Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536664/bmid_zapisnik-alkoholicky-662141ca46a9c.jpg
4
893
893
Poslední sklenička… dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky.... celý text
Přidat komentář
Líbí se mi, jak je Zápisník napsaný a jaký má přesah. Je vidět, že i z něčeho zlého může vzejít hodně dobrého. Autorce moc děkuji za odvahu, že do toho šla. Spousta lidí tady potom řeší nelogičnosti v chování hlavních aktérů, ale dle mého je hlavní problém, že z knihy víme, že byla hádka, ale už nevíme, co kdo jak podal, co kdo přesně řekl, jak co vyznělo a vlastně ani co přesně se řešilo. Víme jen, že byla hádka a problémy v manželství a během toho všeho vznikaly zajímavé projekty. Problémy, díky kterým se všichni báli, že do toho autorka opět spadne a naštěstí nespadla :) Více takových knih.
Zaprvé oceňuji autorčinu upřímnost. Závislost je nemoc, ničí životy, vztahy, kariéry, zdraví i vlastní mysl a pohled sama na sebe. To je tu vykreslené živě, a přitom organicky, je to jako opravdu jako číst deník - nedělám si iluze, že je zde opravdu všechno, ale není to potřeba, obrázek si uděláme dobrý. Celá problematika je zde velice lidsky pojatá, stejně jako aktéři děje.
K oněm aktérům - o autorce se vesměs nedozvíme dost na to, abychom ji mohli soudit jako osobu - závislost se může dotknout téměř kohokoliv, a to je také to, co se tu nejvíc řeší (nepřekvapivě), ale mně osobně tu chybí trochu hlubší vhled do duše autorky - co má ráda, jaké má názory, jak jinak trávila svůj čas, kdo vlastně je? Možná je to tak správně, protože jediné, co může člověk odsoudit, i když by neměl, je její chování pod vlivem, a je to způsob ochrany sebe sama a zachování aspoň nějaké anonymity, což chápu.
Přes co se ale nedostanu, a za tím si stojím, je chování jejího manžela. Citové vydírání, nadávky, používání dítěte jako rukojmí, manipulace, narušování soukromí, stalkerství, pokrtytectví, zanedbávání manželky a neschopnost dospělého muže se postavit mamince a tatínkovi, neustálé změny přístupu ("chci tě zpátky", hned po tom urážky a výhružky?), fyzické násilí (očividně opakovaně?). Chci říct, já vím, že s alkoholikem je to těžké. Já chápu, že autorčino chování nebylo vždycky košer. Ale autorka není jediná, kdo by měl vyhledat odbornou pomoc, protože pan manžel je jak z příručky o poruchách osobnosti, a jejímu problému dle mého pohledu zvenčí na všechno, co je nám tu prezentováno, přispěl obrovskou měrou. Takto to na mě působí z knihy - co já vím, jak to vážně bylo, ale nemůžu snad být jediná, koho to fakt zarazilo. Jednat s agresivním alkoholikem po dobrým dost dobře nejde, na druhou stranu - jestli se chlap "nechá vyprovokovat" k tomu uhodit ženu, i když opilou, sprostou a jinak agresivní, není pro něho slušný výraz. Samozřejmě, ano, autorka ho také neměla fyzicky napadat, to nezpochybňuji, je to nepřijatelné - jen chci podotknout, že vracet násilí (nebo ho spíš začít - v několika případech je zmíněno, že dostala facku nejspíš jen proto, že ho urazila, což absolutně není důvod někoho být, tím spíš ne ženu, tím spíš ne pod vlivem) absolutně není řešení, jen víc traumat pro oba. Za svoje reakce na chování druhých si každý neseme zodpovědnost sám. Když pominu tohle, pořád je tu všechno to manipulativní narcistní chování, které pro mě vyvrcholilo v jeho části knihy, kde si stěžuje, co si to klinika dovoluje, že dává jeho ženě podepsat mlčenlivost a dostatečně s ním nekomunikuje, ale ke svým chybám a jeho jednání se vlastně nevyjadřuje.
Celkově mě popis jejich manželství neuvěřitelně vyčerpával. Stránky a stránky krize, smutku, zoufalství, nejistoty, a naprosto nepřijatelného chování obou stran. Já vím, že se pořád mluví o tom, jak se dnes vztahy nahrazují, nenapravují, ale možná je to spíš tím, že dneska se lidi už tolik nebojí stigmatu a když jsou dlouhodobě (tady mluvíme o řádu LET) nešťastní a mají tu možnost, dokáží odejít. Neznám nikoho (včetně sebe), komu by prospělo, že spolu rodiče zůstávají jen kvůli němu, případně si jako náplast pořídí další dítě (z toho jsem popravdě trochu v šoku). No, můj život to není, ale rozhodnutí se zase vrátit k sobě mě docela překvapilo. Každopádně přeji manželům Duffkovým jenom to nejlepší, paní Michaela si po tom všem zaslouží být šťastná.
Nemůžu nezmínit pár gramatických chyb - chápu to u úryvků z blogu, ale nechce se mi to akceptovat v "knižní" části, která jistě prošla editem. Není to pro mě překážka v tom si knížku užít, to vůbec, ani toho nebylo dost na to, aby mě to rušilo, jen jsem si toho všimla.
Hodně soucítím s příběhem paní Michaely a obdivuji ji. V tolika situacích by byl relaps pochopitelný, ale nevzdala to, za to klobouček. Čtení mě přimělo trochu přehodnotit vlastní vztah k alkoholu, respektive k jeho úloze v nejenom mém životě - neměl by to být únik, to je dost šikmá plocha. Věřím, že tato kniha může spoustě lidí pomoct, ať už protože jim dodá naději, že se to dá zvládnout, ubezpečí je, že v tom nejsou sami, nebo jim pomůže uvědomit si, že některé věci už jsou za hranou a je vhodné začít s nimi něco dělat.
Těším se na Zápisník abstinentky!
Pár postřehů z knihy:
1. Překvapilo mě, že manžel na dovolený objedná víno od domácího?!
2. Po návratu z detoxu - doma láhve od alkoholu !?
3. Manželovo vyhrožování přes dceru !?
4.Manžel si odjede s dcerou do Chorvatska!?
5. Poprosí Jiřího na odvoz na Bulovku a pak : Neměla jsem na něj vůbec náladu a najednou zas jen manžel - chudák Jiří!
6. Manžela opustí, ten si najde novou přítelkyni a najednou je problém ? Žárlivost !? Díky tomu rozpad vztahu s novou přítelkyní ?
Moje recenze: Autorka má můj obdiv jít takto na venek a že zvládla ustát závislost na alkoholu, ale jako postavu v knížce je mi silně nesympatická. Taky nechápu jak se mohla starat o dcerku v takovémto stavu.
První část knihy mě dostala - osobně se zabývám závislostí již delší dobu a klobouk dolů, že autorka řekla vše veřejně - myslím, že to i mnohým otevře oči, že být závislý není jenom chyba dotyčného, ale že to znamená, že dotyčný je svým způsobem nemocný. Za mě naprosto super a čtivé.
Ve zbylých částech už jsem se místy trochu nudila. Některé pasáže byly zdlouhavé. Obdivuji autorku, že zvládla stacionář - opravdu to není lehké.
Jít takto s kůží na trh, to chce velikou odvahu, klobouk dolů. Míšo držím pěsti, jak v životě osobním, pracovním, tak hlavně v tom abstinenčním. Děkuji.
Kniha mě neskutečně vtáhla do děje. A kromě démonu alkoholu i dala zamyšlení nad manželským vztahem a komunikaci v něm.
Přečteno na jeden zátah, začetla jsem se a musela to dočíst. Obdivuji autorku, že boj s démonem alkoholem zvládla a že se rozhodla takto vyjít s kůží na trh, aby svým příběhem pomohla jiným lidem.
Oceňuji autorku za odvahu jít s kůží na trh. Velice autenticky popisuje vztah alkoholika k jeho droze. Anebo spíš alkoholičky. Pijící ženy jsou společností stigmatizovány mnohem více než muži. Proto je pro ně přiznání problému a zahájení léčby často náročnější než pro muže. Kniha je určitě hodně důležitá jak pro lidi, kteří mají problém s alkoholem, tak i pro jejich nejbližší. Dozví se, že v tom nejsou sami.
Za mě určitě dobře napsaná knížka, obdivuji autorku za otevřenost a detailně popsání svého příběhu. Určitě to mnohým pomůže v boji se závislosti.
Po knize jsem sáhla po té, co jsem si Míši tak nějak všimla v médiích.
Její příběh je skutečný. Potkat tato situace může opravdu každého. A je opravdu skvělé, jak situaci Míša nakonec zvládla.
A tak jako někde řekla: nejsem spisovatelka, jsem autorka. Přesně takto kniha vyznívá.
Prostě jednoduše sepsané pocity, stavy a situace jednotlivých dní a období.
Žádný velký román to být neměl, takže určitě splnil úkol, pro který byla kniha napsaná.
Za mě dobré čtení o daném tématu.
A určitě - smekám....
Poslech audioknihy
Obdivuji autorku, že dokázala o tomto hovořit naprosto upřímně, smekám před ní, rozhodně to nemohlo být jednoduché. Ale je moc dobře, že k tomu našla odvahu a podělila se s námi o svůj příběh. Téma ženského alkoholismu je u nás tabu a přitom je to velice palčivý problém. Audiokniha byla naprosto skvěle namluvená, místy jsem měla až husí kůži, protože jsem věděla, že se jedná o skutečný příběh a ne nic vymyšleného. Příběh mě vtáhnul od prvních minut, poslouchala jsem se zatajeným dechem, bylo to velice smutné vyprávění. Doufám, že bude namluveno i pokračování, Zápisník abstinentky, protože jsem moc zvědavá, jak se Míši a jejím blízkým vede.
Nikdy jsem výrazný problém s pitím neměla. Skoro totiž nepiju. Naposledy jsem měla skleničku vína někdy před pěti lety. Přesto se dokážu vžít do autorky této knihy nebo si to alespoň myslím, a to i proto, že jsem kolem sebe řadu alkoholiků už měla. Myslím, že knihy jako tato, jsou v dnešní době skutečně důležité. Alkohol je problém, který se týká nás všech. Slova o tom, že nepít v dnešní společnosti je nadlidský úkol, se zdají býti jako děsné klišé, jenže jsou hrozivou realitou. Palec nahoru za tento nakladatelský počin.
Je jasné ,že kniha není žádná literární perla ,ale na druhou stranu ,pokud motivuje někoho aby se nad sebou zamyslel ve spotřebě alkoholu ,nebo dokonce přestane pít ,tak stálo vydání této knihy za to. Velká poklona autorce ,že šla s kůži na trh ,a hodně ji fandím. Kniha byla velmi čtivá a zároveň i informativní.
Příběh tak jak ho napsal sám život obdivuji Míšu jak vše zvládla má můj obdiv.
Body za upřímnost a odvahu. Za odvahu přiznat sama sobě problém s alkoholem a přiznat se i okolí jaká vlastně byla matka, manželka a hlavně dcera.
(SPOILER) Žádnej vykradenej příběh. Obyčejnej život jedný mladý holky, která si nevybrala zrovna tu správnou cestu, kudy kráčet po cestě jménem ŽIVOT. Míša, která popisuje svých několik let s věrným kámošem po boku. Chlastem. Míša, která se propíjela prakticky už od svých osmnáctin, i když v tý době se tahle záliba ještě nejevila jako problém. Na svý svatbě zlitá jako carskej důstojník a po narození dcery takřka dennodenní standard. Padání na dno s množícími se opileckými incidenty. Za půl hodiny zvládnout dvě promile v žíle, žádnej problém. Mnohým nebyla Míša sympatická. Ani mně ne. Chovala se jako debil. Tak, jak se klasicky chovají permanentně opilí debilové. Plnej počet za upřímnost, vytrvalost, psací talent i za výhru nad sebou samou. Výhru, která snad není jen putovním pohárem. Výhru, který se její táta nedožil. Z jednoho prostýho důvodu. Den před nástupem do léčebny se oběsil.
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 | Zápisník nealkoholičky |
Knížka se moc hezky četla, klobouk dolů před autorkou, jak se zvládla zbavit závislosti a nebála se jít s kůží na trh. Když jsem četla popisované alkoholové eskapády, cítila jsem se provinile i při skleničce piva. Držím palce a chystám se přečíst pokračování.