Žár krve
Petra Neomillnerová
Zaklínačka Lota série
< 3. díl
Lota lenoší na svém statku, když se na scénu vrací Enno - těžce zraněný, šílený, a o to nebezpečnější a boj, který rozpoutá, změní život nejen opolským zaklínačům. Špína války se tentokrát dotkne i těch, kteří se dosud pokládali za nezranitelné. Vampýrů samotných...
Přidat komentář
Čistokrevná upířina. Souhlasím s ostatními názory, tenhle díl je úplně jiný. Absolutním tahounem příběhu je Enno, tato postava se velmi povedla a její vývoj je tím nejzajímavějším z celé knihy. Naopak hrdinové předchozího dílu tak nějak upadají do stereotypní šedi.
Co se mi líbilo na Psí zimě, tedy přímočará řeč pěstí a zbraní, žádné velké přemýšlení nad tím či oním, v Žáru krve je těch rozhovorů o moci, zrádcích a spojencích, pletichaření, úskoků, pastí a všelijaké té omáčky kolem až až.
Přesto jsem spokojená, bylo to zas něco úplně jiného, pro mě celkem nového a osvěžujícího.
Aha. Tak jsem začal posledním dílem, proto mi trvalo dvě třetiny, než jsem se trochu chytil. Moje chyba. Nicméně zdejší Zaklínači jsou omnoho hrubší než Sapkowského Zaklínač. A vampýři se asi liší od upírů tím, ženy rádi červenou plaketu, ale často jim to ujede. No nevím, jestli jsem zvědavý na předchozí díly.
Tak bohužel, moje obavy se naplnily. Je to další příběh o krvesajích. A je to nastavovaní druhého dílu. Vše podstané už bylo vyřčeno v komentářích ostatních a tak jen doplním, že mě zklamalo, že o těch temných elfech jsme se za celou sérii nedozvěděli prakticky nic.
Jednoznačně nejlepší díl Loty, i když se nám to hóóódně přihřálo. Že všichni upíři jsou homosexuálové nám poslední dobou běžně předkládá Hollywood, stejně tak nám předkládá, že ženy chtějí jen tento typ mužů. A autorka je tímto jevem značně ovlivněna. Ještě že Ingolf a Torge tady brání pozice "normálních" chlapů (i když...).
Zatím co v prvních dvou dílech je Lota téměř bezcitný berserk, tady je citově rozpolcená, promiskuitní a vulgární dívka věčně v nesnázích. Zatím co v prvním i druhém díle jsou upíři neporazitelní a téměř nesmrtelní, tady padají jako hrušky po dešti (ale hlavně jen vata a postavy, které se kvůli tomu v příběhu objeví. Autorka postě nedokáže vybudovat s vedlejší postavou takový vztah, aby jí bylo čtenáři líto.). A přes to, že se v příběhu odvíjí válka až na pár výjimek jsem necítil znepokojení nad osudem našich hrdinů.
Co se příběhu týče, několikrát mně překvapilo, že není konec. Dějová linka byla ukončena problém se vyřešil, ale někomu se něco nelíbilo a tak se rozjela další zápletka a jelo se dál.
Rozhodně se kniha nemůže řadit k lepším fantasy, ale jako jednohubka stačí. Pokud autorka vydá další pokračování rád si ho přečtu, ale že bych kvůli tomu nemohl spát, to rozhodně nehrozí.
Jen podivně nastavovaný děj druhé knížky, kde se většinu času nic moc neděje. Lota je zde již zcela nepodstatná postava a kniha by se téměř obešla bez ní. Navíc se řeší už pouze sex, ale bohužel zcela nezajímavým a antierotickým způsobem.
Já nevím proč, ale pokaždé když čtu knížku od této autorky, tak mě začátek vůbec nebaví. Přemýšlím, co mě na knize předtím tak bavilo a ono jak se dostanu cca k půlce, hned pochopím. Jako kdyby v půlce knihy najednou začal psát někdo jinej. Příběh mě chytne a hltám každé slovo. Zvláštní. Nicméně bylo v tomhle díle moc sexu. Pokud se to tak dá nazvat. Právě první polovinu snad souložili i během boje. Každý s každým. Za půlkou ubylo sexu, přibylo boje a hned se líp četlo.
Loty, Loty. Co ti to ta máma provedla?
Jsou určité věci, na které jste při otevření knihy o Zaklínačce Lotě podvědomě připraveni. Vulgarizmy, násilí a oplzlosti, které si daly za úkol co nejvíce prověřit vaši osobní hranici vkusu. Zároveň však očekáváte zajímavé mnohotvárné postavy a napínavé dějové linky.
Žár krve dozajista obsahuje to první, ale bohužel se mu nedostává toho druhého.
Důvod proč této knize dávám jen 3 hvězdy, zatím co předchozí knihy s klidným srdcem doporučuji všem, je skutečnost že se v ní autorka dopustila 3 kardiálních hříchů.
Těmi jsou:
Absence příběhu. Ano, nějaké věci se dějí, ale nic z toho co se dočteme ve své podstatě není zajímavé. První část se zaobírá lovem na uprchlého trestance, kde je velice přímě naznačeno že ústředním postavám se nic nemůže stát. V druhé části se pak odehrává vnitřní spor vysoké šlechty, které se ústředních postav vlastně vůbec netýká. Výsledek? 266 stran kde o nic nejde, a nic vás nezaujme ani nepřekvapí.
Vše se v knize vleče, až příšerně moc. Na to že kniha nemá ani 300 stran strávíme dobrou 1/3 neustálým přelétáním mezi několika postavami, jejichž vnitřní dialogy se obecně dají shrnout na: „Vše je v pytli. Nemůžu s tím nic dělat. Nikdo nic nedělá. Někdo by s tím něco dělat měla, ale já nemůžu.“ Nudnému dojmu nepomáhá ani to, že obě dějové linky mají neuspokojivé vyvrcholení, a že valná většina postav spadá buď do kategorie „Arogantní blbec“ nebo „Mám všechno u prdele“.
Co mě však asi ve výsledku nejvíc zklamalo byl třetí hřích, to co autorka udělala z ústřední postavy samotné Loty. Lota zde není hlavní postavou. Lota je zde pro to, aby byla unášena, násilněna, aby se o ni bojovalo a aby štěkala hlášky na své okolí. To čeho si všimnete je, že jsem vynechal cokoliv ve smyslu „aby řešila zápletku“. V rámci jediné knihy dokázala autorka udělat ze silné rázné ženy pouhou vulgární pohádkovou princeznu. Někoho, kdo existuje jen pro to, aby se o ni ostatní snažily, aby ji obdivovaly a okoukávali. Zní to jako špatná fan-fikce.
Z ústřední postavy je trofej. Zajímavé postavy ustupují nudným terciálním postavám, které si z předchozího dílu nikdo nepamatuje. Úmrtí nemají žádný dopad. Jednoduše a sprostě v porovnání s povídkami a Psí zimou je to neskutečný pokles. A jak to tak píšu, bojuji s úvahou tu známku ještě snížit.
K třetímu dílu Zaklínačky Loty jsem se dostala jako bezzubý vampýr ke kořisti... Zcela náhodou, netuše, že jde o třetí díl série. Tudíž jsem se místy poněkud ztrácela v ději, jménech i bytostech a moje subjektivní hodnocení se vztahuje pouze na tento díl.
Je to čtivé, svižné, sarkastické, lehce cynické, drsné, okořeněné častými sexuálními vsuvkami. Členěno na krátké odstavce a části, což zvyšuje tempo čtení a zdánlivě i děje. Nehraje si to na žádný intelektuální literární klenot, je to taková kvalitní "béčková" fantasy - pokud je takový protimluv možný :-)
Lota mi byla vcelku sympatická, hlavně v první půli knihy, v té druhé jsem zhusta nechápala její pohnutky či jednání. Drsná Xena bojovnice říznutá náladovým vampýrským děckem... Ostatní postavy fajn, od romanticky změkčilého vampýra Uriáše po mistra cynismu zaklínače Ingolfa. Ač nedotčena předchozími díly, vcelku jsem se dokázala zorientovat ve vzájemných mezidruhových vztazích a jejich hlavních vlastnostech.
Bavilo mě to, byla to fajn jízda, jen to (na můj vkus) až příliš klouzalo po povrchu a jistá nelogičnost či nekonzistentnost v jednání hlavních hrdinů mi to trochu kazila.
Bude-li příležitost, zkusím začít od prvního dílu a třeba pak své hodnocení upravím.
Oproti předchozímu dílu opět pokles kvality, děj se strašlivě táhne, málo akce, mnoho intrik. Viditelně je to nastavovaný druhý díl. Nebavilo mě to, ale když není nic jiného po ruce, přečíst se to dá.
Oproti předchozím dílům poněkud změna. Liší se tempo knihy, zatímco předchozí byly nabity akcí, Žár krve je více o pletichách, ale i o plkání o boji a pomstě, místo opravdového boje. Od Loty se pozornost (hlavně v druhé půlce knihy) přesunuje k Aino a Silke, což je příjemné oživení, hlavně proto, že Lota působí přesně tak, jak říká, že se cítí - unaveně, vyprchale. Bitva se Silke mi přišla poněkud antiklimatická, přestože se k ní celou knihu schylovalo, tak byla nesmírně rychle odbytá. Více než v předchozích dílech mi tu vadilo nadužívání sprostých slov. Ani přes tyto nedostatky se to nečetlo špatně, proto tři hvězdičky.
Skvělé pokračování o naší Lotě. Přečetla jsem ji skoro okamžitě a pobavila. Lota holt nezklame.
Třetí díl byl méně akční než Psí zima, ale i tak byl čtivý a si získal moje srdce. Vývoj příběhu mě překvapil a závěr ... :) Lota si mě získala a ráda se k ní vrátím.
Další díl o zaklínačce Lotě vypráví o tom co se stane, když ze stříbrného vězení uprchne šílený a na smrt nemocný vampýr. Opět velmi drsné, eroticky laděné, ale dobře čtivé.
Vulgarismy ani syrovost mi nevadí, patří k autorčině stylu, který se mi líbí. Zklamala mě však chabá zápletka hodící se spíše pro povídku.
Malinko vulgární, ale jinak čtivé. Je to jen o zvyku, je to autorčin rukopis a čtenář si na něj buď zvYkne a bude její knížky číst a nebo nezvYkne a bude číst něco jiného. Já osobně mám tyhle knížky moc ráda.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zaklínačka Lota |
| 2012 | Amélie a tma |
| 2008 | Psí zima |
| 2007 | Nakažení |
| 2007 |  Hry na bolest |
no já snad z fleku podepíšu Dave_Jame a nemusím psát už nic.. Jakože spoustu "modrých" knížek jsem úplně sezřala a vylepšila hodnocení, ale tohle fakt sedí.
Jak kdyby Petře Neomillnerové došla šťáva.. začátek ještě budiž - na scéně se objeví Enno a docela nechutně dá zabrat našim zaklínačům, i když podle všeho jeho síly dávno nejsou, co byly... Autorka v tomto díle preferuje zejména anální sex, do popředí se dostane znásilňování mužů (já nevím, proč to tam tak cpe - nějaká fáze vývoje ? nebo v životě neměla poblém s hemoroidy či anální trhlinou ? ). Takže zpět - první kapitola . ještě se o Lotu bojím... a dál se pak začínám bát víc a víc, protože se nám to zvrhlo v jednu velkou frašku - problém upírů s lidmi (tak nějak uměle vyvolaný), problém upírů mezi sebou navzájem. A pak jako bonus Enno, z kterého se jdou všichni po*rat.
Enno si zatím dělá , co chce. Zbytek party ho hledá (nerozumím - vždyť upíři byli schopni slyšet krev soukmenovců i lidí, tak co jim tak trvalo ???), aby si pak nechal opět provést nějakou zhovadilost. Enno předvede pár nechutných scének s vesničany, koření to královskou svatbou a nakonec si zařádí na Uriášovi, aby to hoši ukončili filozofováním a málem bratřením se s hlubokým souzněním.
Lota se nám propadá do role silikonové panny na opakované použití...pomalu nic jiného nedělá, než že roztahuje nohy, do toho furt bečí "za domovem", a nimrá se ve svých pocitech. Ona, taková necitlivá, to jí máme věřit ? aby z toho vylezla pomalu láska k Ennovi... blééé. Teď už fakt nevím, co si o tom myslet.
Aby jsme se nenudili, autorka zapojí do dějě asi 20 dalších upírů, kteří jsou v podstatě jen jmény, není šance blíže je poznat či si k nim vytvořit vztah. (A sorry - jméno Doro mi bude snad navždy evokovat pouze Doro Pesch a ne nějakého upírského holobrádka...). Nic se nedozvíme ani o hlavních postavách - něco víc, co byla Silke vlastně zač, co Enno a Aino lovili v dřívějších dobách, jaká byla Aino, v čem spočívá upírova síla (vypadá to, že jen v síle řevu a pak schopnosti rychle někoho natrhat na kousky...). Ze Sorena se vyklubal neschopný egoista.
Všichni úpíři rádoby kují pletichy, mluví furt o ničem, místo činu si jdou odpočinout a zdřímnout, nedává to vůbec smysl.
Z neznámých důvodů se autorka rozhodla přidat toho sexu ještě víc než obvykle a zmydlit všechny mezi sebou. Takže vznike několik upírsko-zaklínačských dvojic. Proč, když doteď se nenáviděli ? Lovili navzájem ? a najedou toto ??
Z knihy nám zbývá chaotický pokus o jakousi dějovou linku a pak jeden velký grupáč, který je ze všeho nejvíc navzdory přemíře násilí směšný. A ze všech zúčastněných se nám pomalu stávají upíři, nebo aspoň cosi na pomezí. Fakt to bylo potřeba ???
Těšila jsem se na "zakončení", ale z tohoto je mi smutno. Promarněná příležitost a shození Loty na úroveň bezduchého silikonu.
A přidávám se k čtenářům, postrádajícím temné elfy...taky bych se ráda dozvěděla víc o nich. Ale netuším, jestli autorka plánuje tímto směrem do Lotiny série ještě vůbec hrábnout. Jsem ráda, že jsem dočetla do konce. Hořkého konce, který končil jako nějaká Disney happyend slátanina.
Howgh. Z nostalgie, a protože čtení odsýpá, a taky mě pár krát i rozesmálo, dávám 3*.
"Díky," dávat najevo dojetí se nesluší, ale vampýrka ho teď potlačí jen stěží, "zdá se , že se časy hodně mění, kdž mi duchovní útěchu poskytuje zfetovaný půlelf."