Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Knižná predloha seriálového hitu Zaklínač na netflixe! Geralt z Rivie sa snaží vyhýbať ľudským nezhodám, zaujímajú ho len odmeny za hlavy príšer, aby mal na druhý deň čo jesť a kde spať. Napriek tomu ho nohy zavedú za čarodejkou Yennefer, na čo zaklínač takmer vždy doplatí. Či už sa zúčastní na love draka, pomáha šľachticovi získať si morskú pannu alebo v meste lapá bytosť, ktorá vie zmeniť podobu na kohokoľvek. Zisťuje, že nič nie je čierne ani biele. A zovšadiaľ na neho číha osud, v ktorý odmieta uveriť. Temný les dryád ho s jeho osudom nečakane spojí, a nech sa Geralt akokoľvek snaží, ujsť pred ním nemôže. Andrzej Sapkowski, držiteľ ceny World Fantasy Award za celoživotný prínos, vytvoril svojimi poviedkami o tajomnom zaklínačovi celosvetový fenomén, ktorý okrem knižných pultov a herných konzol dobyl aj televízne obrazovky fanúšikov po celom svete. Druhá poviedková kniha Meč osudu je fantastickým čítaním o zaklínačovi Geraltovi z Rivie, ako bojuje proti démonom, príšerám a predsudkom.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář
„Meč osudu má dvě ostří. Jedním z nich jsi ty.“
Druhá sbírka se mi líbí skoro víc než Zaklínač I. - Poslední přání. Hlavně povídky Hranice možností a Meč osudu, to je prostě paráda. Borch Tři Kavky, zerrikánky... brokilonské dryády ... Za mě nejoblíbenější záležitosti, jednoduše nemají chybu.
... „Jak se vlastně jmenuješ?“ otázal se Geralt té, která zůstala u stolu. Vea blýskla bílými zuby. Košili měla hluboko rozepnutou – k hranici možností. ...
Sapkowski mě nepřestává udivovat. Kniha nabrala potřebné tempo a i díky tomu tak trochu pomalejší jedničku naprosto překonala. Doporučuji.
Knihu jsem nyní četla vlastně omylem. Měla jsem svému milému sehnat "tu povídku se strigou", ale sáhla jsem v knihovně po špatném svazku a abych ho netáhla domů úplně nadarmo, znovu jsem si povídky přečetla, přiznávám, že místy spíš prolétla (některé části dodnes poznávám slovo za slovem).
No... ty doby, kdy jsme na konci tisíciletí netrpělivě očekávali vydání dalšího dílu zaklínačské pentalogie, jsou dávno pryč. Zbylo z nich pár kamarádů a přezdívka, na kterou už dnes neslyším, takže zůstanu u této své retro-ochutnávky a do dalších povídek ani ságy se pouštět nebudu. Pořád jsou to pro mě silné knihy se silnými příběhy, reflektující závažná témata lidského jedince i společnosti. Pořád jsou v tom tuny osudovosti a patosu, celá plejáda nepěkností, jichž je člověk schopen, a nechybí ani humor. Pořád je to zatraceně chytlavé. Jen můj kompas už dnes ukazuje jinam.
Jako velký fanoušek fantasy musím zaklínače jenom doporučit, sice jsem teprve dočetla druhý díl ale nadchlo mě to. Je to mnohem lepší než díl první, byla jsem moc ráda, že se tam více vyskytovala Yennefer. Musím sice uznat, že některé pasáže mě trošku nudily ale jinak super.
Nechal se zlákat a přečetl. Dá se to. Ale něco tomu stále chybí - nadhled? Učesanost? Něco vlastního? Výskyt Galahada na konci už pro mne byl za hranou, nebo že by s ní měl autor nějaký záměr do budoucna? Opakuji se, ale jsem zmlsán Pratchettem - tady je humoru méně, zamyšlení méně, poučení méně. Jediné snad - svému osudu člověk neujde, ať na něj věří nebo ne.
Skvělá fantasy, můj obdiv panu spisovateli, který umí zakomponovat pohádky do zcela jiného kontextu. Také obdivuji překladatele, který se musel vyřádit na těch všelijakých potvorách :) Úplně nejvíc mně bavila poslední povídka, vtipná a odpočinková.
No byla to jízda. Když to srovnám s prvním dílem, který byl místy zmatený a trochu se táhl, tak je to výrazný posun k lepšímu. Sapkowski má prostě nádherný styl psaní a úžasný smysl pro humor. Mám pocit, že scénu, kdy Geralt učí princeznu Ciri smrkat přes prsty, už z hlavy jen tak nedostanu :-D. Je to prostě sekáč!
Ani druhá kniha, tvořená povídkami o zaklínači Geraltovi z Rivie, mne nezklamala. Hlášky, které v příběhu nalezneme, jsou nezapomenutelné.
Druhá sbírka povídek mě nechytla tolik jako první, ale to bylo zejména kvůli tomu, že jsem na čtení neměla tolik času a povídky jsem četla po malých kouskách. Poslední tři jsem přečetla v kuse a čtení jsem si užila
Meč osudu je v pořadí druhou knihou o Geraltovi z Rivie, který je zaklínačem - profesionálním zabijákem monster. Dalo by se říct, že se jedná o dvojičku Posledního přání, alespoň co se týče formy. Opět se jedná o sbírku povídek, opět jsou jednotlivé povídky zábavné, epické, drsné a napínavé. Kniha obsahuje celkově 6 povídek a epilog, který je vážně skvělý.
Jak příběh plyne, Geralt potkáva staré přátele, nepřátele, ženy svého života a především svůj osud - Ciri. Lvíče z Cintry, princeznu, Zirael, dítě Starší krvi, dceru Pavetty a vnučku Calanthé. A v tomhle bodě musí být každému jasné, že Meč osudu je předkrmem k epické pentalogii, ve které sa naplno rozvinou dobrodružství Vlaštovky a Bílýho Vlka.
Druhá kniha se nese v temnější atmosféře, povídky jsou podrobnější, ale kniha jako taková nestrácí tempo. Neoplatí se kritizovat knihu okamžitě po prvním přečtení, potřebuje totiž čas, jednu noc, aby se uležela v hlavě, možná i opětovné čtení. Prostě stačí Trochu se obětovat.
S touhle knihou jsem velice spokojený, samozřejmě možná bych jsem našel nějaké chybičky krásy, ale určite jich nebylo tolik abych ubíral hodnocení.
Pro mě tedy 394 stran vysoko kvalitní literatury.
Další díl příběhů o zaklínači Geraltovi z Rivie. Hlavní hrdina jako by od prvního dílu nepatrně zestárl, také se mi zdál rozvážnější, více přemýšlivý. Kapitoly už téměř nejsou vystavěny dle schématu většiny povídek z dílu prvního - vyskytne se problém, je povolán zaklínač, problém vyřešen - naopak, příběhy jsou více provázané. Do děje se vkrádá více romantiky, i přesto se však určitě nejedná o romantiku "hloupě" prvoplánovou, není nadbytečná ani vtíravá. Mám-li Meč osudu porovnat s Posledním přáním, pravděpodobně se mi líbil více než díl první.
Ještě lepší jak první díl. Víc citovější, zábavnější, hlubší. Už po prvním dílu, jsem se rozhodla koupit si celou sérii... a rozhodně nelituji. Povídky mě kolikrát dojaly, jindy jsem se u nic vesele křenila. Prostě boží ;P
Musím říct, že druhý díl se mi líbil o něco více než první, nicméně i tak mě to nevtáhlo do děje natolik, že bych se od knihy nemohla odtrhnout. Nečekala jsem takový happyend, který mě trochu zklamal. Těšila jsem se, že na konci se to nějak zamotá a já budu mít nutkání číst hned další díl. Ale nestalo se :-) I tak ale ve čtení dalších dílů určitě budu pokračovat. Jen si asi dám chvíli přestávku.
Ani druhý díl nemůžu hodnotit jinak než kladně. Zpočátku jsem sice nebyla úplně spokojená s délkou povídek, víc mi vyhovovaly kratší povídky v prvním dílu, ale rychle jsem si zvykla a hlavně to překonal fakt, že druhý díl je mnohem silnější, víc se člověku zaryje pod kůži. Opět na mě Geraltova dobrodružství udělala dojem a jsem zvědavá, co bude dál.
Skvělé! Zaklínač mě naprosto očaroval. Po prvním dílu, kde na mě texty působily poněkud kostrbatě, tady plynou slova jako řeka. Odkazy na pohádky už nejsou tak "okaté", i když se objevují i zde a ta poslední povídka... smála jsem se u každého odstavce. Prostě nádhera. Určitě jsem Meč osudu nečetla naposledy. Nová srdcovka! Nikdy bych nevěřila, že mě bude bavit fantasy, kde se objevují strigy a jiné potvory :) Ilustrace pořád nejsou podle mých představ, ale i ty se oproti jedničce o dost zlepšily. Doporučuji!
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictví
Část díla
- Hranice možností 1991
- Meč osudu 1992
- Něco končí, něco začíná 1993
- Něco více 1992
- Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
Příjemná fantasy, která vás snadno pohltí neboť nestačí přečíst jen tuhle knihu ;-)