Zámek
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203122/bmid_zamek-EKU-203122.jpg
4
1383
1383
Zámek – nedokončený román Franze Kafky z roku 1922 – znovu a znovu oslovuje, znovu vybízí k interpretaci a ukazuje možnosti chápání literárního díla. Hrdina K., který se vydává za zeměměřiče (nebo jím skutečně je), přichází do vesnice a marně se pokouší kontaktovat úředníky ze zámku. Prožívá milostný vztah s výčepní Frídou. Bezvýsledně usiluje o uznání své profese a existence. Podle ustáleného výkladu díla jde o tragickou srážku jednotlivce s byrokratickou mašinerií, obecněji s totalitním systémem. Dílo se však dá interpretovat i psychoanalyticky, jako konflikt se sebou samým. Román byl několikrát zfilmován a nově ho do podoby komiksu adaptoval David Z. Mairowitz a Jaromír 99. Naše edice představuje první překlad do češtiny podle kritického německého vydání Malcolma Pasleyho (1982).... celý text
Přidat komentář
"Bylo už pozdě večer,když K.dorazil na místo".Magická první věta,která uvádí,
podle mého názoru,největší dílo světové literatury.Zámek jsem četl poprvé jako
středoškolák,od té doby vícekrát a stále mě překvapuje a fascinuje.Časem se
měnily interpretace.Nejprve jsem viděl v úsilí K. snahu stát se součástí zámeckého
establishmentu,tedy snahu pochybnou,byla doba normalizace.Později se mi už
zeměměřičův boj jevil jako metafora touhy poznat podstatu života,to co ho
ovlivňuje a řídí.Zároveň jsem stále víc vnímal jemný humor,takže bych tehdy román
charakterizoval nejspíše jako"existenciální tragikomický thriller".Dnes si myslím,
že žádná jediná správná interpretace neexistuje,záleží jen na čtenáři,co v knize
najde.Na jeho životní zkušenosti,rozpoložení,vnímavosti,koncentraci,sečtělosti.
Nejprve ale musí,spolu se zeměměřičem K.,přejít dřevěný most a vstoupit do vesnice.
Zajímavá kniha, která ukazuje, že úřednická byrokracie ničila obyčejné lidi i před sto lety. Bohužel se mi ale četla velmi špatně, hlavně ty dlouhé rozpravy a někdy i obšírné popisy, takže nemůžu dát víc než 3*.
Bezprostredne po prečítaní poslednej strany cítim bolesť a triašku. Ešte žiadna kniha na mňa nezapôsobila tak fyzicky. Som z toho šokovaný.
Odporúčam čítať na jeden - dva dúšky.
Osobně se přikláním k názoru, že se v knize jedná především o kritiku a o zvěčnělou absurdnost až nesmyslnost byrokracie v negativním smyslu slova. A o bezmoci jedince s touto skutečností něco udělat a věci změnit, pohnout s nimi, lehce je vyřešit. Tato nejednoduchá kniha má samozřejmě více interpretací, ale tato mi osobně sedí nejlépe.
Byla napsána takřka před sto lety, již v roce 1922, a mnoho se od té doby bohužel nezměnilo.
Klasický román ze života o zdlouhavosti a komplikovanosti tam, kde by zkostnatělost být vážně nemusela. Ach jo. (Taky vás ty poměry ve vesnici tak štvaly?) :)
Přesto se chystám k Zámku vrátit a tentokrát číst pečlivěji. Kniha, u níž jedno přečtení nestačí.
Tato kniha byla pro mě náročná na četbu. Upřímně řečeno se vůbec nedivím, když čtenáři knihu nedočtou do úplného závěru, anebo četbu třeba prokládají jinými knihami. Knihu jsem přečetl za 2 dny. Kafkův styl psaní není asi určený pro každého čtenáře, často je těžkopádný, čtenář se musí hodně zamyslet nad smyslem jeho vět a častokrát se bude navracet k částem, které už přečetl. Určitě to není kniha odpočinková a oddechová, spíše naopak. Tato kniha klade na čtenáře vysoké požadavky. Knihu hodnotím na 3,5*. Časem si plánuji přečíst knihu AMERIKA.
Hlavní postavou je zeměměřič K., který jednoho dne přijíždí do vesnice, aby vykonal práci, na kterou byl povolán. Seznamuje se s jednotlivými obyvateli vesnice, zamiluje se do jedné dívky, chce se sejít s panem Klammem, o kterém hodně slyšel, a který pobývá na zámku.. Líbil se mi také příběh Amálie, který mu vyprávěla Olga.. Některé části na mne působily absurdně a přistihl jsem se, jak jsem se u jednoho popisu zasmál, i když v daném kontextu tomu tak nemělo být, zasmál jsem se asi pro tu absurdnost. Kafka chtěl poukázat na práci úředníků a úřadů, a ač některé scény působily směšně, smyl toho všeho lze asi do určité míry pochopit. Pokud se nad tím zamyslím a zevšeobecním to, tak většinou záleží na tom, jaký úředník je nám přidělený, když s ním jednáme o úředních záležitostech. S některým úředníkem je to složité a absolutně ničeho nedosáhneme, i když máme pravdu, a naopak s jiným úředníkem to jde jako po másle a bez problémů. Je to všechno o lidech. Někdy se může stát nějaká administrativní chyba a člověk se pak nestačí divit, kam až to může dojít.. Nad prací úředníků můžeme kroutit hlavami, když se začteme do této knihy, ale nicméně v realitě to může probíhat obdobně v jiných situacích. Asi je lépe, jak píše autor předmluvy, nechat působit atmosféru Kafkova světa než se snažit za každou cenu proniknout a pochopit do detailu všechno, co Kafka napsal.
Líbila se mi PŘEMLUVA, kterou napsal Jan Srb. Vybírám některé pasáže:
„Před pár lety jsem se však obrátil ke Kafkově tvorbě znovu a myslím, že už to bylo podstatně lepší. Lépe řečeno, já sám jsem byl v konfrontaci s jeho světem jiný, alespoň myslím. Snad moudřejší… Kdybyste se mě však tehdy zeptali, o čem to bylo, nebo spíš, co mi autor sděloval, těžko bych to dokázal vyjádřit. Přesto jsem už ale cítil jakousi neodbytnou blízkost silných myšlenek, kterou jsem při svém prvním setkání s Kafkou nevnímal..“
"Pochopit Franze Kafku je, jak se zdá, úkol poněkud bohorovný. Avšak trošku přiblížit se jeho myšlenkovým pochodům přesto můžeme, v to věřím. Kafka alespoň mně ukázal cestu. Cestu, která je cílem. Nechtějme za každou cenu nacházet. Důležité je hledat! Po mé první rozporuplné zkušenosti s Kafkovými myšlenkami, nebo spíš s vlastním nitrem postaveným proti nim, jsem při svých dalších pokusech na sebe nechal především působit atmosféru jeho světa, a hlavně, jak už jsem naznačil, nesnažil jsem se za každou cenu nacházet odpovědi. Velice záhy jsem totiž zjistil, že pokud jsem se soustředil na jasné odpovědi, vyvstávaly mi před očima místo nich pouze další otázky. V Kafkově psaní totiž přímo žádná odpověď neleží. Skutečné odpovědi jsou v nás samých.“
Byla to dřina dočíst Zámek a trvalo mi to čtyři roky. Vždycky jsem začala číst a po nějaké době jsem Zámek odložila (abych si odpočinula), vrátila jsem se k němu, ale už jsem nevěděla, jak to začínalo. Začala jsem tedy od začátku, odložila, zapomněla a tak pořád dokola. Naposledy jsem si ale koupila komiksovou verzi pro efektivnější rekapitulaci zapomenutého textu. Docela to pomohlo.
Podle mě je Zámek geniálni v tom, že čtenář trpí a zažívá stejné frustrace jako zažíval hlavní hrdina, ztrácí se v množství zdánlivě banálních informací a iracionálně se chovajicích postav a ke konci čtenáři i K ze všecho už pěkně hrabe.
Velmi náročné čtení, kor s vykojeným mozkem, ale tak nechci uplně zakrnět v mateřském plurálu "my sme se pokakaly" :D Knihu jsem četla dlouho, po troškách, odstavce dlouhý jak tejden před vejplatou, ale stálo to za to! A souhlasím s KapitánSmrt, velmi aktuální dílo o byrokratické mašinérii.
Zahanbeně přiznávám, že nedočteno. Dostala jsem se do druhé poloviny, ale nesmyslné zápletky s cílem oddálit příchod K. na zámek se vršily a nic moc jiného se čekat nedalo. Je fascinující, co všechno se K. za pár dnů stalo, jak to přijal a snažil se urputně bojovat s dalšími chapadly chobotnice - ještě vyřídím tohle a pak už se fakt přiblížím! - ač absurdita všeho nabývala na rozměrech. Třeba to ještě někdy dojedu, ale podle recenzí i znalostí ze školy je mi jasné, že konce se dobrat nelze :)
[Audiokniha]
Když se vcítíš do K. štve Tě, že nic nevíš a kdy začneš a vlastně Tě štve všechno a pak to skončí.
Když se nevcítíš do K. směješ se, co dalšího na něj vymyslí a pak to prostě skončí.
No ale Kafku mám za sebou.
Uvědomují si lidé, kteří si stěžují na "podivný" konec knihy Zámek, že je kniha nedokončená, to jest nedopsaná autorem? (Z tohoto důvodu jsou tam samozřejmě části jako: Fragmenty, Místa škrtnutá autorem, Varianta začátku) Je to prostě jen torzo knihy. Podobně jako Život a dílo skladatele Foltýna od Karla Čapka....?
Perfektní a stále současná kniha. Kdo se kdy setkal s tajuplným organismem byrokratického aparátu (nebo pro něj nedej bože sám pracuje) dozná, že se do dneška stále nic nezměnilo, ba opak jest pravdou. Absurdní je nové normální. Bohužel.
Po celou dobu čtení byla má nejpalčivější otázka: "Kdo je K. ?" O hlavní postavě víme vše co dělá, jak se cítí, je-li unavený, frustrovaný apod. Ale zároveň nevíme kdo to je, kde se vzal, je-li tím, za koho se vydává, neznáme ani jeho jméno a především, nevíme o co mu jde. Když je obviněn, že nemiluje svou snoubenku, nic nám nenapoví, jestli je to pravda. Víme jen, že K. to obvinění netrápí, protože věří, že svou milou dokáže přesvědčit o opaku.
Logika lidí v této knize je neochvějná a přitom zvláštně podivná. Ale v čem, to je velice těžké říct. S pokračujícím čtením ale začala působit téměř uvěřitelně. Nepochopil jsem, proč kniha končí jak končí, ale pár stran před koncem je úžasná (za mě naprosto stěžejní) pasáž, kde bych tu knihu nechal skončit já, a sice, když K. usíná vsedě na posteli.
Mě Zámek bavil, ale dokážu si představit, že by mě úplně stejně dobře mohl strašně štvát. Nedokážu si ale představit, že by mě nechal chladným.
První kniha kterou jsem asi po roce odložila za necitelnou. Jsem ráda že nejsem sama, jak jsem zjistila po přečtení několika komentářů. Doufám ze najdu odhodlání a třeba ji jednou taky doctu, předpokládám ze to nastane až se budu chtít řádně vytrestat.
Čteno poprvé před 34 lety a od té doby znova a znova. Tajemné, depresivní i zábavné, vyberete si podle rozpoložení. Nadčasové - všichni jsme oběti systému, není úniku.
Datum četby u této knihy mám červen 2005 - červen 2019. Je to proto, že v roce 2005 jsem jí nedočetla, ale nedalo mi to celých 14 let spát, že to je přece klasika, každý o tom mluví, to přece musím přečíst. Tak jsem to přečetla. Snížila jsem ze tří hvězdiček na dvě, protože pět hvězdiček si zaslouží knihy výjimečné, krásné, čtyři knížky super, tři knihy průměrné, které se hezky čtou. Tohle se nečte hezky, tohle se vlastně ani nečte. Musela jsem to hltat, ale proto, abych to měla už za sebou. Jednak je to strašně absurdní, nevím, jestli se to chce vyrovnat Orwelům apod. nebo co. Pak je to také vlastně perverzní, ráno miluje, odpoledne nemiluje, miluje jiného. Abych byla velký sebemrskač, tak mám rozečtený Proces a tam je to ještě horší. Omlouvám se za vulgarismus, ale přijde to jen mě, že tam jsou ženský kurvy? A nejhorší na tom je, že to nemá konec. Ve dvou třetinách knihy najednou konec, ty ostatní listy byly ještě větší bláboly jako: varianta začátku, fragmenty, místa škrtnutá autorem. No, mám to za sebou. Ten Proces ještě dohltnu a můžu říkat, že jsem přečetla Kafku ...
Ponuré, temné - asi jako všechny Kafkovy knihy. Byť mám tohoto autora velmi ráda, Zámek je asi pro mne prokletý - zkoušela jsem číst dvakrát, ale pokaždé se mi to četlo těžko. Nevím, jestli to bylo překladem, nebo je to tou knihou... připadalo mi to těžkopádné a prostě jsem tomu vůbec nerozuměla. Ano, Kafka skutečně je v některých ohledech těžko srozumitelný, ale jak mi to jinde nedělá problém, tady jsem prostě narazila. Nedokážu to ohodnotit lépe než třemi hvězdami.
Kafkovi šlo dokonale budovat atmosféru při konfliktu moci a bezmoci. Mezi mužem a ženou už to bylo horší.
Štítky knihy
zfilmováno byrokracie psychologické romány rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Proměna |
| 2005 |  Proces |
| 1989 | Zámek |
| 2001 | Dopisy Mileně |
| 1962 | Amerika |
Zámek mě velmi příjemně překvapil. Rozhodně sice nepatří mezi jednoduchou literaturu, ale svým obsahem stojí za přečtení (nebo alespoň za pokus :)). Román má totiž mnoho vrstev a každý si v tom může najít něco jiného - je možné to číst jako marný boj jednotlivce s urputnou byrokracií (což je asi všeobecně platné v každé době), nebo to může být celé čteno metaforicky jako celoživotní snaha člověka hledat odpovědi na velké životní otázky - která máme sice určitým způsobem před očima, ale prostě na ně nemůžeme dosáhnout. Proto mě ta kniha hrozně bavila a ačkoliv málokteré knihy čtu vícekrát, tak mám pocit, že k Zámku se ještě někdy v budoucnu vrátím.