Zámek
Franz Kafka
Hlavní roli v románu hraje zeměměřič K., který je zámkem povolán do vesnice, aby zde provedl úřední měření. Už při svém příchodu se setkává se zvláštnostmi zdejšího prostředí, především pak samotných obyvatel, kteří z něj mají strach, straní se ho a bojí. Kvůli úředním nesrovnalostem mu starosta obce nechce dát zeměměřičskou práci a přiděluje k němu dva otravné pomocníky. Po románku se zdejší vysoce postavenou servírkou Frídou z Panského hostince, která je údajnou milenkou váženého a obávaného zámeckého úředníka Klamma, se K. dostává do nemilosti hostinské, je vyhozen z Hospody u mostu a je mu nabídnuto místo školníka. Zde nalezne útočiště i se svou snoubenkou. Jejich vztah však netrvá dlouho. Po návštěvě zámeckého posla Barnabáše, jehož rodina je ve vesnici nechvalně proslulá kvůli skandálu sestry Amálie, se po debatě s mladší ze sester – Olgou – dovídá mnoho o hierarchii na zámku, o postavení úředníků a pravidlech ve vesnici...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , Nakladatelství Franze KafkyOriginální název:
Das Schloss, 1926
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla již kdysi na gymplu a zanechala ve mně pocit čehosi tajemného. Nyní jsem se k ní opět vrátila a nechápala jsem, co se mi na ní kdy mohlo líbit. Asi to bylo tou dobou, kdy jsme si hráli na intelektuály. Co teď čteš? Kafku a ty? Kunderu. Nic méně mi to nedalo a koupila jsem si audioknihu Proměna. Sice taky depka, ale má to alespoň hlavu a patu. Časem si troufnu snad i na Proces.
Snad dobře, že Kafka nedokončil... i v nedokončeném bylo beznaděje a depky tak akorát k vydržení. Dobré to bylo.
Kniha, která na vás stáhne Kafkovu depresi, nespavost a jeho silnou osobnost. Silné sousto, které z vás vysaje veselou náladu a pocity.
Na mě román působil jako dílo schizofreního nevyrovnaného člověka, který není schopen v noci usnout a má potřebu svou rozpolcenost ventilovat psaním, aby se úplně nezbláznil. Neustálé narážky na to, že už několik nocí nespal, že si půjde zdřímnout v hostinci kamkoliv a neustálé hledání něčeho, co je vlastně naprosto jednoduché, to jen dokazuje. Navíc nedokončenost románu je znakem toho, že nechce vytvářet žádnou pointu ani dějovou linku, prostě píše svoje myšlenky. Ale K není schopen řešit problémy, ani logicky myslet, to je jeho základní problém. Jako můra, kroužící kolem rozsvícené lampy, snaží se někam dostat, ale jeho cesta je stejně tak nesmyslná.
Občas, když nemůžu pár dní spát, honí se mi hlavou podobné "iracionální" dialogy jaké vedl K. Prostě prázdnota a deprese z románu jen čiší, tedy nic pro mě. Jak píše JP, když není nálada, nečtěte to.
Jinak nezpochybňuji uměleckou stránku Kafky, jen jsem se s ním chtěl seznámit a nevyšlo to.
Blížil jsem se k závěru. A jak jsem se k němu blížil, zdálo se být vše čím dál víc v nedohlednu, rozvětvenější a těžší. Tento Kafkův výtvor vyloženě chce, potřebuje vaši náladu a pozornost, aby mohl ožít a když není nálada, udělejte sami sobě laskavost a nečtěte to.
Už tomu bude sto let od vzniku a já si říkám, kolik věcí z toho byrokratického kolotoče, z toho hledání a tápání v systému, který má zobrazovat život sám, kolik z těch situací mezi lidmi funguje a platí i dnes.
V polovině knihy, pln dojmů, bych napsal esej, teď, po dočtení, nemám slov.
Myslím, že WEIL, velký Kafkův obdivovatel, to tu už sdostatek vystihl v celé své podstatě. A já si o této knize pouze sáhodlouze zapřemýšlím.
Toto dielo neviem ohodnotit poctom hviezdiciek , u Kafku to je trosku komplikovanejsie ako inde... je nezvycajne , ale dalo mi predstavu o velkosti autora..
Malá odlehčující glosa: podle mě tento rozsáhlý fragment Kafka zamýšlel jako takový černý humor - takovou dobu to čtete a na konci zjistíte, že to vlastně žádný konec nemá :)
Řekl bych, že Kafka v Zámku naprosto geniálně vyjádřil to, co Orwell v 1984 dost upozadil, respektive, na co šel trochu jinak. Nevím, vždycky mi při čtení Zámku na mysl vyskakuje právě 1984 a to, jak se ty dvě knihy navzájem docela dobře doplňují. Obě trochu jinak totiž popisují naprostou neschopnost, nemožnost jedince nějak pochopit a obsáhnout okolní společnost. Občas mě podobné stavy přepadají taky.
Prozatím je pro mě Zámek jeden z nejlepších románu co jsem kdy četl. Výtečně napsaný příběh (bohužel?) bez konce. Osobně se musím přiznat že mě hodně mrzelo že jsme se dostal na konec. Boj s byrokracií je zde proveden opravdu zajímavě, jednu chvíli je postava A největší autoritou a zdá se, že její moc je opravdu velká, po pár stranách vyzní v porovnání s postavou B směšně případně se objeví něco dalšího, co ukáže že je naproto nekompetentní a nevěrohodná. Kdyby měl Kafka dostatek času tak si nedovedu představit kolik by měl výsledek stran. Alespoň že máme Brodovu výpověď jak vlastně měl celý román skončit.
Nadčasový, přesný popis byrokracie. Naprosto mne dostala část "u pana starosty", cituji: "V tak velikém úřadě, jako je hraběcí, se může někdy stát, že jedno oddělení nařídí to, druhé ono, jedno neví o druhém, nadřízená kontrola je sice vrcholně přesná, přichází však, jak je u ní přirozené, příliš pozdě, a tak může přese všechno vzniknout menší zamtek." To že je napsáno před bezmála devadesáti lety?
Můj první Kafka, už před mnoha lety, ale na ty pocity si pamatuju dodnes. Zajímavé je, že se mi už několik přátel svěřilo, že měli po Kafkovi zlé sny. Jsem tedy rád, že jsem v tom nebyl sám.
Neodvážil jsem se svého času - mimo jiné ani i u této knihy - svěřovat svůj názor, dokud mě k tomu nevybídl někdo mě názorově na jednu knihu podobný. U "Zámku" to byl jeden ze zápisků pozoruhodné knihy českého básníka Ivana Diviše "Teorie spolehlivosti", v kterém mimo jiné píše:..."Stavba románu visí ve vzduchu... a později sám sebe pochválí, že to vystihl dobře..." A právě tak jsem to cítil i já.
Člověk přijde na svět, je zde vhozen proti své vůli, a jelikož ví, že je smrtelný, tak hledá jak se dostat někam, až jeho existence skončí...
Proto bloudí Zeměměřič po vesnici, a pídí se potom, jak se dostat dál, tedy na Zámek...
Že kniha není dokončená mi přijde přirozené s ohledem na Kafkovu tvorbu, způsob jeho života.
Román psal, když si potřeboval ulevit...
Kdyby román byl dokončený, tak by to nebyl člověk hledající, ale člověk co již nalezl, a to se s lidskou existencí a jejími možnostmi vylučuje.
To podstatné v ní sdělené je, a poté mi přijde i málo důležité, že nemá běžný epický konec.
no, kafka je mrtev, a tušim že není tak důležitý, co tím chtěl básník říci, jako co si v tom kdo najde:P
minimalne já, ať premyslim jak premyslim, si neumim dost dobre představit do ceho presne je tam naboženství promitnuty? jaksi mě to s náboženstvím až tak moc nekoresponduje (nemůžu si pomoct, ale jiný připodobnění než ta nedosažitelnost zámku - potažmo boha(?) - tam není tak nalehavy jako ta bezvýchodnost situace při odsouvání do neurčita (at uz zamku ci potrebnych papiru). rozhodne je vic po ruce.
nu coz, byrokracie, náboženství, cokoliv - bylo to příjemný čtení (jakože doporučuju) :))
Vřele doporučuji nejen knihu, ale i stejnojmenný film od Michaela Haneka, kterému se skvěle povedlo přenést atmosféru knihy na filmové plátno.
Štítky knihy
zfilmováno byrokracie psychologické romány rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Proměna |
| 2005 |  Proces |
| 1989 | Zámek |
| 2001 | Dopisy Mileně |
| 1962 | Amerika |
Věřím, že si někdo k této knize cestu najde, ale to se mě netýká. Stále v ní na něco čekáte a stejně se ničeho nedočkáte. Prvních pár stránek se mi líbilo, ale pak nadšení opadlo a co z toho zbylo? Nic. Jediný, co můžu říct, je, že jsem četla Zámek od Kafky.