Zámek Rackrent
Maria Edgeworth
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38526/bmid_zamek-rackrent-uNh-38526.jpg
3
17
17
Sága anglického šlechtického rodu, odehrávající se v 18. stol. a vyprávěná prostřednictvím zápisků starého sluhy.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1981 , VyšehradOriginální název:
Castle Rackrent, 1800
více info...
Přidat komentář
Je to slabá knížečka, která se dá celkem rychle přečíst. Ironizující popis charakterů postav i celkově tehdejší společnosti a situace v Irsku oživují příběh, který je vlastně takovým vhledem do komplikované doby, jež v Irsku v době autorčina života panovala. Pravda ovšem je, že Panství na ostrově je určitě zdařilejším dílem a lépe vykreslujícím postavení irské šlechty pod britskou vládou.
Příběh zámku Rackrent a jeho majitelů je vyprávěn z pohledu chudého, nicméně věrného a oddaného sloužícího. Docela mě potěšilo, že dokázal na konci realisticky zhodnotit charakter svého syna, který se vybarvil jako prospěchářský, ambiciózní a bezcharakterní lump.
Románek je pro mě spíš zajímavou sondou do reálií chodu irského šlechtického sídla a tehdejších místních poměrů a irské povahy. Velmi zajímavé jsou četné poznámky vysvětlující irská specifika a které mi přišly na knížce asi vůbec nejpozoruhodnější. Děj neurazí, ale ani zvlášť nenadchne.
Krátké dílko, avšak docela zábavné - ač ne tolik jako Panství na ostrově, které mě osobně bavilo víc. Nejspíš na tom svou roli hraje forma Thadyho vyprávění a fakt, že pro celé pochopení obsahu chybí znalost irské povahy obecně a tehdejší společnosti. Snad i proto díla madame Edgeworth nejsou tak obecně známá a slavná jako třeba v případě současnice Austenové, jejíž knihy nebyly tolik poplatné době vzniku. Zámek Rackrent, který si v názvech a jménech hodně hraje s jazykem stejně jako s ironizujícím popisem společenských poměrů, i přesto nabízí spousta úsměvných okamžiků bohémského života jeho panstva - především páně Condyho. Thadyho podivně pokroucená loajální morálka starého sluhy dává vyprávění zvláštní punc i kontrast oportunistů, jakým byl jeho vlastní syn Jason.
Vlastně ani nevím, jak se ke knížce postavit. Je to takový zvláštně chutnající jednohubka, která však nechá spíš jen nekonkrétní pocit, že to chutnalo docela dobře, ale připomenout si tu chuť znova člověk úplně nevyhledává.
Jednohubka, která stojí za ochutnání. Čekal jsem romantiku ve stylu sester Brontëových nebo Jane Austenové, a ejhle, ona se z toho vyklubala groteska. Přesněji řečeno ostrá satira (až parodie) na irské poměry té doby, především pak na šlechtu. Místy je kniha opravdu velmi vtipná, což platí i o glosáři na konci knihy, kde autorka vysvětluje některé dobové a místní pojmy a zvyky. Výborná je třeba pasáž týkající se irské záliby v soudních sporech.
Mě se tahle věc hodně líbila! :) krásné vyprávění o 4 generacích jednoho panství a o tom, jak si páni žili na vysoké noze, i když o zítřku nepřemýšleli. A vlastně i o tom, jakou smůlu měli. Já to brala jako odlehčení od těžší knihy a přečteno jsem měla za jeden večer. Moc se mi líbilo. :)
Od téhle miniknížky jsem sice čekala něco trošku jiného, ale i tak jsem se u ní místy zasmála nad tím, jak to s pány na zámku bylo. Tedy spíš nad jejich bohémským přístupem k životu, kdy se "žilo dneškem" a o budoucnoust a jistotu ať se starají jiní. Pravda, k tomu pobavení nad jejich osudy pomohl spíš styl vyprávění hlavního hrdiny sluhy Thadyho, než ty osudy pánů ze zámku samotné (ty být vyprávěny jiným tónem byly by spíše k pláči). Nicméně byl to zajímavý pohled na život a osudy pánů jednoho zámku a panství v Irsku tehdejší doby, ale i tak to bylo dílko spíš průměrné nebo jen lehký nadprůměr.
Že bych to někdy vzala znova do ruky, to teda nevezmu, protože mi nekritické až slizké adorování pánů zámku Rackreant nepřipadalo nijak přitažlivé, ale kdo chce po zhltnutí celé Austenové vidět i odvrácenejší tvář panstva 18. století, klidně si dejte nášup u Edgeworthové. Jen Darcyho nečekejte...