dva dny, až se manžel divil, že mě to tak chytlo - má pocit, že víc než jeho a to je co říct :).
Nikdy bych nevěřila, že by mě něco z fantasy literatury mohlo tak bavit.
No a ten konec - to bylo luxusní. Už se moc těším, jak to bude pokračovat a po jakých "cestách" se Geralt vydá.
Osobně mám raději ucelený dej než jednotlivé povídky, ale tady to asi nebylo na škodu.
Aspoň byla možnost poznat další města které Gerald navštívil a taky další příšery.
Každopádně se mi ale líbilo, že ne vždy to ukončilo sekáním pařátu a hlav. Jako třeba povídka o ddoplerovi který má extra čich na dobré obchody
Nejvic trpím u povídek kde je yennefer, protože to je opravdu extrémně protivna postava a čím méně se tam objevuje, tím lépe....
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictví
Část díla
- Hranice možností 1991
- Meč osudu 1992
- Něco končí, něco začíná 1993
- Něco více 1992
- Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Hodnocení: 4/5
Druhý díl této série a Geralt s Marigoldem opět nezklamali.
Myslím, že je tato série opravdu hodně známá a spousta z Vás určitě viděla i seriál.
Knížky jsou naprosto skvělé, dokážou vtáhnout do děje a ani na okamžik nemůžu věřit tvrzení, že by Geralt neměl city. Jeho vztah s Yennefer je naprostá bomba a neskutečně se mi líbí, že v tomto dílů byl opravdu velký prostor abychom je mohli sledovat. Bylo mi smutno jak od sebe pořád odchází, ale konec to zachránil.
Taky se tu pořádně setkáváme s Geraltovým dítětem osudu. Ciri je skvělá a hubatá.
Trošku mě mrzí, že se tyto povídky už dost odlišují od seriálového zpracování, ale to se asi nedá nic dělat.
Bohužel nevím proč, ale tahle knížka pro mě byla občas zmatečná a nevěděla jsem, jestli se děj odehrává teď a tady, nebo to jsou vzpomínky a nebo snad i budoucnost. Taky se mi četla hůře než první díl, ale i tak se moc těším na další pokračování.