Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Nově přeložené geraltovské povídky ze Stříbrného meče, něco z Věčného ohně a Meče osudu & kompletní povídka Hlas rozumu, kde Geralt vysvětluje, jak to všechno začalo. Zaklínač, ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain – pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný – naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši. Povídky: Cesta, z níž není návratu Hlas rozumu 1 Zaklínač Hlas rozumu 2 Zrnko pravdy Hlas rozumu 3 Menší zlo Hlas rozumu 4 Otázka ceny Hlas rozumu 5 Konec světa Hlas rozumu 6 Poslední přání Hlas rozumu 7... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 1999 , LeonardoOriginální název:
Ostatnie życzenie, 1993
více info...
Přidat komentář
He. Tohle je sranda. Kdysi, řekl bych možná čtrnáct, patnáct let zpátky, mě několik lidí online, příliš posedlých touhle ságou, přimělo Zaklínače prakticky nesnášet. A jelikož jsem tehdy byl fanatickým vyznavačem Zabíječe - temnýma nekončícíma jatkama, černým humorem (klasická četba pro teenagery), měl jsem svou vlastní fantasy ságu a po chvíli čtení mi 'Poslední přání' moc neřeklo a tak jsem to odložil, ale myslím, že už tehdy jsem věděl, že mimo Tolkiena nejpopulárnější tuzemská fantasy, se mi nevyhne a Geralt si od začátku po dnešek budoval a buduje jméno, v herním světě, připravovaném seriálu. A mě by ani nenapadlo, že Sapkowski bude kvalitou tak přeskakovat, že bude parodovat klasiky, že jeho Zaklínač je postava, která nebyla pevně a jistě stvořena, ale spíš se tak nějak přibelhala bokem, jako ožrala v knajpě a jak se o ní v povídkách začalo čtenářům rozšiřovat povědomí a jejich nenasytné krky chtěli víc, tak teprve pak došlo k postupnému rozšíření. Někdy se člověk zasměje, někdy jsou pointy trefný, někdy to má solidní akci, celkově je to takový uvolněný, nemá to zrovna epické proporce, vážnost, dlouhý bitevní scény, nesnaží se to samo sebe brát až tak vážně, zároveň se to ale pořád hledá. Sapkowski je takovej ten typ, co vám nasype sůl do kávy a směje se, když vás pak z povzdálí pozoruje to pít, zároveň ale píše obstojné, přímočaře, takže vám to odsýpá a nemáte příliš pocit, že se to vleče (ale za to možná může ta povídková forma). Nebavilo mě se příliš nějak nořit do jeho universa, ale jsem zvědavý na ten "it" faktor, který vedl k takové popularitě. Postava Marigolda je zosobněním přístupu k téhle knize. Mám z toho takový smýšený pocity, někdy to bylo fakt good a někdy mi to přišlo jako děsnej lacinej žánrovej shit, moment od momentu jinak, zároveň se mi ale líbí ten punc reality (to s sebou nese samozřejmě i jazyk a mnozí polští fanoušci série říkají, že právě v tom je série tak dobrá, jak v ní pro Poláky postavy mluví) - Poláci jsou samozřejmě přízemní, ale to s sebou odráží a nese i určitou reálnost, humor, jejich chování, jejich myšlení, takže mnohdy Zaklínač překvapí a působí jako reálná středověká kronika něčeho, co se stalo - monstra často vychází z lidových středoevropských mýtů a pověr (a vsadím se, že na spoustu z výrazů v knize narazíte poprvé), takže to má i takovej odér, jako když vás strašili s klekánicema jako dítě a podobně. Uvidíme, co dál, definitivně jsem zvědavej. Geralt má okolo sebe s dostatek mlhy, aby jako hlavní postava pořád měl čtenáře čím překvapovat. Zaujal mě i názor, že se v knize daleko víc řeší vztah a nenávist / pohrdání lidí vůči Zaklínači, než akce, postavy se budují skrz dialogy. Vlastně si myslím, že by to byla velmi unikátní série, kdyby šel Sapkowski víc do extrému humoru (a hororu) a nahradil by tím tu standartní příběhovou epičnost a rádoby epičnost a dramatičnost, která je v rámci žánru prakticky všude. 7/10
Čtu celou serii během jednoho roku 3x, a musím říct, že až nyní si to celé pořádně užívám i v návaznosti na herního zaklínače.
uživatelka Sedlmajerka mě docela pobavila, ale u všech knih se najde někdo kdo naprosto nepochopí celý záměr a směřování knihy.
Po 103 stránce odloženo.
Jako kniha pro mládež snad dobré, ale pro mně ubohé.
To si raději přečtu Němcovou nebo pohádky bratří Grimmů.
Dlouho jsem obcházela kolem Zaklínače a vlastně nevěděla, zda ho chci číst nebo ne. Občas jsem vzala do ruky nějakou z knih (v knihovně či knihkupectví), ale vždycky to byl nějaký další díl. Při poslední návštěvě knihovny se ovšem na mě z regálu usmívala kniha s nápisem Zaklínač I. Poslední přání. A tak jsem do toho šla. Byla to dobrá volba. Mám ráda dobrou fantasy a tohle opravdu je dobrá fantasy. Postavy, které už teď z povídek znám, jsou takové „opravdové“, „normální“, nevím, jak to mám říct. Jsou tam skvělé vtipné pasáže, klasické pohádky postavené na hlavu, příšery a netvoři, lidé dobří i zlí, čarodějové, druidi, elfové, trpaslíci ...... No, co víc si můžu přát. Takže moje „poslední přání“ je, aby až příště přijdu do knihovny, tam na mě čekal další díl.
Parádní povídky. Líbí se mi ty odkazy na klasické pohádky - Kráska a zvíře, Sněhurka, Popelka...
Úžasná kniha, super styl povídek rozházených mezi sebou. Doporučuji všem milovníkům fantasy, kteří ji ještě nečetli.
A těm co ji četli: přečtěte si ji znovu, znovu, ještě jednou, ještě dvakrát …
Poslední přání jsem nečetla poprvé (ale asi tak po padesáté, um...). Upřímně, ať je Sapkowski jakýkoliv, jeho zaklínačské povídky jsou i po letech od svého vzniku skvělé. V jednotlivých povídkách se seznámíme nejen s nechvalně proslulým Řezníkem z Blavikenu alias Geraltem z Rivie, ale i s jeho blízkými. S jeho rodiči, trubadúrem Marigoldem, matkou Nennene, Lvicí z Cintry i jeho femme fatale, Yennefer. S jednotlivými příhodami z Geraltova života se zároveň pomalu odhaluje i jeho svět, který je stejně fantastický jako krutý a zbavený pohádkově romantického nádechu. A přitom dojde i na ty pohádky. Přestože se jedná o povídkovou knihu, všechny části jsou vzájemně provázány intermezzem nazvaným Hlas rozumu, který vše spojuje do jednotného celku. Upřímně je opravdu těžké vybrat jen jednu povídku jako nejlepší, protože všechny mají své kouzlo, všechny jsou skvělé. Ať už to krátké seznámení s Visennou a Korinem (u kterého mě dodnes mrzí, že zůstalo jen u něj) v Cestě, z níž není návratu, přes Geraltovu sudbu v Otázce ceny po intenzivní seznámení s Yennefer v titulní povídce Poslední přání. Přestože jsem asi žádné jiné knihy nečetla tolikrát jako právě celého Zaklínače, Poslední přání jsem ani tentokrát nečetla naposledy.
Skvělá, skvělá, skvělá kniha! Geralt z Rivie...Chápu, proč se vyprávění o něm stalo kultovní záležitostí. I mě si získal velmi snadno a rychle. Zvláštní...z nějakého důvodu jsem si myslela, že je jiný, než jak jsem ho poznala v knize...je daleko lepší. První knihu jsem zhltla jako malinu a těším se na pokračování.
Sapkowského přepracované pohádky v temném pláštíku se mi nelíbily.
Nesedl mi styl vyprávění, jednoduché věty ani samotná povídková forma. Přišlo mi, že s některými pasážemi si ani sám autor nevěděl moc rady.
Knihy o zaklínači jsou nejlepší slovanská fantasy a možná, že nejlepší fantasy vůbec. Kdysi jsem četl původní povídky vydané ve 3 knihách, později román, pak znovu povídky ve dvoudílné sérii s malými přídavky, dále nové povídky v Bouřkové sezóně a nakonec jsem s velkým potěšením přeposlouchal audioverze od toho všeho. Velmi si cením skvělých postav a nepřítomnosti těžkého patosu a velikáštví, kterými se vyznačuje anglosaská fantasy. Další přednosti nemá smysl vyjmenovávat. Nejvyšší kvalita.
Já jsem byla nadšená, nemám co vytknout. Mohu jen doporučit všem fanouškům fantasy, kteří ještě nečetli.
Seznamuji se s Geraltovými příběhy na přeskáčku, takže zatímco už nějaký čas vím, jak to skončilo, teď se mi doplnilo i to, jak to začalo. Některé pasáže jsou taky rychlé, až berou dech. Je to rozhodně náramně strhující čtení!
Rozhodně dám šanci dalšímu dílu. Geralt se mi zamlouvá, je to neotřelé, jiné, místy fakt dobré...dost na to, abych chtěla pokračovat a pokusit se zamilovat si, ne však na to, abych byla nadšená...
První seznam povídek, který otvírá epický příběh o Geraltovi z Rivie, toto musí každý milovník Fantasy číst! :) Jedním slovem "Výborné"! :)
Autorovi se vydařilo psané slovo, pěkně se to četlo, člověk si může vytáhnout i jistá moudra a taky se natěšit na další knihu. Vřele doporučuji, 9/10.
Není to tak epické jako Píseň ledu a ohně... Ani tak hluboké jako Pán prstenů. Zaklínač je syrovější, což ho dost odlišuje. Na všechno jde přímočaře, bez okolků. A bylo skvělé něco takového číst.
Štítky knihy
upíři vlkodlaci zfilmováno polská literatura meč a magie duchové a přízraky zaklínači příšery, monstra fantasy zfilmováno – TV seriál
Část díla
- Cesta, z níž není návratu 1988
- Hlas rozumu 1993
- Konec světa / Kraj sveta 1993
- Menší zlo / Menšie zlo 1990
- Otázka ceny 1990
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
Ságu jsem četla kdysi dávno a moc se mi líbila. K povídkám jsem přistupovala trochu nedůvěřivě, ale i ty si mě velmi rychle získaly. Povětšinou jsou založené na nějaké klasické pohádce, ale přenesené do světa zaklínače působí úplně nově. Za důležité považuji vyzdvihnout kvalitu audiobooku. Tenhle byl nejlepší, jaký jsem kdy poslouchala. Věřím, že další knihy si při poslechu užiji stejně.