Zápisky ostreľovača
Vasilij Grigorjevič Zajcev
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291348/bmid_zapisky-ostrelovaca-gQB-291348.jpg
4
250
250
Za Volgou sa pre nás končí svet Legendárny ostreľovač Vasilij Grigorievič Zajcev sa narodil v roku 1915 na Urale a od detstva sa učil umeniu loviť v tajge. Najprv pôsobil v Tichomorskom loďstve a v roku 1942 prišiel do Stalingradu ako dobrovoľník. Slúžil v 1047. streleckom pluku 284. streleckej divízie 62. armády. Využil svoje lovecké zručnosti a nadanie a od septembra do decembra zlikvidoval pod nepriateľskou paľbou v troskách horiaceho Stalingradu 225 nemeckých vojakov a dôstojníkov. V Stalingrade sa bojovalo doslova o každý kúsok zeme, o každú budovu a o každú ulicu na život a na smrť a z jeho opisov doslova mrazí. Zajcev sa vydával na lov nepriateľa ako tieň, najradšej sám, neskôr zaúčal, ako prežiť, ďalších. V januári 1943 ho zranila mína a oslepol, čo mu zrejme zachránilo život. Zrak sa mu napokon po ťažkej operácii vrátil. Svoje spomienky na detstvo, dospievanie a vojnové časy opisuje realisticky a zároveň poeticky, s humorom a pozorovateľským talentom. Jeho veta „za Volgou sa pre nás končil svet“ sa stala symbolom ruského odporu proti nepriateľovi a heslom sovietskych vojakov v Stalingrade. Taktika, ktorú vyvinul počas bojov, sa dodnes vyučuje na vojenských školách po svete a podrobne ju opísal aj v dvoch učebniciach pre ostreľovačov. Dožil sa 76 rokov. Zajcevov životný príbeh inšpiroval viacerých filmových režisérov. Jeho pôsobenie v stalingradskom vojnovom pekle stvárnil J. Ozerov vo filme Anjeli smrti (1992) a J. J. Annaud vo filme Nepriateľ pred bránami (2001).... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Citadella (SK)Originální název:
За Волгой земли для нас не было. Записки снайпера (Za Volgoj zemli dlja nas ne bylo. Zapiski snajpera), 1971
více info...
Přidat komentář
Velice čtivě a poutavě zapsané vzpomínky aktivního účastníka bojů v pekle Stalingradu. Zajímavé je nejen sledovat všechny příběhy spojené s odstřelovačským uměním, ale i dobové reálie, popisy bitev, útoků a protiútoků, atmosféry i nálady mezi vojáky. To je něco, co si v mírových dobách vůbec nedokážeme představit.
Film Nepřítel před branami s pár úpravami. Kniha se čte hezky. Koho zajímá válečná historie určitě bude spokojen.
Normálne by som dal plné hodnotenie, ale kniha o nemeckom odstrelovačovi Josefovi Allerbergovi bola o niečo lepšia. Hlavne rozprávanie mi prišlo reálnejšie, no tu mi príde, že niektoré udalosti boli trocha v knihe prifarbené.
Neočekával jsem mnoho, obzvlášť poté, co se v předmluvě hovořilo o komunistické propagandě a účelovosti. Vůbec to nebylo tak hrozné, prostě ta nenávist Sovětů proti Němcům byla tak obrovská, že se různým těm mnoha provoláním a slibům dalo celkem v pohodě uvěřit. Kniha je napsaná dobře, odsýpá a je zde mnoho bojových zážitků. Líbila a doporučuji.
Když jsem si po přečtení pustil film, chtělo se mi brečet. Tolik promrhaného potencionálu. Zatím první film, který je pro mě mnohem horší, než samotná kniha.
Také jsem ponejprv zhlédl film a až poté se pustil do zápisků. Celé se to čte navýsost dobře, jednoduše a z toho, co lidé museli prožívat, je citít marasmus, ale i obrovské odhodlání zabránit německým hordám převzít iniciativu. To, že bájný německý snajperský guru asi neexistoval, tak jak je uvedeno ve filmovém snímku, ale i v této knize, vyvrací poznámka na okraji, mne ani nepřekvapilo. Jinak klobouk dolů.
Každá kniha sepsaná vojákem Velké vlastenecké války je důležitým zdrojem informací. Wehrmacht představoval obrovskou vojenskou sílu, nejlepší armádu té doby a tvrdě vpadnul do Sovětského svazu. Proti tomu bojovat byl boj o všechno. Rudá armáda to dokázala a vyhrála. Zajcev byl špičkovým snajperem a ve Stalingradu likvidoval se svými spolubojovníky Němce. Právě o tom je tato kniha. Ještě lepší je však kniha Na mušce lovce - z druhé strany fronty.
Na tuto knihu jsem se chystal velmi dlouho, a to zejména po shlédnutí filmu Nepřítel před branami. Bohužel film má z knihy snad pouze jméno hlavního hrdiny Vasilije Zajceva a několika jeho spolubojovníků (Kulikov, Danilov,...), jinak je všechno jinak. Jo a taky Stalingrad... Na doporučení některých recenzentů jsem si nejprve přečetl Na mušce lovce, což je tématicky stejný příběh, jen ze strany německého odstřelovače Josepha "Seppa" Allerbergera a cca o jeden rok dále, od léta 1943. Obě knihy jsou výbornými svědectvími z válečného šílenství a každodenního boje o vlastní život. Pro fandy válečné literatury určitě povinná četba - obou knih.
Kniha je vcelku dobře napsaná a dobře se čte. Popis bojových scén a každodenní reality z brutální bitvy ve Stalingradu byl úchvatný. Samozřejmě je místy v knize cítit komunistická propaganda, jenže tím se dílo neliší od německyých, britských či amerických válečných knížek. Za mě bych knihu doporučil i ostatním, aby pochopili válečné utrpení největšího konfliktu v dějinách lidstva.
Moje chyba, že mám v mysli film Nepřítel před branami.
Kniha mě proto tolik neuchytila.. i tak ale příběh stojí za to, jak zfilmovaný tak i knižní.
O této knize nemohu říct že se mi líbila z jednoduchého důvodu, nemám rád knihy s krvelačnou nebo brutální tématikou. Tuto knihu bych si asi nikdy nepřečetl, ale musel jsem ji číst na čtenářský deník do školy. Jinak se mi to zdá jako dobrý nápad udělat knihu s takovouto tématikou. za mě bych jí dal tak 8/10.
Nebylo to spatne, ale na knihu https://www.databazeknih.cz/knihy/na-musce-lovce-180969 to nemelo ani nahodou. Prilis politiky, bez nadhledu, nic moc...
Hrůzy války bez krve, násilí a zvěrstev.
Takový trosku politicky laděný příběh, kde více než o každodenní realitu a krutost bojů, jde o stranickou knížku.
Kniha je napsána poměrně jednoduše. Je to vše takové suché a jakoby bez života.
I když jde o dramatickou druhou světovou válku, působí nudně.
Příběh z pohledu německého odstřelovače, který jsem četla před touto knihou, mě bavil víc.
Pěkná knihy, popisující hrůzy války? Težko říci... v samotné knize je v poznámkách napsáno, že popisuje neexistující události. Kromě toho Zajcev je legenda, o které koluje hodně pověr, zejména relativně známý film Nepřítel před branami představuje alternativní fiktivní verzi. Jako hezký příběh beru, ale moc se nepitvám ve faktech. Ani v knize ani ve filmu, jinak by hodnocení muselo jít níže. Dále musím bránit tuto knihu, o které všichni říkají, že je plná sovětské propagandy – jsem si jistý, že americká či německá propaganda byly výrazně horší, než co jsem tu četl. Na druhou stranu možná se jedná o nedorozumění, mně osobně v knize vadil (důvod, proč jsem z maximálního hodnocení jednu * slevil) extrémní nacionalismus pro který nemám pochopení zde ani nikde jinde.
Dříve jsem měl rád film Nepřitel před branami. Poté co jsem si přečetl tuhle knížku už se na něj nemůžu ani podívat. Zápisky odstřelovače výborně popisují situaci ve Stalingradu nepropagandistickým způsobem. Vasilij byl vzdělaný a inteligentní hoch menšího vzrůstu ze sibiřě. Naučil se střílet již v útlém věku a celé mládí se věnoval lovu což mu nejspíš i zachránilo život , akorát začal lovit němce. Příběh také neodpovída. Jeden muž puška druhý nábojový pásek je mítus který akorát rozšířil film. Příjezd ke Stalingradu byl také jiný. Ale o tom si radši přečtěte sami.
Skvělá knížka, která nám řekne hodně nejen o odstřelovačích u Stalingradu, ale potažmo i o nátuře, smýšlení a „nezničitelnosti“ ruských vojáků. Dnešnímu zhýčkanému člověku hlava nebere, co všechno vydrželi a v jakých podmínkách dokázali Stalingrad ubránit proti početní i materiální převaze Němců, kteří měli lepší zbraně, letadla a další techniku, ale taky třeba kvalitnější boty.
O ideologii tu můžeme kafrat a vést akademické debaty, nicméně právě ideologie a vlastenectví (které je Rusům vlastní a nám tak cizí) byly hlavní VNITŘNÍ hnací silou vojáků, která je dovedla až ke konečnému vítězství.
Zajcev není žádný velký spisovatel, nicméně právě tato syrová neuhlazená autenticita knize dodává (nezamýšlenou) velkou výpovědní hodnotu.
Doporučuji.
---
„Vlastenec není ten, kdo mluví o lásce ke své zemi, ale ten, kdo je připraven za ni položit život.“
---
„Je velmi těžké sedět a sledovat, jak vaši kamarádi trpí. Člověk má pocit, že by měl být na jejich místě - ruský voják má takový pocit v povaze.“
Kniha pekná a pútavá, ale nemôžem sa zbavit dojmu, že Zajcevovi s knihou niekto pomáhal, aby bol asprávne ladená. Nevadí, vyrástol som v tej dobe a viem si politické ladenie odfiltrovat.
Prečo celú knihu spomína, že bojoval na lavom brehu Volgy, ked Volgograd je na pravom brehu? To netuším :-)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Sovětský svaz Sovětská armáda bitva o Stalingrad (1942-1943) odstřelovači, snajpřiAutorovy další knížky
| 2012 |  Zápisky odstřelovače |
| 1983 |  Stalingrad: Spomienky účastníkov bitky na Volge |
No... Jsem celkem na vážkách, jak knihu hodnotit. Patřím mezi "husákovy děti", takže mi při čtení bylo občas blivno - ta propaganda na mě působila i po letech. Prostě: Jenom sovětský soudruh je úplně nejvíc nejlepší člověk (ale bez politruka nedá ani ránu) a největší potupou pro něj je vyloučení z Komsomolu či Komunistické strany (jak je ve srovnání s tím něžné ono cimrmanovské "Ještě slovo, bačkoro, a zapíšem´ tě do deníku!"). Ale rozhodně tím nechci snižovat hrdinství a útrapy, bez kterých by vojáci RA nacismus/fašismus neporazili.
Takže zpět ke knize: Když člověk pomine fakt, že se skutečnost prolíná s fantazií (ano, mám dojem, že některé události byly dost přibarvené - ale nekažme historku pravdou) a propagandou (tu je potřeba filtrovat), čte se to velmi dobře. Ale pokud člověk trochu zná historii a občas koukne na nějaké ty dokumenty, hned mu dojde, že i sám Zajcev si dost věcí zidealizoval (případně mu to opravil někdo, komu to více myslelo "politicky"). Myslím, že je více vypovídající přiložený přetisk jakéhosi novinového článku...
Vyložené úsměvná je pak konfrontace předmluvy (která zmiňuje ten lživý "amerykanskyj" film) s přílohami (rozkaz s. Stalina). "Kdepak, nikdo na nás zezadu nestřílel, když jsme chtěli zdrhnout..."
Posuďte sami, protože i tak ta kniha za přečtení stojí, jen je dost poplatná době vzniku. Škoda, že nejsem narozen až v 90´ - možná by na mě tolik nepůsobila ta skrytá masírka...