Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539480/bmid_zapisnik-alkoholicky.jpg
4
907
907
Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky.... celý text
Pro ženy Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno:
2020
,
Voxi
Interpreti: Tereza Dočkalová , Iveta Dušková , Pavel Batěk , Martin Písařík
více info...
Přidat komentář
Kniha byla zajímavá, ale co nechápu, že se autorka vrátila ke svému manželovi, který se k ní choval dle jejího vyprávění úplně příšerně v každém období, a má s ním druhé dítě.
Asi jsem měla přehnaná očekávání.. je skvělé, že se tomuto tématu spisovatelka věnuje, ale asi jsem od toho vzhledem k velkému boomu čekala trochu víc.. na druhou stranu je to vytvořené z blogu a kdybych měla podobný problém, chytlo by me to asi víc.. ubírám proto jen jednu hvězdičku, spisovatelka nemůže za to, že nejsem cílová skupina..
I když jsem od knihy čekala něco jiného nebo víc...myslím si, že je velice důležité, že kniha vyšla a že se autorka v tématu "alkoholismu" angažuje.
Díky za knihu a za Vaši práci paní Duffková!
Kniha se moc dobře čte.
Pro člověka, který se s tímto problémem nepotýká, je šokující jak život s takovým člověkem nebo vedle takového člověka je těžký, co to vše obnáší.
Pořád to přináší otázku PROČ? Proč to nechat dojít tak daleko? Proč je tak těžké si přiznat problém? Proč … V knize se sice odpovědi nedozvíte, ale je zajímavé si vyslechnout příběh od ženy, která si tím prošla a zvládla to.
Viděla jsem i film, ale není tak dobrý jako kniha.
Uprimne vypraveni hlavni hrdinky o preceneni vlastnich sil a o vyrovnavani se s neuspechy a hledani zapomneni na dne lahve. Na dne lahvi. Mnoha lahvi. Uvedomovani a priznavani si problemu a vlastni zavislosti, naturalisticke a velmi verohodne.
Příběh je to velmi zajímavý. Oceňuji, že autorka byla schopná se svým traumatem vystoupit na světlo. Ocenění Magnesia Litera za blog ovšem moc nechápu. Psaní není nijak extra kvalitní. Plus pro závislé zde určitě je, ovšem díky tomu bych to viděla na nějaké jiné ocenění, ale ne za “literaturu. V každém případě přeji autorce hodně štěstí a jen tak dál s abstinencí.
(SPOILER) Nejdříve jsem viděla film,líbil se mi,TR je moje oblíbená herečka a hrála to tak,že bych jí tu závislost uvěřila. Kniha nezklamala,je čtivá,hvězdy dávám nejen za boj se závislostí,ale i za upřímnost a nebojácnost, i když nevěděla,jak všichni její zpověď přijmou. Doufám,že probíhá životem už jen v drobných zatáčkách a bez větších karambolů. Nevím přesně čím, ale kniha mě uchvátila, doporučuji všem, kteří jsou na rozcestí a nevědí kudy kam.
Člověk musí asi při čtení trochu zohledňovat/myslet na to, že to je knížka vytvořená z blogu (ten jsem nesledovala) a ne úplně "čistokrevná literatura". Tím nechci Zápisník alkoholičky určitě nijak shazovat, oceňuji, že se Michaela Duffková rozhodla, jak sama říká, jít s kůží na trh a podařilo se jí i díky tomu upozornit na téma(ta), o kterých se u nás stále nemluví dostatečně nebo se trochu bagatelizují. Knížka je čtivá, což dělá i to, že je hodně osobní a vypráví zajímavý, nelehký a místy až hodně drsný příběh, který by vystačil na několik životů a přitom je "jen" o jedné velmi mladé ženě, která má (snad díky své odhodlanosti, odvaze, vůli stále) život před sebou. Občas mi trošku vadily některé jazykové neobratnosti, opakování se (typicky, když byl text prolnutý příspěvky z blogu nebo deníku, který si Michaela psala během léčby) a naopak by možná (když už se Michaela rozhodla pro takovouto osobní zpověď) neuškodilo, jít v některých místech (kde mluví o svých emocích, roztržkách s manželem...) více do hloubky, více popsat, co a jak se událo, abychom si její příběh mohli lépe zasadit do kontextu, poznat ho. Ale chápu, že už takto asi Michaela veřejnosti ze sebe odhalila mnohem více, než by si možná kdy představila a také, že je velmi těžké některé osobní věci, události, pocity, svá jednání a jeho příčiny uchopit, popsat a vůbec se v nich sama pro sebe nějak vyznat (to ostatně Michaela v knížce opakovaně sama uvádí).
Na filmu jsem v kině nebyla, blog neznám. Obdivují paní Duffkovou za odvahu svěřit se a otevřít se světu se svým démonem. Jsem strašně ráda, že se ze své závislosti dostala!
Ve svém okolí mám více lidí, kteří mají s alkoholem problém, ale jsou ve fázi popírání. Pamatuji si, když jsem dospívala a má mamka měla přítele, který byl bez alkoholu jako anděl a poté, co se napil (bylo to více než často) se měnil na úplně jinou, zlou osobu. Jsem ráda za tuto "školu", protože osobně alkohol nesnáším a nepiju ho.
Kniha se čte skoro sama. Co mi však v příběhu strašně vadilo, byla postava jejího manžela. To opravdu může někdo žít po boku někoho, kdo ho záměrně shazuje, obviňuje a neumí se ho zastat?! Místo, aby byl své ženě podporou v době, kdy ho nejvíce potřebuje, začne jí dělat naschvály a paní mu je ještě vděčná.
Dávám 3 hvězdy za to, jak bleskově jsem knihu přečetla. Moc se mi líbilo, že kniha zaplňuje některé mezery, které mi v příběhu vytvořil film. Na druhou stranu tam stále nějaké vidím. Vadily mi poměrně časté zkratkovité popisy dlouhodobějších událostí. Nebylo pro mě pochopitelné chování hlavní hrdinky poté, co se dostala že své závislosti. Manžel ztratil mé sympatie svými podrazy a slovními útoky. Kniha se mi líbí, protože může sloužit jako odstrašující případ pro možné závislosti, ale i jako pomoc potřebným.
Začala jsem číst ze zvědavosti.Nechápu co na té knize je,tak úžasého?Protože moje babička byla těžká alkoholička,její starší dcera a její manžel taky a moje matka, byla nejhorší,těžká alkoholička a nikdy se nešla léčit,nakonec to špatně dopadlo.Svůj deník bych nazvala 30 let pekla.Celkově byla kniha velmi čtivá a dobře napsaná.Míša si v ní dokazala pěkně nasypat popel na hlavu.Doufám,že to peklo nikdy nezačne znovu,že se jí podaří udržet rodinu.......
Obdivuji vhled autorky do této problematiky, popis jak to vnímá rodina a okolí. Na druhou stranu druhá polovina knihy, kde autorka už jen lamentuje nad rozlitym mlékem, za které si mohla sama, mne už nebavila.
Knihu jsem si koupil ihned po jejím vydání, sledoval jsem i blog od samého začátku, ovšem ke knize jsem se dokopal až teď po shlédnutí filmu. Je to velmi silný příběh silné ženy. Rozhodně doporučuji každému, kdo někdy s alkoholem problém měl, cítí, že má nebo by mohl mít. Doporučuji i lidem co si myslí, že v jejich okolí je někdo, kdo by takový problém mohl mít. Kniha vydá za spousty článků s tímto tématem. Přečtení “zpovědi" někoho kdo si prošel právě takovým peklem je ta největší zkušenost.
Autorce přeji hodně sil a děkuji za její pomoc lidem, co svádí tento velmi těžký boj.
Zpověď, ke které by se určitě nedostalo tolik čtenářů, kdyby se do kin nedostal film se skvělým obsazením.
Dějově je knížka bohužel nezáživná a vývoj čtenáře nepřekvapí. A to ani v situaci, pokud netuší, o co (koho) jde.
Polovina knížka je o alkoholismu, druhá polovina o obstinenci.
Oceňuji ale u paní Duffkové obrovskou statečnost, neboť veřejně se přiznat k problému, který je společností tolerován a přehlížen, když stín dopadne i na její rodinu - to už opravdu chce kus odvahy.
Držím pěsti a pokud kniha pomůže alespoň jednomu člověku, pak splnila svůj účel.
Poslechla jsem jako audioknihu,chtěľa jsem si připomenout děj knihy,kterou jsou dříve četla,a také před par týdny viděla v kině.Film nesplnil me očekávání,kniha je prostě kniha.Celkově vtáhne čtenáře do děje,vše prožívá s hlavní hrdinkou.
Ke knížce jsem se dostala po zhlédnutí filmu, který mě dostal. Ale zpět ke knize. Obdivuji odvahu vystoupit z anonymity, dát celému příběhu tvář. Ovšem z mého pohledu dost pokulhává literární hledisko a některé pasáže například o pobytu v léčebně by si zasloužily více rozepsat.
Poslechla jsem si jako audioknihu jako doplnění k filmu a zjistila, že realita byla mnohem drsnější. Velmi kvituji otevřenost autorky.
Možná jsem naivně očekávala příběh o alkoholu a alkoholismu dle názvu, ale o tom to nebylo. Člověk v pozadí cítí, že autorka nežije zcela šťastný život, nedokáže se rozhodovat sama za sebe a nechává ostatní, zejména v partnerských vztazích, aby si s jejím osudem dělali, co chtějí. Ačkoli to není explicitně zmíněno, autorka pravděpodobně kompenzuje tento hluboký nesoulad a zásah do osobní integrity alkoholem. O to více mě mrzí, že nakonec jsou jako hlavní zdroj jejího alkoholismu prezentovány jisté zděděné sklony prostřednictvím příběhu autorčina otce. Autorka nejenže nejde na dřeň, ale také zavádí čtenáře do slepé uličky. Myslím, že potenciál pro povídání o alkoholu a o tom, co nás jako jedince vede k jeho konzumaci, mohla autorka se svým životním příběhem využít daleko více.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 | Zápisník nealkoholičky |
Alkoholik chápe. Alkoholik hltá slovo za slovem, protože přesně ví, o co jde. Nejste alkoholik? Nečtěte to. Autorka nezabíhá do žádných detailů, jen tak povrchně proplouvá a komentuje v podstatě svůj život. Kromě suchého faktu, že "zase pila", se za celou dobu nic moc nedozvíte. Mě to bavilo, protože chápu a vím. Ale objektivně souzeno, žádná velká hitparáda. Jediné, čemu nerozumím, proč zrovna tenhle výkvět získal cenu za blog.