Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539480/bmid_zapisnik-alkoholicky.jpg
4
850
850
Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky.... celý text
Pro ženy Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno:
2020
,
Voxi
Interpreti: Tereza Dočkalová , Iveta Dušková , Pavel Batěk , Martin Písařík
více info...
Přidat komentář
Myslim, ze autorka to ve sve knizni zpovedi dobre vystihla. At uz alkoholicku ve svem okoli poznate sami, varuji vas jini nebo se zkratka jinym zpusobem dozvite o alkoholove zavislosti (zejmena pak zeny) - co dal? Co s tim? Jak to budete resit?
Nijak.
Chceme verit vsem lzim, ktere nam vyklada. Vzdyt zase tak zle nevypada, doma to ma blby, rodina ji asi pomuze ne... Kecy na druhou. Ale nikdo z nas nechce napr. matku tri deti videt na vlastni oci lezet oblicejem v blate s uvolnenym mechyrem. To vazne ne. A ten problem se neresi. Jen obchazi, omlouva, efektivne zameta pod koberec. Takze alkoholicka zustava alkoholickou. Dokud se ona sama nerozhodne ji prestat byt.
Je dobre o tom mluvit.
Tleskam pani Duffkove, ze o tom mluvit dokaze a stale mluvi.
Chápu, že to není nějaký extra literární počin, ale jako celkový pohled do hlavy alkoholika mi to stačilo. Autorku obdivuji, že s tímto šla ven.
Co se týče jejího manželství, osobně mi přišlo, že v tom období, kdy se už léčila byl její manžel až moc toxický, místo toho aby byl Míše oporou tak jí vyhrožuje tím, že ji sebere dceru Vůbec se mi to nečetlo dobre a divím se ji, že s nim vůbec zůstala.
Audiokniha
Hledala jsem něco na tohle téma do čtenářské výzvy, upřímně, moc se mi do něj nechtělo, takže když jsem narazila na tuto knihu v audioverzi, řekla jsem si, že poslouchat by to mohlo být snazší, než číst. No, ani to poslouchání nebyla zrovna odpočinková činnost. Ale stejně jsem ráda, že jsem si zvolila právě tuto knihu. Míšo, držím palce!
Knížka není nějaká beletrie, ale je velmi zajímavá. Jak bylo už psáno - obdivuji jí, že šla z kůží na trh. A přiznám se, že co jsem začala číst, až dosud jsem si raději nenalila.
Velmi obdivuji paní Míšu, že šla s kůží na trh. Že napsala svůj příběh pod svým jménem, že vydala všanc lidskému posuzování svůj život a život svých blízkých. To, jak se poprala se svou závislostí a jak se toho všeho snaží využít pro dobro jiných, je další věc hodná obdivu.
Vím, že o skutečném a velmi nedávno se odehrávajícím příběhu, který se osobně a hluboce dotýká žijících osob, se nedá psát stejně jako o románu - posuzovat, kritizovat, domýšlet si, radit, co by šlo příště napsat jinak a lépe. Přesto si neodpustím říct, že věc, která mi v knížce neladila, byl značný rozpor mezi tím, jak Míša uznává, že ji manžel byl velkou oporou, ale zároveň kdykoliv o něm píše něco konkrétního, jsou to převážně negativní věci, dle mého názoru už za hranou psychického teroru a materiálního zneužívání. To je přece velmi závažné a neumím si představit v něčem takovém žít dál. Míšin příběh přece poslední napsanou větou v knize nekončí....
Autorku a její příběh jsem neznala a nebýt čtenářské výzvy, asi bych po knize nesáhla. Držím jí palce a také lidem, kteří se závislostí bojují. Opravdu je nutné o tom hovořit.
Kniha se mi moc líbila a ještě víc se mi líbí, že upozorňuje na tak velký problém jakým je závist na alkoholu. I já sama jsem si v určitém období svého života až moc často ,,tykala" s alkoholem ale nikdy to naštěstí nezašlo tak daleko jako v případě paní Michaely. O to víc musím smeknout, že našla odvahu a chuť se svou závislostí bojovat a povedlo se jí to a ještě k tomu začala pomáhat dalším. Kniha je podle mě v podstatě vodítkem k tomu, jak se ze závislosti (jakékoliv) dostat a o to šlo určitě především.
Zde je dobře vidět, jak jsme my lidé křehcí. Někdo se holt umí se strastmi života poprat sám, jiný to prostě nedokáže, a bere si na pomoc "kamaráda".
Myslím si, že o alkoholismu je potřeba ve společnosti hovořit. Zejména u nás, kde teče alkohol proudem, a ten, kdo nepije, je divný/umírá/těhotný/kazí partu...Je tedy jen dobře, že paní Michaela tuto debatu trochu rozproudila. Držím jí, i všem ostatním se stejným problémem, palce, aby vydržela/i.
Míše a její rodině držím palce!! Kniha se mě četla velmi dobře. Už za dva dny jsem ji přečetla a chystám se na druhou knižku od Míši Duffkové. Ráda sleduji její blog na fcb a instag.
(Audiokniha)
Nebýt čtenářské výzvy, nevím, kdy bych se k této knize dostala a musím říct, že bych litovala. Příběh Míši mě hodně zasáhl, strašně se mi svíralo srdce, když se vám odhalí mysl alkoholika. I já mám s alkoholikem své zkušenosti a není to nic hezkého. Jak si prostě nepřizná, že má problém, je to opravdu konečná :-( Alkohol je velmi silný nepřítel, ničí vše, co mu přijde do cesty. A kdo s ním bojuje a vyhraje, je pro mě "hrdina".
Závěr knihy mě hodně dostal, dojal a moc Míše a její rodině držím palce...
Skvělé, čtivé a dojemne.. Sama moc nepiju, ale rada jsem si přečetla o zkušenosti teto mladé ženy a matky.. Člověk az zasne ze je to tak silna zavislost,ze ani dite neni prekazka .Kloubouk dolů ze to zvlada a jeste vetsi obdiv ze dal pomaha..️
Míše moc fandím, cením si její otevřenosti, nebylo to úplně lehké čtení. Protože tu mam ale hodnotit knihu jako takovou dávám 'jen' 4*, protože mi trochu vadil styl psaní, přeskakování, opakovani již rečeného. To ale neubírá váhu tomu, že si cením takto sdílených zkušeností, které evidentně lidem se závislostí pomáhají.
Cením si autorky za její odvahu a otevřenost, protože hrozba alkoholové závislosti se u nás pořád bere na lehkou váhu a ženský alkoholismus je úplné tabu. Knihu hodnotím hlavně z hlediska jejího společenského přínosu.
Z knížky mám rozporuplné pocity. 1/4 - 1/3 pro mě byla náročná z hlediska osobní zkušenosti s alkoholismem, zároveň to však byla asi nejzajímavější část knihy. Závěr s pohledem rodiny na věc byl taky fajn. V části mezi tím jsem očekávala asi více o průběhu samotné léčby. Překvapující pro mě bylo, že pro autorku pak alkohol už nebyl moc lákavý - což bych u osoby závislé na alkoholu nečekala. Oceňuji otevřenost s jakou popisovala problematické vztahy s manželem a dalšími rodinnými příslušníky. Pro dobro jejich dětí doufám, že nepřijdou žádné relapsy ani jiné zdravotní pohromy.
Knížku lze doporučit všem, kteří mají s alkoholismem osobní zkušenost - vlastní závislost, závislost v rodině a mezi známými, zkušenosti z práce, popř. těm, kteří se o danou problematiku prostě zajímají. Nedoporučuji lidem, kteří by očekávali souvislý příběh.
Tohle bylo silné čtení, chvílemi mi bylo hodně těžko za autorku ( v jakých situacích se ocitla a jak je řešila). Myslím si že kniha by měla být povinná, byť autorka je velice mladá žena.
Po knize jsem šáhla náhodou, ale určitě mě zaujala. Dva večery mezi prací a bylo přečteno. Za dva večery jsem nahlédla, do života jedné pro mě statečné ženy. A to naprosto vážně a bez okolků, autorka si určitě zaslouží obdiv a respekt.
Ano teď si mnozí jistě klepou na čelo, jak mohu někoho takového obdivovat?
Alkohol je všude kolem nás, tak nějak jej myslím nevnímáme, jako strašáka.
Je opravdu velmi tolerovaný v naší společnosti. Je super, že autorka vystoupila z anonymity. Tuším jsem zhlédla nějaký pořad v televizi, již před přečtením této knihy.
O závislostech, jako takových, by se mělo mnohem více hovořit, mělo by se to doslova prát mezi mladé lidi a vůbec generacemi napříč.
Pracuji jako zdravotník, se závislýma na alkoholu a jiném, se setkávám poměrně často (byť to není prioritní zaměření mého pracoviště). A taktéž se setkávám s těmi na kterých pravidelná konzumace, již zanechala následky. Bohužel jsem také zažila pár totálně rozpadlých osobností vlivem alkoholu.
Nesoudím, to mi nenáleží a ani nikomu jinému. Za každým jedním člověkem stojí nějaký příběh, osud. Mnohdy velmi tvrdý a krutý, často si říkám, že v takových situacích bych, asi také hledala útěchu třeba i v té lahvi.
A bohužel i dnešní doba tomu nepřispívá, lidé neumějí vzájemně komunikovat, řešit problémy, ventilovat své vlastní emoce a pak potřebují nějakou ,,berličku“. Pak už je jenom krůček, od toho spadnout do nějakého průšvihu.
A odraz, ze dna, zpět do běžného života je pro tyto lidi opravdu velmi těžký.
Měla by to být možná povinná četba, ale myslím si, nactiletí - mlaďošci to stejně nevnímají? Vlastně možná je to spíš problém střední generace… nevím? Je tu mnoho otázek? Nad kterými se člověk zamýšlí, ale důležitá je podpora člověka, který se rozhodne všechno změnit. Je to pořád forma nějakého duševního strádání - úplně se mi nelíbí pojem nemoci, to co řeším běžně v práci já, jde změřit - zvážit, jde přijít na to proč? Proto je pro mě cokoliv trošku psychologického či psychiatrického fascinující... . Tady opravdu musíme naslouchat, protože bolavou duši poznáme právě většinou, až když se začne projevovat nějaká závislost, sebedestrukce aj.
Smekám i nad rodinou autorky, mnohdy i rodiče a ta nejbližší rodina zavrhne závislého. Maminka a bratr i muž autorky, si zaslouží obdiv za svou sílu. Za to, že s ní překonali toto období, že jí byli oporou, vždyť v těchto situacích se běžně rodiny rozpadají.
Já se po přečtení této knihy jenom utvrzuji v tom, že opravdu nelze soudit, nelze říkat nikdy….
Autorce přeji sílu, ať zvládne celoživotní boj ona x alkohol.
Kniha byla určitě edukativní, žádné složité čtení. Ale půjdeme-li do hloubky složité téma to určitě je. A myšlenka je také velmi hluboká, záléží jak jí každý uchopíme, co si z toho každý z nás vezme.
Tato kniha a i blog pomohla určitě spoustu lidem, kteří buď mají s alkoholem problémy a nebo také jejich nejbližší. Je škoda, že styl psaní byl opravdu blogový a bylo to takové spíše shrnutí uplynulých let, což je za mě škoda. Alkohol je téma, které je celkově u nás přehlížené a nebylo by od věci zajít více do podrobností ohledně emocí. Mám pocit, že v dnešní době pije spousta lidí každý den a nepřijde jim to divné, ale kde je ta hranice abychom si řekli, že už jsme alkoholici? Zajímavé téma, za mě málo využité. Míše samozřejmě moc fandím!
Na knihu jsem se moc těšila, ale vadil mi styl psaní, hodí se to opravdu na ten blog. Spousta situací se mohla víc rozepsat, je to spíš takové shrnutí a to je škoda.
Jinak Michaele moc fandím.
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 | Zápisník nealkoholičky |
Musí být hrozně těžké, aby se člověk dostal ze závislosti na alkoholu nebo drogách.
Spisovatelka se snažila napsat knížku, která by ukázala čtenářům, jak je to složité.
I když jsem ke konci knížky měla problémy vydržet její chování, tak kniha byla zajímavá.