Záludný vesmír Johna Wyndhama
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13866/bmid_zaludny-vesmir-johna-wyndhama-SUi-13866.jpg
4
78
78
Anglický autor John Wyndham (1903–1969) patří k nejvýznamnějším tvůrcům žánru science fiction. Proslavil se především díky románu Den trifidů. Nemenší úspěchy Wyndham slavil i se svými dalšími invazními a katastrofickými romány Kukly či Midwichské kukačky. Ke klasice žánru patří rovněž jeho povídky, které vycházejí v uceleném sborníku u nás poprvé. Ve sbírce najdete tucet příběhů, jež chronologicky mapují celou Wyndhamovu tvorbu od klasické novely Světy na výměnu přes invazní Pýchavkovou hrozbu až po příběhy s hororovými prvky Neviditelná stvůra, Rudé svinstvo a další.... celý text
Přidat komentář
Povídky sice nedosahují úrovně některých Wyndhamových románů, ale pár jich je fakt silně nadprůměrných. V těch humornějších mi dokonce připomíná Marka Twaina. To, že některé povídky jsou poněkud "dobové", ovšem nekazí celkový příznivý dojem.
Povídky jsou poplatné době ve které vznikly. Jejich čtení mi přišlo trochu jednotvárné. Toto určitě nepatří mezi nejlepší díla autora, kterého mám rád.
Kolo a Pitoma Martanka boli super, Rude svinstvo slusny nadpriemer, ostatne priemer az podpriemer.
Tahle povídková knížka je zajímavá tím, že obsahuje vysoké procento opravdu dobrých povídek. Nestává se často, abych povídkovému souboru dala víc než 3*. Ale tady prostě těch pár, co nebylo výborných, nekazí celkový dojem těm ostatním.
Bavily mě hlavně ty, kde šlo o život :). Doporučuji.
Na výběru povídek mě asi nejvíce překvapilo, jak byly kvalitativně vyrovnané. Nebyla tu žádná citelně slabší a naopak žádná mimořádně nevyčnívala. A všechny byly minimálně nadprůměrné. Stylem psaní mi tak trochu připomínaly povídky od Bradburyho, který má také ve zvyku příběh ukončit tak, že přímo neřekne, jak to dopadlo, ale čtenáři je to přesto naprosto jasné. Rozhodně nikde není potřeba dlouze přemýšlet, co tím autor vlastně myslel.
Poněkud zmatená kniha. Část povídek na sebe přímo či nepřímo navazuje, jiné spolu souvisejí jen v náznacích, ale většina není "doklepnutá". Chybí jim onen dovětek, který podává vysvětlení a čtenář si tak může říct "jo, přesně to jsem si myslel," a nechává plně na čtenáři, aby si závěr domyslel (byť je většinou jasné, co se stalo). Ačkoli je kniha velice čtivá, tento způsob psaní mě rozčiluje.
Je skoro až k nevíře, že povídky obsažené v této sbírce vznikaly od třicátých do padesátých let minulého století, protože zub času se na jejich poutavosti téměř nepodepsal. Naopak, s odstupem času je navíc zajímavé nad tématy jednotlivých textů přemýšlet v kontextu doby jejich vzniku. Podobně jako ve svých novelách se Wyndham soustředí na to, aby čtenáře znejistil a vytrhl jej z jeho jasně zaškatulkovaného světa. Zároveň upozorňuje, kam může vést nepromyšlený vědecko-technický pokrok, například v souvislosti s dobýváním kosmu. Hrdinové povídek jsou tak často vystaveni krajním, přesto myslitelným situacím a obvykle nebojují jen proti neznámým hrozbám, ale i proti svým předsudkům. Některé povídky sice vyzněním a pointou trochu připomínají Wyndhamova delší díla, ale vzhledem k originálním tématům mu to rád odpustím. Ve sbírce není v zásadě žádná vyloženě špatná či průměrná povídka, některé jsou pak vskutku vynikající (Pýchavková hrozba, Neviditelná stvůra, Rudé svinstvo a minimálně tři další) a už jen kvůli nim knihu rozhodně doporučuji.
Povídky jsem přečetla všechny, ale zdaleka nevím co si o nich mám myslet, nejsou špatné, ale nějak jsem postrádala konec, u některých jsem litovala, že to nepojal jako celou knihu. Zatím co den trifidů jsem četla jedním dechem, tuto knihu jsem dočetla jen ze zvědavosti.
Mám ji v knihovně už asi 10 let, ale ač jsem to zkoušel minimálně pětkrát, ani jednou jsem tyhle povídky nebyl schopen dočíst. Podle mě je Wyndham autor, jehož dílo neskutečně podlehlo zubu času. Věřím, že v 50. letech, kdy příběhy vznikaly, si z nich všichni sedli na zadek, ale z dnešního pohledu většina technologií i jednání postav působí směšně. Možná je chyba i na mé straně, protože jsem nebyl schopen ke knize přistupovat pohledem 50. let, ale vypadá to, že minimálně dalších 10 let na Záludný vesmír bude v mé knihovně padat (hvězdný) prach...
John Wyndham je mým oblíbeným autorem. Například Den trifidů nebo Kukly jsou mimořádně povedené. Ale nějak mám pocit, že povídky nejsou zrovna jeho šálek kávy. Teoreticky jsou náměty velmi originální. Zvláště, když si uvědomíme, že pokud jsme se s nimi už setkali u jiných autoru, byl Wyndham pravděpodobně ten, kdo onen námět použil první. Povídky vznikaly někdy v padesátých letech minulého století. Bohužel ne všechny jsou dobře propracované - nabídne se problém, ale v okamžiku, kdy čekáme řešení už se neobjeví. Ale některé jsou opravdu vtipné a zábavné. Wyndham je samozřejmě výborný vypravěč, takže se povídky dobře čtou a nápady jsou originální. Ale vcelku mám pocit, že malý rozsah povídky autorovi tak docela nesvědčí, a že jeho romány jsou lepší.
Knížka se mi líbila možná víc než Den trifidů. Povídky jsou totiž poutavé a díky své krátkosti mají spád.
Knížku jsem právě dočetla a jsem překvapená jak dobře se četla. Den trifidů znám, četla jsem ho už na základce. Povídky jsou výborné, psáno příjemným slohem, děj má spád. Vesměs všechny se mi líbily kromě jedné. Určitě doporučuji.
Rozhodně se pokusím sehnat další Wyndhamovy knížky.
Část díla
A zdi se zhroutily
1951
Kolo
1952
Meteorit
1941
Neviditelná stvůra
1933
Pawleyho poučné projížďky
1951
Autorovy další knížky
| 2014 | Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 | Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Sbírka Záludný vesmír Johna Wyndhama, autora kultovního Dne trifidů, přináší dvanáct povídek a hned na úvod si povězme, že žádná není zklamáním a minimálně polovina z nich je vysoce nad průměrem. Povídky jsou přitom z poměrně širokého časového rozpětí, nejstarší Světy na výměnu jsou z roku 1931 a nejmladší Podfuk byl vydán 1953. Je fajn, že editor se nepokoušel třídit jednotlivé kousky do nějakých rádoby funkčních celků, ale poskládal je podle data jejich prvního uveřejnění v časopisech. Ať už je to futuristická vize naruby (Světy na výměnu), invazní rostlinné zamoření (Pýchavková hrozba), nadaná opice (Žizel), mimozemský vpád na Zemi (A zdi se zhroutily), zkouška vůle (Síla přežít) nebo rodinný zápas na izolované stanici (Pitomá Marťanka), vždy si je možné vsadit na promyšlenou strukturu, napětí, gradaci a výbornou pointu. Za nejlepší kousek považuji jednoznačně Rudé svinstvo, které jsem si maximálně užil.