Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536664/bmid_zapisnik-alkoholicky-662141ca46a9c.jpg
4
893
893
Poslední sklenička… dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Všechno špatné, co autorka zažila, mě mrzí, všechno dobré, co dokázala, jí přeji. To první dokázala zúročit, v tom druhém jí lidsky fandím. Nic to ale nemění na mém pohledu na literaturu: kniha vydaná oficiálním nakladatelstvím by měla mít literární tvar, i když se maskuje názvem „Zápisník“. Není to ani tak výtka autorce. Možná by citlivé vedení při sestavování knihy pomohlo nejen odstranit chyby bijící do očí (překrývající se části), ale posloužilo by i autorce, aby ze všeho nevyšla jako nezralá bytost – a paradoxně nemám na mysli její alkoholickou éru, ale pasáže ze závěru knihy (tedy z doby abstinence) týkající se jejího až pubertálního vztahu k manželovi (nechci ho, chci ho).
Ale celkově samozřejmě: při tomhle běhu na dlouhou trať držím pěsti.
Kniha neni zadny literarni klenot. Opakuji se v ni nedulezite informace, je hodne jednoduse napsana (mozna je to zpusobeno tim, ze se jedna o prispevky z Facebooku a blogu) a spisovatelka mi zacala byt lidsky velmi nesympaticka.
Vůbec nevím co si o tom myslet. V první deníkové části mi strašně vadí to opakování, kdy každou stranu v podstatě čtete dvakrát a mnohdy se informace i rozchází, působilo to na mě nedůvěryhodně.
Jak je kniha líčena, vůbec jsem nepochopila to manželství, jak někdo může setrvávat v takovém vztahu. Paní Duffkové přeji hodně sil, aby se k alkoholu už nevrátila, pro zbytek nějak pochopení nemám, hlavně všech těch věcí okolo těhotenství. Jsem ráda, že už to mám dočtené a nemusím v tom pokračovat.
Velmi čtivé, ač velmi těžké. Vyprávět otevřené vlastní příběh s takovou sebereflexi není nic snadného. Zde se to povedlo. Palec nahoru.
Velmi upřímná zpověď alkoholičky, která je zároveň matkou a manželkou. Autorka čtenářům popisuje svůj pád na dno alkoholizmu a následnou léčbu s pomalím vzestupem zpět do normálního života. Čtivé a poučné.
Skvela kniha, vypravecka me nejdriv strasne dtvala, ta jeji neschopnost chytit zivot do vlastnich rukou. Pak jsem ji ale pochopila, litovala, a nakonec se radovala, ze se da vsechno zvladnout. Neni to jednoduche cteni, ale rozhodne stoji za to, si tuto knihu nenechat ujit. Mne to treba pomohlo pochopit nektere lidi z meho okoli, kteri popijeji vic nez je zdravo. Spadnout do toho muze kazdy... to je asi hlavni poselstvi te knihy. Libila se mi i proto, ze krome toho, ze je dobre napsana, muze byt i poucna a nekterym lidem pomoci...
Autorka se trefila do prázdného místa na trhu. Proto, třebaže její styl není brilantní, pokud patříte k těm "bez záklopky", to nejmenší, co (pro sebe) můžete udělat je přečíst si, jak snadná je jízda dolů a že vydrápat se zpět bolí. Nad mnohými se navíc hladina zavře.
Michaela je nařízena střela a to jí pomohlo nakonec v oběma směrech. Snad ji ta vůle vydrží. Mám z ní pocit takové stabilní nespokojenosti, jen je důležité si říct, že dělat něco silou není řešení.
Zpověď autorky, obdivuji, že dokázala tak otevřeně psát o své závislosti, o chování k svému dítěti, manželovi a rodině. Chtělo to asi odvahu se ke všemu veřejně přiznat a nebát se, jak to čtenáři posoudí. Povedlo se to a já držím autorce pěsti pro štěstí v dalším životě.
Velmi upřímná a otevřená zpověd Míšy Dufkový o tom jak propadla alkoholu a jak se ze všeho nakonec dostala. Budete ji držet palce i když to sní okolí mělo asi do
dost těžký.
Autorka napsala svou výpověď otevřeně a čtivě. Klobouk dolů, jak se popasovala se svým neduhem a ještě větší obdiv, že z vlastní iniciativy začala provozovat aktivity na pomoc stejně závislým. Možná bych vytkla jen to, že se mnohé opakuje, a to tím, jak je text proložen příspěvky z FB. Sdělení je pak redundantní a trochu čtenáře může mást. Určitě by nevadilo, kdyby autorka ve své zpovědi zašla do větších detailů, jak už níže někdo zmínil. Na druhou stranu už tak není lehké se s tímto (bez zachování anonymity) svěřit, natož zacházet hlouběji do podrobností.
Toto není Zabiják od Zolly. A jsem si jistá, že toho autorka ani nechtěla docílit. Je to jednoduchá výpoveď člověka, který se dostal do kolotoče závislosti. Prožít jí a pak o ní otavřeně psát a mluvit už jednoduché být nemohlo.
Zajímavé čtení. Moc mi neseděl styl, ale stojí za přečtení. Držím autorce pěsti do dalších let.
Tematicky je mi kniha velmi blízká, protože takového člověka znám. Je to hrozné, jak mají mnoho společného.
Tentokrát nebudu hodnotit knihu, ale osobní příběh - a snad jen: Klobouk dolů a držím moc palce!
Přečteno za jeden večer. Intimní zpověď ženy, matky, dcery, manželky, sestry, vnučky... Inspirativní příběh. I když jsem sama nebyla ve fázi alkoholismu, přestala jsem s občasným pitím, možná i na základě blogu Zápisník alkoholičky. Nikdy není dost upozorňování na problém, který se v naší společnosti týká obrovského množství lidí, mužů i žen. Doufám, že se ve společnosti zabydlí to, že kdo nepije, není divný. V mém okolí začíná takových lidí přibývat.
Co se týče literárního zpracování - nevadilo mi prolínání vyprávění s FB příspěvky, opomíjím taktéž těžce formulované věty, či chybky. Nejhorší pro mě bylo otevřené popisování problémů ve vztahu v závěru knihy, kdo komu co psal, co ten druhý odpověděl, ... Kniha by se podle mě bez těchto detailů obešla. Autorce Michaele upřímně fandím, aby ve své abstinenci vytrvala!
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 | Zápisník nealkoholičky |
Stojí za přečtení.