Zámek
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203122/bmid_zamek-EKU-203122.jpg
4
1383
1383
Zámek – nedokončený román Franze Kafky z roku 1922 – znovu a znovu oslovuje, znovu vybízí k interpretaci a ukazuje možnosti chápání literárního díla. Hrdina K., který se vydává za zeměměřiče (nebo jím skutečně je), přichází do vesnice a marně se pokouší kontaktovat úředníky ze zámku. Prožívá milostný vztah s výčepní Frídou. Bezvýsledně usiluje o uznání své profese a existence. Podle ustáleného výkladu díla jde o tragickou srážku jednotlivce s byrokratickou mašinerií, obecněji s totalitním systémem. Dílo se však dá interpretovat i psychoanalyticky, jako konflikt se sebou samým. Román byl několikrát zfilmován a nově ho do podoby komiksu adaptoval David Z. Mairowitz a Jaromír 99. Naše edice představuje první překlad do češtiny podle kritického německého vydání Malcolma Pasleyho (1982).... celý text
Přidat komentář
Neviem ci sa da pocitat za precitanu knihu, vypocuta rozhlasova dramatizacia. Stiahnuta takze som si po pustal kedy ja chcem, a chcel som to v noci, potme, v klude a sam. O interpretaciu som sa ani nesnazil, chcel som si to uzit ako pribeh. A ako taky na mna posobil tajomne, prijemne, depresivno melancholicky, tajomno-hradno-karpatsky. Necital Kafka Verneho? Obcas?
Tu knihu jsem dočetla jen s největším úsilím. Lituji autora, který viděl svět v těch temných barvách.
Zjistila jsem zajímavou věc. Mnoho lidí, kteří horují pro Kafku, není schopno sdělit obsah jeho děl. Z čehož se odvažuji soudit, že jsou to snobové, kteří od něj nic nečetli, ale všimli si, že ikonou yntelektujálů je právě Kafka. ( A né třeba Poláček, který sice také patřil k Vyvolenému národu, ale v tady české kotlince dočista zgójovatěl. )
A tak mi přijde prazvláštní, že na pomník Karla Poláčka v Praze nenarazím, i když ho četl každý a miluji ho i děti. ( A do Rychnova nad Knežnou mu kytičku položit nepoletim. Zato pomníků F. Kafky máme 3 prd@le a určitě přibudou ještě další.
( No, zase to tak zvláštní není, Kafka byl horlivý sionista, učil se hebrejsky, Poláček určitě né. )
Ách jo.
Vždycky mě to mrzí když musím knihu opustit, už se ale opravdu nedalo nic dělat. Když mě jedna kniha sama o sobě odrazuje od čtení je nutné ji odložit. Zámek je velmi těžkopádně vyprávěná kniha, děj je frustrující, a postavy se chovají nesmyslně. Je mi popravdě jedno jestli to byl záměr, prostě to není pro mě. Jak psal někdo na Goodreads, tohle dílo buď odráží stav Kafkovy mysli v posledních letech života, nebo samo přispělo k jeho konci. A ten lump co to měl spálit nešel do nebe.
Absurdní zoufalost, marnost a spleť byrokratických uliček, z kterých nevede žádná cesta ven, snad se jen tomu všemu poslušně podřídit. Zámek je svým způsobem zajímavá kniha, ale čte se strašně těžko. Nemyslím si, že se k ní někdy v budoucnu vrátím.
Kocourkov od první do poslední stránky s vůní tajemna. Nemyslím, že se ke knize znovu vrátím.
Poslouchala jsem jako povedenou audio dramatizaci, ze které čiší tajemno a zvláštní atmosféra. Příběh nevšedního rázu, který popisuje příběh hlavního hrdiny, který se dostává do uzavřeného společenství lidí, kterým vládne byrokracie a nesmyslnost, se kterou navzdory velké snaze nelze bojovat a cokoliv změnit. Příběhem nás provází řetězec absurdních situací, které jsou pro tuto společnost lidí normální. Hlavní hrdina se nakonec postupně začleňuje mezi ostatní a začíná žít tento podivný život také.
“A kromě toho vede na zámek více cest. Jednou je v módě ta, a tak ji používá většina, jindy jiná a pak se všechno hrne tamtudy. Podle jakých pravidel dochází ke změně ještě nikdo nevypátral.”
Zvláštní kniha, která rozhodně není pro každého. Provází ji tajemná atmosféra, beznaděj, totální absurdita, bezvýchodnost, marast a skepse, čtenář chvíli něčemu věří, aby následně zjistil, že je vše jinak, než se na první pohled zdá.
Kafka ve svém románu líčí boj o proniknutí za fasádu zámku a odstranění všech “nánosů”, které brání tomu, aby člověk plně pohlédl tváří v tvář opravdovým podmínkám života v přesložité moderní společnosti (zámek symbolizuje společenský systém jakožto mocnost odcizenou člověku a marný boj zeměměřiče K. o proniknutí do systému).
Je tu krásně popsána byrokratická mašinérie, ovládající život kolektivu (vesnice pod zámkem), která je zároveň zcela nepřístupná samostatně jdoucímu a uvažujícímu jedinci. Tato mašinérie zasahuje do života každého tak extrémním způsobem, že je ohrožena a následně i rozdrcena sama lidská identita.
Oblíbeným Kafkovým motivem, který nalezneme i v některých pasážích Zámku, je "hrozivý průnik soukromého a veřejného prostoru" Kafka v Zámku např. popisuje noc, kterou stráví K. s Frídou ve školní třídě. Nejen že jsou "snoubenci" celou noc obtěžováni pomocníky (v jistém smyslu "vyslanci" zámku), navíc jsou ráno ze třídy vyhnáni učitelem, učitelkou a dětmi, kterým zde právě začíná vyučování. Podobné situace byly často realitou v totalitních zemích. Není divu, že Kafka je mnohými vykládán jako vizionářský kritik totalitních systémů.
Jeden z mých mnoha pocitů po přečtení je symbolika K.-ovo povolání zeměměřiče, vnímám ji jako metaforu pro povolání spisovatele, neboť tak jako hodlá zeměměřič změřit území patřící k zámku, chce spisovatel prozkoumat, "změřit", zachytit a popsat skutečnost.
Jednoznačně skvěle napsaná kniha, která vás pohltí svoji atmosférou, vtáhne vás a už nepustí.
Tuhle knihu jsem si vzal s sebou na vojnu v roce 89. Doma 3/4 ročního syna a za sebou i před sebou marné pokusy se z té zelené pakárny dostat pryč.
Nic lepšího, než Zámek (a taky Proces) jsem si k tomu číst nemohl.
Pan Zeměměřič K - jak jsem jej já tehdy chápal.
Po 30 letech nastává čas si s ním prožít onu marnost znovu. Ve svobodnější společnosti, kde postupně zase získávají ony podivné šedavé figury pocit nadřazené důležitosti.
První větší Kafkovo dílo, do kterého jsem se pustil, mi zpočátku připadalo jako vyprávění snu: postavy se chovají naprosto neočekávaně, nepochopitelně, překvapivě, ale zároveň jakoby archetypálně. Anebo spíš se chovají celkem normálně, a pak v rozhodující chvíli úplně opačně, než bych očekával. Zvláštní mi přišlo, jak si hned všichni tykají;-) Postupně se vkrádá prvek byrokratický - protichůdné zprávy a příkazy, přehazovaní odpovědnosti za rozhodnutí, nevymahatelnost dohod... A nad tím vším visí nepochopitelnost a neuchopitelnost celého systému.
Celý příběh je vyprávěný očima a "duší" K.: víme o jeho každém hnutí mysli, ale nevíme ani, jak vypadá, odkud přišel, zda může odejít. O ostatních naopak dobře víme, jak vypadají, ale těžko se dostáváme k jejich vnitřku; často jednají zcela nepochopitelně a nerozumíme jejich motivaci. Ta je zřejmě dána podivně zrůdným společenským systémem, vším prostoupenou vírou v autoritu a moc úředníků zámku.
Zlobilo mě to opovrhování cizincem K., dokud jsem sám na sobě neobjevil na zcela konkrétním případě podobnou nedůvěru vůči cizincům...
Že kniha neměla konec, mi ani nevadilo. Samotné bytí ve vsi a putování s K. od čerta k ďáblu bylo zážitkem. Přesto by mě zajímalo, zda a jak měl Kafka vymyšlené uzavření příběhu.
Klade si nároky, ale může dát nějaké záruky? Telefonovat na Zámek je možné, ale spíš jde o žert? Zámek je nedostižný. Geniální, imaginace, spisy všude samé spisy, že to na Zámku trvá může být dobré znamení, tedy že se věcí důkladně zabývají, ale stejně tak to může být špatné znamení, že věc byla odložena a nebude nikdy vyřízena. Nutno číst znovu. Dlouhé rozhovory přes celé kapitoly se ženami jako v románu od Dostojevského.
Aj keď ide o nedokončené dielo, kniha dokáže ponúknuť viacero humorných situácií, zaujímavých myšlienok a taktiež núti čitateľovu fantáziu pracovať na plné obrátky. Len škoda, že sa nedozvieme, ako tento príbeh chcel ukončiť sám autor.
Stručně řečeno byrokracie byla, je a bude. Zámek je náročné čtení, nedivím se, že to někteří čtenáři vzdávají. Přestože prostředí na mě působilo depresivně, touha dozvědět se, jestli se problém někam posune nebo ne, mě hnala až do konce. Knihu bych zařadila mezi ty, ke kterým se ještě pro zamyšlení vrátím.
Pro mě náročná na četba, ale stálo mi to za to. Moc zajímavě popsaný problém s byrokratickou mašinérií.
Utřídit si myšlenky o této knize do jasného názoru a ten ještě přenést na papír není jednoduché. Tato kniha má v sobě příliš mnoho celků, které se od sebe liší, stejně jako se od sebe liší i jednotlivosti oněch celků.
Od okamžiku kdy K. dorazil do vesničky, cítil jsem z knihy takovou podivnou atmosféru. Vesnice se mi zdála být jaksi – skoro se to zdráhám říci – pohádková. Zasněžená staromódní vesnice, vánice kam se člověk podívá, ticho… už mi ve vzduchu jenom chyběly vánoční koledy. Zároveň je ta pohádkovost propletená silnou paranoiou a podivnou depresivitou, zaostalostí, stagnací. Skoro mi z toho naskakovala husí kůže. Opravdu atmosféra knihy je velice silná a velice zvláštní. Dokonce mi v jistém pohledu vesnička připomínala děsivý Innsmouth od pana Lovecrafta a když jsem si to uvědomil, mělo to na mé vnímání obyvatel i samotné vesničky nepříjemný vliv.
Musím si zde postěžovat na osoby v ději vystupující, jak už to tak u Kafky mívám. Pan K., je až nepříjemně podobný Josefu K., vystupujícímu v Procesu, nemohu se tedy ubránit myšlence (třebas známému faktu, který mi unikl), že obě tyto postavy jsou obrazem pana Kafky. A ani jedna z těch postav mi není příjemná.
--spoiler--
Celou dobu pan K. vystupuje podivně agresivně, rozhodně, ale když se konečně dostane do blízkosti úředníků, je hrooozně unavený a tak se rozhodne je ignorovat, nezajímat se o svůj případ… no prostě ve mě vzbuzoval nelibost.
Zajímavou myšlenkou knihy je – krom mnohých jiných – neschopnost lidí přijmout skutečnost a poprat se s ní na vlastní lokte. Mám na mysli Barnabášovu rodinu, samozřejmě. Celá kniha je protknutá adorací úřadů. Každý si mysli, že za jeho úspěchy, ale hlavně neúspěchy může úřad – zde jakási alegorie, či nová manifestace boha – a tak se nesnaží napravit své problémy vlastními silami, snaží se uprosit úřad. Tato odporná myšlenka, obávám se, není daleko od dnešní skutečnosti. „Za všechno může systém!!!“
Tedy krom mnoha jiných myšlenek (například zde vidím jistou sobeckost lásky a povinnosti), je pro mě osobně jednou z nejdůležitějších ne kritika byrokracie, nýbrž kritika společnosti a alegorie na náboženství (jakékoliv, netýká se to jenom křesťanství).
Problém u této knihy mám s opakujícími se dialogy a proslovy, které zdánlivě nemají rozvíjet myšlenku, pouze jí neustále opakovat a to je můj největší problém s knihou, jinak se mi převelice líbila a plně ji doporučuji. (Ale Proces je lepší.)
Jak psal níže stagno: "Bylo už pozdě večer,když K.dorazil na místo". Tohle vás do příběhu doslova zaryje a od té doby jste nadšení číst dále, tahle kniha se čte velmi dobře, i když má v určitých pasážích text těžší na pochopení. Důležité je, abyste si z toho vzali své a nesnažili se to pochopit, jak to u většiny knih bývá...
Co je složité, je i jednoduché. Co je temné, je i světlé. Co se děje na povrchu, děje se i uvnitř.
Zámek mě velmi příjemně překvapil. Rozhodně sice nepatří mezi jednoduchou literaturu, ale svým obsahem stojí za přečtení (nebo alespoň za pokus :)). Román má totiž mnoho vrstev a každý si v tom může najít něco jiného - je možné to číst jako marný boj jednotlivce s urputnou byrokracií (což je asi všeobecně platné v každé době), nebo to může být celé čteno metaforicky jako celoživotní snaha člověka hledat odpovědi na velké životní otázky - která máme sice určitým způsobem před očima, ale prostě na ně nemůžeme dosáhnout. Proto mě ta kniha hrozně bavila a ačkoliv málokteré knihy čtu vícekrát, tak mám pocit, že k Zámku se ještě někdy v budoucnu vrátím.
Štítky knihy
zfilmováno byrokracie psychologické romány rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Proměna |
| 2005 |  Proces |
| 1989 | Zámek |
| 2001 | Dopisy Mileně |
| 1962 | Amerika |
Kafku mám ráda, nejvíce Proces, pak Proměnu a do třetice Zámek. Skvěle popsaný zbyrokratizovaný absurdistán, jehož obyvatelé jsou taková variace na Rednecks nebo Hillbillies. Jakmile jsem se do knihy začetla, sevřela mě úzkost z divnolidí, kteří ctí ještě divnější pravidla. Kafka zkrátka umí vytvořit depresivní atmosféru a hrdinu, se kterým nejdřív soucítíte a nakonec jste jím znechuceni, protože podlehne systému.