Zašlá chuť morušek / Cestovní zpráva čarodějova učně
Miloslav Nevrlý
Nové vydání dvou nedostupných textů autora Karpatských her a Knihy o Jizerských horách. Zašlá chuť morušek je barvitou vzpomínkou na mládí stráveném v divokém kraji Krkonoš. Odráží autorův niterný vztah k těmto horám, na které vzpomíná tak, jak je poznal v dobách svého mládí jako mimořádně půvabný kout, plný vznešenosti, pohody a harmonie. Cestovní zpráva čarodějova učně - autorova prvotina - je pak záznamem putování po východním a jižním Slovensku s Marcelem Safírem. Jemu je věnován i poslední text knihy: Marcel Safír - člověk odsouzený k životu.... celý text
Přidat komentář
Miloslav Nevrlý je patrně náš nejlepší žijící jazykový stylista, pokud jde o popisy krajiny a přírody, jejich nálad a jejich genia loci. Zašlá chuť morušek je naprosto mimořádný obraz Krkonoš, které už nejsou a nebudou. A Cestovní zpráva je text takřka iniciační, popisovaný Marcel Safír dorůstá podoby kohosi téměř mytického. A celkem knihy prostupuje pro Nevrlého tak charakteristická empatie a pokora vůči všemu živému a přirozenému, upřímný zájem o přírodu a svět kolem nás, to vše dohromady tvořící výsostný a bytostný humanismus. Je to - podobně jako ostatní jeho knihy - jedinečné propojení pohledu přírodovědného a duchovního (které - jak nám autor ukazuje - zdaleka nestojí v tak příkrém rozporu, do něhož bývají mnohdy stavěny).
Miloslav Nevrlý svým příběhem dokazuje, že kvalitní život se dal prožít i za minulého režimu a za dobrodružstvím a zbytky nenarušené přírody nebylo nutno cestovat nákladně na druhý konec světa.
Jeho poetický a mnohovrstevnatý jazyk, kterým píše, si nezadá s profesionálními spisovateli, on u toho stihnul být ještě nadšeným a zasvěceným přírodovědcem a vedoucím oddílu.
Morušky coby průvodce krkonošskými dávnými věky jsou nostalgické, ale stačí do hor vyrazit ve všední den mimo sezónu a leccos se dá stále ještě zažít obdobně. Pro Slovensko to platí snad ještě víc.
Myslela jsem si, že Karpatské hry nic nepřekoná, ale objevila se tato malá knížečka, nad jejímž rozsahem jsem protáhla obličej. A pak se začetla. Tolik krásných vzpomínkových obrazů z Krkonoš vystřídaných cestovním zápisem po Slovensku, ve kterém nejde tak o navštívené kraje jako o osobnost "podivína" Marcela Safíra.
Miloslav Nevrlý píše se špetkou lidské pošetilosti, kupou přírodní moudrosti a poetickým spisovatelským talentem.
Některé poklady jsou malé ale cenné.
"Podzim byl pro mne prozatím nejkrásnější dobou, kdy příroda je v pohybu, předzvěstí mrazivých jiter, z nichž se rodí den jako větrný dukát. Byl jsem rád, že se vrátím po dlouhé cestě domů k ženě a dětem a knihám o severu, tundrách, ptácích a neporušených krajích."
"Rovnováha: děti lidí, kteří dnes bez dojetí procházejí téměř nedotčeným krajem, budou mít jednou slzy radosti nad malým trávníčkem. (...) Ještě máme blízko k přírodě a svět blízko k počátku. Jsou v něm dosud pusté kraje, lesy a oceány, ještě můžeme vidět strom a rybu. Ještě jsme blíž svobodě než totalitě, nejistotě než jistotě, nevědomosti než vševědoucnosti. Dosud prší a stále umíráme." (1967).
Autorovy další knížky
2006 | Karpatské hry |
1981 | Kniha o Jizerských horách |
2001 | Nejkrásnější sbírka |
2002 | Chvály Zadní země |
2023 | Náčelník |
A druhá půlka postřehů nad dvojknihou Náčelníka. Objevil pro mne nový pohled na toulání. A nového člověka, i když ten už mezi námi mnoho let není. Moc krásná kniha. Odteď už i na hmyz budu hledět s úžasem a objevovat své čaroděje.