Zápisník alkoholičky

18.02.2020

Velmi, ale opravdu velmi si vážím těch, kteří mají odvahu jít s kůží na trh a mají odvahu o svých trápeních promluvit veřejně a ne se někde ukrývat pod kamenem. Závislost na alkoholu by neměla být přehlížená. Bohužel děláme, že je to jen záležitost mužů a že ženy to nedělají a nikdy dělat nebudou. Ale chlastají úplně stejně. Jenom se o tom tolik nemluví. Takže, mluvit, mluvit, mluvit. Nemůžeme dělat, že ten problém neexistuje. Toto je autentická výpověď ženy, která vystoupila z davu a s alkoholem si to rozdala na život a na smrt. Jen tak dál. Přeju jí, aby nad ní už alkohol nikdy nevyhrál a ona byla čistá už do konce života. Druhé šance nejsou zadarmo. Držím palce.

16.02.2020

Silný příběh, na hořké téma se dobře četl. Obdivuju sílu se odhalit na kost, což chtělo i obrovské odhodlání rodiny. Všem z aktérů mnoho štěstí v životě.

06.02.2020

Velmi silný příběh. Kniha přečtená za jeden den. Autorku a celou její rodinu velmi obdivuji. Vnímám tuto její výpověď jako syrové vyprávění bez příkras, jako příběh neobyčejně obyčejné ženy, která prošla něčím co může potkat kohokoli z nás. Vše jsem jí věřila a moc jí do budoucna fandím. Naplňuje své heslo - každý kdo bloudi, nemusí být ztracen.
Kniha je prokládána úryvky z Facebooku a zápisky z deníku, čte se opravdu jedním dechem. Vřele doporučuji všem co mají rádi osobní příběhy ze života skutečných inspirujících lidí.

06.02.2020

Uprimna, otevrena zpoved, knizka se cetla sama. Autorce fandim a preju hodne stesti. :)

03.02.2020

Neskutečně mě mrzí, že musím dát horší hodnocení, než jsem původně zamýšlela. Míše fandím dlouhodobě a otázka alkoholismu mezi "normálníma" spořádanýma lidma, do kterých byste to neřekli, je takový tichý zabiják, že je jedině dobře, že se o tom otevřeně mluví. Co skutečně oceňuji, je upřímnost autorky. Ohledně všeho – jak toho, do čeho spadla, co při alkoholismu vyváděla, tak rodinných vztahů, a to v nejsurovější podobě – ne každý dokáže psát o sebevraždě rodiče nebo domácím násilí. Taková kniha může spoustě lidem otevřít oči a na trhu chyběla. Co mi ale trošku vadí, je jednak již zmíněné opakování postů z facebooku a deníku, tak poslední část autorčina příběhu, která je nejdelší, ale přitom (krom nešťastné smrti rodiče, která je opravdu velmi smutná a za to, že to zvládla, jí patří stejně velký obdiv jako za to, že s alkoholem sekla) je spíš o taxativním výčetu toho, co se potom stalo, i když mi to tak zajímavé nepřišlo. Já si upřímně myslím, že „gró“ knihy mělo být spíš v boji, konec mi přišel utahaný a zdlouhavý, a byl na něj kladen příliš velký důraz, ale přitom se to stále opakovalo - s manželem jsme nekomunikovali, nechtěl mi půjčovat dceru, nevěřila jsem, jaký velký úspěch blog má. Přišlo mi to, jak kdyby se s těma posledníma událostma nesmířila a omlouvala své a naprosto nepřijatelné chování svého muže. Nic to ale nemění na tom, že moc autorce fandím v její práci i v osvětě, která je skutečně potřeba, a doufám, že se jí bude už jen dařit.

31.01.2020

Knížku jsem si přečetla ze zvědavosti. Zajímavé je, že autorka dá na konci knihy prostor i nejbližším z její rodiny, aby napsali svůj pohled na její závislost. Je poznat, že deník byl sepsán později než se opravdově dělo, je tam cítit určitý nadhled. Autorka je určitě inteligentní žena, jen se u ní něco zvrtlo.. Celou knihu mi vrtalo hlavou, že se trochu víc autorka neprala za svou dceru,ale neznám všechny okolnosti. Jinak jak autorka píše, kdyby ta kniha měla pomoct jednomu člověku, stalo by to za to.