Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440848/bmid_mec-osudu-v80-440848.jpg
5
5121
5121
Knižná predloha seriálového hitu Zaklínač na netflixe! Geralt z Rivie sa snaží vyhýbať ľudským nezhodám, zaujímajú ho len odmeny za hlavy príšer, aby mal na druhý deň čo jesť a kde spať. Napriek tomu ho nohy zavedú za čarodejkou Yennefer, na čo zaklínač takmer vždy doplatí. Či už sa zúčastní na love draka, pomáha šľachticovi získať si morskú pannu alebo v meste lapá bytosť, ktorá vie zmeniť podobu na kohokoľvek. Zisťuje, že nič nie je čierne ani biele. A zovšadiaľ na neho číha osud, v ktorý odmieta uveriť. Temný les dryád ho s jeho osudom nečakane spojí, a nech sa Geralt akokoľvek snaží, ujsť pred ním nemôže. Andrzej Sapkowski, držiteľ ceny World Fantasy Award za celoživotný prínos, vytvoril svojimi poviedkami o tajomnom zaklínačovi celosvetový fenomén, ktorý okrem knižných pultov a herných konzol dobyl aj televízne obrazovky fanúšikov po celom svete. Druhá poviedková kniha Meč osudu je fantastickým čítaním o zaklínačovi Geraltovi z Rivie, ako bojuje proti démonom, príšerám a predsudkom.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář
Meč osudu mě bavil o tolik víc než první díl! Pustila jsem se do něho opět ve formě audioknihy a musím říct, že Zaklínač mi v téhle podobě neskutečně sedí. Meč osudu sice nemá už tak vymazlené zpracování jako Poslední přání, také se změnil interpret (místo Jiřího Dvořáka knihu čte Martin Finger), ale i tak to bylo boží.
Na změnu interpreta jsem si musela chvilku zvykat, ale nakonec mi Martin Finger v téhle audioknize opravdu seděl. Narozdíl od prvního dílu jsem byla mnohem méně zmatená, dokázala jsem se líp orientovat v postavách i ve světě, kde se povídky odehrávají.
Jako celek se mi Meč osudu líbil o dost víc než Poslední přání. Povídkový formát sice stále není můj šálek kávy, myslím, že bych si příběh Geralta více užila jako román, ale o to víc se těším na další díly téhle série.
Do popředí se dostává Gerald. Hurá! Využívání pohádek tam stále je, ale aspoň ne tolik jako v prvním díle. Yennefer nesnáším od prvního okamžiku a Marigolda stejně tak. To ztěžuje čtení. Skalní fanoušek Zaklínače ze mne nebude...
Z pohledu člověka, co viděl prvně seriál a až pak začal číst musím říct, že super. Na rozdíl od první knížky tu bylo víc neznámých příběhů, takže to hezký odsýpalo. Opět musím vypíchnout, že seriál byl přece jen trochu lepší v tý tajemnosti ohledně identity Ciri, jejích schopností a vztahu s Geraltem. Trochu mi nesedí, když se všechno řekne hned naplacato bez náznaků, gradace apod.
Pak bych vypíchla to, že spousta lidí se rozčilovala, jak má být Triss zrzka (nejspíš podle hry), ale v knize má vlasy kaštanový.
Knížku jsem si užila, ale už se těším, až budu číst další, který už nejsou psaný formou povídek :D
Ještě bych chtěla na závěr zmínit, že epilog mi teda absolutně nesedl, přišlo mi, že se postavy chovají najednou nějak nepřirozeně a divně. Taky se tam objevovali lidi, kteří v povídce předtím (která epilogu zjevně předchází) umřeli. No, jsem zvědavá, co do příběhu přinesou další díly.
Perfektní - čím více čtu, tím více se mi to líbí. Rozhodně lepší než seriál, který tu knížní předlohu poměrně dost zneužil - napadá mě i jiné, ostřejší slovo, ale buďme civilizovaní :). V knize do sebe vše lépe zapadá a zejména poslední část dává smysluplný happy ending. Už se těším na další díl.
Jak někdo může napsat, že to bylo slabší, než první kniha? Asi jenom ignorant! Neskutečná romantika s porci krve! A to je moje! P.s. Zasraná Yennefer, aby ji šlak a neštovice!
Kniha mě začala o trochu bavit více než předchozí kniha. Některými povídkami jsem se musela prokousat. Nejvíce se mi líbila povídka s mořskou pannou. Na konci knížky jsem se trochu zamotala. Těším se na další díl.
Lepší než první díl, ale stále povídky. Některé povídky jsou "sušší". Začínají se zde více odkrývat postavy a jejich charakter, záměr.
Druhý díl zaklínačských povídek mě bavil poněkud méně než první díl. Kvalitově povídky byly skvělé, ale některým zkrátka něco chybělo. Nejvíce mě zaujaly poslední tři povídky a to Meč osudu, Něco více a Něco končí, něco začíná. V Meči osudu to hlavně bylo Geraltovo setkání s Ciri a celkově vztah, který si vybudovali. Něco více byla hodně melancholická povídka plná vzpomínání a otevření starých ran. Místy občas chaotická, ale určité pasáže byly velmi dojemné. Poslední povídka Něco končí, něco začíná je velmi humorně pojatá a je krásným zakončením celé povídkové knížky, které fanoušky zaklínače pohladí po srdíčku. Skoro ve všech povídkách se objevuje Marigold, který patří mezi mé oblíbené postavy a je vždy skvělým okořeněním příběhu. I když mě povídkami zaujala spíše první knížka, tato druhá byla neméně skvělá a užila jsem si každou stránku.
3,5* Druhý díl z této fantasy série jsem opět četla ušima a moc jsem si to užívala, přednes pana Fingera mi vyhovoval (i když oproti prvnímu dílu, který je namluven více osoba, jsem si musela na "pouze" jeden hlas zvyknout. Obsahově je kniha stále povídková, což já všeobecně moc nemusím, ale tady mi to paradoxně vůbec nevadí. Jsou to jednotlivé příběhy zaklínače Geralda. První díl mě ale zaujal o malinko více a už se těším na díl třetí, který je již psán jako román, což si myslím, že mi bude vyhovovat zase více. K poslechu ale doporučit můžu a ráda to také udělám, doporučuji.
Tato kniha ve mně vzbudila opravdový zájem o Zaklínačův svět.
Jen epilog byl za mě navíc.
Druhá povídková kniha je ještě o chlup napínavější a barvitější než ta první. Působí také celistvěji a mnohem více vypovídá o charakteru a morálnosti Geralta. Je nám dovoleno více poznat i další ústřední postavy budoucího příběhu – Yennefer, Ciri a Marigolda. Mezi stěžejní příběhy bezpochyby patří Meč osudu a Hranice možností, ve kterých se střetává svět lidí se světem ostatních tvorů a kde Geralt, sám uvězněný někde mezi, musí volit dle svých morálních zásad.
První kniha byla pomalejší, a proto mě tahle oslovila mnohem více. Úžasný svět se skvělými postavami, není tam chvilka nudy. Myslím, že není co vytknout, čtení jsem si moc užila.
Podobné jako první část povídek, takže naprostá spokojenost. Sapkowski má úžasnou fantazii a jeho zaklínačský svět je obrovský.
(SPOILER)
Druhá povídková kniha je o trochu víc čtivější než první kniha. Kapitoly zde neskákají v různých časových osách, tudíž je pro čtenáře více pochopitelná a kniha vám je tak nějak blíž. Zde už nám je nastíněn vztah Geralta se Ciri a i s Yennefer, i když jsem si chvílema říkala, jak lacině romantický jejich vztah je. Např. svatba mě vůbec nenadchla a musela jsem se chvilku smát, že takto opravdu ta kniha dopadla. Naopak postava Marigolda je příjemným osvěžením v řádcích knihy.
Když tuto recenzi píši, jsem už ve třech čtvrtinách třetího dílu a musím říct, že jsem zmatená právě ohledně vztahu Yennefer a Geralta, kdy druhá kniha končí svatbou, zatímco třetí kniha začíná tím, že se už pár let neviděli...
(SPOILER) Nejvíce se mi líbila povídka Meč Osudu. Ciri mám rád. Jen mě trochu zmátl ten epilog který je až několik let potom. Já myslel že to bude skok, a z Ciri bude zaklínačka a nebude o tom příběh a nic víc. Když jsem začal číst Krev Elfů tak jsem se uklidnil.
Pre druhú časť Zaklínača platí vlastne to isté, čo pre prvú. Bezpochyby zaujímavé vo svojej postmodernosti a vo svojom úľaku nad správaním sa ľudí voči iným tvorom, voči iným rasám a voči prírode. Predovšetkým ma však skutočne dojalo záverečné stretnutie Geralta s Ciri ako aj osud mladej Essi. Sapkowski tak zo mňa konečne vytlačil aj nejakú tú emóciu.
Stále však platí aj to, že Sapkowski nie je žiadny veľký štylista. Jazykovo to bolo nevýrazné, občas dokonca smiešne. Problém mám najmä s pasážami, kde sa Sapkowski snaží opisovať zaľúbené páry. Toto mu skutočne nejde. Sapkowski je najlepší v cynickej a v relativizujúcej pozícii, ktorú dokáže narušiť len náhly, prekvapivý záblesk citu. Súvisí to aj s názormi postáv (a predpokladám, že aj Sapkowského) na osud. Ak "osud nestačí", ak treba viac ako osud, žiadna skutočná tragédia a ani láska vzniknúť nemôže - zostáva len irónia a cynizmus rácia. Stačí sa pozrieť na antické tragédie, v ktorých sa postavy tešia, že osud obabrali, že mu unikli, že ho prehliadli, a práve v tomto ich názore, v tejto ich pýche, sa osud ukrýva - svojim názorom na osud bežia osudu v ústrety. Tu vidíme opak. Postavy sú tak mocné individuality (ako vlastne samotné ľudstvo utláčajúce celý svet), že nad osudom víťazia, stávajú sa tak bohmi a v ich osamelosti (trudno byť bogom) im zostáva naozaj len cynizmus a irónia. Som zvedavý či to tak aj zostane, či záverečná kapitola nebol len sen. A tak zatiaľ len... Ako to bolo? Koniec veľkých príbehov?
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictví
Část díla
- Hranice možností 1991
- Meč osudu 1992
- Něco končí, něco začíná 1993
- Něco více 1992
- Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Ačkoliv Zaklínače miluju, tak tenhle díl byl slabší. Některé povídky byly krapet o ničem a moc mě nebavily. Ale nebudeme se báti (bílého) vlka nic, beru další díl a vzhůru do zaklínačského světa.