Zámek
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434610/bmid_zamek-viK-434610.jpg
4
1377
1377
Hlavním hrdinou románu Zámek je mladý zeměměřič K. Přijíždí neznámo odkud do neznámé vesnice, aby zde provedl geodetické měření. Brzy si všimne, že mu místní obyvatelé nevěří a bojí se ho. Situaci zpočátku příliš nerozumí, ale postupně pochopí, že celý zdejší život ovlivňuje prostřednictvím různých více či méně významných byrokratů tajuplný zámek nad vesnicí. Proč ten, kdo ho do vesnice povolal, mu najednou začíná házet klacky pod nohy? Absurdně groteskní Kafkův román patří mezi jeho vrcholná díla. Do dnešních dnů má tato kniha stovky, ne-li tisíce fascinujících výkladů a je naprosto jisté, že nenechá v klidu ani současného čtenáře, protože Kafka ve své rozporuplnosti – to je XX. století, kam všichni alespoň jednou nohou patříme.... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že jsem Zámek (dosud) nedočetl. Snad žádná kniha (kromě takových těch klasických nestravitelností, jako jsou Jirásek či Tolstoj) mě neprověřila tak bytelnou nečtivostí. Co však oceňuju, je Kafka výstavba perfektně vycizelované atmosféry, postavené na důsledně dávkované neurčitosti. To je žrádélko.
Pro mě nekonečná nuda. Ukázka nesmyslné byrokracie ok, i když mi to přišlo místy až neskutečné. Monology zbytečně dlouhé, absurdní jednání postav. Kniha skončila dle mého tak v půlce. Kdyby dílo Kafka dokončil, nedočetla bych. Zkrátka a dobře, tohle není nic pro mě, naštěstí je tu dost čtenářů, kteří Zámek ocení.
Vynikajúca kniha, ktorá poukazuje na to, že aj keby sa človek vzdal toho, čo je pre neho najcennejšie, tak nedokáže zistiť, ako sa to má medzi nebom a zemou.
Z Kafkových diel sála dokonalá ponurosť, chlad a beznádej dystopického odľudšteného sveta. Škoda, že autor svoje dielo nedokončil. Ktovie akoby ho uzavrel. Možno by to bolo ešte drvivejšie ako to pôsobí doteraz. Každopádne očakávať od tohto svojsky a existencialisticky ladeného autora nejaký mainstreamový dobre čitateľný brak je naozaj nepochopením umenia F. Kafku.
Četla jsem to s dlouhýma pauzama asi tak tři roky, a přesně dle očekávání, člověk se stejně nic nedozvěděl. Nicméně, TA ATMOSFÉRA! O můj bože, když si na to vzpomenu...
Podľa spôsobu akým sa príbeh rozvíjal predpokladám, že ak by Kafka knihu dopísal, mala by minimálne ďalších 150-200 strán. Nedokážem sa vyhnúť myšlienke, o koľko silnejší dopad by dielo mohlo mať, keby bola mozajka postáv dokončená. Napriek nenaplneniu je však posolstvo jasné a čítanie som si náramne užíval. Ako jedinú skutočnú nevýhodu považujem takmer úplnú absenciu horizontálneho členenia textu. Kniha je takmer neprerušovaným prúdom slov, čo čítanie môže robiť unavujúce. Týmto neduhom však trpí veľa starších diel a treba sa cez to preniesť.
Nenechajte sa odradiť frázami o nepochopiteľnosti/koplikovanosti diela, je to mýtus. Príbeh je len podaný jedinečným spôsobom a absurdnosť správania postáv a situácií je pochopiteľná, keď pripustíte fakt, že podobné, ikeď nie tak preexponované situácie vytvára byrokratický systém aj v súčasnosti. Snaha o exaktné pochopenie každého detailu je nesprávna a zbytočná, dôležitý je celok a to čo si z neho odnesie každý jednotlivec.
Líbila by se mi knížka o bezmoci člověka v soukolí byrokratického systému. Toto ale byla trýznivá nuda. Možná, kdyby se to bylo o 50 procent kratší...
Já vůl si to koupil v angličtině, čím jsem si z těžkého čtení udělal pravé peklo. Cimrmanova frustrační kompozice zde nabývá neuvěřitelných rozměrů. Pátrání po sympatické postavě se taky mění v čirou beznaděj. Má to úžasnou atmosféru, místy je to vlastně docela napínavé, ale chvílemi se autor brodí nesnesitelně dlouhými monology, po nichž zůstává ještě větší podezření. Vlastně je ta kniha skvěle napsaná, ale v té délce skoro k neučtení (i když, možná by ta beznaděj na menší ploše tak nevynikla :) )
No, dočetl jsem, ale mám z toho rozporuplné pocity. Poprvé jsem Zámek četl někdy na vysoké, ale stejně jsem na tuto knihu nedospěl (a pochybuju, že se tak někdy stane).
Hodnocení knihy 82% mi připomíná absurditu volby prezidenta Z.
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale považuji Franze Kafku za autora Svěrákovského a Haškovského ražení. Nehledal bych v jeho díle za každou cenu nějakou hlubokou filozofii, tím méně existencionalistické myšlenky. Podle mne se Kafka psaním v podstatě jen vyloženě bavil. Jako právník - úředník zdravotní pojišťovny asi měl jednotvárné administrativní práce víc než dost a psaním povídek a románů se odreagovával. Ubíjející administrativní rutinu si tak kompenzoval. Je to patrné zvlášť v jeho povídkách.
Povídky mají - na rozdíl od Zámku - takříkajíc hlavu a patu. Jeho Zámek je brilantní popis byrokratické mašinerie autorem dovedené ad absurdum. Zdá se mi ale, že Zámek představuje pro autora co se týče kompozice a rozvíjení nadhozených dějových motivů příliš velké sousto. Pak se do toho zamotá - a domyslet rozuzlení se už neodhodlá. Resp. se asi odhodlal, ale nezdálo se mu to dobré a pak už to pro své další aktivity (včetně milostných) nestihl a začal psát něco nového, což ho jistě bavilo.
Přitom Kafka uměl psát "normálně" - a to velmi realisticky! Kdysi byla publikovaná jeho zpráva z revize v jedné severočeské keramičce, kde zcela realisticky popisoval těžkou práci dělnic. Neutěšené pracovní podmínky vedly k velké úrazovosti, což se pojišťovně, která platila zdravotní péči, pochopitelně nelíbilo (a proto ho tam taky vyslala na kontrolu...)
Předem je třeba upozornit, že Franz Kafka Zámek nikdy nedopsal. Je to vůbec první román (z těch, co jsem četl), který není zakončený tečkou ani žádným jiným interpunkčním znaménkem. Má utnutý děj i poslední větu, vůbec to ale nezmenšuje čtenářský zážitek.
Pro nově příchozího zeměměřiče K. boj, pro ostatní obyvatele běžná, denní činnost. Byrokratická mašinérie řídící doslova každý detail života jednotlivce. Ještě více rozvětvená struktura úředníků, ještě bizarnější jejich práce a místa konání než v předchozí autorově tvorbě. V rámci zaměstnání mívám občas cesty na úřady. Nejednou jsem si na jejich dlouhých spletitých chodbách vzpomněl na Proces, odteď to bude nově i Zámek.
A propos: Pokud vás už bude bolet hlava od vymýšlení možných závěrů příběhu, zkuste mrknout na internet. Kafkův kamarád spisovatel Max Brod podal zprávu o tom, jak měl Zámek údajně skončit.
Kafku zbožňuju, ale do Zámku jsem se nějak nemohla začíst. Zkrátka nešlo sympatizovat s K.
Zámek je bizár - pro mě o to víc proto, že narozdíl právě třeba od Procesu nejde o život, že nejde o nějaký hmatatelný zlo, že nejde vlastně o nic moc dramatickýho; chlapík K. se prostě "jen snaží nastoupit do práce". Zjednodušuju to, ale v tom je pro mě v provnání s Procesem největší rozdíl - absence tý hrůzy, obcházející smrti, děsu ve ztělesnění nelidskýho Státu nebo Aparátu, kterej fyzicky drtí všechno, co nezapadne přesně do jeho soukolí. To samozřejmě Zámek jako dílo ani dojem z něj nijak nesnižuje, jen je to pro mě prostě jiná rovina zmaru, hlednání, beznaděje a zoufalství - rovina víc skrytá, míň hmatatelná, někde víc pod povrchem: Že něco tak obyčejnýho jako nástup do práce (kam jsem ještě nota bene pozvanej/povolanej!) je nedosažitelnej, neuskutečnitelnej - a to znova z důvodů, který vůbec nejsou zřejmý nebo pochopitelný. Vesnice pod zámkem je plná pokroucenejch, poníženě frustrovanejch a převážně zákeřnejch bytostí, který maj z vrchnosti na Zámku hrůzu, zároveň k ní ale fascinovaně vzhlížej jako k něčemu nepolapitelnýmu a božskýmu - a to přesto, že v podstatě nikdo z vesnice nikoho ze Zámku nikdy neviděl, až na pár uctívanejch a pro vesničany kultovních výjimek. S odevzdáním se Sytému se až zvířecky podbízej všemu, co pro ně z toho úřednickýho Olympu obejvanym pro ně nedostupnym božstvem ukápne, a bez nějakejch větších ambicí cokoliv změnit čekaj na to, až si u nich zase někdy památně úředník Klamm zaparkuje svůj kočár a využije je k tomu jedinýmu, k čemu mu je vesnická lůza dobrá - k nažrání se a vyspání se (možná i s nějakou tou vesnickou courou, proč ne, žejo). Nic víc vesnice pro Zámek a úředníky neznamená, a nic víc vesnice pro Zámek už ani bejt nechce - na jakýkoli vyšší ambice, měl-li je kdy vůbec někdo z obyvatel, už pod tíhou Systému všichni dávno rezignovali: respektive, oni by o nějaký povýšení v očích Zámku samozřejmě stáli, ale už je to jen taková psí oddanost, psí škemrání a psí čekání na něco, o čem sami ve skutečnosti dobře věděj, že je mimo jejich dosah (jediný vzepření se a ohrazení se vůči zámeckýmu povýšeně majetnickýmu přístupu, o který se u sexuálních invektiv jednoho úředníka /samozřejmě korespondenční, tzn. neosobní cestou/ pokusila Amálie, sestra Barnabáše, z ní i celý rodiny udělalo neodpustitelně a doživotně vyvrhela jak v "očích" Zámku, tak i vesnice).
K tomu je třeba si přičíst Frídu - Klammovu údajnou milenku, která se s K. podezřele rychle zasnoubí, aby se s ním pak zase podobně rychle odsnoubila; zámeckýho sluhu Barnabáše i jeho sestry Olgu a už zmíněnou Amálii (rodinu upadlou v zámeckou nemilost), a taky hlavně ty dva K-ovy pomocníky Artura a Jeremiáše, který pro mě byli snad největším příbehovym bizárem - zvířecí chování, absurdně komický(!) výstupy jak nějaký bavičský dvojice, jejich infantilnost a neodbytnost, podivný vzájemný škádlení... - a je z toho scenérie, která se nedá popsat, ale musí se přečíst.
Stejně jako v Procesu nebo jakýkoli jiný Kafkově povídce tak ani tady podle mě nemá smysl hledat univerzální výklad, bylo by to proti samotný povaze textů - a papouškování otřelých klišé typu "boj jedince proti mašinérii" je podle mě pod úroveň někoho, kdo už se knížkou prokouše. Proč něco klidně nenechat nevysvětleno a jen to v sobě nechat zrát? Ne všechno se podle mě musí explicitně pojmenovávat, jsou věci a je zlo, který stačí cejtit.
Ale stejně jako u Procesu, tak i tady zmínim (spíš pro sebe) pár věcí, který zůstaly zaťatý ve mně osobně:
1) Kdo ten K. je doprčic zač? Byl jen profesionálem snažícím se dostat se tam, kam mu bylo přislíbeno se dostat? Nebo na Zámek ve skutečnosti, přestože tomu sám věří (nebo to jen proklamuje?), povolán nebyl? On totiž ani o svym povolání zeměměřiče nijak přesvědčenej nebyl (ano, wtf?!).
Je to zase ten model člověka, kterej je nějakym obludnym systémem k něčemu hnanej jen proto, že mu neumí/není schopnej/není ochotnej vzdorovat? Jako v Procesu, kdy si možná Josef neuměl obhájit nevinu? Nebo je to systém tvořenej právě timhle pasivnim přístupem? (Jasně, ta pasivita je až v pozadí, možná až na nějaký filozofický úrovni - navenek se K. samozřejmě snaží na Zámek stůj co stůj dostat, nebo aspoň zjistit, co má dělat)
2) Utkvěl mi pro mě zatim nerozlklíčovatelnej a záhadnej trojlístek hostinská-Frída-K. (kdo vlastně byl tim pragmatikem, kdo byl ten, kdo ke všemu přistupoval machiavellisticky, kdo byla ta svině?) Motivy týhle trojice jsou pro mě trochu nerozluštitelný a hodně mi to vrtalo hlavou - ze začátku člověk podvědomě fandí K. jako hlavní postavě, ono to nakonec mohlo ale bejt všelijak...
3) Stejně jako v recenzi Herdekfilek, tak ani já si nemyslim, že by poselstvím (stejně jako v Procesu) Kafky byla "jen" kritika byrokratickýho mechanismu. Je to větší - širší a hlubší, víc v mlze (někdy i doslova - Zámek v době K-ova příchodu, hahaha), víc neuchopitelný - stejně jako všechny Kafkovy věci. Každej si tam může najít něco dalšího, něco svýho, nějakou tu svojí frustraci, děs a zmar - protože v tom je, podle mě, Kafka nejlepší a hlavně nevyčerpatelnej: Čtěte to za rok nebo za pět nebo za deset, a pokaždý v tom najdete jinej rozměr (aspoň pro sebe - ale koneckonců, o jinýho jde, žejo).
Zámek byl druhým Kafkovým dílem, které jsem od něho zatím stihla přečíst. A musím říct, že až Zámkem mě Kafka zaujal. Samozřejmě, opět se dostáváme k tomu, že je těžké soudit knihy, které byly napsány před více jak sto lety ( a tomu se bez devíti let Zámek blíží). Zaujala mě ta celková absurdita, která hlavnímu hrdinovi nepřijde nijak zvláštní, nebo ano, ale najevo to nedává a naopak se v tom ohromném úředním kosmu pohybuje velmi sebejistě. Neumím si však vysvětlit, co všechno (samosebou až na obludnost úřadů a byrokratického systému) nám chtěl milý Franz sdělit. Možná je to také tím, že dílo nebylo dokončeno a končí v tom nejlepším (což je ohromná škoda). Některé pasáže byly pravda zdlouhavé, pokud se jimi ale člověk prokouše, rozhodně se dostane do fáze, kdy ho ta prazvláštní atmosféra bezmoci, zbytečnosti a malosti proti struktuře zcela pohltí.
Kafkovy knihy mě na začátku pohltí a na konci vyplivnou v depresi. Přesto se k nim občas vracím.
Líbí se mi
Kafkův smysl pro absurdní humor.
Tento román mne opravdu zaujal, nebylo pro mě ovšem jeho pojetí vůbec jednoduché. Působil na mě pro svou mnohoznačnost a možnost mnoha interpretací velmi geniálně, v neposlední řadě také depresivně.
Celý tento příběh popisuje střet jedince s jemu naprosto nepochopitelnou společností, ve které nejsou motivace lidí dost dobře známy, kde jsou lidé ohledně komunikace mezi sebou uvedeni do jakési formální neupřímnosti a kde je byrokracie součást každodenního života. Kde jsou společenské vrstvy natolik oddělené, že je k zámku včetně nejrůznějších kastelánů, tajemníků a úředníků, ba i jejich poslů či sluhů vzhlíženo jako k božstvu, kde jsou právě tito pracovníci zámku odtrženi od reality a zahlceni papíry nebo kde veškeré dění řídí neprohlédnutelné procesy v pozadí. Z tohoto pohledu mi román připomínal různé antiutopické vize totalitní společnosti, což jsem od tohoto žánru spíše vůbec neočekával. Nabízí se pro výklad také mnoho metafor, například cesta jedince životem, jeho snaha se prosadit nebo boj jedince proti systému.
Velkým otazníkem v knize pro mě byly nejrůznější záležitosti s opačnou platností, nejednalo se však jen o nepochopitelné chování postav, ale i o nesrovnalosti v příběhu. Zpočátku je totiž řečeno, že se do vesnice K. vydává, aby zaopatřil rodinu, později se ovšem ale bez menší zmínky zasnoubí s Frídou a plánuje zde zůstat (taktéž do nebe volající nepochopitelnost). Nebo zde bylo poprvé mluveno o prázdnosti cesty k zámku, podruhé zase o zámeckých úřednících, kteří si různě vyjíždějí ven i dovnitř zámku svým vozem. Možná ale tyto nesrovnalosti společně s nedokončeností vyvolávají tolik odlišných možností interpretace. Kromě protichůdných záležitostí zde byly i různé pohledy na věc, jejichž pravda nebyla celou dobu prohlédnuta, například: Zneužívala Frída K. pro svůj úspěch, nebo snad on ji, přičemž ho včas prokoukla?
Kniha pro mě zůstane i přes obtížnější čtivost (především však pochopitelnost) něčím nezapomenutelným, inspirativním a jedinečným, k čemu se nejspíš ve svých myšlenkách ještě mnohokrát vrátím. Hloubka tohoto příběhu je totiž opravdu rozsáhlá. Pocity marnosti, beznaděje a nepochopení, které zde prožívala hlavní postava při snaze dosáhnout svého cíle, jsou rovněž velmi srovnatelné s pocity, které za jiných okolností například prožívám, jsem-li okolím nepochopen nebo nedaří-li se mi v různých sociálních skupinách prosadit. Ať už byly Kafkův motiv a představa při psaní románu jakékoli, jsem za jeho vydání vděčný a doufám, že takovéto situace společnost nikdy nedospěje a že bude jen otevřenější, vřelejší a neformálnější.
Upřímně se mi kniha moc nelíbila, hodně těžce se mi četla. A i obsah mi přišel trochu neuchopitelný. Připadalo mi, jako by se autor o pěti minutách života rozepisoval na sto stranách, aby dopodrobna popsal všechny pocity a myšlenky. Kafka se mým oblíbených autorem asi nestane i když jsem knihu dočetla hlavně proto, abych měla splněnu ve výzvě kolonku "kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů" :-)
Štítky knihy
zfilmováno byrokracie psychologické romány rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Proměna |
| 2005 |  Proces |
| 1989 | Zámek |
| 2001 | Dopisy Mileně |
| 1962 | Amerika |
Přes veškerý atmosférický build-up se druhá půle knihy zvrhla v jakousi středoevropskou verzi jihoamerických telenovel, aby byla náhle utnuta. Zbytečné již polemizovat, jaký dojem by kniha zanechala jako dokončená (čteno v ruštině. Musel jsem se podívat na zdejší reakce,abych se ujistil, jestli je to, co čtu, opravdu tak bizarní, nebo moje znalost jazyka hapruje)